Andyska007
komentáře u knih

Nádherná výpravná kniha. Morbidní básničky snad ani pro děti nejsou... Zato mně se moc líbily. A zrovna tak ilustrace.


Zajímavá a poutavá knížka. Autor v ní píše: "Ještě v Pyrenejích jsem netušil, jestli vůbec o caminu mám psát knihu. Teď se mi ale zdálo, že ji napsat musím. Beru to jako svůj dluh vůči téhle báječné cestě, která mi změnila život. Ne proto, aby se sem teď chtěl vydat každý. Ale především proto, aby se sem prostřednictvím četby mohl vypravit kdokoli, kdo na camino nemůže nebo nechce." A tak jsem při čtení s Larrym putovala i já...


Opravdu moc zajímavá kniha. Nám z Evropy se možná zdá, že v USA je americký sen samozřejmostí, ale není tomu tak... Čím dál tím víc lidí přichází o práci, má závažnou nemoc, nejsou pak schopni splácet hypotéky nebo nájem. A skončí jako nomádi putující Amerikou a hledají příležitostnou práci. A může to být bývalý učitel, knihovnice...
Reportáž je poutavě napsaná, přesto jsem nedokázala knížku přečíst na jeden zátah.


Opět napínavý děj vyšetřování, dobře prokreslené postavy. Tentokrát hodně drsné a ani konec mě moc neukonejšil. Na další díl se už moc těším.


Zajímavá publikace, přečtená během dovolené v Jeseníku. Půjčeno z knihovničky paní domácí.


Erik Tabery vedl rozhovor se slovenskou prezidentkou svižně a empaticky. Zuzana Čaputová byla nejenom dobrá prezidentka, ale je to i skvělá, empatická, inteligentní žena. Škoda, že knížka musí končit ne moc veselými tématy ohledně nové slovenské politické reprezentace. Kéž by si knihu přečetlo co nejvíce lidí, mě se líbila moc.


Mekyho písničky se mi líbily a líbí, četla jsem knížku Zblízka, na tribute koncertě jsem byla s manželem, od syna jsem k narozeninám dostala album Posledné veci...
A tak jsem se přirozeně těšila i na tuto knihu. A nejsem vůbec zklamaná, Katka Žbirková popisuje svůj život s Mekym prostě a jednoduše tak, jaký opravdu byl.


Knížku jsem měla půjčenou od syna. Krásně nostalgické i drsné básně. Běžný život není jednoduchý a hezký, ale dá se na něj hezky vzpomínat...


Kniha mě přiměla osvěžit si znalosti z historie. A od toho by knížky měly být. Ale děj, způsob vyprávění mě moc nenadchl. Nicméně maturující dceři se kniha líbila, asi je to opravdu i věkem.


Saša Uhlová poutavě popisuje práci východoevropských migrantů na západě Evropy. Při čtení jsem měla pocit, jako bych tam byla. A nebyl to pocit úplně hezký, dějí se tam někdy hrozné věci. Autorka ale všechno popisuje citlivě a empaticky ke svým spolupracovníkům.


Další komiks půjčený od dcery. Jsem čtenář již starší, komiksovou tvorbou nepolíbený, ale kniha se mi moc líbila. Jak obsahem, tak výtvarným zpracováním.


Silné téma, mnoho otázek k zamyšlení. Poutavý příběh. Kniha krásně napsaná, byla jsem vtažena do děje, úplně mě to pohltilo.
Procesy 50. let, věznění, mučení, popravy - to všechno jsem věděla. Ale zde je to popsáno tak autenticky. Mám z toho také husí kůži, jako hrdinové na konci. Nezapomeňme...


Ano, také to pro mě byla výzva. Útlá knížka, ale nedala se přečíst rychle. Čtenáře nutí přemýšlet, o době ve které se odehrává, o vině, vlastně i o dnešním světě.
Od Jáchyma Topola jsem dosud četla jenom poezii. Tato próza je ale vlastně taky poezie, gejzír fantazie. Některé kapitoly si asi v budoucnu přečtu jenom kvůli krásno-děsné atmosféře.


V roce sametové revoluce jsem byla na prahu dospělosti, devadesátky jsem si užívala a žádná negativa jsem si nepřipouštěla. Bylo proto zajímavé číst pojednání o této době od publicistů a historiků, kteří na tuto dobu nahlíží více objektivně. Některé kapitoly byly čtivější, jiné méně. Podle toho, jaký autor je psal.


S komiksem jsem skončila kdysi u Čtyřlístku... Ale dcera má ráda komiksy pro dospělé a od ní jsem si půjčila tuto knihu.
Příběh mě vtáhl, bez kreseb by byl poněkud krátký, povrchní. Právě výtvarná stránka dodává knize sílu výpovědi. Ráda někdy sáhnu po dalším komiksu.


Jiřího Slívu mám ráda pro jeho milá dílka a inteligentní humor. Před několika lety jsem byla na jeho výstavě "Můj šálek Kafky" - Židovský humor v kresbě a grafice Jiřího Slívy v Galerii Roberta Guttmanna.
Tuto knížku jsem si půjčila v knihovně kvůli čtenářské výzvě a mám v plánu ji vrátit v nejzazším možném termínu, abych si v ní mohla co nejdéle znovu a znovu listovat.


Kniha je napsaná zajímavou formou dopisů. Píše otec své 25leté dceři, se kterou se od jejích pěti měsíců neviděl, protože emigroval do Izraele. Pokoušela jsem se vcítit do Josefa i do Kláry, více se mi to dařilo právě u dcery. Zkoušela jsem si představit, co otci odpovídala. Určitě jsem ráda, že jsem nejprve četla trilogii o Helence Součkové.


Ano, třetí díl trilogie je úplně jiný než předchozí dva. Jsem ráda, že jsem to díky Databázi knih věděla předem. Nemusela jsem příliš srovnávat s Budžesem a Oněginem.
Je to díl nejsmutnější, protože život taky takový občas bývá. Jako děti nebo studenti vnímáme okolní svět mnohem radostněji než ve středních letech. Děj knihy se posouvá i díky úvahám Heleny, líbily se mi rozhovory s jejím zesnulým otcem. S názory hrdinky dost souzním, jsme podobně staré. Nad knížkou budu i po přečtení ještě hodně přemýšlet.
Kéž by autorka napsala ještě další díl...


Budžes se mi líbil tak, že jsem hned utíkala do knihovny pro Oněgina. A nelituji! Tato kniha se mi líbila snad ještě více. Někdy jsem se smála nahlas (což se mi už dlouho nestalo), vzápětí mě přepadl smutek z toho, co Helena zažívá jak v soukromí, tak celkově v tehdejší společnosti. Knihu bych doporučila jako povinnou četbu pro všechny, kteří si myslí, že za socialismu bylo líp...


Divadelní hra, kterou jsem viděla kdysi, se mi moc líbila. A kniha ještě víc! Je v ní perfektně popsaná doba normalizace vnímáním malé holčičky. Obsahuje humorné situace, ale člověka při čtení místy až mrazí.
