Nemusel som prežiť

Nemusel som prežiť
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428551/bmid_nemusel-som-prezit-ihy-428551.jpg 4 73 73

„NEMUSEL SOM PREŽIŤ JE AUTENTICKÝ PRÍBEH O UTRPENÍ, SMÚTKU A STRACHU JEDNÉHO CHLAPCA V HROZNÝCH ČASOCH A NA HROZNOM MIESTE". (Rex Murphy, National Post) Je to už viac ako sedemdesiat rokov, čo spojenci oslobodili koncentračné tábory, no stále objavujeme skutočné svedectvá ľudí, ktorí tieto hrôzy zažili na vlastnej koži. Memoáre Maxa Eisena odkrývajú detaily jeho života od detstva až po Auschwitz Birkenau. Autor poukazuje na extrémne podmienky otrokárskej práce v Auschwitzi I, neslávny pochod smrti v januári 1945 a bolestivý záver oslobodenia, ako aj na cestu k fyzickému a psychickému uzdraveniu. Tibor „Max“ Eisen sa narodil v Československu do ortodoxnej židovskej rodiny, ktorú na jar roku 1944 odvliekli z domova a naložili do vagónov smerujúcich do krutého tábora. Počas väzenských dní Eisen akoby zázrakom prežil zásah strážcu SS a vďaka pomoci poľského politického väzňa Tadeusza Orzeszka unikol istej smrti v plynových komorách. Po oslobodení a pokusoch žiť v komunistickom Československu sa Eisen presťahoval do Kanady, kde strávil dvadsaťdva rokov svojho života vzdelávaním o holokauste. Teraz má deväťdesiat rokov a toto je jeho príbeh.... celý text

Válečné Biografie a memoáry Historie
Vydáno: , Motýľ
Originální název:

By Chance Alone, 2016


více info...

Přidat komentář

Lenka4
06.03.2017 4 z 5

Co všechno je člověk schopen přetrpět a přežít. Pro tělo bylo nejspíše nejobtížnější strádání způsobené hladem, žízní a zimou, pro psychiku kromě pocitu osamění nejspíš konfrontace s životem lidí mimo tábor při evakuaci z Osvětimi a pak po návratu domů. Nelze se divit, že se Tibor snažil odejít někam hodně daleko z Evropy.

cori
03.03.2017 4 z 5

Patnáctiletý Tibor, narozený v roce 1929 v Československu (na Podkarpatské Rusi), je na jaře 1944 spolu s rodiči, dědečkem, dvěma mladšími bratry a několikaměsíční sestřičkou deportován do vyhlazovacího tábora Osvětim - Březinka, kde úvodní selekcí projde jen s otcem a jeho bratrem. Bohužel za nedlouho jsou rozděleni do různých pracovních komand a Tibor zůstává sám. Díky neuvěřitelnému štěstí není po zranění od dozorce na místě zabit, ale dostane se do nemocničního baráku, kde zásluhou hlavního lékaře, polského politického vězně, přežije a získává práci nemocničního zřízence, kdy uklízí operační sál, sterilizuje nástroje a prádlo.
Smutný je jeho návrat domů, kde je nevítaným hostem a bývalí sousedé ho vyhánějí. Neblahou zkušenost měl i s komunistickým režimem, kdy byl v roce 1949 půl roku vězněn za padělání dokladů. Svůj domov nakonec nalezne v Kanadě.
Kniha je cenným svědectvím o holocaustu a o vůli přežít a nevzdávat se.