Němé duše přehled

05.12.2024

Omden nechce jít ve šlépějích svého otce, majitele bordelu, a svou nevlastní sestru Namii chce ušetřit toho, aby i ona musela nabízet své tělo. Na vysněnou univerzitu se Omden nedostane, ale šance, jak získat lepší kontakty, se mu naskytne díky královskému velvyslanci a vyšetřování záhadných úmrtí. A tím tento příběh teprve začíná.

Kniha je vyprávěna v er formě střídavě z pohledu čtyř hlavních postav. Kniha se četla velmi dobře, ale zároveň mě děj nevtáhl tolik, abych ho hltala. Dějové linky s vedlejšími postavami sice dopomohly ukázat charaktery hlavních postav, ale bylo jich až moc.

Vypadalo to, že půjde o příběh zakázané lásky mezi sourozenci, ale Namiin osud se různě propletl s více muži. Ona mi přišla jako nejlépe napsaná postava. Vývoj z plaché dívky v sebevědomou a silnou ženu byl přirozený a ve spoustě situacích jsem ji chápala.

Maargelus se mi nejvíc líbil, když mu to začalo klapat s Amerilou. Pak už jsem u něj postrádala bojovnost za nový vztah, i když chápu, že v jeho postavení to nebylo snadné.

U Runela mi chyběl nějaký wau efekt ohledně jeho magie. Většinu knihy byl nějak prezentován ohledně vztahu k ženám, ale bylo to samozřejmě jinak. A nejen to. Vědět to jeho pozadí dříve, měla bych celkový názor jiný.

Omden udělal špatné rozhodnutí, které se s ním táhlo až do konce. Byl součástí hlavní zápletky, od níž jsem čekala víc. Dlouho se nic nedělo a na konci se vyřešila rychle a bez komplikací. Postavy za mě málo bojovaly, jen vypadaly, že se smířily, že to tak je a že nemá smysl proti tomu něco dělat.

Samotný závěr, kdo za tím vším stál, už mě nijak nešokoval. Přijala jsem to, ale neprožila jsem emoci, ze které by mi spadla brada. Stejně tak bych potřebovala některé situace mezi postavami prožít intenzivněji, abych s nimi trpěla nebo byla šťastná.

30.11.2024

Jitka Ládrová si pro čtenáře připravila zajímavý vztahový propletenec, v němž není o zvraty nouze, a to především v druhé polovině knihy. Každý z aktérů téhle hry má totiž nejen své záměry a touhy, ale skoro všichni také ukrývají tajemství. Proto příběhu dominují především intriky a pletichy.

Svět, v němž sice magie funguje, ale čtenář se o ní mnoho nedozví, jako by vypadl z historického románu a jediným opravdu atraktivním místem tu je džungle. Bohužel jí a jejím obyvatelům autorka nevěnovala příliš prostoru.

Ve finále jsou Němé duše především o vztazích jednotlivých hrdinů. Ti jsou však předvídatelní a ploší. Charaktery jednotlivých postav si jsou navzájem podobné jako vejce vejci, přitom právě na nich celý román stojí a padá. A ani s uvěřitelností na tom nejsou bůhvíjak skvěle. Příkladem budiž Omdenův otec. Ten sice provozuje nevěstinec, ale když se zaměstnankyně, kterou si vypěstoval jako budoucí hvězdu podniku, rozhodne živnost opustit, bez mrknutí oka jí dá své požehnání.

Románu se ovšem nedá upřít spád a čtivost, a to především díky tomu, že autorka přeskakuje v pravidelném rytmu mezi jednotlivými postavami, a tím udržuje čtenáře v napětí. Také vývoj postav stojí za pochvalu. Ovšem největší obdiv patří Jitce Ládrové za neskonale precizní čtenářský servis, který na svých autorských stránkách pro čtenáře připravila. Přílohové materiály a zákulisní informace o vzniku knihy, mapa Skalního města či grafiky s citáty postav jistě potěší každého, komu by se po dočtení románu po světě Němých duší stýskalo.

Na knize je vidět, s jak velkou láskou na ní autorka pracovala. Pokud Němé duše budete číst jako vztahovku z ranku young ydult, pravděpodobně ve vás vzbudí nadšení. Staré kozáky či čtenáře toužící po komplexním fantasy světě však nejspíš neuhranou.