• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Věčná devadesátá: Proměny české společnosti po roce 1989 - Jaroslav Spurný

Divoká? Kriminální? Plná naděje? Devadesátá léta byla mnohem víc Co se v první porevoluční dekádě stalo s českou společností a jak nás to ovlivňuje dnes? Jak... detail knihy

Nové komentáře u knih Jaroslav Spurný

Věčná devadesátá: Proměny české společnosti po roce 1989

„Tato publikace je určitě záslužný počin. Ačkoliv pro mě 90. léta mají nádech spíše pozitivní jako doba mého dospívání, zpětně si uvědomuji, že nebylo vše tak růžové. Proto jsem za tuto reflexi vděčná a přečetla jsem si ji se zájmem. Kvalita jednotlivých kapitol je ovšem z mého pohledu různá, přehledné a systematické jsou kapitoly o privatizaci, médiích i rasismu a zajímavé jsou také dílčí rozhovory. Naopak zklamala mě kapitola o sportu, kde se autor soustředil převážně na problematické majitele fotbalových klubů, ale zcela pominul transfromaci sportovních svazů, v níž také tkví příčiny marasmu, v němž se některé nacházejí. A nenadchla mě ani kapitola o občanské společnosti, také poměrně jednostranně zaměřená na protestní hnutí.“... celý text
— Oookka

---

Věčná devadesátá: Proměny české společnosti po roce 1989

„Po celou dobu čtení jsem se nemohla zbavit dojmu, že je mi vnucován nějaký pohled na věc, presentovaný jako jediný správný. Zároveň mám pocit, jako by se měl ze společnosti zcela vytratit humor, neustále jsem narážela na věty typu „tomu se lidé v (pomýlených) devadesátkách smáli, my se tomu ale dnes už nesmějeme, protože jsme na určité věci citlivější". Umění udělat si legraci sám ze sebe se asi vytratí už úplně. Oceňuji hloubkový ponor kapitol o privatizaci a o bydlení, mrzí mě odbytá kultura.“... celý text
— tereza0319

---

Věčná devadesátá: Proměny české společnosti po roce 1989

„V roce sametové revoluce jsem byla na prahu dospělosti, devadesátky jsem si užívala a žádná negativa jsem si nepřipouštěla. Bylo proto zajímavé číst pojednání o této době od publicistů a historiků, kteří na tuto dobu nahlíží více objektivně. Některé kapitoly byly čtivější, jiné méně. Podle toho, jaký autor je psal.“... celý text
— Andyska007

---

---

Věčná devadesátá: Proměny české společnosti po roce 1989

„Porevoluční 90. léta jsou už dneska něco jako mýtus. Vzhledem k tomu, že moderní učebnice dějepisu se stěží umí poprat vyváženě s érou komunistického režimu, hledání souhrnné publikace s objektivním pohledem na důležitou formující éru Česka je velmi obtížné. Sborník Věčná devadesátá tento dluh zčásti napravuje, věnuje se řadě zajímavých témat od privatizace, médií, silného antiromského rasismu (souhrn obětí je skutečně nelichotivá vizitka dlouho lhostejně přihlížejícím vládám), atd. Je to velmi informačně přínosná publikace vhodná ke kritičtějšímu pohledu, pokud si občas při oslavných vzpomínkách vyšeptalých politiků nejste jistí vzpomínkami na éru, ve které jste např. dospívali. Každý čtenář bude mít pocit, že by si rád přečetl pohled na něco, na co se nedostalo, ale je aspoň naděje, že budou další takové publikace přibývat.“... celý text
— Kverulant

---

Nepohodlný policajt

„Patříte mezi fanoušky true crime? Pak jste tady správně. Tentokrát je vypravěčem kriminalista Zdeněk Macháček, který přibližuje, jak to u nás v Česku vypadalo s organizovaným zločinem po pádu komunismu. Tehdy totiž mapoval drogovou scénu, odhaloval mafiány a spolupracoval s FBI, Scottland Yardem či Mossadem. Snažil se vymanit mimo zkostnatělé zvyky postkomunistické policie až byl postupem času mnohým trnem v oku. Stal se z něj Nepohodlný policajt. Knih zaměřující se na vraždy se u nás v poslední době vyrojilo více než dost, a zabrouzdat do vod organizovaného zločinu byla příjemná změna. Člověk sice sem tam něco ve zprávách zaslechne, nějaké útržky se dočte na internetu, ale Macháček nabízí o něco ucelenější pohled na věc. A taky na to, jak jednoduše může zločin ve státě zakořenit a jak může ohrozit spravedlnost. Mnoho čtenářů asi nepřekvapí informace o některých bývalých či současných politicích nebo třeba našich dvou exprezidentech. Nicméně například zmínky o Karlu Gottovi byly poměrně nečekané. Obrázek si o tom všem však musíte udělat sami. Na mě třeba velice znepokojivě zapůsobil fakt, jak snadno se nevinný člověk může v demokratickém státě dostat do vězení. Nepohodlný policajt vznikl na základě rozhovoru. Škoda, že v této formě nakonec i nezůstal, protože by působil živěji a přístupněji. Macháček čtenáři naservíruje spoustu zajímavých informací, ale také nepřeberné množství jmen a podrobností, až je trochu problém se v tom neztratit a udržet pozornost. Macháčkovo vzpomínání tak rozbíjí jen články z Reflexu doplňující dobový kontext. V tomto ohledu sice byly přínosem, nicméně jejich délka místy působila rušivě a člověk ztrácel nit, u čeho že to Macháček vůbec skončil. Nicméně pokud vás tématika organizovaného zločinu zajímá, tohle stojí za přečtení. Hodnocení: 70% Za knihu k recenzi moc děkuji Albatros Media.“... celý text
— knihomolkajanca