Nemusel som prežiť
Max Eisen
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428551/bmid_nemusel-som-prezit-ihy-428551.jpg
4
74
74
„NEMUSEL SOM PREŽIŤ JE AUTENTICKÝ PRÍBEH O UTRPENÍ, SMÚTKU A STRACHU JEDNÉHO CHLAPCA V HROZNÝCH ČASOCH A NA HROZNOM MIESTE". (Rex Murphy, National Post) Je to už viac ako sedemdesiat rokov, čo spojenci oslobodili koncentračné tábory, no stále objavujeme skutočné svedectvá ľudí, ktorí tieto hrôzy zažili na vlastnej koži. Memoáre Maxa Eisena odkrývajú detaily jeho života od detstva až po Auschwitz Birkenau. Autor poukazuje na extrémne podmienky otrokárskej práce v Auschwitzi I, neslávny pochod smrti v januári 1945 a bolestivý záver oslobodenia, ako aj na cestu k fyzickému a psychickému uzdraveniu. Tibor „Max“ Eisen sa narodil v Československu do ortodoxnej židovskej rodiny, ktorú na jar roku 1944 odvliekli z domova a naložili do vagónov smerujúcich do krutého tábora. Počas väzenských dní Eisen akoby zázrakom prežil zásah strážcu SS a vďaka pomoci poľského politického väzňa Tadeusza Orzeszka unikol istej smrti v plynových komorách. Po oslobodení a pokusoch žiť v komunistickom Československu sa Eisen presťahoval do Kanady, kde strávil dvadsaťdva rokov svojho života vzdelávaním o holokauste. Teraz má deväťdesiat rokov a toto je jeho príbeh.... celý text
Válečné Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2020 , MotýľOriginální název:
By Chance Alone, 2016
více info...
Přidat komentář
Mě se kniha velice líbila. Chlapec měl veliké štěstí v neštěstí a musel mít dost velkou kliku na lidi, se kterými se setkal a především vnitřní sílu, která ho držela po celou dobu internace. Nebýt náhodných setkání se správnými lidmi, skončil by tam, kde miliony lidí jeho víry. Navštíviila jsem pouze Terezín na to, abych se zařekla, že již nikdy a nikam. Vůbec nikdo si nedokáže představit, co lidé v těchto lágrech zažívali. Je jedno, zda byl pracovní nebo vyhlazovací - konec byl všude stejný. Nejsem historik, ani odborník na literaturu a už vůbec ne kritik. Knize nemohu dát jinak, než plné ohodnocení - nejde o literární dílo, nejde o román, ale o vzpomínky jednoho muže, který byl kdysi chlapcem a vzpomínal, jak viděl všechno dětskýma očima.
Myslím, že není správné srovnávat romány, které jsou, zčásti, smyšlené a literaturou, kterou bych řadila mezi fakta. Těším se, až si přečtu deník Anny Frankové.
Jedna z mnoha knih o holokaustu byla pro mne vyjímečná a zajímavá svýma posledníma kapitolama. Většina knížek končila osvobozením ale tady byl popsaný i těžký návrat domů a složitá emigrace, takže pro spoustu vězňů utrpení v květnu 1945 nekončilo. V doslovu byly zajímavé informace z doby nedávné, viz. soud s Groningem až v r. 2015.
Mohlo by se zdát, že je to "jen další kniha o holocaustu", ale není. Už jsem přečetl spoustu knih na podobné téma a musím říct, že Podle náhodného výběru mi dala nové informace a nový vhled. Kniha začíná před válkou a postupně ukazuje změny jak ohledně státního zřízení tak represivních zákonů až po násilné vysídlení a transporty. I část v koncentračním táboře dává nahlédnout na trochu jiný pohled na to jak tam přežít. Líbí se mi, že děj nekončí osvobozením, ale jde dál a to i několik let a dává nahlédnout na to jaké to bylo pro přeživší po válce.
Každá taková výpověď člověka, který tohle vše prožil a přežil mi vždy připomene, co všechno lidské tělo a hlavně síla osobnosti dokáže. Je to pro mě v tomto směru čím dál víc nepředstavitelné, čím víc takových knih čtu. Tato kniha je navíc velmi zajímavá v tom, že nekončí osvobozením, ale mapuje i další osud a putování přeživšího. Nese sebou poslání, které hrdina slíbil svému otci, když ho viděl naposled - že předá to, co zažil dalším generacím...
Kniha mě ze začátku vůbec nebavila, ale postupem čtení to bylo lepší. Musím uznat, že kniha Tatér z Osvětimi je mnohem lepší.
Další příběh o holokaustu,který sem přečetla.Byla sem i na místech v Osvětimi,kde se tato zvěrstva děli.Max měl to štěstí.že to vše přežil,tím mohl vykřičet do světa jak slíbil svému otci co se tam vše dělo.Toto nebyla první,ale určitě ani poslední kniha kterou sem o tomto tématu přečetla.
Zajímavé, čtivé, trochu jiné. Takto bych jednoduše popsala tuto knihu.
Četla jsem hodně knih o holokaustu a myslím si, že si jich ještě hodně přečtu. Nicméně, toto bylo trochu jiné. Max (dříve Tibor) se zas až tolik nezabývá pobytem v táboře jako takovém, ale o životě po osvobození. Je zajímavé si přečíst, co musel zvládnout v táboře (i když se příběhy samozřejmě opakují), ale hlavně o tom, co si prožíval po táboře.
Kniha se dá přečíst během chvíle. Není to náročné čtení jak emočně tak literárně. I když samozřejmě smutné to je. Stojí za to si to jednou přečíst.
Měla jsem po přečtení knihy, a vlastně i během jejího čtení smíšené pocity. Bylo mi velmi smutno spolu s autorem, když popisoval odloučení od rodiny, domova, a zároveň nešlo neobdivovat vnitřní sílu, nejen autora, ale všech lidí, kteří toto peklo přežili.
Je vlastně těžké doporučovat k přečtení knihu, ze které budete mít svíravý pocit u srdce, ale je nutné to vše znát jako odkaz těch, co měli méně štěstí, a alespoň v duchu a ve své mysli uctít jejich památku.
Nedá se hodnotit méně než pěti *. Zpracování příběhu se mi líbilo, dobře se to četlo a všechny historické nepřesnosti jsou "pod čarou" uvedeny na pravou míru. Ráda jsem si přečetla příběh maďarského Žida, protože zatím jsem nejvíc knih četla o Polácích a dále o Češích a Slovácích. Řadím k jedné z těch lepších knih na toto smutné téma. Skoro mi to přijde, že v tomto prostředí té doby platilo "bez štěstí nepřežiješ".
Další silný příběh na smutné téma holocaustu. Určitě doporučuji jej přečíst. Kromě už známých a často popisovaných procesů transportů, selekcí a života v osvětimském táboře, mne velmi zaujala část o působení hlavního hrdiny na bloku č. 21, jako asistenta na chirurgii. Navíc tyto příběhy často končí pochodem smrti a osvobozením tábora, zde se mi líbí, že autor nás seznámil se svým osudem i v poválečných letech.
I přesto, že tato kniha není moc obsáhlá, její dočtení mi trvalo docela dlouho.
Knih s tématikou holokaustu je mnoho ... některé se mi čtou dobře, rychle, nerada je odkládám.... jiné se mi čtou hůře, nesedí mi stylem, vyjadřováním a jejich odložení ani neodkládám.... a mezi ně bohužel patřila i tato kniha.....
Ne, samotný příběh není méněcenný či méně hrůzostrašný než ostatní, které zachycují toto nelidské období.... také ve vás zanechá hlubokou stopu.... ale úplně mě její čtení neoslovilo. I tak ale nechci a nemůžu snižovat její úroveň a její přínos. Je dobře, že nám tyto knihy připomínají minulost - co lze zažít a často i přežít (a to i přes v nich obsaženou hrůzu a časté slzy v očích při jejich čtení).
I když si myslím, že kniha neobsahuje moc nových informací, mohla být lépe zpracovaná a mohla zasahovat hlouběji, tak zde určitě má svou hodnotu...
Další z knih , které mají co říct. Muselo to být šílený , to vše prožít a pak najít sílu znovu k dalšímu životu. Určitě doporučuji
Jak rychle se může zkazit lidská duše? Když máte okolo sebe lidi, kteří šíří nenávist vůdči ostatním, je velká šance, že se tou nenávisti nakazíte. Nejste-li samozřejmě terčem.
Obdivujme Maxe, že se nenechal nakazil zoufalstvím, smutkem a beznadějí v které se v určité fázi života ocitl. Udržel si čistou mysl a věřil, že jednoho dne přijede záchrana a vysvobodí ho z pekla na zemi.
Opravdu neuvěřitelné, čím vším si Max prošel, že se tohle dá přežít!! ... Navíc, jsem ráda, že zde bylo i dál napsáno, jak se musel o sebe postarat, po konci války. Jen mě mrzí, že tam ještě není popsáno, jaké to pro něj bylo, když se po letech na to místo vrátil.
Při čtení této knihy jsem si říkala, jak je hrozné, s jakou krutostí dokáže člověk s člověkem jednat. Tolik ponižování, nelidského týrání a zabíjení. Přijde mi až neuvěřitelné, že všechny ty hrůzy, které autor popisuje, mohl vůbec někdo přežít. Bohužel koncem války přeživším jejich útrapy neskončily. Byli bez prostředků, bez rodiny. V jejich domech bydleli cizí lidé. Jen samotná představa toho, co tito lidé museli vytrpět, je naprosto příšerná.
Naprostá fascinace hyenismem hitlerových stoupenců. Autor, jenž je muž, který si prošel peklem v Osvětimi a šel také Pochod smrti, popisuje své dětství před a po válce. Jeho začlenění opět do normálního života bylo těžké a konečně je zde pohled právě z tohoto úhlu. Vždy jsem přemýšlela, kam přeživší šli? Co dělali? Jediné, co jsem vypouštěla, bylo poměrně dost poznámek překladatele, které byly faktické, ovšem šly mimo mě. Jinak naprosto jedinečné čtení, které by si měl přečíst každý ať ví....více v recenzi v záložkách :-)
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) Maďarsko političtí vězni Podkarpatská Rus holokaust, holocaust
Můžu přečíst stovky knih na téma holokaustu a přesto se mi vždy u takového čtení svírá srdce při pomyšlení, jak neskutečně krutá byla a bohužel stále je lidská rasa.
Tento příběh vypráví již postarší pán, který vzpomíná na pobyt v koncentračním táboře v roce 1944.
Přesto se malinko kniha odlišuje díky popisům, co se dělo v Maďarsku před válkou, během války, ale i po válce! Nekončí osvobozením z pekla tzn. koncentrační tábor, ale autor dál popisuje, co se s ním dělo nadále, jak bylo těžké vracet do vlasti, kde na něj nikdo nečekal a musel se v útlém věku postarat sám o sebe.
Kniha je doplněná o fotografie.
Některé kapitoly jsou velmi krátké, přesto nabité emocemi. I když jsem některé informace již vyčetla v jiných knížkách podobného typu, některé události či situace jsem četla poprvé.
Určitě se jedná o knihu, která ve mně zanechala emoce a budu na ní dlouho vzpomínat.