Neopatrné panny
Jaroslav Havlíček
Soubor pěti povídek klasika české psychologické prózy vypráví tragické příběhy ženských hrdinek, jejichž osudy jsou krutě určeny prostředím i dobou 1. světové války.
Přidat komentář
Z "neopatrných pannen" se klubou nešťastné ženy.
Vidouce vůkol sebe přemnoho dramat a tragedií s hrdinkami v rolích "chci se stát milovanou a láskyplnou ženou," nelze mu než zvěčnit tento životní přerod do povídek, aby byl časem uložen do povědomí o časech zašlých.
Citace;' Taneční hodiny.
Ze začátku to nebylo tak zlé, nikdo ji neznal a nikdo ji nevyzýval. Teprve ve třetí hodině se podařilo tanečnímu mistru, holiči Sedlovi, opatřit ji partnera v pekařském tovaryši Hnidkovi. Byl to mnohomluvný frajer se slaminou za uchem, s opuchlýma očkama a rusými kníry. Hnídek byl polichocen její ostýchavosti, kterou považoval za němý obdiv, a odpouštěl ji toporné pohyby a křečovité poskoky, jimiž ho sebou stahovala na dno bezvýznamnosti . Později jeho zájem o ní stoupl tak, že Mášino srdéčko před každou taneční hodinou poplašeně tlouklo. Příčinou tohoto nežádoucího zájmu byla dívčina upřílišená kyprost. Zkušený hejsek hrubě zneužíval dovolených objetí, nestoudně ji k sobě tiskl a častoval ji zamilovanými žvásty. Mášu stál pekař mnoho bezesných nocí. Nakonec se přece jen odhodlala, příkře ho odbyla a tak se rázem zbavila svého jediného tanečníka.
Den nato se Hnídek vyzývavě procházel před (jejich) Šípkovým krámem zavěšen do chechtavé klempířovy Blaženy.
Byl to krásný a mužný čin, ale Máša nad ním neuronila ani jednu slzu."
Krámek s delikatesními lahůdkami v podobě kozích tvarůžků se skvěl na rohu uličky.
Čtivo ze starých časů v libozvučné češtině s důmyslnou pointou a zážitkovým vjemem co se již nezažije.
Bravo. ***********
Životní úděly několika dívek v první polovině 20. století. Tehdejší společenská očekávání a pravidla byla neuvěřitelně krutá a především jejich dopad na rozvoj osobnosti a životní cile. Popis pana Havlíčka je velmi plastický a osudy jeho hrdinek dechberoucí. Zajímalo by mě, jaký byl pan Havlíček jako člověk - depresivní morous nebo realistický pozorovatel. Každopádně stojí za přečtení
Havlíček byl neuvěřitelný znalec lidí a zejména žen, jak dokazuje tento soubor povídek. Nevybavuji si jiného autora, který by dokázal tak trefně vystihnout nepostižitelné: myšlení, pohnutky a city ženských postav. Stále je to "jen" mužský pohled, leč neobvykle plastický a citlivý. Na pár stránkách dokáže autor velmi úsporně a přesto přesně vystihnout životní úděl a duševní rozpoložení postavy košatou prvorepublikovou češtinou. Není to však snadné čtení: jednak sloh už dost odlišný od dnešního, jednak jakási chmurná tíživost těch neradostných ženských osudů.
Zaujala mě poslední povídka Tanečnice, jež je protipólem ostatních čtyř povídek: její osud nebyl zničen okolnostmi (a muži), nýbrž naopak ona ničila osudy mužů a svůj život měla pevně v rukou – ovšem za cenu strašného vnitřního chladu.
Neopatrné panny jsem plánovala přečíst už na gymplu, ale nějak jsem se nikdy nedopracovala k sehnání knihy. Díky tomuto projektu http://www.jaroslavhavlicek.cz/ke_stazeni mám Havlíčkovo dílo jako na dlani. Havlíček dokáže na úsporném prostoru mistrně vylíčit povahu postav, které nechává zajít až na samý okraj mezních situací, kdy se láme chléb a tříbí charaktery. Velmi oceňuji, že v jeho díle je vyvážený mužský a ženský element. Hrdinky povídek Neopatrné panny naplňují svůj osud zcela v souladu s názvem knihy. Stejně jako v ostatních Havlíčkových dílech se i zde uplatňuje téma osudovosti, nevyhnutelnosti, určenosti okolním prostředím. Havlíček tematizuje hloubku lidských citů a tragiku člověka hozeného do situace, kdy jsou karty už rozdány a jakákoli chyba či zaváhání se člověku stává osudným.
Jaroslav Havlíček je mistr ve vystižení charakterů, řekla bych, že ženských zejména. A ve vystižení tíživých dob a situací. Je to spisovatel světového formátu, širokého záběru - komorní drama (Helimadoe), realistický román (Petrolejové lampy), skorohoror nebo snad thriller? (Neviditelný), fantasy (Zánik městečka Olšiny), krutá satira (Muž sedmi sester) a tak dále a tak dále. Čtěme ho!
Depresivní. Válka tam prostě visí ve vzduchu, i když třeba není přímo zmíněná.
Nejsou to samozřejmě Petrolejové lampy nebo Helimadoe, ale i oproti Muži sedmi sester se mi tato knížka líbila míň, prostě nepříjemně těžká atmosféra války a syfilidy.
Soubor pěti povídek z let 1927 1930, ale zaměřeny na období kolem I. světové války. Nebyla to úplně jednoduchá četba. Vzhledem k malému rozsahu jednotlivých povídek se to však dalo. Možná to bude poměrně nestravitelné pro některé dámské kruhy, neboť jsou zde slečny popsány docela ve špatném světle. Je to však i díky vnějším okolnostem (jak jinak) a špatným osudem (tedy pokud na něj věříte).
mistrně vystižená tvář české společnosti první republiky - ta druhá tvář, ne ta, která se dnes, k 100letému výročí, všude přikrašluje a idealizuje
proč se dnes Havlíček tak málo čte?
Jaroslav Havlíček byl mistr psychologické drobnokresby, který dokázal jít až na dřeň lidských citů, charakterů a osudů. Příběhy dívek a žen, které z různých důvodů sejdou na scestí, je až mrazivě autentický a výstižný.
Část díla
Figurka z porcelánu / Figurka z porculánu
Máša z krámu
Neklidné srdce
Tanečnice
Tragická krev
Autorovy další knížky
| 1963 | Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 | Muž sedmi sester |
Krásně to již bylo vystiženo v dřívějších komentářích. Úžasná psychologie postav, drsné osudy lidí, depresivní atmosféra. Autor se v povídkách nacházel teprve v počátcích své tvorby, ale dařilo se mu mocně zapůsobit na čtenáře.