Nepohodlný policajt
Jaroslav Spurný , Zdeněk Macháček
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512010/bmid_nepohodlny-policajt-63fe1c0d59487.jpg
4
64
64
Knižní rozhovor s bývalým velitelem ÚOOZ. Skutečný příběh kriminalisty, kterého boj s mafií dostal až do vězení. Mladý Zdeněk Macháček nastoupil k policii na začátku 90. let a brzo ho čekal raketový kariérní vzestup. Zatímco se rozpadalo Československo, on už jako detektiv mapoval drogovou scénu. Spolu s FBI, Scotland Yardem či Mossadem bojoval proti ruským mafiánům – a to ho dostalo až za mříže. Jak mafie v divokých devadesátkách ohrožovala spravedlnost v Česku? Co zažívá policajt ve vězení? A proč se o Macháčka zajímal i Netflix? Poznejte s novinářem Jaroslavem Spurným osudy muže, který nikdy neohnul hřbet!... celý text
Přidat komentář
Poutavé svědectví někdejšího elitního policisty a tvůrce ÚOOZ Zdeňka Macháčka, dovedně zaznamenané zkušeným novinářem Jaroslavem Spurným je nejenom pozoruhodnou – a díky uchování rysů mluveného vyprávění i nesmírně živou, neakademickou – sondou do historie české kriminalistiky po roce 1989, ale i jedinečným pohledem na postupné prorůstání vlivu ruských (resp. postsovětských) mafií do české politiky, byznysu i bezpečnostních složek. Tomu se Zdeněk Macháček s hrstkou podobných zapálenců snažili bránit, což vyvrcholilo zásahem proti zhruba dvěma stovkám mafiánů v legendární restauraci U Holubů (tam se mj. nechávala zvát část tehdejších našich politických "elit", ale i třeba Karel Gott), který si vydobyl uznání i u západních policií a tajných služeb. Opoziční smlouva a vlády premiérů Miloše Zemana a Stanislava Grosse však tomuto slibnému rozjezdu učinily přítrž, ostatně nijak příchylně na aktivity ÚOOZ předtím nehleděl ani premiér Klaus (to jen kdyby stále někdo pochyboval o tom, která část politického spektra u nás dlouhodobě pracuje proti naší zemi...), Zdeněk Macháček si to odskákal zatčením a pobytem ve vazbě na základě vykonstruovaného obvinění, což byla pomsta ruských mafií skrze jejich spojky v české politice, bezpečnostních složkách a justici. Následně byl sice očištěn, ale ztráta jistoty, podpory a řady kolegů jej znechutila natolik, že odešel do soukromé sféry.
Knihu se tedy vyplatí číst krom jiného proto, že
1) je pozoruhodným obrazem pozadí a podhoubí devadesátkových zločinů, k nimž se v poslední době vrací řada publicistů, literátů, ale i tvůrců seriálů a filmů, rozhlasových pořadů či podcastů.
2) je smutným, leč výmluvným svědectvím, že navzdory veškerým snahám Havla, Rumla, Fendrycha a lidí jako byl Zdeněk Macháček nebo část tehdejších investigativních novinářů (zejména Respekt) se vlivy ruské mafie v ČR nepodařilo zcela potlačit a od dob opoziční smlouvy u nás začaly opět silně bujet
3) názorně dokládá, že ruská mafie má ve srovnání s jinými (jugoslávská, bulharská, albánská, italská, vietnamská atp.) mimořádně nebezpečnou vlastnost v tom, že většina jejích bossů byla nějak navázána na ruský stát, ať už SSSR, nebo jelcinovské či putinovské Rusko (zpravidla na oba) a jeho tajné služby a bezpečnostní složky (KGB, sovětskou armádu). Tím pádem jim u nás nešlo "jen" o byznys typu pašování, praní špinavých peněz, obchod s drogami, zbraněmi či bílým masem, ale už od začátku usilovali o získání vlivů v české politice a návrat ČR do ruské sféry vlivu. Řada těchto ruských mafiánů zde koneckonců nějak fungovala už po roce 1968 v rámci "bratrské pomoci" nebo coby agenti v různých podobách (třeba mající na starost dohled nad uranovou těžbou). Po zásahu U Holubů se část z nich stáhla do Maďarska, Budapešť totiž byla už předtím druhou z jejich středoevropských základen. Důsledky toho spatřuje Macháček, dle mého názoru velice trefně, v aktuální podobě orbánovského polototalitního režimu, úzce provázaného s "byznysovými" elitami a bezmezně oddaného totalitnímu putinovskému Rusku.
4) lze v knize vysledovat jistou důležitou, ale často opomíjenou skutečnost, že hlavní nedostatky a tragické aspekty českých devadesátých let a transformace nebyly vyvolány demokracií, svobodou ani lidmi, kteří o konsolidaci nových liberálních poměrů usilovali, nýbrž starými totalitními kádry spjatými s komunistickým SSSR nebo ČSSR. Ať už šlo o mafiány, v naprosté většině předtím nějak napojené na KGB nebo komunistickou věrchušku, jejich české prodloužené ruce (jako třeba bývalý komunistický poslanec, posléze lobbista a tvůrce Zemana-prezidenta Miroslav Šlouf), anebo část zákonodárců, kteří záměrně otáleli se vznikem zákonů proti novým formám korupce, podvodů, tunelování či praní špinavých peněz. A také policistů: Macháček popisuje, kolik bývalých příslušníků SNB, a dokonce i StB tehdy v policii (jakkoli po nezbytných prověrkách) zůstalo a jak si tam vedli. V lepším případě byly jejich pracovní návyky a morálka vpravdě socialistické, čili metody předpotopní a výkonnost téměř nulová, v horším případě se snadno nechali zlanařit podsvětím a při sledování a vyšetřování kriminálních aktivit škodili, jak jen mohli. A nejde o to, že by to tak bylo jen proto, že si to myslí a chce to tak vidět Macháček (byť celá kniha reflektuje pochopitelně zejména jeho perspektivu, tu a tam obohacenou cennými vstupy v podobě dobových článků z Respektu, které poskytují vhled do širšího kontextu). Ta minulost všech výše zmíněných mafiánů a jejich pomocníků, jejich napojení na komunistické elity, tajné služby či totalitní bezpečnostní aparát – to vše je dohledatelné a ověřitelné.
Knížce lze vytknout snad jen lehce bulvární titul a pár redakčních drobností (na jednom místě, kde Macháček vyjmenovává své kolegy, je týž člověk jednou označen jako Jirka a podruhé jako Jarda, ale upřímně řečeno ten výčet tam vůbec být nemusel), celkový přínos knihy je ovšem neoddiskutovatelně pozitivní.
Rozhovorové knihy zásadně hvězdičkami nehodnotím, a i když je tato kniha prezentovaná jako rozhovor přetavený do knihy, není to rozhovor jako takový a proto hodnotit budu, a to jako průměr. Předesílám, že hodnocení se ani v nejmenším nevztahuje k osobě Zdeňka Macháčka a už vůbec ne hodnocení jeho práce. Jen mi prostě styl dobrých dvou třetin knihy nesedl.
Macháčkova východiska a ideové zakotvení je takové, jaké u policisty v demokratickém státu chcete. Po revoluci byl samozřejmě mezi ostatními, starou gardou, za blázna, ale upřímně - i dodnes se stává, že když přijde mládí s alespoň malými ambicemi do stojatých vod dlouho neměnného kolektivu, může ho rozhýbat, ale taky ho ta stojatá voda může pohltit. Přesně to se stalo Macháčkovi - rozhýbal stojaté vody, vychytal nějaké ryby, které byly dravější a bezohlednější než ostatní, a protože odmítal plavat po proudu, stáhla ho voda dolů. Že opustil řady bezpečnostních sborů je naprosto logickým krokem, i když dnes by se jeho skutečnosti v lecčems jistě hodily.
Co mi tedy na knize nesedělo? Hlavně až moc popisu strukturálních pohybů v rámci české policie a vstupy Spurného v podobě článků z Respektu, které Macháčkovo vyprávění korigovalo. Nevím proč přesně, ale styl vyprávění "udělali jsme tohle a tohle" a vstup objektivního vypravěče "no, tak úplně takhle to nebylo", se mi prostě moc nelíbil. Ano, uznávám, leckdy článek dodal kontext, ale rozbíjel koherenci a plynutí Macháčkova vyprávění.
V poslední třetině knihy už mi to přestávalo vadit a její čtení jsem si tak docela užil, stejně jako závěrečný bilanční rozhovor.
Pokud sledujete politické kauzy (těch pár, na které se přijde), tak vás tato kniha až tak nepřekvapí. Hodně se zde (mimo ruské mafie) píše o třech našich bývalých prezidentech, přičemž nejvíce o... To uhodnete, neboť to vůbec není těžké (je zde i jeho kamarád Š...f). Možná trochu překvapí pasáže s Karlem Gottem. Knihu doporučuji!
Za mě velice zajímavá kniha a můžu doporučit knihy od Jaroslava Kmenty - Kmotr Mrázek a Ruská mafie, ve kterých se píše o stejných osobách.
https://www.databazeknih.cz/knihy/kmotr-mrazek-63577
https://www.databazeknih.cz/knihy/polosvet-jaroslav-kmenta-ruska-mafie-503995
No já nevím, nějak jsem asi očekával víc. Většina informací je známá, nového poskrovnu. Ale je dobře, že nezapomínáme.
Čtivá a velmi dobře napsaná autobiografie. Dozvěděla jsem se věci, o kterých jsem neměla nejmenší tušení a teda klobouk dolů. Radek Macháček se toho vůbec nebojí a mluví o tom co zažil syrově a bez příkras s chladnou samozřejmostí a vůbec se tomu nedivím, po tom všem, co zažil.
Tato kniha se mi líbila moc a doporučuji všem, kteří mají rádi true crime tematiku.
Tak tohle je sila. Poslouchala jsem jako cetbu na pokracovani a dala to na jeden zatah. Se proste neslo odtrhnout. Je desive, co se delo, je desive, co se stale deje. Si rikam, ze je snad lepsi ani nevedet. Kazdopadne diky za vsechny skvele, ferove policisty/-tky.
Takhle ta kniha byla fajn biografie ty teda moc nečtu ale toto bylo fajn překvapilo mě jaké jména známé jména se tam objevují mohu jen doporucit
Skvělé a zároveň frustrující čtení. Nesnáším nespravedlnost a občas mi z toho bylo fyzicky zle. Oceňuji pasáž, kde autor popisuje svoje začátky u policie a Havlovu amnestii. Kdo se o téma zajímá, tak doporučuji na Netflixu díl Nejhledanějších zločinců o Semjonu Mogilevičovi, který se mimo jiné natáčel i u nás.
Dobře a čtivě napsáno. Zdeněk Macháček mi pár let dělal šéfa, po prvotních rozpacích jsme se dopracovali k vzájemnému respektu.
Patříte mezi fanoušky true crime? Pak jste tady správně. Tentokrát je vypravěčem kriminalista Zdeněk Macháček, který přibližuje, jak to u nás v Česku vypadalo s organizovaným zločinem po pádu komunismu. Tehdy totiž mapoval drogovou scénu, odhaloval mafiány a spolupracoval s FBI, Scottland Yardem či Mossadem. Snažil se vymanit mimo zkostnatělé zvyky postkomunistické policie až byl postupem času mnohým trnem v oku. Stal se z něj Nepohodlný policajt.
Knih zaměřující se na vraždy se u nás v poslední době vyrojilo více než dost, a zabrouzdat do vod organizovaného zločinu byla příjemná změna. Člověk sice sem tam něco ve zprávách zaslechne, nějaké útržky se dočte na internetu, ale Macháček nabízí o něco ucelenější pohled na věc. A taky na to, jak jednoduše může zločin ve státě zakořenit a jak může ohrozit spravedlnost. Mnoho čtenářů asi nepřekvapí informace o některých bývalých či současných politicích nebo třeba našich dvou exprezidentech. Nicméně například zmínky o Karlu Gottovi byly poměrně nečekané. Obrázek si o tom všem však musíte udělat sami. Na mě třeba velice znepokojivě zapůsobil fakt, jak snadno se nevinný člověk může v demokratickém státě dostat do vězení.
Nepohodlný policajt vznikl na základě rozhovoru. Škoda, že v této formě nakonec i nezůstal, protože by působil živěji a přístupněji. Macháček čtenáři naservíruje spoustu zajímavých informací, ale také nepřeberné množství jmen a podrobností, až je trochu problém se v tom neztratit a udržet pozornost. Macháčkovo vzpomínání tak rozbíjí jen články z Reflexu doplňující dobový kontext. V tomto ohledu sice byly přínosem, nicméně jejich délka místy působila rušivě a člověk ztrácel nit, u čeho že to Macháček vůbec skončil. Nicméně pokud vás tématika organizovaného zločinu zajímá, tohle stojí za přečtení.
Hodnocení: 70%
Za knihu k recenzi moc děkuji Albatros Media.