Nesmrtelnost - Milan Kundera | Databáze knih

Nesmrtelnost

Nesmrtelnost
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80679/bmid_nesmrtelnost-iSm-80679.jpg 4 1344 1344

Román je rozdělený do sedmi kapitol. Je složitě komponovaný, je laděný kunderovsky, tedy právě tak, jak je čtenář jeho knih od něho navyklý, mnoho záhad, mnoho všednosti, mnoho názorů na život. Nesmrtelnost se zabývá i postavami dnes již historickými – Goethe, Bettina a její vztah k němu, a později vztah Bettiny k Beethovenovi, a autor v tom spatřuje víc, než jen zájem ženy a tyhle výjimečné muže… S doslovem Philippa Sollerse a poznámkou autora. 18-010-93... celý text

Přidat komentář

Plútarchos
23.04.2015 4 z 5

Když jsem si přinesl knihu z knihovny domů a otevřel jsem ji na první stránce, našel jsem tam perem vepsaný text: "Tohle je nejodpornější kniha, jaká se mi kdy dostala do rukou. Nikdy nepřestanu litovat, že jsem se s její četbou špinila." A tak jsem se pustil do čtení. Nebyla to moje první Kunderova kniha, měl jsem již za sebou knihy Nesnesitelná lehkost bytí, Žert nebo Směšné lásky. Tato kniha je však jiná než ty předchozí, alespoň co se týče pozadí příběhu. Ty předchozí byly taky existenciální, ale ve vztahu k bývalému socialistickému režimu a ideologii komunistů. Nesmrtelnost je již prostá autorovy sebelítosti a pohrdáním obyčejnými lidmi, jejich ubohými banálními osudy v socialistickém Československu. V Nesmrtelnosti si Kundera hraje s románovou formou, s časem a rychlostí, s velkou a malou historií, s obrazy a gesty. Existencialismus románu je vyjádřen převzetím vlády imagologů nad ideology a Diabolem v našem životě. Příběh Agnes, její sestry Laury, jejího manžela Paula, ke slovu přijde i Hemingway, Goethe, Rubens. Proud jednotlivých obrazů, příběhů a epizod na začátku bublá jako potůček, aby záhy dalšími přítoky nabyl na síle říčky, v meandrech zpomalil a vracel se zpět a opět se dral kupředu vodopádem. Kniha je plná myšlenek, myšlenek o bytí člověka, o lásce, a jejich otisku v umění, hudbě, filosofii, literatuře. Pokud hledáte v knihách myšlenky, možnost zamyslit se a vnímat jiné myšlenky než jen svoje vlastní, pokud jste ten druh Homo sentimentalis, pak vám knihu doporučuji k přečtení - zde jsou totiž myšlenky součástí románu.
Já s tím textem, perem vepsaným některou s předchozích čtenářek, totiž nesouhlasím. Ta kniha je skvost co se formy a obrazů týče. Napoprvé to ale člověk asi neocení nebo spíše nevychutná. Napoprvé si přečtete příběh a poznáte postavy, ale stejně jako hudební skladbu si poslechnete znovu tak i tento román si budu chtít přečíst znovu a vychutnat si ty obrazy a gesta. "Určitou částí své bytosti žijeme všichni mimo čas." "Není nic neužitečnějšího, než chtít něco dokazovat pitomcům."

Seteh
13.03.2015 4 z 5

Nesmrtelnost bylo první dílo, které jsem od Kundery četla. K Nesmrtelnosti jsem se dostala přes povinnou četbu, ale nestihla jsem to přečíst v termínu a pak jsem se k této knížce vlastně zcela dobrovolně vrátila. :) Několik hlasů okolo mne mě varovalo, že se mi to nebude líbit, že to není nic moc atd., takže jsem od díla mnoho nečekala. Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená. Fascinovalo mne to obrovské množství myšlenek a úvah, vyskytujících se prakticky na každé stránce. Se spoustou z nich jsem souhlasila nebo mě fascinovalo, jak obratně Kundera dokáže popsat určitý jev, vysvětlit ho a zformulovat na něj svůj názor.
Důvod, proč jsem nedala 5 hvězdiček je ten, že mě občas trochu nudily poměrně dlouhé pasáže o Goethovi, Rubensovi a dalších.


Pinky Claire
05.02.2015 5 z 5

Kdybych mohla, hvězdiček tomu dám šest.

Rade
20.11.2014 3 z 5

Zajímavé, zejména po dočtení - přiznám se hodně náročného textu - se člověk musel vracet již k přečtenému, protože postavy, které spolu zdánlivě nesouvisejí, jsou nakonec něčím vždy propojeny, což mi došlo, přiznám se, při nepozorném čtení, až dodatečně.
Ale moje oblíbená kniha - Žert, to přece jen není.....

LuciLux
18.11.2014 5 z 5

Koncert geniálních úvah mistrně zakomponovaných do jednoduchého příběhu vzájemně propletených osudů, do spisovatelových myšlenek sdílených s kolegou a do historických frašek. Úvahy se týkají lásky, smrti a hlavně nesmrtelnosti. Napsány na počátku 90. let však zcela neuvěřitelně předbíhají dobu. V této knize se nedají zajímavé myšlenky podtrhávat, podtrhnout by se totiž musela skoro cela kniha.

BUBO26
09.11.2014 5 z 5

Sú knihy, z ktorých si opisujem zaujímavé myšlienky. A sú knihy, kde si označujem celé strany, lebo je v nich nesmierne múdrosti. Toto je ten prípad. Dámy, páni, takto vyzerá genialita. Každé slovo, každá veta. Klaniam sa.

ziriant
07.08.2014 5 z 5

První dílo, které jsem od Kundery četla. Tehdy jsem ještě měla ve zvyku zatrhávat si v knihách zajímavé pasáže, k nimž jsem se pak ráda vracela a které pro mě byly citacemi - dávaly smysl i vytržené z kontextu. U Nesmrtelnosti jsem to vzdala a tento zvyk nadobro zanikl. Napoprvé mě příběh udivil v mnoha směrech, obdivovala jsem autorovu odvahu vůbec se pouštět do dialogu mezi Hemingwayem a Goethem a troufalost žít si ve svém románu. Dnes (ačkoli se nedá říci, že jsem zcela dospěla, ale jistě jsem už někde jinde než před několika lety) vidím v knize spoustu pravd i literárních pokušení, které jsem dříve neviděla. Žádná další Kunderova kniha mě pak už neuspokojila tolik jako Nesmrtelnost. Velmi se těším na to, co v ní objevím zase příště! (Jak vidím, spousta podobných poznámek je vypsáno i níže, což mně osobně dělá jen radost.)

moni.ka
24.07.2014 3 z 5

Ne že by se kniha nedala přečíst. Ne že by to bylo nezajímavé téma a nezajímavé myšlenky. Kam se ale poděla lehkost, trefnost a ironický nadhled Žertu, Směšných lásek nebo Nesnesitelné lehkosti bytí? Moc vážné, sebestředné, perverzní i přes to, že sex je v románu víceméně jen v náznacích - nebo napsané příliš starým jazykem? Něco mi v románu pořád chybělo a nevím přesně co. Něčeho tam bylo naopak moc. Zbytečně neurotické a přitom bezcitné postavy. Žádná vášeň, jen vypočítavost. Nesmrtelnost mi nepřipadá jako vrcholné dílo, ale jako labutí píseň stárnoucího spisovatele.

kolagen
20.07.2014

Je rozkošné sledovat, jak se autor rozčiluje nad jevy, které dnešní člověk přijímá, možná se skřípáním zubů, jako samozřejmost. Pád soukromí a tak... Dobrá kniha, jak jen dobrá kniha může být...

Fairiella
18.06.2014 5 z 5

Já mám teda od Kundery Nesmrtelnost nejradši. Je to jako dívat se jinou optikou na něco, co jiným připadá naprosto běžné. Jeho postavy, jak ženské, tak mužské, mě tam dost rozčilují, stejně tak některé jejich názory, ale - je to prostě krásný!

JarateKid
06.06.2014 2 z 5

Jak správně někdo napsal, tato kniha je autorova onanie nad sebou samým.

jani.ska
24.03.2014 5 z 5

Tolik zajímavých myšlenek, postav a příběhů. Zamilovala jsem si Agnes. Kniha, která se dá číst znovu a znovu.

FillisDilla
07.01.2014 2 z 5

Kundera je rozumbrada. A jeho rozumování mě nebaví. Moc se totiž zbožňuje a je to cítit na sto honů.

mcleod
04.01.2014 5 z 5

Výborná kniha představující Nesmrtelnost jako život osobnosti ve vzpomínkách lidí, ve vyprávěných příbězích a v dílech slavných autorů. V knize jsou rozebírány různé přístupy k nesmrtelnosti, cíleně může být budována na několika úrovních. Na úrovni celé společnosti si ji budují slavní lidé, jejichž díla přesahují jejich životy. Jsou ale známí podle svých děl, podle tradujících se výmyslů o své osobě či opravdu podle svého života? Nesmrtelnost je v takovém případě budována nezávisle na snaze člověka, který se stává nesmrtelným, a jeho obraz po smrti tak může být zkreslený. K těmto lidem se přidávají tací, kteří touží po nesmrtelnosti, avšak nejsou schopni jí dosáhnout svým vlastním životem. Musí se tak napojit na slavné lidi a jejich nesmrtelnost poupravit podle svého obrazu a rozšířit i na sebe. Po takové nesmrtelnosti touží většina lidí. Kdybyste si měli vybrat mezi jednou nocí se slavnou celebritou, o které by se nikdo nedozvěděl, a mezi jedním dnem, kdy byste se s ní procházeli po městě před fotografy, co byste si vybrali? Nesmrtelnost však může zůstat v kruhu několika blízkých lidí. Někteří lidé nemohou dosáhnout větší nesmrtelnosti. Někteří lidé mohou, avšak dávají přednost anonymnímu, ale naplněnému životu bez slávy budující nesmrtelnost. Proč ji také budovat, když se tvoří nezávisle na vůli člověka a může nakonec být úplně jiná, než jakou by si ji člověk přál mít? Milan Kundera je výborný spisovatel... zapojení úvah do děje románu je výborné, stejně jako propojení mnoha kapitol, které se věnují jiným postavám a které jsou vyprávěny různou formou a různým tempem. Toto je přesně ten styl hlubokého díla, který mám rád.

jarmik
03.01.2014 5 z 5

P. Kundera všechno ví, všechno zná - jaký je smysl života, jak to měl p. Goethe s milenkami a o čem si povídal s p. Napoleonem, v čem jsou odporné globální fast foody, jak se nám rozpadá soukromí pod dohledem průmyslových kamer.

Kdyby tímto způsobem hovořil kdokoliv jiný, bylo by to směšné. P. Kundera byl však při psaní tohoto díla patrně na vrcholu sil; hovoří ke čtenárům jakoby z Olympu.

Velkolepé, nádherné.

džej
26.10.2013 5 z 5

Pro mě ještě silnější zážitek než u NLB, zasáhly mě propracované a pravdivé pasáže o filozofii bytí, o proměnách a kategorizaci milování, o sexu za hranicemi lásky. Měla jsem knihu půjčenou z knihovny, zhruba od třetiny textu jsem věděla, že ji musím někde sehnat... dočítala jsem už svou vlastní :-)

puml
11.10.2013 5 z 5

Asi nejlepší Kunderův román, ze kterého jsem byl při prvním čtení někdy v roce 2004 dost rozpačitý a moc jsem nechápal ten kult autora a jeho díla, ale při druhém čtení o třináct let později (v roce 2017) jsem byl nadšen a Nesmrtelnost stavím k těm nejprovokativnějším románům, co jsem četl.

Román, ve kterém (dle autora) nemůže být jediné slovo změněno, kde každá věta má svoje pevné a nezastupitelné místo. I v tom se projevuje Kunderův nekompromisní přístup k psanému slovu i to, že je to autor, který má vše dokonale promyšleno, snad by se dalo říct, že někdy si autor počíná až příliš suverénně. No, ale může si to dovolit, protože jako celek je to opravdu mistrovské dílo. A jak už to tak s mistrovskými díly je, ne každému se líbí, naopak, znakem mistrovství je i to, že má své věčné odpůrce.

Myslím, že je to jedna z těch knih, ke které se vyplatí vracet. Některé úvahy čtenář docení až teprve s věkem. S lecčím nesouhlasím nebo se mi to zdá jako intelektuální hra, ale jelikož jsem už něco od Kundery přečetl a znám jeho eseje (které doporučuji), chápu lépe Kunderovu "hru na román". Zkrátka abych jen nerozmnožoval to, co napsali jiní a lépe: Nesmrtelnost zraje jako víno. Doporučuji.

PS - zajímavý komentář od HTO

Kadibut
28.08.2013 5 z 5

Je nemožné předat druhému člověku celé naše skutečné "já" - to co prožíváme a cítíme v každé situaci na základě naší vlastní jedinečnosti a osobní zkušenosti. Ve snaze alespoň příblížit naše prožívání druhým si propujčujeme zjednodušení ve formě všeobecně srozumitelných gest. Ta mají ale tu nevýhodu, že pro každého mají trochu jiný význam. Naše "pravé já" je nesdělitelné a ve výsledku nakonec nepodstatné. Tou jedinou pravdou, na kterou se hraje, je náš obraz v očích druhých lidí - naše "image".
Tuhle základní myšlenku pak autor rozvíjí v politice, v partnerském životě, ve světě medií nebo v historii.

Šárka_D
08.07.2013 3 z 5

Tato kniha od Kundery mě oslovila asi nejméně, možná pro silný filosofický podtext, který jsem ve svém věku přibližně 19 let ještě nebyla schopna naplno pochopit. Krom toho jsou mi nohem bližší autorovy knihy z českého prostředí.

zutheska
08.07.2013 4 z 5

Asi, kdybych si jí přečetla ve francouzštině, zapůsobila by na mě víc. Ale přijde mi, že díky překladu do češtiny něco ztratila. Nevím co, ale prostě NĚCO.