Nerušte spiaceho zverolekára

14.12.2023

Co mě bavilo: Neuvěřitelně zábavné autobiografické příběhy veterináře Jamese Herriota si uchovávají vysokou kvalitu i ve třetím pokračování. Každá kapitola je v podstatě jedna povídka skvěle vypointovaná a nutící člověka k smíchu nebo lítosti, někdy k obojímu. V některých místech mi zábavnost knihy připomněla to nejlepší z Kingsleyho Amise. Tato série je totiž tak skvělá proto, že Herriot nebyl jen veterinář sepisující své vzpomínky, ale úžasně talentovaný spisovatel, který se náhodou většinu života zabýval léčením zvířat.

Co mě nebavilo: Trochu mi vadí, že Herriot někdy skáče ve vzpomínkách, a tak je v jedné kapitole Helena nedobytná kráska, o kousek dál jeho manželka a o další kousek dál popisuje první rande a pak svatbu. Je to ale jen drobná vada.

Více na mém blogu:

https://100knih.blogspot.com/

31.10.2023

Knihy Jamese Herriota si chráním a užívám. Je konec října tma už v pět večer , ideální zalézt do postele s čajem a kočkama a nechat se bavit tímto inteligentním humorem , genialitou lékaře, který našel dobro v každé i těžké a smutné situaci.

04.08.2023

Prostě Herriot je moje srdcovka, skvělé čtení plné lásky a oddanosti ke tvířatům. Příběhy smutné i radostné podané s laskavostí a humorem autorovi vlastní. Už se těším na další díl série...

23.06.2022

Herriot mi učaroval. Čtu už asi pátou jeho knihu za sebou a nechce se mi do ničeho jiného. Nicméně dám si teď pauzu, protože některé příběhy se v knihách opakují, tak bude výživnější je teď už číst s určitým odstupem.

03.02.2022

Není problém se do knihy začíst, problém je se od ní odtrhnout, když máte nějaké povinnosti.

17.05.2021

Krásné,milé a laskavé čtení.Zkrátka pohlazení po duši.Co víc dodat.

02.03.2021

Tohle je opravdu sázka na jistotu. Vždycky. Trošičku mě zaskočilo, že se tu asi dvě kapitolky opakovaly a že kniha tak úplně nenavazovala na tu předchozí, která skončila svatbou, a že tu byl autor opět svobodný, ale to je naprostá maličkost. Velice mě, kromě jiného, pobavily pasáže s mladými studenty veteriny, kteří dojeli do Darrowby na praxi, především pak ten jeden, poslední :-) Nezbývá nic než opět doporučit.

11.05.2018

Další skvělá knížka od Jamese Herriota. V komentářích k jeho knížkám bych se opakovala :) . Úžasné pohodové čtení.

26.04.2018

Povídky jako takové jsou opět skvělé. Co mi ale na knize vadilo jako takové je, že jsem prakticky všechny příběhy četla už v jiných knihách.

09.02.2018

Krásne čítanie na dobrú noc alebo cestovanie. Milé príbehy, plné humoru, radosti, lásky k zvieratám, kraju a ľuďom.

15.12.2016

Tyhle miniepizodky ze života zvěrolékaře jsou plné lásky ke zvířatům, lidem i přírodě. Běžné obyčejnosti, kterých si málokdy všímáme, jsou rozmanitě a krásně popsány laskavým slohem. Je to psaní, které vás pohladí na duši i v nejtěžší melancholii. Žádně sladkobolné řečičky, kterými se dá rychle otrávit, to v žádném případě nejsou. Jedná se o plynulá slůvka, který se vám pomalu, ale jistě dostávají pod kůži.

Mé druhé setkání s vyprávěním pana Herriota. A ačkoliv se nějaké epizody opakovaly, vůbec jsem neměla problém to s chutí přečíst znovu. Opět se k němu ráda vrátím a rozhodně plánuji pořízení do knihovničky. Knihy o zvěrolékaři jsou jedny z mála věcí, které na mě platí pro zahnání chmur.

04.03.2015

Moje první setkání s panem Herriotem a jeho veterinární praxí.
Ideální čtení pokud máte blbou náladu a nechce se vám nic dělat, protože tyhle příběhy vám zaručeně náladu zvednou a vykouzlí přiblblý úsměv na tváři.

02.09.2014

Další pokračování zvěrolékařských historek. Tentokrát byl poměr sentimentálních a veselých příběhů trochu víc ve prospěch těch sentimentálních.

05.03.2014

Prostě James Herriot. Nikdy nezklame! Úžasné čtení pro pohlazení na duši a úsměv na rtech.