Andyska007 komentáře u knih
Nejsem žádný odborník, jsem pouze obyčejný čtenář. Přesto mě tato kniha velice zaujala. Hodně příspěvků se mi líbilo, některé mě přímo nadchly, pár mě moc nezaujalo. Tak už to u souborů s mnoha autory bývá.
Nikdy jsem se nezabývala tím, jaké nakladatelství mé oblíbené autory vydává. Netušila jsem, že kromě autora má na výsledné kvalitě velký podíl i redaktor. Teď už to vím. A také to, že v mé knihovně jsou knihy z nakladatelství Paseka, Argo, Host, Labyrint atd. A až si zase přečtu hezkou knížku, budu vědět, že tam nejspíš byla nějaká zásuvka přimontovaná na stropě...
Verše J. Vodňanského mám ráda. Jsou hravé, humorné. Nicméně některé básně z této sbírky mi připadaly jaksi až moc ztřeštěné. Ale některé texty jsem si s chutí (a falešně) zazpívala. Například Kolik je na světě, Horké letní odpoledne, Píseň o příbuzných:
Jednou zrána slyším bušit
těžké rány na dveře
Jdu otevřít a na prahu
— vidím své dvě neteře
Jdu otevřít a v ten moment
já svým očím nevěřím
Neboť tady rázem stojím
tváří v tvář svým neteřím
To jsou dveře to jsou necky
to jsou mé dvě neteře
Mrkaj na mne spiklenecky
na sebe a na dveře
Docela náročná poezie. Hodně melancholická.
Nečekám na nikoho
a přec se dívám stále na dveře
Přijdete-li k nim
prosím nevstupujte
ani s dechem ztajeným
Nečekám na nikoho
na sebe jenom čekám já
Knihu jsem přečetla jedním dechem a detektivní série se mi celkově líbila. Nicméně závěr knihy se mi zdál hodně divný.
Znovuobjevuji Skácela.
Chvíle
Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.
Je chvíle, která půlí krajinu.
Pokorný okamžik,
kdy někdo za nás dýchá.
Kniha se odehrává mezi lety 2009 až 2014, ale myslím, že je hodně aktuální i dnes. Popisuje přátelství mezi izraelskou Židovkou a Palestincem. Oba mají sny o míru a o tom, že je takové přátelství v Izraeli možné. Jejich sny se jim ale nesplní...
"Protože u nás platí takový přírodní zákon. U nás je nakonec vždycky jen válka."
Přečteno jedním dechem. Až mě překvapuje, že tak mladá autorka umí tak poutavě vyprávět detektivní příběh i soukromé peripetie hlavních postav. Z konce mi bylo smutno...
Ostrovy
To k vlastní touze k svému zranění
naruby obracíme noc
pod hvězdným nebem vysvlékáme tmu
A kdyby se i potopila pevnina
naděje naší
a všechno odešlo a trochu také vy
zoufejme jenom málo
Za námi z moře času vynoří se
pro nové trosečníky nové ostrovy
-------
Také jsem si našla tu svou. Sbírka je plná snové, smutné melancholie a také naděje...
Zase kniha, na kterou má každý trochu jiný názor. A tak to má být, je to tedy kniha, která každého nějak zasáhne... Četla se mi dobře, celou dobu mě štvala postava manželky, než jsem si uvědomila, že pár takových lidí vlastně taky znám. Takže kniha ze života. Ale "Tati, tobě přeskočilo" je přece jenom lepší...
Ačkoli jsem příběh znala předem a věděla jsem tedy, že hlavní hrdinka celé martyrium přežije, stejně jsem byla po celou dobu čtení plná napětí a obav. Je strašné, že se takové příběhy děly a dějí. I když dneska už se o problematice drog aspoň více mluví. Christiane mi bylo líto, nikdo jí nedokázal pomoci - rodina, instituce ani ona sama sobě...
Příběh je psaný poutavě, sice ho pro knihu upravovali novináři, ale je patrné, že byla Christiane chytrá a vnímavá dívka.
V dnešním rozbouřeném světě je tato kniha pohlazením po duši. Dokládá, že i cesta může být cíl. Pravdivé myšlenky k nám promlouvají díky tomu, jak je knížka pojatá - metaforický příběh pandy a dráčka a krásné ilustrace.
Příběhy z 50. let jsou náročné na čtení. Ale tato kniha klouže trošičku po povrchu, četla se dobře a rychle. Neubírá jí to ale na naléhavosti, napínavosti, emočnosti. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, přemýšlela jsem nad jejím osudem. Domýšlela jsem si, jak by asi příběh dál pokračoval ve variantách ano i ne...
Člověk se díky autorovi dokáže do postav vcítit, připadalo mi, jako bych byla fyzicky přítomna u nich v obýváku a vnímala to napětí a touhu.
Knížku jsme letos dali mojí mamince k narozeninám. Narodila se do nelehké doby… V knize je hodně zajímavých informací.
Kniha se dobře čte, je hodně zajímavá. Na další díl se těším.
Ač byla hra napsaná v padesátých letech, je až geniálně stále aktuální. I když se třeba na homosexualitu dnes díváme jinak, pokrytectví je s námi stále. A hon za bohatstvím též a maloměšťáctví...
Kdysi v mládí jsem viděla hru v divadle, ale děj už jsem si moc nepamatovala. V knižní podobě jsem děj hltala a nad konáním postav hodně přemýšlela. Nikdo není černobílý a pouze negativní, ani ten Stanley ne...
Nádherná výpravná kniha. Morbidní básničky snad ani pro děti nejsou... Zato mně se moc líbily. A zrovna tak ilustrace.
Zajímavá a poutavá knížka. Autor v ní píše: "Ještě v Pyrenejích jsem netušil, jestli vůbec o caminu mám psát knihu. Teď se mi ale zdálo, že ji napsat musím. Beru to jako svůj dluh vůči téhle báječné cestě, která mi změnila život. Ne proto, aby se sem teď chtěl vydat každý. Ale především proto, aby se sem prostřednictvím četby mohl vypravit kdokoli, kdo na camino nemůže nebo nechce." A tak jsem při čtení s Larrym putovala i já...
Opravdu moc zajímavá kniha. Nám z Evropy se možná zdá, že v USA je americký sen samozřejmostí, ale není tomu tak... Čím dál tím víc lidí přichází o práci, má závažnou nemoc, nejsou pak schopni splácet hypotéky nebo nájem. A skončí jako nomádi putující Amerikou a hledají příležitostnou práci. A může to být bývalý učitel, knihovnice...
Reportáž je poutavě napsaná, přesto jsem nedokázala knížku přečíst na jeden zátah.