Nesmrtelnost
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80679/bmid_nesmrtelnost-iSm-80679.jpg
4
1343
1343
Román je rozdělený do sedmi kapitol. Je složitě komponovaný, je laděný kunderovsky, tedy právě tak, jak je čtenář jeho knih od něho navyklý, mnoho záhad, mnoho všednosti, mnoho názorů na život. Nesmrtelnost se zabývá i postavami dnes již historickými – Goethe, Bettina a její vztah k němu, a později vztah Bettiny k Beethovenovi, a autor v tom spatřuje víc, než jen zájem ženy a tyhle výjimečné muže… S doslovem Philippa Sollerse a poznámkou autora. 18-010-93... celý text
Přidat komentář
Jsem zvyklý si vypisovat na záložku místa v knize, která mě zaujala. U Nesmrtelnosti by bylo skoro lepší si vypisovat pasáže, které jsou nezajímavé, protože se zde autor zabývá takřka výhradně zajímavými věcmi.
Je jasné, že někomu může vadit autorovo zvláštní pojetí románu. Roztříštěnost dějů, časté vkládání esejistických pasáží do děje, propojení autorova světa s literárním a tak podobně. Nesmrtelnost je někdy nemálo nepříjemná neobvyklostí a nejednoznačností. A taky tou pochmurnou mlhou, která se kolem celého díla vznáší. Kundera sice jenom popisuje děje a neříká jestli je to špatně, ale čtenář si to podvědomě vyloží negativně. A potom na něj padá taková zvláštní tíseň...
Jak už jsem předtím naznačoval, Kundera se rozhodl jít tak trochu jinou cestou. Nežene své postavy (a vlastně i čtenáře) "bičem úzkou ulicí" k závěrečnému rozuzlení. Jedná se spíš o líný bulvár, kde je spousta obchodů, ve kterých si můžete nakoupit. A žádný není větší než ostatní. A když dojdete nakonec bulváru, nic se nestane a jdete domů. Ústup od tradičních postupů možná něco bere, ale zase něco dává. Někomu se líbí ta klasická honba za poslední kapitolou. Mně se líbí obojí, když se to umí.
P.S. K dispozici jsem měl svazek z knihovny, který kdosi popsal vlastními poznámkami. Připadal jsem si trochu jako Harry Potter v Princi dvojí krve, škoda, že ty čmáranice nešly moc přečíst.
Pseudointelektiální pornografie a postmoderní podbízivost. Jazyk strašný - neustálé předkládání zastaralých tvarů k moderní době nepochopitelná. Práce s dialogy místy také. Občas má i silné chvilky, ale tyto momenty většinou opustí, než je stačí rozvést. Přitom by měl spoustu jiných kvalit, např. jak popisuje mezilidské vztahy atd. Motivy působí jako pěst na oko, místo toho, aby si s nimi čtenář hrál a odhaloval je. Ale jako autor nechce. Trochu na mě působí jako grafoman, který má rád u vypravěče neustálé odbočky, jen aby "se mohl vykecat." Pardon.
Napoprvé na 80 %, napodruhé na 100 %. Kniha, která se dá číst stále dokola a pořád přináší něco nového.
Kniha, ktera me velmi poburovala, coz je poznamka spise pro me samotneho, nez pro vas, protoze me poburuje spousta knih, ostatne ale pravdou je, ze od teto knihy malokdy clovek odejde s lepsi naladou nez ke knize prisel. Nevim presne cim to je zpusobeno, ale myslim, ze to je uz objektivni pocit a nejen muj.
Je tam plno zajimavych myslenek a velmi me mrzi, ze jich nedokazu vstrebat vice. Prijde mi, ze bych tu knihu mohl cist 20x a stale objevovat nova kouzla, nova tajemstvi. Tento pocit, jsem mel i u predchozi knihy, kterou jsem od pana M. Kundery cetl(Nesnesitelna lehkost byti), avsak tam me prisla zajimavejsi dejova linie. V teto knize je vypraven jakysi pribeh, ktery neni tak dulezity jako spis jednotlive situace, ktere nastaly a nasledovne absolutni rozebrani do uplnych detailu a pritom rozebirani se dostaneme nekam uplne jinam. Tim se stava, ze pouhych nekolik minut rozebirame na vice nez deseti stranach. Presto to je poutave a obohacujici, ale verim, ze plno lidem to nemusi sedet. V knize Nesnesitelna lehkost byti, si mohl kazdy najit to svoje a nebo volne prechazet z jedne do druhe "sfery", od filozofie do jakesi reality a nazpet.
Prijdou mi tyto dve-vyse zminene knihy velmi podobne, proto je i srovnavam a pokud bych mel vybrat jednu knihu lepsi byla by to Nesnesitelna lehkost byti, i presto musim smeknout klobouk nad vseobecnym prehledem a celkovym pohledem na svet Milana Kundery, ktery je pro me opravdu velkym muzem slova. Obe knihy se jiste radi mezi to nejlepsi, co jsem kdy cetl.
Perfektní! Popsat nesmrtelnost tímto způsobem ! Bravo! Ukázat nám lidé,které jsou nesmrtelní,které nás budou vždy provázet. Chystám se na čtení ještě jednou a pak určitě ještě párkrát. Kvalitní práce!!!
Gustaw Herling-Grudziński, Deník psaný v noci, 1989–1992
„Půvaby vyprávění
Kundera správně poznamenává v Nesmrtelnosti, že román vyprávěný nebo zestručněný ztrácí všechnu chuť, splaskává jako propíchnutý balon. A vědomě dělá vše, aby nebylo možno Nesmrtelnost ani vyprávět, ani zestručnit. Natolik se soustředil na tuto operaci, že – jak se zdá – zapomněl na přirozené potřeby a půvaby vyprávění. A tak nelze Kunderův poslední román ani vyprávět, ani zestručnit, ale jen proto, že se podobá mazaně zkonstruované mašince, která víří ve vzduchoprázdnu a nevyrábí skoro nic, co by stálo za vyprávění nebo zestručnění.
Jelikož má autor skvělého Žertu zálibu v erotismu na pomezí neslušnosti, stává se Nesmrtelnost neslušně dlouhou a neslušně nudnou seancí literární masturbace, zvané polskými jazykovými puristy „samotření“. Masturbace, jak známo, potřebuje palivo plodné imaginace. Ale v Kunderově nekonečném tření brzy přestává autorova (i čtenářova) imaginace působit, až na dosti záhadnou (a tudíž dosti zajímavou) ženskou postavu jménem Agnes. Zbytek je závratně zručnou mazanicí o ničem, kterou neznesmrtelní ani vpletené odstavce o vztahu Goethe – Bettina von Arnim, ani supersamec literatury dvacátého století čili (jak tvrdí Kundera) impotent Hemingway.“
Po Žertu, NLB, Valčiku a Směšných láskach prišla Nesmrtelnost. Čítala sa mi najťažšie, asi preto, že bola úplne iná ako tie doteraz. Osobne si myslím, že spomedzi všetkých, čo som prečítala to bola Kunderova "najmúdrejšia" kniha. Mala som čo robiť, keď som si chcela vypisovať nejaké ukážky, ktoré ma dostali. Kniha si možno vyžaduje pozornejšieho čitateľa a tak trochu intelektuála, aby sa mu zavďačil touto knihou a ocenil "román v románe," ale vo mne jednoznačne svoju "cieľovku" našiel :-) Som vďačná aj za tie odkazy na mnohých autorov, Musila si určite musím prečítať!
Nesmrtelnost a forma, jakou nám ji pan Kundera naservíroval tím nejsilnějším způsobem.
Musím přiznat, že místama mi ta knížka dala celkem zabrat, ale o to panu Kunderovi zcela jistě šlo.
Veliký obdiv za tento skvost.
No, myslím, že vše co mělo být napsáno k této knize, už napsáno je. Milan Kundera naservíroval další skvost, který vás trochu potrápí svojí filozofickou krásou, provede otázkou nesmrtelnosti a seznámí vás s několika lidmi, kteří byli, jsou a budou nesmrtelní. Každý milovník Kunderovy literatury si zde najde určitě své. Plné hodnocení je zde na místě.
,,Když tě slyším," řekl profesor Avenarius, ,,bojím se, aby tvůj román nebyl nuda."
Možná jsem hloupý a nepozorný čtenář. Ale určitě nepřeskakuju řádky, strany, kapitoly, romány... Na přečtenou za deset let.
text je krásně napsaný, řada témat kontroverzních, ale to se od podobných autorů očekává, že nebudou psát jen snadno stravitelné knihy.
Nesmrtelnost byla s cela unikátní kniha, která mně zaujala jiným pohledem na svět než se ve skutečnem světě sřazořítek setkáváme nebo aspoň u některých lidi! Příběh o Napoleonovy a básníkovy Goethem velice inspirativní ale hlavně kurevský zajímavá.
Zde si každý najde své, nad každou stranou se člověk musí zamyslet, vidíte problémy a věci z vašeho běžného života v jiném světle nebo tak, jak by vás nenapadlo nad nimi přemýšlet. Kundera je zde spíše filozofem, děj není tak podstatný.Podle mě určitě jeho nejvyzrálejší kniha a všem, kterým nevadí složité úvahy nad knihou doporučuju.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
"Být smrtelný je nejzákladnější lidská zkušenost a přitom ji člověk nebyl s to nikdy přijmout, pochopit a chovat se podle toho."
Milan Kundera před nás vysypal krabici puzzle. Puzzle, které s námi poctivě skládá. Tu z jednoho rohu, o kus dál zase z jiného. Postupně propojuje jednotlivé ostrůvky skládačky zdánlivě nesouvisejících příběhů v jeden celek. V obraz Nesmrtelnosti. Geotheho, Bettiny, Hemingwayovi, Agnes. V obraz své Nesmrtelnosti.
Nesmrtelnost není kniha, která se čte vždy úplně lehce. Sám jsem ji po 100 stranách "utrpení" poprvé před 12 lety odložil. O 2 roky později jsem ji napodruhé dočetl. Pár dobrých nápadů, ale jinak ... .. Letos jsem se k ní znovu vrátil ...
Možná se Vám Nesmrtelnost líbit nebude, ale nezbavujte se jí. Založte ji do knihovny a zkuste se k ní někdy znovu vrátit. Možná se Vám ta kniha nikdy líbit nebude, ale já věřím, že nakonec Vás moc nebude.