Němé duše
Jitka Ládrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520188/bmid_neme-duse-64c7e309b8806.jpg
3
113
113
Každý si v sobě nese křivdu. Co když ale člověk přijde i o tu poslední šanci na zadostiučinění? Omden z duše nenávidí povolání svého otce, který je majitelem bordelu. A poté, co mu přijde dopis s oznámením, že ho nepřijali na univerzitu v hlavním městě, má jasno. Odmítli ho právě kvůli tomu. Studium ovšem nebylo příležitostí k lepšímu životu pouze pro něj, ale především pro jeho nevlastní sestru Namii, kterou nyní čeká osud prodejné dívky. Proto Omden začíná spřádat nový plán, jak se dostat z otcova domu. Když zjistí, že do města přijel královský velvyslanec vyšetřující záhadná úmrtí v džungli, nabídne mu svou pomoc. Přesně tohle jsou kontakty, které tolik potřebuje. Jenže když se o něco zajímá sám panovník, znamená to nebezpečnou hru. Omden se tak zaplétá do něčeho daleko většího, než sám čekal. V srdci neprostupného pralesa žije zlo, kterému je třeba dát jméno.... celý text
Přidat komentář
Jitka Ládrová si pro čtenáře připravila zajímavý vztahový propletenec, v němž není o zvraty nouze, a to především v druhé polovině knihy. Každý z aktérů téhle hry má totiž nejen své záměry a touhy, ale skoro všichni také ukrývají tajemství. Proto příběhu dominují především intriky a pletichy.
Svět, v němž sice magie funguje, ale čtenář se o ní mnoho nedozví, jako by vypadl z historického románu a jediným opravdu atraktivním místem tu je džungle. Bohužel jí a jejím obyvatelům autorka nevěnovala příliš prostoru.
Ve finále jsou Němé duše především o vztazích jednotlivých hrdinů. Ti jsou však předvídatelní a ploší. Charaktery jednotlivých postav si jsou navzájem podobné jako vejce vejci, přitom právě na nich celý román stojí a padá. A ani s uvěřitelností na tom nejsou bůhvíjak skvěle. Příkladem budiž Omdenův otec. Ten sice provozuje nevěstinec, ale když se zaměstnankyně, kterou si vypěstoval jako budoucí hvězdu podniku, rozhodne živnost opustit, bez mrknutí oka jí dá své požehnání.
Románu se ovšem nedá upřít spád a čtivost, a to především díky tomu, že autorka přeskakuje v pravidelném rytmu mezi jednotlivými postavami, a tím udržuje čtenáře v napětí. Také vývoj postav stojí za pochvalu. Ovšem největší obdiv patří Jitce Ládrové za neskonale precizní čtenářský servis, který na svých autorských stránkách pro čtenáře připravila. Přílohové materiály a zákulisní informace o vzniku knihy, mapa Skalního města či grafiky s citáty postav jistě potěší každého, komu by se po dočtení románu po světě Němých duší stýskalo.
Na knize je vidět, s jak velkou láskou na ní autorka pracovala. Pokud Němé duše budete číst jako vztahovku z ranku young ydult, pravděpodobně ve vás vzbudí nadšení. Staré kozáky či čtenáře toužící po komplexním fantasy světě však nejspíš neuhranou.
Kniha se četla rychle, krátké kapitoly, střídaní pohledu postav. Co se týká, rozluštění celé záhady, která jen nám představena na začátku, mohlo to být popsáno trochu obšírněji, přišlo mi to vyřešené poměrně narychlo. Jinak mě ale kniha bavila.
Bavilo mě to. Od začátku do konce. A velmi těžko jsem knihu odkládala. Našla jsem drobnosti, nad kterými jsem se pozastavila....ale během celého příběhu si to sedlo a zvykla jsem si i na to, co mi zpočátku nesedělo.
Velmi často se střídají pohledy několika hlavních postav a děj díky tomu působí svižněji. Ale stejně jsem si nějakou dobu zvykala na pomalejší tempo příběhu. Zpočátku jsem totiž měla pocit, že se tam vůbec nic neděje a jen poznáváme další zákoutí luxusního exotického bordelu. To se z něj nikdy nedostaneme? Záhy se však děj začíná posouvat a objevují se nejrůznější intriky. Občas to dokázalo skvěle zamotat děj i hlavu čtenáře, občas se to trochu opakovalo. Možná by se dalo ušetřit několik stran, ale celkově to bylo velmi dobře promyšlené.
Příběh obsahuje i špetku magie, která je součástí mnoha různých spekulací a škatulkování příběhu. Já bych jí tam mít nemusela, na můj vkus se v příběhu objevuje jen sporadicky a pořádnou roli získá až v samotném závěru. Magie je jedním z důvodů, proč příběh nečekaně vygraduje, ale ve výsledku bych si to dovedla představit i bez ní. Je to prvek, který mi v příběhu tak úplně nefunguje.
Na závěr bych snad jen ocenila alespoň drobné charakterové odlišení postav. Všechny mě v příběhu bavili, ale v mnoha situacích mi přišli jak přes kopírák - především pokud jde o emoce, ty se tam totiž moc neprojevují. Nebo je to jeden z charakterů autorčina světa?
Hodnocení: 4/5
Panečku! Tohle byla ale skvělá jízda! Je to něco úplně jiného, je to něco neobvyklého a rozhodně to nesedne všem, ale mě si příběh totálně získal.
Nebudu se pouštět do toho, jestli je to fantasy nebo ne, nejsem odborník a nepřísluší mi to hodnotit. Věřím, že si autorka udělala dostatečnou rešerši a ví, kam její kniha žánrově patří. Kdo ale čeká nadpřirozené bytosti na každém kroku, tak nebude nadšený. Tou mírou nadpřirozena bych to přirovnala třeba k Vyvrhelovi. Je tam, ale vlastně...ani ne.
Samotný příběh je prostě extrémně propracovaný počin, který je plný intrik, manipulace a politických tahanic. A já jsem zjistila, že mě tohle ve fantasy neskutečně baví.
Střídání úhlů pohledů je další věc, kterou miluji a kterou kniha má. Setkávám se s tím spíš v thrilleru, takže jsem byla nadšená, že to bylo i tady a rozhodně si tím autorka udržela moji pozornost! CO si budeme, to se dá tak krásně utnout v nejlepším, že zkrátka MUSÍTE číst dál.
Malinká výtka - konec. Když už se vše rozepisovalo do nejmenších detailů, tak mohl být delší a propracovanější. Ale to je vše, co můžu knize vytknout.
Kdo se nebojí rozsáhlého příběhu, který je ve svém žánru velmi originální a neobvyklý - jděte do toho. Já doporučuji všemi deseti.
Velmi obsáhlá kniha o intrikách kolem královského dvora.
Kniha mi jako fantasy nepřišla,ale pokud se vykašleme na škatulky, jsem spokojená. Prostřední část se malinko táhla, ale pak jsem přečetla na jeden zátah.
V srdci hustého pralesa u města Šeldrap žije zlo. Něco, nebo někdo tady zabíjí nevinné lidi.
A tady žije Omden a jeho sestra Namia. Oba se touží dostat do hlavního města a něčeho v životě dosáhnout. Omdenův otec je majitelem domu rozkoše. Chce, aby syn po něm tento podnik přebral. To ale není to, po čem Omden touží. Když do města přijede velvyslanec krále, aby vyšetřil zvláštní vraždy, chopí se příležitosti a spřátelí se s ním. Jenže netuší, do čeho všeho se tím vlastně zaplete.
I když kniha nebyla úplně typickým fantasy, na které jsme zvyklý, je velmi povedená a čtivá. Co na tom, že není plná magie a nadpřirozených bytostí, já jsem za to nakonec moc ráda. Byla totiž mnohem originálnější a jen tak se mi nesplete s žádnou jinou.
Miluji intriky, politiku, diplomacii, šplhání po společenském žebříčku až k moci, a to naprosto jakýmkoliv způsobem. A tohle vše mi autorka poskytla.
Naprosto mne vtáhla do děje. Rychlé střídání pohledu jednotlivých postav mne nutilo číst dál a dál. Knihu jsem přečetla za 4 dny. Tak moc jsem chtěla vědět kdo, s kým, jak a proč.
Postavy byly super vykresleny. Každá měla své slabé a silné stránky. Každá měla nějaké své mouchy, ale také svůj vývoj.
Ač někdo může říct, že se v knize nic neděje, a pak je to najednou bum, není to tak. V knize se děje strašně moc věcí na každé stránce. Jen to není tak okatě a v akci. Spíše drobnými náznaky a intrikami. Na hodně věcí jsem přišla poměrně brzy, a byla na to náležitě pyšná. Na jiné vůbec. Zpětně ale vím, že tam ty indície byly. Takže to chce číst vážně hodně pečlivě.
Jediné co bych vytkla je až moc uspěchaný konec. Chápu, že už takhle není kniha úplně útlá, ale já bych ji klidně ještě na 100stran natáhla. Mrzelo mne, že se hlavní zápletce, která byla na začátku, nakonec věnovalo jen tak málo času.
Vypravěčský styl autorky mne byl hodně blízký a určitě to neni poslední kniha, kterou si od ní přečtu. Oceňuji také bonusy, které si můžete díky QR kódu stahovat.
,,Diplomacie přece není jen o vztazích ve vysokých kruzích."
Z prvu se to zdalo zajimave a pribeh rychle utikal, ale asi v tretine se vlastne uplne vsechno zresetovalo, vse co se de te doby odvypravelo a pak se na to zapomnelo a pribeh vlastne zacal od zacatku? A k tomu se nakupilo ne moc uveritelne chovani postav a hlavne tomu chybel celkove nejaky zaklad proc cist dal. Zadne tajemstvi co by potrebovlao odhalit, nebo hrdina kteremu bych mohla fandit.
Sáhla jsem po nich po vlně recenzí, co se prohnaly snad všemi book sítěmi.
Po dočtení mám smíšené pocity.
Naprosto souhlasím s tím, že začátek je zbytečně natahovaný a v konečném důsledku zbytečný.
Naprosto nesouhlasím s názory, že postavy jsou nevyzrálé a jedna jako druhá. Nejednou mě překvapily a od půlky knihy jsem četla jedním dechem.
Osobně mi vadilo jenom to, že když konečně nastal nějaký řádný zvrat v knize, nějaký problém, strašně rychle a jednoduše se to pro postavy vyřešilo. Měli se vlastně skoro pořád dobře, to utrpení a strádání, když už nastalo, jsem jim moc nevěřila.
Nicméně krátké kapitoly a čtivý styl si své příznivce najdou. A konec byl opravdu zajímavý, jen chtěl asi víc dotáhnout, skočilo to tak nějak neuzavřeně, ale pro všechny hrdiny, je těžké napsat víc a nespoilerovat.
Jen ten konec mě láká k tomu, si přečíst další díl, pokud vyjde. Vyprávění má potenciál, osobně uvidím u dalšího dílu, zda se styl autorky vybrousí, nebo prostě není můj šálek čaje, zatím je to nerozhodně.
Hodnocení této knihy je pro mě poměrně těžké, protože ve mně při čtení vyvolala mnoho protichůdných pocitů. I po dočtení si nejsem jistá, jestli se mi vlastně kniha líbila nebo spíše nelíbila.
Mezi pozitiva knihy bych rozhodně zařadila čtivost. Na to že má kniha cca 500 stran tak se vlastně četla docela dobře a stránky mi docela mizely pod rukama. Oceňuji i krátké kapitoly ve kterých se střídali pohledy jednotlivých postav. Jejichž příběhy začali odděleně, ale v průběhu knihy se postupně propojovali. Našlo se i několik poměrně nečekaných zvratů, které mě zaujali.
Bohužel, ale byli snad všechny zvraty v knize bleskově vyřešeny a tím během chvilky vyprchalo i celé napětí z toho že se nějaký zvrat objevil a něco se děje. Většinu příběhu zabralo intrikování a pletichaření v jednotlivých šlechtických rodech, u kterého jsem měla pocit, že se točí stále dokola jen s jinými jmény a nijak zvlášť mě nezaujalo.
V některých místech jsem dokonce měla pocit, že se velká část někdy trochu překombinovaných intrik odehrává mimo stránky knihy a my dostáváme jen velmi málo informací, a to ještě spíš jako by mimochodem aby se neřeklo. Celkově tyto intriky zastínili i původní zápletku, která byla druhou polovinu tak nějak odložena do pozadí. Autorka ji znovu vytáhla až v závěru, ale celé uzavření této části příběhu mě spíše zklamalo. Po tom, jak byla na začátku nastíněna jsem čekala něco víc. Takže i přes čtivost knihy jsem se velkou část příběhu nudila.
Trochu mě mrzí, že nám autorka více nenastínila i svět ve kterém se příběh odehrává, vím víc o tom, s kým byl kdo zasnoubený než o historii nebo náboženství světa ve kterém se příběh odehrává. Ocenila bych i větší charakterové oddělení jednotlivých postav. Možná jedině Runel se občas maličko lišil, ale jinak mi celkově postavy přišli hodně podobné a žádná z nich mě nijak výrazně nezaujala. Chyběl mi někdo, kdo by byl nějak výraznější a víc by táhl děj kupředu. Knihu bych za mě zařadila mezi takovéto neurazí/nenadchne.
Neni to sice kniha, kterou bych si potrebovala precist znovu, ale sve plusy mela. Pekna jednohubka na dva vecery.
Já se tedy přidám k těm, kterým se kniha líbila. Udržovala mě v napětí celou dobu, nemohla jsem se odtrhnout a hltala každou stránku, abych se dozvěděla, co bude dál. Líbilo se mi, jak se postavy a můj názor na ně proměňovaly během příběhu. Na začátku jsem měla jasný názor, kdo je dobrý a kdo špatný, ale to se pak hodně měnilo. Tak jako v životě, nikdo prostě není jen černý nebo bílý... Pravda je, že některé složité situace se vyřešily jako lusknutím prstu a hrdinové je nechali za sebou jakoby nic a často i ke spokojenosti (nebo možná odevzdanosti) všech. Nebránilo mi to ale v tom užívat si knihu dál... Konec je na můj vkus hodně otevřený. Ale budiž. Každopádně to znamená, že kdyby mělo někdy vyjít pokračování, určitě po něm sáhnu. Děkuji za zážitek!
Nebylo to spatne, ale cekala jsem vetsi propacovanost. Pribeh nemel temer zadne kulisy a samotne postavy to neutahly.
Wow, tak tahle mimo jsem při výběru čtení už hodně dlouho nemířil. Čekal jsem, no asi úplně nevím co přesně, ale toto rozhodně ne. Můj názor Němé duše bude možná nepopulární, zato upřímný.
Tady bylo špatně snad úplně všechno. Fantasy, kde nejsou nadpřirození tvorové a prakticky ani magie prostě musí vytěžit maximum ze světotvorby a světa, kde se odehrává. Svět musí být něčím přitažlivý a zajímavý. Tady jsou dvě města, o kterých se nedozvíme nic a působí zcela stejně. V říši, o které se nedozvíme prakticky nic.
Člověk by si mohl říct, že to třeba zachrání dobré tempo knihy, zajímavý děj, napínavé drama. Ne, opět nic, Žádná akce, pomalý děj, nekonečné rozhovory. Intriky tak plytké, přímočaré a naivní, že by se za ně školáci styděli. Zápletka s detektivním nádechem z prvního města zcela opuštěna vyústila do ztracena.
Tak ještě by to mohly zachránit famózní postavy, které si čtenář zamiluje. Bohužel ani tady to nevyšlo. Všechny postavy působí velmi podobně, jak podle jedné šablony. Nikdo není zvlášť unikátní. Nikdo neprojde opravdovým vývojem, ač konfliktů a tragédií je na to dostatek. Postavy se nechovají přiměřeně ani svému věku, ani společenskému postavení a jejich jednání často není uvěřitelné. Všichni jsou velmi hodní, tahle kniha by potřebovala nějaké ty hajzly a zaporáky jako sůl. Několik kapitol, kde zaporáky dělá šáhez fakt nestačí, zvlášť, když celá tahle eskapáda Namii jako postavu téměř neovlivní.
Ač je kniha určena dospělému publiku, má v sobě jakýsi ya nádech v podobě (minimálně mentálně) nedospělých hrdinů, kteří v první půli řeší konflikty s rodiči a ve druhé převážně kdo s kým. Hodně se řeší sňatky, hodně se řeší láska a společenské postavení. Když to vypadá na zajímavý problém nebo morální dilema, vyřeší se během pár odstavců a jede se dál. Členění na kapitoly až takhle krátké taky nepovažuji úplně za šťastné.
Opravdu musím hodně pátrat, abych našel něco pozitivního. Tím malým drobečkem, který převážil hodnocení ke 2* místo k jedné byl závěr, který nebyl nikterak přeslazený. Přesto jsou to velmi slabé dvě.
Je mi belmi líto psát takto negativní komentář, ale chci být upřímný a tahle kniha mě opravdu překvapila tím, jak moc mě nebavila a jak mi připadala špatná.
Čtení téhle knížky pro mě bylo jako jízda tobogánem. Zpočátku jsem si říkal, kde to vlastně jsem, co se děje a jaké to asi celé bude. Čím déle jsem jel, tím více mě jízda uchvacovala a na konci jsem už ani nedýchal a fičel k velkému finále.
Popravdě řečeno jsem už dlouho nečetl knihu jako je tahle. Úplně nejvíc mi připomínala telenovelu, ale dobrou telenovelu, kde se lidé chovají jako lidé (což v sobě zahrnuje i některá nečekaná, hloupá, ale o to více lidská rozhodnutí) a nezírají do prázdna za zvuku dramatické hudby. Je to v podstatě příběh několika lidí, kteří mají své touhy, sny a strachy, za kterými jdou nebo se před nimi snaží uniknout, a přitom do sebe ustavičně naráží, zamilovávají se a nenávidí. Většina věcí se řeší dialogem nebo úskočnou intrikou. Pár lidí zemře a ne moc pěkně.
Od Jitky Ládrové jsem četl už několik povídek, což mi, hádám, usnadnilo orientaci v tomto světě. Hlavně chci ale říct, že co do kvality psaní udělala obrovský krok kupředu. Ne že by povídky byly špatné, ale tady je vidět, jak moc své řemeslo za ten čas vybrousila. První dvě části knihy pro mě byly maličko přešlapováním na místě (byť každá končila krásným zvratem). Ten správný "drajf" knížka nabrala až příjezdem do hlavního města říše a pak už mě osobně nepustila.
Zatím se zdá, že Němé duše budou patřit do té kategorie knih, které buď nenávidíte nebo milujete. Já se hlásím do druhé skupiny a pokud by přišlo na svět pokračování, sáhnu po něm.
Ani mi nevadilo, ze magie je tam, co by se za nehet vlezlo. Nevadí mi komorní drama. To by tu ale nějaké drama muselo byt Absence akce, když už se konecne po sto stránkách konecne něco vyhrotilo, bylo to za par odstavců vyreseno. Co mi dost vadilo, ze ani jedna z postav se nechovala, umerne svému veku. Tomu ze puberťačku všichni poslouchají a muž stary doslova veky, většinou jen prihlizi a nic netuší. Rozvlacny, začátek a epilog, netuší v podstatě behem peti minut uzavře celou jednu zápletku, byl tresnicka na dortu. Bohužel kysela.
(SPOILER)
Na knihu jsem se velmi těšila, od autorky jsem již četla povídky a byla jsem velmi zvědavá jaký příběh nám připravila v této knize.
kniha je rozdělená do několika dějových linií, ty hlavní jsou sledovány z pohledu Namie a Omdena, musím přiznat že ani jedna z hlavních postav mi nebyla sympatická a těžko jsem si k nim hledal cestu, k Omdenovi jsem si ji nenašla ani do konce knihy.
Jedna z dalších postav je Runel, jeho linku jsem si asi jako jedinou užívala, jeho vývoj charakteru dával smysl a při čtení jsem neměla nutkání přeskakovat odstavce nebo celé stránky - tak jak se mi stávalo u Omdena.
Celkově byl příběh zbytečně utahaný a chvílemi mi připadalo že je i bez posunu, když už došlo na nějakou akci a doufala jsem ve zvrat tak během pár stránek bylo vše vyřešeno a pak dlouhé kapitoly nic.
Z knihy jsem lehce zklamaná, neurazí ani nenadchne.
Román vedou dvě dějové linie, které se vzájemně prolínají, a každá má spoustu postav. Těmi hlavními v městě Šeldrap jsou Omden a Namie z rodiny majitele luxusního nevěstince. Omden je jeho syn a Namie zas dcera jeho partnerky. Volné mravy panují na každém kroku, ale zároveň i pravidla a nepsané zákony. V džungli číhá nebezpečí a Omden se s ním zaplete. To co původně považoval za dobrodružství, se poněkud vymkne. Druhá dějová linka se týká královského dvora ve Skalním městě, a to zejména budoucího krále Maargela a jeho mladšího bratra, možná soupeře Tarea, a tajemného rádce Runela. Každopádně si nemůžeme postavy zaškatulkovat jako dobré a zlé, nezištné a vypočítavé, statečné a zbabělé, což se mi líbilo. Ti, co se nám na první pohled jeví jako dobří lidé, jsou ve skutečnosti hnusní a naopak. Děj se neubírá předvídatelným během, a to mě na tom bavilo. Je to jako v životě, kdy se potkáte s někým, kdo vám na první dobrou sedne, ale můžete se v něm zklamat. Co se skrývá pod jednáním těch lidí, co je ovlivnilo, jaký strach nebo touha dostat se výš nebo změnit svůj život způsobilo, že se zatvrdí nebo nedohlédnou důsledků svých činů? Tajemství a špetka magie koření celý příběh plný intrik a pletichaření. To, co se do románu nevešlo, je pro čtenáře připraveno v podobě bonusu, který může a nemusí využít. Patří k němu i trojrozměrná mapička Skalního města, která je vyloženě parádní. Doufám, že román nalezne svého pokračování, protože našlápnuto určitě má.
Němé duše, vysoká česká fantasy a novinka od @fantasy.jitka je kniha, kterou si rozhodně musíte přečíst! Příběh mě tak pohltil, že jsem od něj těžko utíkala. Vlastně jsem pořád čekala, co se stane, co bude tím hlavním příběhem. Ale autorka to umně skryla v příbězích a údělech jednotlivých postav, že jsem měla problém to rozluštit. Pořád jsem vyčkávala, vyhlížela a pak byl najednou konec. A já si uvědomila, jak skvěle byl příběh vystavěn.
Skoda, zacatek vypadal slibne a tesila jsem se na slozite postavy. Ale bylo to takove plytke, akce nic moc, dialogy jeden jak druhy. Konec mel uz spad ale bohuzel spad nikam.
Autorovy další knížky
| 2023 |  Němé duše |
| 2017 | Zpívající věže |
| 2021 |  Město králů |
| 2018 | Lovci lidí |
| 2017 | Struny osudu |
Omden nechce jít ve šlépějích svého otce, majitele bordelu, a svou nevlastní sestru Namii chce ušetřit toho, aby i ona musela nabízet své tělo. Na vysněnou univerzitu se Omden nedostane, ale šance, jak získat lepší kontakty, se mu naskytne díky královskému velvyslanci a vyšetřování záhadných úmrtí. A tím tento příběh teprve začíná.
Kniha je vyprávěna v er formě střídavě z pohledu čtyř hlavních postav. Kniha se četla velmi dobře, ale zároveň mě děj nevtáhl tolik, abych ho hltala. Dějové linky s vedlejšími postavami sice dopomohly ukázat charaktery hlavních postav, ale bylo jich až moc.
Vypadalo to, že půjde o příběh zakázané lásky mezi sourozenci, ale Namiin osud se různě propletl s více muži. Ona mi přišla jako nejlépe napsaná postava. Vývoj z plaché dívky v sebevědomou a silnou ženu byl přirozený a ve spoustě situacích jsem ji chápala.
Maargelus se mi nejvíc líbil, když mu to začalo klapat s Amerilou. Pak už jsem u něj postrádala bojovnost za nový vztah, i když chápu, že v jeho postavení to nebylo snadné.
U Runela mi chyběl nějaký wau efekt ohledně jeho magie. Většinu knihy byl nějak prezentován ohledně vztahu k ženám, ale bylo to samozřejmě jinak. A nejen to. Vědět to jeho pozadí dříve, měla bych celkový názor jiný.
Omden udělal špatné rozhodnutí, které se s ním táhlo až do konce. Byl součástí hlavní zápletky, od níž jsem čekala víc. Dlouho se nic nedělo a na konci se vyřešila rychle a bez komplikací. Postavy za mě málo bojovaly, jen vypadaly, že se smířily, že to tak je a že nemá smysl proti tomu něco dělat.
Samotný závěr, kdo za tím vším stál, už mě nijak nešokoval. Přijala jsem to, ale neprožila jsem emoci, ze které by mi spadla brada. Stejně tak bych potřebovala některé situace mezi postavami prožít intenzivněji, abych s nimi trpěla nebo byla šťastná.