Nepřirozené právo

06.02.2024

Á bože, tohle bylo skvělé. Sobkovy knihy takové bývají, to je pravda. Ale tahle byla snad zatím nejlepší. Je pozoruhodné sledovat jakým vývojem postupem času autor prošel. Jak se mění jeho dílo. A mění se. A zásadně. Jisté obsahy mne v průběhu čtení nutily otevřít po čase jeho knihu Nemorální právo. A bůh ví, jeden by neřekl, že je to ten samý člověk.

Každopádně... Pokud jste jako já posud četli alespoň některé autorovy knihy, bude se vám na první pohled zdát, že tato nepřináší zase nic moc zvláště nového. A je to pravda. Nepohybujeme se již v okamžiku autorovy tvorby, kdy byl nosičem vody ze studny – přenášel znalosti a koncepty ze zahraniční doktríny do té naší, žalostně zaostalé s největším odborníkem na filosofii práva v podobě Pavla Holländera, což zase také není taková výhra. Tuto fázi překonává - a snad ji v čase překoná i zbytek akademické obce. V této knize už autor nenosí. Už tvoří.

Předkládá nám již jednou dané informace, ovšem v novém kontextu. V tom smyslu je mimořádně důležitá prvá kapitola, která stanoví jisté výkladové paradigma, které je třeba mít při čtení na pozoru, nezapomenout na něj, protože pak zapomeneme na smysl textu. Tím paradigmatem je kontrola. Schopnost kontrolovat, ovládat, mít pod kontrolou, nebýt ovládán. Nejsem si jist, zda se mi v posledku jeho koncepce teorie kontroly líbí. Ale jistě je zajímavá. Sobek při jejím vymezování postupuje skoro dekonstruktivisticky. V různých pojmech relevantních pro právní a morální argumentaci odhaluje pojem kontroly – ty dekonstruované koncepty, jako zásluha, odpovědnost apod., odhaluje nakonec jako fíkové listy, sloužící k zakrytí jejich pravé podstaty, kontroly. Ale já si nejsem jist, zda do značné míry nepřehlíží, že sám pojem kontroly je takovým fíkovým listem, za nímž se ukrývá pojem "moc". Což by nás přeci jenom přesunulo někam jinam. Dále autor naráží na jisté problémy s koncepcí svobodné vůle, která se v některých ohledech s jeho tezí může trochu tlouct. Je i toho však vědom a vyvozuje z toho patřičné závěry – možná to sice oslabuje pozici kontroly jako ústředního konceptu, ne ale jako mimořádně významného konceptu, který je třeba zkoumat. Pominu-li ovšem tuto koncepční a veskrze názorovou polemiku, není knize co vytknout.

Obsahuje klasicky ohromující množství poznatků, které mají schopnost ovlivnit aktuální pohled člověka na svět. Navíc nebývale dobře a snadno formuluje – stylistika autora e neustále posouvá k lepšímu. Je to příjemné a zajímavé čtení – z nějž mi vzešlo hned několik nahusto popsaných stran poznámek, které zde nemá smysl replikovat. Stačí shrnout, že kniha neobsahuje chyby, nepřesnosti, či klamy. Obsahuje maximálně teze, o kterých je lze vést polemiku. A to je dobře. Teze to nadto nejsou jednoduché a jistě požadují po čtenáři opakované a hluboké čtení. Sám jsem se ostatně snažil číst nejvýše kapitolu denně a sám text mne nutil číst pokaždé vícekrát.

Jistě, některé pasáže knihy se trochu vzdalují od jejího jádra a jsou mi méně zajímavé - hodnotím tak kapitolu třetí, zabývající se tradičně distinkcí norem a faktů , u které si vůbec nejsem jist novým přínosem (v tom smyslu, že mi nepřináší nic nového, pokud jste autorovy předešlé knihy nečetly, tato kapitolka se vám bude hodit), osmou, která přeci jenom není, pokud jde o vysvětlení ontologické podstaty lidských práv nijak zvlášť hluboká a navíc s její argumentací mám vícero výtek (polemických; poznamenávám k tomu, že rozvahy nad morálním realismem a expresivismem jsou jistě zajímavé, osobně se mi však nelíbí jak lehce se k nim vloudil třeba Alexy, doporučil bych v tomto směru spíše Haplovy knihy) a devátou, která celkově vybočuje, soustředí se totiž na polemiku s Markem Káčerem. (K tomu viz i Hapla a jeho Utilitarismus a filozofie lidských práv, na stranách 28-30.)

Naopak již zmíněná prvá kapitola, ale i kapitola čtvrtá o srovnávání, pátá o kontraktualismu či sedmá o expresivismu a charakteru liberalismu, tolerance a indiference, jsou čtením nezapomenutelným a mimořádně podnětným. I kdyby zbytek knihy nestál za nic, a to není pravda, i zbytek je naprosto precizní, jen jej subjektivně shledávám méně podnětným, už pro tyto části se čtení více než vyplatí. (Je tolerance liberální ctností?)

Jenom jedna poznámka, snad pro mne netypická, závěrem. Kniha (fyzický objekt, artefakt, daný svazek) je naprosto krásná. Nádherná, precizně vyvedená. Je to nádherný artefakt, který se velice hodí do knihovny, navíc je každý výtisk signovaný autorem. Honem si to kupte, ať to máte doma. V tomto případě totiž autor provedl svou práci geniálně a navíc i Akademie věd předvedla mimořádný výkon. Prostě lahůdka.