Andyska007
komentáře u knih

Když mi bylo náct, teta mi půjčila štos papírů, na kterých byly strojopisně napsané verše Václava Hraběte. Okamžitě jsem se do nich zamilovala a vracela je nerada. Po revoluci jsem si koupila už hezky vydanou knihu Blues: Blues pro bláznivou holku. Když bylo synovi náct, půjčil si ji a už nevrátil, zůstala na jeho nočním stolku. A protože je syn tak trochu bibliofil, koupil si letos nejnovější vydání této knihy. A tu jsem si teď od něj půjčila a s chutí jsem se zase ponořila do syrových a zároveň teskných i líbivých veršů. Možná teď kniha zůstane na mém nočním stolku...


Uf, dočteno a byla to zase jízda. Rychlý spád děje, zajímavá zápletka zločinu, dobře vykreslené postavy... Na této sérii mě baví, že můžu sledovat soukromé osudy Lottie, Boyda i dalších vyšetřovatelů. Problematickou Lottie miluju a Boyd je miláček. Doufám, že to všechno konečně nějak dobře dopadne.


Četla jsem všechny knihy této série a všechny se mi líbily. Ale Zlomené duše možná nejvíc. Je tam hodně postav, člověk nemůže číst jenom povrchně, musí se do děje hodně ponořit. A to mě bavilo.


Davida Borka mám ráda jako blízkovýchodního zpravodaje ČT. Má rozvláčný styl v reportážích i v této knize, ale mně to takto vyhovuje. O Izraeli jsem viděla několik filmů a četla jsem knihy jak beletristické tak reportážní. Takže izraelské reálie i zajímavosti už trochu znám. Proto mi vyhovovalo právě to, že se autor zabývá politikou a srozumitelně vysvětluje složité soužití Palestinců a Židů.


Publikace dobře popisuje exponáty muzea a přidává historické souvislosti a zajímavosti. Návštěva muzea i čtení knihy je smutné, ale expozice i kniha jsou moc hezky udělané. Jenom škoda, že pokulhává český překlad.


Průvodce po Krakově je sice z edice Do kapsy, ale vešlo se do něj velké množství užitečných informací. Pomohl nám při výletě do Krakova, ale to jsme v něm vyhledávali jenom konkrétní informace o památkách, které jsme chtěli navštívit. Teď jsem si ho přečetla hezky od začátku do konce a dozvěděla jsem se ještě spoustu zajímavostí. Proč jsem si ho jen nepřečetla předem? Teď asi budu muset jet do Krakova ještě jednou...


V tomto již pátém almanachu jsou verše i próza, texty humorné i poetické. Sdružení dnes již kamarádů, dříve spolužáků z kurzu tvůrčího psaní, se stále setkává a stále tvoří. A když toho vytvoří dost, vydají sborník. Také pořádají autorská čtení. Dílka jsou to hezká a hlavně psaná s radostí a láskou...


Knížka je útlá, jde o stručný přehled našich dějin. Na konci je přehled panovníků a hlav států v okolních zemích a popis stavebních slohů. Vše je přehledné, lze si udělat ucelený přehled o české historii.


Milá, laskavá kniha s úžasnými myšlenkami a nádhernými obrázky. Budu si v ní i v budoucnu často listovat...


Knihu jsem četla na doporučení dcery a nelituji. Autora obdivuji, že text dokázal sepsat nedlouho po propuštění z koncentračního tábora. Je to silná výpověď a zároveň psychologické pojednání. Čtení to nebylo lehké, ale bylo pro mě obohacující. Frankl odmítá kolektivní vinu a říká, že i v utrpení je smysl života...


Knihu jsem přečetla rychle, protože: 1) je velmi čtivá, hezky napsaná, metafory se mi líbily, stejně tak vyprávění už dospělé cácory o době dětství 2) chtěla jsem mít tu hrůzu co nejrychleji za sebou! Příběh je hrůzyplný, snad žádná kladná postava, včetně té hlavní, je strašné pomyšlení, že se toto děje často i ve skutečném životě...


Po přečtení historického románu Král železný, král zlatý o Přemyslu Otakaru II. jsem si chtěla ujasnit a osvěžit informace o našich panovnících - Přemyslovci, Lucemburkové, Jagellonci... A Habsburkové se stále snažili na náš trůn dostat, až se jim to povedlo... Kniha je psaná zajímavě, čte se lehce. To mi vyhovovalo.


Mám doma vydání z roku 1988, poprvé jsem knihu četla jako náctiletá. Děj mi připadal krásně romantický, četla jsem jedním dechem. Teď, po mnoha letech, jsem nečetla tak plynule. Stále jsem si vyhledávala na wikipedii, jak že to bylo doopravdy. Přibližně v třetině knížky jsem se ale opět nechala strhnout, Ludmila Vaňková píše zajímavě a čtivě, nechala jsem se přenést do doby statečných rytířů.


Moc zajímavé čtení. O židovských tradicích a zvycích jsem už ledacos věděla, ale stejně jsem se hodně dalších věcí dozvěděla. Autorka popisuje nejenom svět moderně ortodoxních antverpských Židů, ale i svůj osobní život. A i ona má někdy zvláštní názory.


Je to kniha, z které mrazí... Jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Asi to, že za mého mládí u nás Orwell nemohl vycházet, způsobilo, že si jí moje děti přečetly dříve než já. Připadá mi geniální i hrůzostrašné zároveň, že je 1984 stále aktuální.
Těsně před smrtí Orwell řekl: Chcete-li obrázek budoucnosti, představte si botu šlapající na obličej člověka, navždy, dokola. Morální ponaučení, aby se člověk z této nebezpečné situace noční můry dostal, je jednoduché... Nedovolte, aby se to stalo. Je to na vás!


Nedávno jsem četla autorovu prvotinu a teď jeho zatím poslední sbírku. Myslím, že básnický rukopis je stále stejný, ale Spatřil jsem svou tvář je přece jiné. Při čtení mi v mysli běžel můj soukromý romantický film o objevitelských výpravách. Prožívala jsem údiv, strach, touhu po neznámém. Málokterá poezie mě tak vtáhne. V neposlední řadě je kniha krásně graficky zpracovaná.


Mám v rodině člověka, který často přemýšlí o tom, že život nemá smysl... Jeho terapeutka mu doporučila právě tuto knihu od Viktora Frankla. Chvíli mi trvalo, než jsem se jí prokousala, k určitým myšlenkám jsem se vracela, někde jsem pochybovala, zda souhlasím. Ale byl to nezapomenutelný zážitek. A myslím, že Franklovo učení určitě smysl má a jeho přístup k životu je pozoruhodný.


Pravá severská detektivka. Napětí od začátku do konce. Hodně dějových linií. A dvojice detektivů - jeden horší osobní život než druhý. Zvláště vyšetřovatelka Mia, rozporuplná a přesto mi tak sympatická. Četlo se moc dobře, skoro lituji, že už jsem dočetla...


Nedělalo mi problém knihu přečíst, ale souhlasím, že je dost rozvláčná... Děj se vleče a na konci dojde k rychlému (i když předvídatelnému) rozuzlení. Co pro mě bylo zajímavé, je popis života anglické venkovské šlechty v 19. století. Postavení žen bylo tomu dnešnímu opravdu hodně vzdálené.


Mám doma vydání z roku1987 za Kčs 19,- Knihu jsem četla poprvé jako náctiletá. Povídky jsou pro mě stále čtivé, ale už ne tak aktuální...
