Andyska007
komentáře u knih

Vskutku absurdní, zajímavé. Sice je dnes (naštěstí) jiná doba, ale přesto nadčasové...


Tak krásná kniha! Když za mého dětství knížky této autorky u nás nevycházely, jsem vděčná, že jsem si jí mohla přečíst alespoň teď. A to úplně náhodou. Šmejdila jsem po bytě, abych našla knihu, která má na obálce strom a objevila jsem jí u syna v knihovničce. Koupil si jí nedávno v Knihobotu, aby se odreagoval od stresů při studiu. Po filmu ani nepátrám, nechci si kazit hezký zážitek z knihy...


Pro mě též první kniha od tohoto autora. Dcera jí dostala od kamarádky, když byla v nemocnici. Nádherné ilustrace, tajemný příběh. Kritičtěji asi hodnotí ti, kteří mají srovnání s jinými díly od Haruki Murakami. Mně se to líbilo moc.


Mám ráda židovské anekdoty... Říkala jsem si, že musím omezit čtení příšerných zpráv na internetu v mobilu před spaním. Každý večer jsem přečetla pár anekdot a hned se lépe usínalo.


Shoduji se s některými čtenáři níže. Na knížku jsem se moc těšila. Knihy Dívka ve vlaku a Do vody se mi moc líbily. Ale tato mě nakonec tolik nezaujala a trochu zklamala...


Nedávno jsem se vrátila z několikadenního výletu do Ostravy a okolí. Měla jsem chuť si znova přečíst a prohlédnout tuto zajímavou knihu. Historie toho kraje není moc radostná, ale myslím, že současnost dává tušit, že budoucnost Ostravy bude skvělá. Já v to věřím a ráda se tam budu vracet.


Jsem nováček ve čtení detektivek Michaely Klevisové. Knížka se mi moc líbila. Přesto, Prokletý kraj byl podle mého soudu mnohem lepší. Ale ráda si nějakou další detektivku s komisařem Bergmanem přečtu.


Půjčila mi dcera. Já to prostě nemůžu brát úplně jako humor...


Zajímavý příběh, hlavně je dobré se dozvědět víc o nelehkém chodu dějin v zapadlém koutě naší země. Stydím se trochu za to, ale nečetla jsem úplně plynule. Nedokázala jsem to, asi to bylo na mě těžké, rozvláčné. Zkusím přečíst ještě jednou za pár let... třeba k tomu dospěji.


Tato kniha je pro mě až moc osobní... Po přečtení je mi smutno. Mám vztek, že něco takového jako HPO vůbec existuje. Je mi líto všech lidí z příběhů a zároveň je obdivuji. Děkuji Martině Kulhánkové, že dělá osvětu a píše o hraniční poruše. A moc doufám, že náš příběh dopadne dobře...


Mám to opačně než předchozí přispěvatelé. Kniha mě vtáhla od první stránky a nemohla jsem se čtením přestat. Téma a děj jsou drásající, ale je to krásně a poutavě napsané. Se všemi postavami (tedy těmi kladnými) jsem se dokázala ztotožnit. Na konci jsem si moc přála, aby to dopadlo - tak, jak to snad dopadlo...


Četla jsem všechny díly ságy. Tento poslední mě zaujal asi nejméně, ale přesto byl zajímavý. Na pozadí příběhů postav jsem se dozvěděla zajímavosti z německé historie.


O knize jsem se dozvěděla náhodou, hned jsem si jí koupila a přečetla jedním dechem. Pozitivní je její otevřenost, člověk se z rozhovorů dozví mnoho o LGBTQ+. Mimo jiné smekám před Filipem Titlbachem, je to Pan novinář, a má odvahu.


Knížku jsem si přála k Vánocům. Příběhy populárních zpěváků moc často nečtu. Ale tato knížka mě moc bavila svojí propracovaností a zajímavým životem Mekyho. Pouštím si jeho písničky a je mi smutno, že už není mezi námi...


Rozhovory s lidmi z Izraele, které a kteří jsou velmi inspirativní. Kniha není napínavá beletrie, ale přesto mě zcela pohltila a bylo mi líto, když jsem dočetla do konce.


Opravdu těžké čtení! Kdo nemá blízkého s HPO, snad ani číst nemusí. Kdo ano, jako já, získá díky této knize nové informace i nový náhled na tuto nemoc. Snad budu nyní umět lépe na svého blízkého nahlížet, ale člověk se dozví i děsivé věci...


Není to úplně klasická detektivka, ale o to víc se mi knížka líbila. Nechybí tajemno a napětí, nečekané rozuzlení.


Autor má nejen bohatý, zajímavý, ne vždy lehký život. Umí o něm i poutavě psát.


Lehké, zábavné čtení. Sice téma není úplně pro zasmání, ale na mě kniha působila pohodově, asi díky jedné z hlavních hrdinek.
