Němci
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139642/bmid_nemci-EMX-139642.png
4
1620
1620
Píše se rok 1987 a ze západního Německa do Prahy dorazí poslední z balíčků, které rodině Mahlerových pravidelně přicházely od konce 40. let. Svému synovi Konradovi je posílala Klára Rissmannová. O babičce Kláře se však u Mahlerových nikdy nemluvilo, a proto po Konradově nečekané smrti zůstane řada nezodpovězených otázek. Pochopení rodinné minulosti a odhalení jejích traumat leží na Klářině vnučce, která se rozhodne babičku najít. Ve svém novém románu zavádí Jakuba Katalpa čtenáře do prostředí německé rodiny zasažené útrapami první a druhé světové války, do válečných Sudet a poválečné Prahy. Slibný svět hlavní hrdinky, z počátku přímočaře bezstarostný, začíná s přibývajícím časem dostávat trhliny, růžové brýle střídá deziluze a před čtenářem vyvstává otázka – opravdu je možné po tolika letech nalézt pravdu? Autorčin vytříbený jazyk silně kontrastuje se syrovostí, s níž jsou líčeny životní milníky jednotlivých postav, a umožňuje tak ještě zevrubněji prozkoumat téma ztráty a vykořenění, které v mnoha variacích dominuje celému románu.... celý text
Přidat komentář
Byla jsem zvědavá, jak se mladá autorka vyrovná s tématem třicátých let minulého století. Překvapil mě styl používání některých kapitol kratičkých, ale plně výstižných. Popis prostředí i duševních pocitů jednotlivých osob jsem vnímala jako bych byla přímou účastnicí toho kterého děje v popisovaném prostředí. Trochu stranou zůstává určitá flegmatičnost běžného německého občana na děj v jejich zemi. A stále se nemohu sama v sobě rozhodnout: bylo dítě zachráněno nebo ukradeno?
Už podle anotace jsem tušila, že se mi kniha bude líbit. A taky že ano, úplně mě dostala. Téma sudetských Němců je zde popsána velmi osobní formou a napříč několika generacemi a napříč různými sociálními třídami. Jak už tady někdo psal, obrovské množství postav, které se v knize objeví není paradoxně matoucí, naopak skládá svými životními příběhy celkovou mozaiku. Je to opravdu hodně čtivý příběh, který ocení i ne úplní fandové do historie. Určitě doporučuju všem, kteří mají rádi příběhy lidí zkoušených životem.
Autorka popisuje osudy obyčejných lidí, jejichž životy obrátila naruby jedna dějinná epocha. Nikoho nesoudí a vše popisuje čistě reálně, s odstupem a nadhledem. Kniha je výborná a velmi čtivá. Pět hvězd si plně zaslouží.
"Otázkou je, zda na pohřeb pozveme také příbuzné z Německa." Těmito slovy začíná román Jakuby Katalpy Němci. Příbuznými z Německa se myslí biologická babička z otcovy strany, Klára Rissmannová, která svého syna opustila záhy po narození a uprchla z poválečného Československa zpět do Německa. Ohled na proklínanou a hanobenou, nikdy nepoznanou, příbuznou, však bere pouze (překvapivě vzhledem ke všem jiným detailům nepojmenovaná) hlavní hrdinka. Nález kšandiček pro nápravu kyčelních vad v otcově pozůstalosti je právě tím podnětem, který ji přiměje pátrat po rodinné minulosti a dozvědět se více o ženě, kterou její syn zredukoval na "tu svini".
Setkává se s otcovými nevlastními sestrami a díky nim se před ní otevírá kroniky jedné zámožné německé rodiny na pozadí všech útrap dvacátého století. Podle očekávání zjišťuje, že nic není tak černobílé, jak se zdá a že tu absolutní pravdu lze po letech nalézt jen stěží, zvlášť když pamětníci již nežijí, případně jako Klára Rissmannová o svou paměť přišli ("Občas jsme snily o tom, že babička jednoho dne procitne, zdravá a s dokonalou pamětí, a bude nám vyprávět o všem, co jsme chtěly vědět. Vůbec nás nenapadlo, že by si svá tajemství chtěla chránit, že by se kolem nich mohla stočit, obejmout je rukama a nepustit nás dál, že by neměla chuť se dělit. Stopa hořkosti na patře, pocit, že k průniku do její minulosti nás opravňuje to, že patří do naší rodiny.")
Ráda bych vyzdvihla autorčin vytříbený styl psaní. Bylo to mé první setkání s ní a bohatost jazyka, lyričnost místopisných pasáží, stejně jako hra s jazykem v názvech kapitol a podkapitol mě nadchla. Rovněž neotřelý byl způsob zpracování česko-německé otázky. Nespoléhá na silná melodramata. Její hrdinové vše, co se děje kolem nich, pozorují stoicky, mlčky, bez názoru. Je to až zvláštní, obzvlášť v momentech tak silných , jako je příchod nových osídlenců a chvilková nevyhnutelná kohabitace s původními Němci ("Navíc, kromě domu samotného, zahrady a polí, které Martin Levička obešel mžouraje do staré katastrální mapy, tu byla pracovní síla, dva němečtí obyvatelé, muž a žena, oba zamlklí a s mrzutým výrazem v očích (.). Bylo vidět, že žádný z Němců není zvyklý na těžkou práci, po prvním týdnu si muž spálil šíji a do krvava rozedřel ruce a žena si pochroumala záda. Byli to učitelé."). Ne vše musí být nutně vyřčeno a tato kniha je toho důkazem.
Za mě určitě kniha, co stojí za přečtení.
Asi nebude po chuti úplně každému, to se dá očekávat, autorka má dobrý a osobitý styl psaní. Trochu mě ze začátku překvapilo to, jak kniha začala v přítomnosti a následně pokračovala v minulosti, ale po časem jsem si zvykla a byla ráda, za to, že se nám vlastně objasní proč a co se vlastně stalo v průběhu řady let, než se dostaneme do přítomnosti kde kniha začíná a následně i končí. Nedávám pět hvězdiček, protože jsou pro mě asi jiné knihy lepší, ale rozhodně jsem moc ráda, že sem ji přečetla celou. Tato kniha je rozhodně dobrá k zamyšlení, o tom, jak to asi chodilo za války. Není to stoprocentní biografie člověka, který válku prožil, ale objevují se zde prvky, které tomu nasvědčují.
Výborná, velmi čtivá zpráva o dvou rodinách a jednom hledání. Hlavním dojem z knihy por mne je různorodost pravdy, a to, že pro každého je pravda úplně jiná v závislosti na tom, co Vám kdo vypráví a také, že vítězové utvářejí obraz spravedlnosti.
Pro čechoslováky i němce je toto téma velmi citlivé - otvírá staré křivdy obou národů a přenáší se na další a další generace. Stále jsme v začarovaném kruhu zloby a touhy po pomstě. Jeden z národů je utiskovaný a ve chvíli kdy dojde ke změně se sám stává utlačovatelem. Každý v sobě touží po spravedlnosti a biblické odplatě, a tím se vlastně sám snižuje k zatracení.
Tenhle mozaikovitý styl vyprávění, prostý, bez příkras a snahy zalíbit se, mi vyloženě sedl. Líbilo se mi, jak se zdánlivě nesourodé postavy setkávaly a míjely, jak se jejich životy občas protínaly. K tomu citlivě zpracované téma válečného a poválečného pohraničí. Některé pasáže jsem si opakovaně vychutnávala. Moc dobře napsaná knížka.
... něčím jiná, přesně to nelze popsat. Někdy jsem nevěděla, proč tam daná postava je, kam patří. Ale dočetla jsem, abych zjistila, co tedy bylo příčinou, proč vztahy nedopadly.
Knihu jsem nedokázala dočíst, i když jsem se dostala přes její polovinu. Nelíbila se mi a mám z ní divný pocit a nedokázala bych ji ani doporučit. Začátek, ta současnost, mi připadala zajímavá, ale to probírání minulostí s mnoha temnými (divnými) postavami a osudy, mě úplně odradilo. Tak ani nehodnotím (no, aspoň vím, proč jsou na obálce ti gumoví medvídci). Z duše mi mluví komentář Pett.
I když mám na seznamu knihy, které se chystám přečíst, stejně některé odkládám aniž bych sama věděla proč. Možná se bojím jistého zklamání. V případě knihy Němci to však neplatí, již po prvních stránkách jsem věděla, že kniha a její příběh stojí za to. Opět syrové, prosté i sprosté prostředí tehdejšího válečného světa, konkrétně sudetského pohraničí. Kniha proplétá různé životní peripetie hlavní hrdinky až do smutného konce. Prosila bych taktéž o zařazení do povinné četby nebo aspoň do hodin dějepisu. Myslím, že by studentům odkryla více než bezhlavé drcení pouček a letopočtů. Historické události jsou, stejně jako osudy knižních hrdinů, jednou velkou motanicí...
Knihu jsem si vybrala na základě čtenářské výzvy - autor, píšící pod pseudonymem. Chtěla jsem nějakého českého autora, a tak jsem narazila na Jakuba Katalpa. Vybrala jsem si knihu Němci a výběru vůbec nelituji! Od knihy jsem nic moc nečekala a byla jsem mile překvapena, kniha je úžasná! Přečetla jsem ji během víkendu jedním dechem! Příběh je zajímavě propletený, a to se mi líbí. Trochu mě zmátlo ze začátku, kde se začalo proplétat více příběhů, bála jsem se, jestli to tak bude celou knihu, ale naštěstí ne.
Úžasná, nádherná, skvělá... ještě teď, s odstupem dvou dnů nemohu najít ta pravá slova, která by vystihla dokonale tuto knihu. Pro mě moc silný a poutavý příběh. Doporučuju zařadit do povinné četby :-)
Krásné! Skvěle napsaný román na zajímavé téma. Mozaika příběhů, pohnutých osudů, touhy i zoufalství. Až to množství postav a časových linií vstřebám, určitě si knihu přečtu ráda znovu. Jakuba Katalpa (Tereza Jandová) je můj nečekaný objev.
Tak dlouho jsem okolo ní kroužila... mám jí číst... nemám jí číst... a? Ve finále příliš povyku pro nic... začátkem jsem se namlsala, ale pak se to tak divně rozplizlo a ztratilo to mojí pozornost... ztratilo to na naléhavosti... čtete o zbytečně moc lidech, kteří nejsou pro příběh důležití... a Klára? Bože můj, to byla marnost sama... možná by vyprávění bylo zajímavější formou povídek o válečných osudech... ale z tohohle jsem byla jalovice a za chvíli jsem už nevěděla, komu jak kdo umřel nebo se kdo narodil... trochu jen takové zbrklé sázení slov, které mi ve finále nedalo moc velký smysl... síla příběhu se vytratila mezi řádky... škoda... velká škoda!
Tahle kniha mi přinesla nejen chvilky odpočinku, ale i napětí a nutnosti o příběhu trošku více přemýšlet, pokud ho chci rozkrýt dříve, než to udělají autorčina slova za mě.
Velmi si vážím žité historie, příběhů obyčejných lidí a nenásilného zachycení proměn životů na německé, židovské i české straně. Černý Petr skáče z jedné strany na druhou a kniha je velmi obohacující už proto, že si uvědomíte, že nikdo neví, kdy a na jaké straně bude.
Obdivuhodně vystavěná koncepce díla i jeho chronologie. Krásný nápad prokládat příběh střípky z historie, které celý děj prohlubují.
Nikdy nevíte, kde se budete cítit doma a na jaké místo si utvoříte tu nejpevnější vazbu. Možná ani nepochopíme, díky čemu. Lidé? Příroda? Osud? Někdo vám dovolí jít žít do nové části státu, moc nepřemýšlíte o tom, jak k ní kdo přišel, utvoříte si tam domov, nikomu neubližujete, místu pomáháte k rozvoji a životu, dokud nepřijdou jiní, s novým nárokem na tento kousek země a vše se otáčí, role se opět mění, oko za oko a zub za zub. Není snad zem nikoho a všech? Jak to ale udělat, aby to fungovalo? Podřídit se a nechtít víc?
V knize pro mě byla překvapivá přítomnost lidské živočišnosti. Touha po druhém pohlaví, slast, moment zapomnění na to, co se okolo děje, nový smysl života a nový život nebo jen prachobyčejná pudovost? Zajímavě to v knize vystupuje v kontrastu s miliony vyprchávajících životů.
Zajimava kniha, napsana moc peknym jazykem. Velke mnozstvi postav a prolinajici se casove linie. Urcite stoji za precteni, ale na vrchol zebricku bych ji asi nepostavila.
Mnozstvo postav a casovy rozsah udalosti u mna vyzadoval dost koncentracie, hlavne komplexny zaciatok, ale skladam velky respekt pred znalostami historickeho kontextu, nezaujatym pohladom na zidovsku otazku a kvalitou detailov. Niektore postavy su opisane v kratkych pasazach, napriek tomu do hlbky. Silne, neschematicke dielo o tazkej dobe.
Tenhle příběh ve mě zanechal hluboký dojem. Už jeho úvod ve mě vzbudil zvědavost, která se, jakmile se příběh ponořil do minulosti, proměnila ve fascinaci. Zpočátku má autorka trošku neujasněný styl, třeba útržky, které sice byly zajímavé, čtivé a k věci, ale přesto odtažité, ale později se vytříbí v sevřený, úderný a hutný proud, který příběhu ani čtenáři neumožňuje ukročit stranou. Neznám příběh, kde tak obrovskou roli hraje proč. A přestože kniha je vlastně nádechem, který to proč oddaluje, má toto rozkročení pro sžití s postavami, pro ochotu nejen vyslechnout, ale i pochopit motivy zásadní význam. Nesmírně zajímavé a pro čtenáře i bolestné jsou i sondy do hlubin mysli slušných, poctivých lidí vystavených extrému, schopných překvapit sebe i jiné. Autorka nám jasně ukazuje, že slušný život a respekt vůči společenským pravidlům nemá nic společného s vnitřní integritou. A to je lekce, kterou bychom měli v závětří našich pohodlných životů brát vážně.
Velmi oceňuji nepředvídatelnost s jakou autorka příběh vedla a kterou mě nejenom vyváděla z míry, ale nutila přehodnocovat svoje postoje k ději i postavám. A osobně, nikoliv literárně (!) jí vyčítám ta proč, která zůstala nezodpovězená.
Mám ráda české autory a rodinné historie a Jakubu Katalpu jsem si zařadila k talentům, které se vyplatí sledovat.
Štítky knihy
nacismus vysídlení Němců mateřská láska Češi a Němci ságy Protektorát Čechy a Morava Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 |  Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Právě jsem dočetla a kniha mě dost bavila. Velmi silný příběh, který stojí za přečtení.