Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139642/bmid_nemci-EMX-139642.png
4
1620
1620
Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce 40. let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít. Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu? Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem shltla skoro jedním dechem. Naprosto mě pohltil příběh Kláry a pohled na období kolem a během války zase z jiného pohledu. Vykreslení příběhu je promyšlené do posledních detailů. Líbilo se mi ještě více než Doupě.
Velmi čtivá kniha s krásně promyšleným příběhem. Bez váhání dávám 5 hvězdiček. Tyhle rodinné příběhy po několik generací mě velmi baví a jsem ráda, že v české literatuře takovéhle knihy vycházejí v této kvalitě!
Knihu mohu jen doporučit, těžko jsem se od ní odtrhávala.
Pro mně úchvatná kniha, styl autorčina psaní mně úplně pohltil. Hltala jsem stránku za stránkou a seznamovala se s těžkým osudem všech postav. Smutné čtení, ale můžu jenom doporučit.
Po Doupěti, které jsem přečetla jedním dechem, to bylo zklamání. Příliš mnoho postav, ztrácela jsem se v ději a knihu jsem po půlce odložila.
Skvělý styl psaní a hodně silný příběh. Moje první setkání s autorkou a jsem nadšená. Ze začátku jsem měla problém s velkým množstvím postav, ale brzy jsem se do knihy začetla
Silné a emotivní čtení. Autorčiny vypravěčské schopnosti knihu posouvají ještě o level výš. Nejedná se o žádné jednoduché čtení, příběhy mnoha Němců s ústřední postavou Kláry jsou velmi propletené, avšak působí skutečně uvěřitelně. Co je na knize podle mě dokonalé: všechny jednotlivé epizody končí vždy v mnou očekávané chvíli; připadalo mi tedy, že nic není přes čáru, zbytečně navíc. Více takových knih!
Moje první setkání s autorkou, která vypráví příběh jedné rodiny, kterou tragicky poznamenala a rozdělila druhá světová válka. Autorka se s tématem poprala statečně, nicméně je zde hodně zbytečných postav, které jsou do příběhu vloženy.
Tato kniha je další tématicky podobná jiným knížkám z tohoto těžkého období. Tomu kdo přečetl více knih na toto téma se může zdát trošičku slabší, ale podle mě tomu tak není. Knížka je psaná formou vzpomínek, které mají čtenáři vysvětlit událost, která je zmiňována na začátku knihy. Autorka má opravdu velice vytříbený jazyk , který je naprosto v kontrastu se syrovostí a krutostí děje. Téma ztráty a vykořenění dominuje celému románu a je velmi silné. Doporučuji neporovnávat knihu s jinými a číst ji bez nějakého očekávání. Opravdu za přečtení stojí.
Na začátku jsem to Jakubě Katalpě nevěřil, připadalo mi, že si ukousla příliš velký krajíc, pokus navázat na tu velkou a silnou literární tradici, pokus o velký středoevropský román, navíc ságu rodu (nelze nezmínit Buddenbrookovi Thomase Manna), jenže v průběhu čtení jsem pochopil, že Katalpa nedostala cenu Česká kniha náhodou. Její styl je suverénní, kompozice a záměr promyšlený (skvěle funguje efekt záměrně nedořečeného - neotevřený dopis od Weissmanna, nevysvětlený význam prostředního Fuchsova jména atd.), kniha velmi syrová až naturalistická, vyprávění založené na vjemech, pocitech, ženském vidění a chápání světa... Trochu mi vadilo velké množství postav, ve kterých je někdy problém se zorientovat, a pak fakt, že autorka nedala ději a postavám větší prostor, dovedl bych se začíst do mnohem rozsáhleji pojaté knihy. Opravdu mne autorčino vyprávění pohltilo a její imaginace na mne dýchla čímsi zásadním. Historie Střední Evropy, tak tragická, tolikrát zdevastovaná válečnými či politickými a ideologickými konflikty. Národy s poškozenými kořeny, lidé vytržení ze svých životů, narušené rodové linie... S nacismem i komunismem se naše společnosti vyrovnávají dodnes. I přes ten podivný a nečesky znějící umělecký pseudonym velmi příjemné překvapení a jedna z nejlepších knih této dekády, spolu s Jiřím Hájíčkem nejsuverénnější vypravěči současné české prózy...
Kdo je tajemná babička Klára, která svému synovi posílá balíčky plné sladkostí?
-
Autorčina poetika je mi blízká už od přečtení Hořkého moře. Věděla jsem to. Ačkoliv Hořké moře funguje spíš jako jeden velký básnický obraz, lyrizovaná próza, s Němci má mnoho společného.
Katalpa (jako autorka) znovu vnímá svět velice živě, tělesně, skrze všechny smysly. Mezi její přednosti patří dravost, animálnost, surovost (která ale není tak vynucená jako u B. Bellové). Tendence představovat zásadní události lidského života (smrt, otěhotnění, atentát, ostatně i válku) jen tak mimochodem.
Nesklouzává k popisu jednoho života, ale prezentuje celou mapu lidských osudů... Vykořenění, bolest. Geografii ztráty.
Jedná se určitě i kvalitní knihu, která má v podstatě vše, co od dobré knihy očekávám. A jako bonus je kniha opravdu čtivá. Nicméně jednu hvězdičku musím chtě nechtě ubrat. To, že je v knize hodně odboček a různých postav, které úplně nesouvisí s hlavním dějem, by mi až tak nevadilo. Ba pravě naopak. Kniha tím získala určitou košatost. Nicméně mi dost vadil celkový rámec knihy. Tedy ona současnost a pátrání po minulosti. Domnívám se, že příběh samotný (tedy období 30 a 40 let) je sám o sobě natolik silný a natolik zajímavý, že podobné berličky v podobě současnosti, jsou zcela zbytečné.
Tuhle knihu musim (ikdyz nechci) podvedome srovnavat s Vyhnanim Gerty Schnirch od K.Tuckove. Ikdyz se mi Vyhnani libilo vic (hlavne popisem emoci, Nemci jsou napsani hodne muzsky, ledove, chladne a ja pak nevim, co si o postavach myslet) davam i Nemcum 5*. Ikdyz jsem stred knihy vubec nevedela, co mi chce autor temi postavami rict, konec byl uzasnej, tedy myslim zpracovany, ne dejem. Kniha se zaobira velice vaznym tematem, ktere prevratilo nejeden lidsky osud. Bohuzel, co ve me kniha zanechala je to, ze clovek casto zemre driv, nez urcite veci pochopi, zjisti, urovna, zemre nepochopeny, ukrivdeny, ublizeny a mozna nejhur nesmireny. Ve mne zanechala hlubokou stopu, dlouho o ni budu premyslet.
Silný, syrový, nestrojený příběh. Knížku jsem musela při čtení několikrát odložit, abych ji takzvaně "vydýchala". Jsou v ní místa, která mě silně zasáhla. Obdivuji autorčin skvělý cit pro jazyk, dějovou linku, citovost a citlivost prosakující nejen na knižní papír.
"Utajené" písmeno "M" ve Fuchsově jméně a obálka od H. Weissmanna rozehrály v mé hlavě další otázky.
Čtivý román o pohnutých osudech, bohužel ale pro mě je to "další z řady podobných knih" a ve srovnání s jinými tato malinko kulhá. Číst ji jako první, tak jsem z ní nadšena více. Jako mnohé jiné je psána jako vzpomínková kniha, jejímž cílem je objasnit událost, která je zmiňována na začátku. V průběhu se setkáme s dalšími postavami, jejichž osudy byly dějinami také značně poznamenány. A v podstatě vždy se jedná o lidi, kteří vlastně nebyli nijak zásadně významní, jedni z nás, obyčejní průměrní občané, kteří se museli nějak popasovat s tím, co se dělo. Co oceňuji velmi, je právě psychologická rovina postav, vykreslení jejich vnitřních pochodů, jako reakce na setkání s realitou 2. sv. války.
Zpoćátku mě to úplně nebavilo, teprve ve chvíli, kdy se naplno rozehrála cesta do historie, jsem si čtení začala užívat. Základní příběh byl dobrý, ale toho odbíhání bylo zbytečně moc. Chvíli jsem si rikala, jestli z toho nechce udělat Babel, ale ne, všechno to bylo jen tak (balast?!), asi pro zvýšení čtenářovy frustrace z té doby.
Když přišla Klára na venkov, tak příběh opět začal ztrácet grády. Navíc se přiznám... jelikož jsem četla anotaci předem, očekávala jsem také, že ten její svůdník bude sice svéráz, ale s určitými kvalitami. Jenže žádné Želary se nekonaly a při jeho prvním popisu jsem měla pocit, že se pozvracím (pardon), jestli si s ním opravdu začne. Naštěstí dále už byl líčen značně úsporněji, tak jsem se zpět raději neohlížela a přijala ten románek jako fakt.
Jedna výtka by se mohla týkat i dobových reálií. Přijde mi např. nepravděpodobné, že by bylo za války k dispozici tolik masa a tabáku. Škoda, že radši nedovezli křídu.
Celkově sice nejde o špatnou knížku, ale řekněme, že u Kláry chybí k mnoha činům hlubší motivace a není to zdaleka jediná postava, která má mezery.
Nepůjdete-li ale takto do hloubky, jako já, dáte plný počet bodů snadno, jinak se ovšem strhávat dá lehce, vzhledem k výše zmíněnému. Já dávám 3*. Za nosné téma a celkový styl. Každopádně nechci knihu zbytečně hanit, ale snad si časem od Katalpy přečtu i něco s komornějším, leč propracovanějším počtem postav. Už žádné páté přes deváté.
O lidech vláčených dějinami, o tom, co vše člověk dokáže zvládnout, o rodinných tajemstvích a o tom, že sovy nejsou, čím se zdají být.
Příběh, který je rozveden je opravdu silný a je možná škoda, že to na co zapomínáme je zde vykresleno pouze ve zkratce. Tím myslím vypořádání se s Němci po válce, tady u nás v Sudetech, to bylo daleko horší než je okrajově zmíněno v knížce. Na druhou stránku to byla doba, která byla těžká sama o sobě. Ztráty známých a milovaných snad ani nešlo počítat. Popis jednotlivých osob, hlavně jejich vnitřních pocitů je naopak vykreslen do detailů, které můžete společně s osobami prožívat. Je možné zůstat stranou ? To je otázka, na kterou nenajdete odpověď v knížce, ale díky jednotlivým postavám si uděláte názor a možná i představu jak by jste se zachovali vy.
Jedinečná kniha se silným a nezapomenutelným příběhem. Adept na povinnou četbu do škol k pochopení jedné éry dějin. Autorka sleduje osudy, nevyčítá, nedramatizuje, neupíná se k politice. Čtenář s příběhem a postavami žije.
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Vytkla bych par nepresnosti. Jestli jsem dobre pochopila, dej se ma odehravat v Sudetech na Opavsku. Obec Rzy ani Tichy Brod na Opavsku nejsou :-(
Zaver knihy je hodne zrychleny, prisel mi jakoby useknuty.
Ale jinak je kniha krasna, velmi dobre se mi cetla. Pro me to bylo prijemne cteni na vikend.