Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
Barbara Demick
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192610/bmid_neni-co-zavidet-obycejne-zivoty-v-s-N8m-192610.png
5
391
391
Co když jsou noční můry vykreslené Georgem Orwellem v románu 1984 skutečné? Co kdybyste museli žít v zemi, ve které by bylo možné naladit pouze jedinou vládní stanici? V zemi, kde by všechno bylo černobílé kromě rudých písmen propagandistických transparentů? V zemi, ve které byste ve svém obývacím pokoji museli mít pověšený velký portrét presidenta, abyste se mu na státní svátky mohli klanět? V zemi, kde by jiná než reprodukční sexualita byla zcela zapovězena? V zemi, ve které by špióni podobní Orwellově ideopolicii na politických shromážděních zkoumali vaši tvář, aby zjistili, jestli opravdu prožíváte to, co říkáte? Tohle je ale opravdové místo – Korejská lidově demokratická republika neboli Severní Korea. Komunistický režim, který od roku 1945 ovládá severní polovinu Korejského poloostrova, je pravděpodobně nejhorší totalitní systém moderní historie. Novinářka Barbara Demicková ve své knize Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji odhaluje nevídané skutečnosti ze země a společnosti, o nichž toho zbytek světa mnoho neví. Sleduje osudy šestice lidí: tajně se scházejícího mladého páru, idealistické lékařky, malého bezdomovce, vzorné pracovnice továrny milující Kim Ir-Sena víc než svou rodinu a její vzdorovité dcery. Demicková strávila šest let pečlivou rekonstrukcí života ve městě zapovězeném cizincům. Jako zdroj informací jí sloužily rozhovory s uprchlíky, propašované fotografie a videa. Kniha popisuje chaos způsobený smrtí Kim Ir-Sena, po němž následoval suverénní nástup jeho syna Kim Čong-Ila, zničující hladomor, na jehož následky zemřelo odhadem dvacet procent populace a vzedmula se vlna ilegálních útěků ze země. Mnohé knihy o Severní Koreji se soustředí na problematiku jaderného zbrojení. Není co závidět je jedna z mála, které se zabývají tím, jak se žije obyčejným občanům této země. V knize ožívá v pozoruhodném detailu realita všedních dní v nejrepresivnějším totalitním systému dneška. Při čtení jejího popisu budete mít pocit, že se procházíte po jedné z temných ulic severní Koreje. Kritici přirovnali tuto knihu k Hirošimě Johna Herseyho a k Cestě Cormaca McCarthyho. Není co závidět je přelomovým přídavkem do sbírky titulů o totalitarismu. Jak New Yorker tak Paris Rewiev zveřejnily úryvky z knihy.... celý text
Literatura faktu Příběhy Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2014 , Kniha ZlínOriginální název:
Nothing to Envy: Ordinary Lives in North Korea, 2009
více info...
Přidat komentář
skvela kniha s mnoha pribehy, necetla se lehce a cetla jsem ji vazne dlouho a prubezne se k ni vracela. Urcite doporucuji
Toto je zatiaľ najlepšia kniha, ktorú som z vydavateľstva Absynt čítal. Autorke sa podarilo spracovať skutočné príbehy ľudí, ktorí utiekli a vytvoriť komplexnú knihu, ktorá sa venuje prakticky všetkým aspektom bežného života v Severnej Kórei. Venuje sa dospievaniu, školstvu, zdravotníctvu, kultúre, sociálnemu systému, dozviete sa aj ako funguje čierny trh či k akým činom sú ľudia nútení, aby nezomreli od hladu. Táto kniha vám umožní nazrieť do krajiny odstrihnutej od zvyšku sveta a pomôže vám pochopiť mentalitu národa, ktorý sa takpovediac zasekol v 50. rokoch minulého storočia. Nie je čo závidieť som čítal viac ako mesiac. Nejedná sa totiž o žiadne čítanie na dobrú noc, naopak, je to opäť jedna z kníh, ktoré otvárajú oči a ktorú by som zaradil ako povinné čítanie na školách. Nemusíte sa báť, nejedená sa o žiadny zoznam suchých faktov. Celú knihu budete prežívať spolu s ľuďmi, ktorých príbeh je rozpovedaný. Po dočítaní som mal pocit, že sú ako moji známi, že ich poznám. Vynikajúca kniha, ktorú si proste musíte prečítať.
"Severná Kórea sa aj naďalej vzpiera všetkým predpovediam o blížiacom sa páde režimu. Mnohí analytici očakávali, že keď dal Kim Čong-un popraviť svojho strýka, diktatúra sa zrúti v dôsledku vnútorných bojov. Nateraz sa však zdá, že tento mladý muž pevne sedí na svojom tróne a vedie krajinu, ako keby ešte stále prebiehala studená vojna. Prichádza s bombastickými propagandistickými vyhláseniami, väčšine cudzincov zakazuje vstup d krajiny a skutočným aj vymysleným nepriateľom sa vyhráža jadrovými zbraňami a raketovými strelami. Je prakticky posledným diktátorom tohto druhu, živý anachronizmus."
Uf. Človek si myslí, že má nejaku predstavu o tom ako sa ľuďom žije v Severnej Kórei, no moja predstava sa teda realite málo priblížila. Autorka spracovala príbehy niekoľkých ľudí, ktorým sa podarilo utiecť a začať žiť nový život v Číne alebo Južnej Kórei. Je to až bolestné čítať strany tejto knihy, keď si človek uvedomí v akej krajine, neľudských podmienkach stále žijú ľudia v dnešnej dobe, najmä ak je to primárne len vďaka jednému človeku, respektíve rodine, ktorý sa považuje za bohom poslaného alebo samotného boha. Povinné čítanie pre ľudí, ktorí majú sklony obhajovať komunizmus a diktátorsky režim ešte aj v dnes. Autorka má môj obdiv a vďaku za spísanie tejto knihy.
Země na sever od sestatricate rovnoběžky, Korejský poloostrov. Země, kde je váš osud dan, než se narodite - a jaký bude, to záleží na mnoha pro nás nevýznamných malickostech. Země, kde tajná schůzka dvou šestnáctiletých může mít nedozírné následky v podobě pracovního tábora, který máte jen mizivou šanci opustit živý. Země, kde nesmíte vyjít na ulici bez spendliku s podobou Velkého vůdce na klopě. Země, kde poslech zahraničního rozhlasu se tvrdě postihuje.......
Překvapivě není řeč o fiktivní zemi z Orwellova románu 1984,ale o Severní Koreji, zemi uzavřené před okolním světem. Kde buď prijmete výše popsanou absurdní propagandu, nebo risknete život svůj i svých nejbližších a pokusíte se o útěk.......
Pro druhou možnost se rozhodlo šest hrdinů této knihy, ať již zmiňovaná tovární dělnice plně oddaná idejím toho previta Kim Ir-sena a jeho nohshledu, idealisticka lékařka či nadaný student Kim Ir-senovy univerzity. Všichni se museli po dosažení cíle, tedy Jižní Koreje, vyrovnat s myšlenkou, že celá desetiletí žili ve lži, podstoupit jakýsi proces dekaelderizace.
Osudy šesti Severokorejců zpracovala americká novinářka do neobyčejné knížky, po jejímž přečtení si mnozí z nás uvědomí, že svoboda není samozřejmostí.
Nie je čo závidieť
Ďakujem @absynt za zaslanie knihy na recenziu #spolupraca
Nikdy som sa nejak veľmi nezaujímala o Severnú Kóreu a ani dianie v nej. Bola som si vedomá toho, že nežijú tak ako my ale táto kniha ma prekvapila.
Autorka čerpala z reálnych fatkov a príbehov šiestich ľudí, ktorým sa zo Severnej Kórei podarilo odísť.
Väčšinu času som mala zimomriavky po celom tele a nebolo mi príjemné čo čítam.
Realita, ktorú museli milióny ľudí žiť a ešte stále aj žijú je pre mňa nepredstaviteľná. Kniha mi pomohla si uvedomiť, že to čo ja beriem ako samozrejmosť je veľkým darom a pre mnohých žijúcich v tejto oblasti často nedosiahnuteľným snom , ktorý možno ani nezažijú.
Čítala som to dlhšie než by mi bolo milé, ale tak či tak, by to nebolo čítanie na jednu noc.
Kniha má posolstvo, pointu a hlavne krutú realitu...
Ak vás zaujíma ako to v Severnej Kórei vyzeralo a vyzerá alebo sa chcete len niečo viac dozvedieť smelo do toho. Priebehu šiestich ľudí vás chytia za srdce a verím, že si z nich mnoho odnesiete.
Velmi propracovaná kniha zabývající se Korejskou lidově demokratickou republikou. Už od prvních stran jde vidět, kolik úsilí a práce do toho autorka vložila. Dozvěděla jsem se mnoho nových věcí a kdykoli jsem přemýšlela nad nějakou otázkou ohledně KLDR, tak mi ji kniha dříve či později zodpověděla. :)
Musím vyzdvihnout hlavně fotky, jež doprovázely vyprávění a díky kterým jsem si dokázala mnohem lépe představit dané prostředí a situaci, ve které se bývalí severokorejští občané nacházeli. Až do poslední stany jsem byla zvědavá, jak jejich příběhy dopadnou.
I přesto, že jsem knihu četla dlouho, tak jsem se k ní vždycky ráda vracela a pokračovala ve čtení. 4,5/5*
Opravdu není co závidět.
Hlavně část o hladomoru na člověka musí silně dolehnout.
Trochu příběhovější, než "svědectví" od Špitálníkové.
(mezi dvěma Kimy mě ještě čeká, ale potřebuji zas tak půl roku pauzu od tohoto tématu).
No to byla hodně silná kniha . Přestože od jejího napsání už uplynulo více než desetiletí nedělám si iluze,že by se systém v Severní Koreji nějak zvlášť změnil. To co tam ti lidé zažívali a ještě zažívají je téměř k neuvereni.Kniha je velmi dobře napsaná.
Četli jste 1984? Vítejte v zemi, kde je tahle kniha realitou.
Ponořte se do příběhu, u kterého budete mít vztek, chuť brečet, rozkopat někomu zadek, s někým zatřást a "něco" udělat. Nepochopitelný režim a nepochopitelný kult osobnosti vám Barbara Demick přiblíží na v podstatě zbeletrizovaných výpovědích několika lidí, kterým se z pekla Severní Koreje podařilo uniknout. Kniha Není co závidět je zároveň plná faktických informací. To vše vám pomůže alespoň trochu proniknout do toho, jak je možné, že "účes stále drží".
Kniha je opravdu silná. Nad tím, co uprchlíci vypověděli mi stojí rozum. Jak se něco takového může dít? Hněv střídal pláč a naopak....
Top kniha o KLDR. Četla jsem knihy od Špitálníkové, které jsou dobré, ale tato od Barbary Demick je ještě o kus lepší. Různé osudy a příběhy, které se ke konci dokonce propletou? Skvělé. Mimoto má autorka enormnní spisovatelský talent a je znát, že do knihy vložila mnoho vlastního potu a krve. Děkuji.
Tohle není kniha, kterou budete číst hodiny v kuse. Je plná informací, které si budete chtít zapamatovat, vyprávět dál, a to se prostě nedá všechno pochytit, teda aspoň já to tak cítila. Vřele doporučuji! Chystám se i na Špitálníkovou a její český pohled na KLDR.
Četla jsem po Svědectví.. od Špitálníkové a na mě zde už bylo příliš mnoho faktů, přesto knihu doporučuji
Téma zajímavé, ale styl psaní je jakýsi kostrbatý, špatně se knížka četla. Přitom zájem o informace jsem měla. Často se tam opakovaly dříve řečené věty. Kvůli tématu dávám 3 hvězdičky, jinak bych dala jen 2.
nejvíc mne zaujal doslov odborníka ve vydání 2021, ten novinářský styl výkladu (žabí perspektiva + hluboký lidský příběh) mi nesedí, ale kvituju podrobné zdrojování a alespoň pár fotografií
Štítky knihy
útěk Severní Korea komunismus osudy lidí totalitní režimy hladomor oběti komunismu podle skutečných událostí
Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
Velmi sugestivne a dobre popsane deni v KLDR. Mela jsem husi kuzi. Dalsi knihy o teto problematice uz cist nebudu. Tahle kniha v sobe ma vsechno podstatne a tisen tech lidi z ni cisi z kazde stranky.