Nemocná Amerika: Lekce o zdraví a svobodě
Timothy Snyder
Vedle jarní světové zdravotní krize inspirovala Timothyho Snydera k sepsání Nemocné Ameriky i osobní zkušenost s americkým zdravotnictvím. Mezi prosincem 2019 a březnem 2020 se historik v prostředí několika amerických nemocnic obtížně vracel do života téměř od hranic smrti. Zážitek způsobilo fatální zanedbání péče. Autor však neviní lékaře ani zdravotní sestry, nýbrž zdravotní systém. V knize rozvíjí četné historické, etické, politické, právní a ekonomické argumenty pro zásadní změnu amerického zdravotnictví a jeho přiblížení evropskému modelu. Evropskému, respektive českému čtenáři bude znít líčení komercializovaného amerického zdravotnictví jako varování. Právě tomuto systému přičítá Snyder vinu nejen za snižující se věk dožití Američanů nebo za jejich závislost na opioidech, ale i za selhání v době pandemie.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Zdraví
Vydáno: 2020 , Prostor , PasekaOriginální název:
Our Malady: Lessons in Liberty from a Hospital Diary, 2020
více info...
Přidat komentář
"Myšlienka, že komerčné zdravotníctvo je efektívne, je groteskná už v prostých ekonomických pojmoch. Je smiešne tvrdiť, že náš súčasný systém je nákladovo efektívny. Za zdravotnú starostlivosť platíme oveľa viac než ľudia v porovnateľných krajinách a dostávame za to oveľa menej. Chyby vo verejnom zdravotníctve stoja daňových poplatníkov bilióny dolárov a ničia celú ekonomiku."
Autor sa ocitol v nepríjemnej situácii, kde musel bojovať o svoj život a preto sa môže zdať, že kniha je písana trochu rozhorčene, ale Timothy opísal presne skorumpované americké zdravotníctvo.
Vďaka svojej chorobe sa ocitol v nemocniciach v Nemecku, Rakúsku a USA. Vďaka tomu mohol opísať ako funguje zdravotníctvo v EU a ako funguje v Amerike. Je smutné, že v tak vyspelej krajine zdravotníctvo zlyháva. Autor píše veľa aj o Trumpovej politike a hlavne o nezvládnutej koronavírusovej epidémie. Porovnáva americké a európske zdravotníctvo, starostlivosť o pacienta, materské dovolenky, či iné výhody európskych štátov. Samozrejme nie všade to tak funguje ako v Rakúsku, či Nemecku. Slovenské zdravotníctvo na tom nie je tiež zrovna najlepšie, ale stále máme aspoň funkčný systém, čo sa o amerike nedá povedať.
Od T. Snydera jsem čakala více. Příliš málo faktů, přílišné dštění síry, příliš černobílé pojetí. Asi tím, že to bylo pro autora příliš osobní téma.
4/10
Úvod knihy je věnován soukromému životu, na mě zbytečně dlouho. Ale jistý úvod je k pochopení tématu knihy nezbytný. Zbytek knihy o nejen politických problémech současné Ameriky, o občanské společnosti. Rozhodně stojí za přečtení.
Moc nechápu špatné hodnocení čtenářů, tohle byla má druhá kniha od tohoto autora, a znovu nelituju! Byla velmi zajímavé sledovat jeho osudy propletené velmi špatným zdravotnickým systémem USA. Při čtení tohoto textu musí český čtenář děkovat za to, jaké máme zdravotnictví (a nejen za doby covidové).
Člověk si uvědomí, jak někteří lidé na druhém konci světa musí kvůli špatné zdravotnické politice trpět. Smutný obrázek světové velmoci ve 21. století.
Zkušenosti s americkým zdravotním systémem jsou nelichotivé, odstrašující, díky za naše ,,nedokonalé,, české zdravotnictví.
Kdybych měl číst Nemocnou Ameriku (vydáno v originále 2020, stejného roku v češtině vydal Prostor a Paseka) od aktivistického amerického historika Timothy Snydera jako jeho knihu erbovní, tak už bych od něj nikdy nic dalšího číst nechtěl. Tento jeho 160tistránkový vztekem a žlučí naplněný šrapnel namířený do amerického zdravotnického systému Spojených států amerických nemá atributy reportážní sondy (žádné konkrétní zdroje, žádní nezávislí experti, převážně jenom Snyderovy osobní pocity a zážitky), a už vůbec neobstojí jako esej: je sice správně zacílen (nepochybuji, že zdravotní péče v USA potřebuje radikální reformu), ale neobsahuje žádné progresivní a elegantní myšlení, žádný návod, jak by měla změna vypadat, jaké jsou hlubší příčiny stávajícího stavu; čtenáři se dostane pouze obecných proklamací ("Zasloužíme si svobodu a potřebujeme zdravotnictví, které funguje" "Když je demokracie omezována, občané umírají", "důležitou práci nahradilo účtování", atd. atd.) a litanií stále opakovaně líčených totožných prožitků v nemocnicích, obsahujících zavádějící generalizace ("ve Vídni jsou všichni empatičtí, v USA jsme nikoho nezajímali", jeho dojem, že v jisté nemocnicí je málo lékařů, mu potvrdil tam sloužící dobrovolník na oddělení s tím, že "totéž říkají všichni"). Snyder propojuje požadavek nedělitelné svobody s právem každého občana na levné a solidní zdravotnictví, toto právo v USA podle něj neexistuje a může za to momentálně Trump a jeho administrativa. Snyderova teze: v USA ztravotníci nemoci neléčí, podávají převážně pouze tišící prostředky, a tam, kde těch tišících prostředků - konkrétně opioidů, píše Snyder - bylo podáváno nejvíce, tam voliči nejvíce volili Trumpa. Nemístně a dle mého soudu přímo rouhačně Snyder porovnává americké zdravotnictví s nacistickými a stalinskými koncentračními tábory - podobné je podle něj ze strany systému dělení lidí na zdravé a nemocné - nemocní jsou bezcenní, protože již nejsou prospěšní, a proto jsou obětováni, zvláště pak, nelze-li na nich už nijak náležitě vydělat peníze.
:: Pozoruhodné jsou také Snyderovy soudy coby pacienta nad tím, jak je zdravotníky léčen, zpochybňuje jejich postupy, protože "sám nahlížel do své zdravotnické dokumentace" - to sice lze třeba pochopit jako podklad pro podání žaloby autorem na nemocnice, v nichž se Snyder se svým zánětem jater léčil, ale nelze z toho uplést knížku, byť útlou jako Nemocná Amerika. Snyderovi se nelíbí, že zdravotníci v nemocnicích u sebe nosí mobily, které jim zvoní a tím je vyrušují od vyšetřování pacienta, že stále hledí do monitorů počítačů a nedívají se na pacienta, Snyder má dojem, že v Rakousku všichni vychovávají už malé děti ke svobodě, ale v USA se jim naopak dostane pouze dozoru a ony pak svobodu už nepoznají a netouží po ní. Snůška demagogií. Další Snyderova teze: USA nechaly padnout a zaniknout nezávislá média, jejichž roli a jejichž inzerenty převzaly sociální sítě, jejichž cílem není nezávislá žurnalistika, ale byznys - a díky tomu si mohl Trump dovolit krutě nezvládnout první vlnu pandemie koronaviru, protože ho žádná hlídací pes demokracie nekontroloval. Velmi zkratkovité - Trump to nepochybně (vedle jiných politiků) nezvládal, ale dnes je velmi obtížné konstatovat, kdo jiný kde a jak konkrétně pandemii úspěšně zvládl (Izrael? Na jak dlouho?). Lze úspěšně pochybovat o tom, že pandemií pomáhají společnosti lépe zvládat nezávislí novináři, než ryze komerční média či autoritářské vlády.
:: V kontextu jednoho roku od vydání Snyderovy knihy lze pohledem z Česka konstatovat, že ani nárok na bezplatné zdravotnictví (samozřejmě v návaznosti na všeobecné zdravotní pojištění) není samospasitelný zvláště v situaci těchto dnů, kdy tuzemský masivní zdravotnický systém začíná bezprecedentně praskat ve švech, protože kvůli explozivnímu šíření kovidu a jeho těžkých případů už přestává být schopen svým pojištěncům zajištovat neakutní péči. Snyderova knihy má nepochybně jako politický pamflet svůj smysl v USA, kde snad může někoho ovlivnit ke změně myšlení a třeba posunu od zdravotnictví komerčního k všeobecně zaručenému a dostupnému z - bez pardonu povinného - zdravotního pojištění. České vydání této knihy upřímně řečeno nechápu. Pochopit se dá, že Snyder ji psal opravdu naštvaný a vyčerpaný po nemoci a psal ji zřejmě velmi rychle. Ani s ohledem na závažnost tématu a jeho nepochybně dobrou volbu tenhle Snyderův politický plivanec nemá smysl číst. Doufám, že - jak někdo jiný jinde napsal - Nemocná Amerika je opravdu tou nejhorší Snyderovou knihou a všechny ostatní jsou výrazně lepší.
Málem zemřít kvůli chybně nastavenému systému zdravotní péče, prožít si silné emoce, bezmoc, vztek, to nepochybně člověka zasáhne a potřebuje to nějak zpracovat. Zamyslet se na základě toho nad fungováním medicíny ve své zemi je způsob přínosný i pro ostatní. Kritizovat text, který takto vznikl, působí trochu malicherně - co říct k tak osobní výpovědi, proč do toho zatahovat formální výtky. Jenomže pokud se bavíme o knize s ambicí oslovit širokou skupinu čtenářů a působit edukativně, ne o příspěvku na blogu, měl by text mít určitou úroveň.
Snyder je osobní a emotivní, tedy působivý. Jeho apely na zlepšení jsou ale často obecné až heslovité ("postavme lékaře do čela"), nezabývá se technikáliemi a vůbec pravděpodobností, jestli by daný problém zlepšit šel. Často srovnává USA s jinými státy, ale srovnání je buď na emocionální rovině: tady jsem se cítil líp a klidněji, nebo jsou to jednotlivé položky: v Koreji mají víc respirátorů, v Austrálii méně mrtvých, v Rakousku více lůžek - faktický celkový systém péče z toho nevyplyne. Všude se dá najít lepší jednotlivost. Přestože se Snyderem obecně souhlasím, kvalitní esej musí obsahovat argumenty, fakta, nikoliv emoce a z kontextu vytržené poznámky. Pokud si opakovaně stěžuje, že čekal 17 hodin na chodbě, a volá proto po lidštější péči, chci vědět, proč na té chodbě bez povšimnutí kolaboval - personál nemá čas, je neproškolený, neprovádí správná vyšetření, je třeba mít konkrétní potíže, aby se nastartoval systém zákroků? Změnit by se to jistě mělo, ale co autor navrhuje? Jen volání Toto je hrozné, změňme to! nestačí.
Snyder psal rychle, ve špatném zdravotním stavu, evidentně s úmyslem stihnout vydání před volbami. Mohlo se to na roztržitosti, nesouvislosti textu projevit. K tomu i český překlad (vydaný ani ne tři měsíce po originálu) vznikl zřejmě narychlo, takže v obratech a frázích zůstává viditelně anglicistní. Ve výsledku to bohužel dává dohromady chvalitebný apel na city (a možná užitečnou autoterapii), ale nikoliv kvalitní esej.
Ještě že tu u nás máme ty socialistické přežitky jako veřejné zdravotní pojištění a (tak) dlouhou mateřskou. Takhle z dálky a z pohledu (nejen) pana Snydera nepůsobí Amerika jako země, kterou bychom se měli inspirovat, ale spíš jako země, kterou bychom mohli litovat.
Využil jsem příležitosti a poslechl si to jako audioknihu na Českém rozhlase. Snyder ve svých padesáti letech musel v USA na operaci a jeho vlastní zážitek z prostředí nemocnic pro něj byl tak šokující, že o tom musel napsat. Neodhaluje při tom ovšem nic, co by se nevědělo již desetiletí. Veřejné nemocnice v USA jsou podfinancované a soukromé sledují jen zisk. To má za následek nedostatek péče, odlidštění lékařů i pacientů a nedostupnost kvalitního zdravotnictví. Dalším problémem je lobbingem farmaceutických firem rozvinutý styl léčby v podobě: "Co vás bolí? Aha! Tady máte předpis na prášek a už běžte. Další!" A opiátová krize je na světě. Zdravotnictví v USA je na tom špatně a jak Snyder ukazuje, je to hlavně tím, že desítky let neoliberalismu zakotvilo zdravotní péči jako privilegium, když přitom musí jít o právo.
Trošku nuda, 120 stran stále dokola o tom jak byl autor nemocnej a jak mu bylo zle. Nejslabší kniha Snydera. Samozřejmě zdravotnictví v USA je katastrofa. Zlatě v ČR.
Nepředpokládám, že Timothy Snyder někdy plánoval napsat knihu o všech možných neduzích amerického zdravotnictví (od nedostatku praktických lékařů až po opiátovou epidemii, která devastuje americký venkov). Jenže pak koncem roku 2019 v nemocnici v New Havenu málem zemřel na infekci v játrech v důsledku fatálního zanedbání péče. Své poznámky sepsané během zotavování sepsal do této osobní výpovědi o současném systému amerického komerčního zdravotnictví, které podle něj připomíná „pochybnou loterii“, ve které je dominujícím faktorem zisk nemocnic a farmaceutických firem, zatímco samotné zdraví pacientů stojí kdesi na vedlejší koleji: „Nemocnice jako instituce se vás snaží dostat ze dveří, jakmile začnou slábnout příjmy, které z vás má, což není tatáž motivace jako vrátit vám zdraví. Pojišťovny pak mají spíše motivaci najít způsoby, jak vaše vyšetření a léčbu neproplatit.“ Zajímavé jsou úvahy o tom, že jistota zdravotní péče představuje důležitou součást naší svobody a že je velmi škodlivé, pokud je privilegiem těch šťastnějších občanů (ti totiž mohou začít nacházet potěšení v utrpení těch, kteří se nacházejí mimo systém). Snyder tak především pléduje za všeobecné zdravotní pojištění nebo delší rodičovskou dovolenou (standardem v USA je 12 týdnů). Což nám Evropanům připadá samozřejmé, jenže pro pravicově smýšlející Američany to jsou myšlenky jak z nějakého komunistického manifestu. Tato paradoxní situace zřejmě není dlouhodobě udržitelná, zvláště v kontextu koronavirové pandemie (kterou mimochodem Trumpova administrativa těžce podcenila a dokonce v jednu dobu zaujala přístup „čím méně testů, tím méně případů“). Pokud světoznámý profesor historie na Yaleově univerzitě málem zemře kvůli nastavení zdravotního systému na banální infekci a ještě z nemocnice odchází s tučným účtem, jak na tom jsou ty desítky milionů Američanů, kteří ani nemají zdravotní pojištění…? Pro věčně brblající Čechy by to měla být povinná četba, aby si uvědomili, že si v našem středoevropském paternalistickém sociálním státu vůbec nežijeme špatně. (8/10)
Velmi intimní zpověď váženého profesora, jehož rukopis dokáže přiblížit složitou problematiku velice jasným a pochopitelným způsobem. Volba takového osobního stylu je vcelku logická; pramení především z vlastního zážitku s americkým zdravotnictvím, jehož nedostatky jej téměř stály život. Nadto si je vědom skutečnosti, že otevřená, alarmující, nikoli však urážlivá pravda se musí dostat do širšího povědomí co nejvíce lidí. Důležité téma a fascinující čtení k zamyšlení nejen o právu člověka na adekvátní zdravotní péči, ale rovněž o svobodě jako takové.
Spojené státy jsou zemí v mnohém inspirující a tamnímu americkému demokratickému experimentu držím palce. Vždy mi ovšem přišlo zvláštní, že USA nedisponují institutem veřejného zdravotního pojištění a že se v zaoceánských seriálech tak často zmiňuje téma péče o děti, respektive zajištění služeb chůvy na hlídání. Po přečtení této knihy jsem si uvědomil, že situace je přitom ještě horší, než jsem se obával. Timothy Snyder je vynikající a erudovaný historik a strhující vypravěč. Jeho výlet (vyžádaný těžkou životní zkušeností) do oblasti zdravotnictví je apel, který by mel rezonovat nejen v jeho americké domovině.
Vynikajúca kniha spájajúca osobný zážitok Timothy Snydera a jeho nekompromisnú kritiku súčasného stavu amerického zdravotníctva.
Nikterak převratná myšlenka, že veřejné zdravotnictví je přínosnější než to soukromé založená na vlastních zkušenostech s oběma systémy. Čekala jsem asi trochu něco jiného.