Neuromant
William Gibson
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467743/bmid_neuromant-5ys-467743.png
4
572
572
Základné dielo kyberpunku, klasika sci-fi a jedna z najsilnejších vízií budúcnosti. Matrix je svet vo svete, globálny konsenzus, prelud, vyjadrenie každého jedného dátového bajtu v kyberpriestore. Henry Dorsett Case, hyperpriestorový kovboj a zlodej dát, podstúpi vďaka záhadnému undergroundovému klientovi výmenu kľúčových orgánov po tom, čo ho pomstychtiví zákazníci z podsvetia dali zmrzačiť, aby sa už nikdy nevedel pripojiť na matrix. Tajomný klient chce, aby sa Case zapojil do poslednej, smrteľne nebezpečnej akcie, ktorá prebieha v pozostatkoch bývalého sveta, na obežnej dráhe, no najmä v matrixe –kyberpriestore, ktorý sa nachádza všade a nikde.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , Slovart (SK)Originální název:
Neuromancer, 1984
více info...
Přidat komentář
Tak toto byla jízda!
Neuromancer je zvláštní knihou. Zpočátku jsem si užíval až filmové „scény“, skrze které byl příběh vyprávěn, avšak postupem času mi to čím dále více nesedělo, jelikož jsem zkrátka a dobře nevěděl, která bije. Nemůžu říct, že by se to časem zlepšilo, spíše jsem začal více vnímat svět a pomalu se dostával do Gibsonovy fantasie, ač musím uznat, že ta má na ni plně nestačí.
Co se však změnilo, byl způsob mé četby. Místo toho, abych si vrtal hlavu nad každým momentem, situací či jen rozmluvou (a tím, co se to sakra děje?!), jsem se nechal unášet tam, kam mě vyprávění zavede a ve snaze pojmout všechny ty kyber-šílenosti, jež se tu objevují, si tu celou jízdu zkrátka užil!
Zvládnete-li se adaptovat na styl Gibsonova psaní, pak vás čeká něco nevídaného. Nejde jen o to, že tato kniha dala zrod celému kyber-punku, ale představuje ne tak obvyklý způsob psaní, který je sice problematický, ale nakonec vás odmění... No možná ne přímo odmění, protože příběh je podobně chaotický jako způsob psaní, ale rozhodně vás pohltí, zvládnete-li se naladit na drogu, na níž Gibson jel při psaní Neuromancera a za mě, jakožto nevelkého čtenáře sci-fi, mohu prohlásit, že je to droga silná. Silná a účinná, které se nemusíte bát.
Prostě si tu lajnu šlehněte a Neuromancera si užijte.
Pochopení se dostaví až v dojezdu dané drogy, tedy na samotném závěru příběhu.
Ale bacha na to. Pochopení pravděpodobně nebude úplné a hrozí, že se budete chvíli nacházet v projekci samotného Neuromancera... Riziko je však na vás.
Náročné, jazykově uhrančivé, punkově ošuntělé, skřípavé vyprávění, které tu a tam probleskne jako neon, než se zase ztratí v mlze. Vezme vás z fiktivního Sprawlu přes různá evropská velkoměsta až na orbitální stanici. Umělé inteligence, svalové štěpy, tělesné modifikace, počítačové viry, rastafariáni ve skafandrech, mimozemské civilizace... Je tam všechno. Jediná Gibsonova kniha, kterou má opravdu smysl číst. Ale je to fuška. Nedává čtenáři nic lacino. Je to nervní. V dialozích spousta nevyřčeného, musíte se vracet a ujišťovat se, co kdo vlastně řekl. V pokračováních už na tohle WG rezignoval a dal přednost čtenářsky přístupnějším formám thrillerů. Ale ty pro mě právě tou mainstreamovostí ztrácejí kouzlo.
Způsob vyprávění, kterému se dá říkat všelijak, jen ne plynulé. Místo příjemné plavby na vlnách příběhu jsem dostal cestu přes rozžhavené uhlíky. Ztrácel jsem se, odložil jsem, nedočetl jsem.
Kdo by čekal, že jedno ze základních děl cyberpunku bude taková nuda. Možná je chyba ve mě, ale k postavám jsem si nedokázal vytvořit žádný vztah a vůbec mne tak nezajímalo, co s nimi bude. Jinak je to taková klasika: drogy, zbraně a technologie. Fandové cyberpunku tak dostanou přesně to, co od žánru čekají, ale doufal jsem v trochu větší přesah.
Tady nevím, jak vlastně hodnotit. Obdivuji autora, s jakou vynalézavostí propracuje a vymyslí každou větu. Na druhé straně musím přiznat, že knihu jsem objevila náhodou a vůbec jsem jí nerozuměla. Ano, přiznávám, kyberpunk není pro mě..
Ač kyberpunk mám velmi rád a je to jeden z mých nejoblíbenějších žánrů, tak u tahle knížka ve mě vyvolává rozporuplné pocity..
neoddiskutovatelnou kvalitou je její nadčasovost, unikátnost, úžasný svět vyžadující velkou dávku fantazie, tady za 5 hvězd.
Na druhou stranu styl psaní autora, kdy dialogy jsou značně strohé(oproti barvitému popisu prostředí) a neobsahující všechny informace, byl pro mě čirým peklem. Často se mi stávalo, že jsem se sám sebe ptal, a kdo toto sakra vůbec řekl??? Co?? Hromada vymyšlených výrazů, nesprávné skloňování a mix slangů a celkově kombinace větných konstrukci mi dala strašně zabrat. V životě jsem četl jen jednu složitější knihu. Tady za jednu hvězdu.
Každopádně oceňuji tu fantazii, vizi, nápady autora a chápu i to nadšení ostatních z této knihy, ale já jsem si to nedokázal naplno užít, Asi jsem ve relaxační čtenář, jak tu někdo trefně poznamenal. Celkem lepší 3 *
Tak jo, můj žánr to opravdu není a kolikrát jsem se fakt ztratila, ne v ději, ale spíš v těch technologických věcech. A občas jsem plavala ve vedlejších postavách, což přičítám spíš své nepozornosti. Ale jinak jsem ráda, že jsem do toho šla a dočetla. A to nemluvím o tom, jakou fantazii William Gibson musí mít, když tohle napsal v osmdesátkách. Gratuluji.
Chtěl jsem zkusit nějaké to klasické kyberpunkové dílo a byla mi doporučena kyberpunková bible. Do čtení samotné Bible jsem se musel nutit a nezvládl jsem ji. Do této bible jsem se taky musel nutit a zvládl jsem ji. Bohužel mě neoslovila, ztrácel jsem se v ději a vlastně jsem někdy ani nevěděl, co čtu. Pamatuji si "kus ledu" na konci a vlastně i mé pocity a dojmy z této knižky bych přirovnal kusu ledu. Možná to někdy zkusím znovu. Jako tu Bibli.
Tuhle knihu jsem poprvé musel číst několikrát, abych ji pochopil. Bylo to první české vydání s překladem od Ondřeje Neffa, který není úplně nejlepší, ale na druhou stranu je třeba přiznat, že byla devadesátá léta a Gibsonovy vize byly na tehdejší dobu těžko představitelné a Neff odvedl vzhledem k okolnostem asi to nejlepší. Novější překlad jsem zatím nečetl. K samotné knize mohu říct jen jedno a budu se zřejmě opakovat. Je to klasika žánru, je brilantní, vizionářská, vtipná i napínavá a určité nedokonalosti se dají odpustit. Moje hodnocení nebude úplně objektivní, protože mám k té knize osobní vztah. Bohužel se obávám, že mladší generace ji nedocení. Když si ale vezmu, že ji Gibson psal v osmdesátých letech, kdy si jen málokdo dokázal představit, kam spěje svět technologií, klobouk dolů.
Přečetl jsem Neuromancer po mnoha letech s velmi dobrým překladem od Josefa Rauwolfa a musím říct, že mě opět okouzlil (aniž bych si neustále připomínal, kdy Gibson tu knihu napsal a kolik věcí v kultuře nebo IT vědě ovlivnila a inspirovala - když se mu říká Bible žánru, vůbec to není špatný kompliment). Příběh hackera Caseyho ve fantasticky popsaném světě budoucnosti s novodobými problémy je postupně se rozvíjející nářez s výborným finále - možná odradí lenivější mozky a mladší ročníky, kteří viděli díla postavená na stavebních kamenech z Neuromancera a nepotřebují se vracet k začátkům, ale old school ročníky si knihu určitě užijí.
Ve dvaceti jsem Neuromancer četla s trochu větším zaujetím než dnes, Neffův překlad je neideální, ale přes tyhle handicapy kniha pořád dobře funguje. Tajemství je možná v jejím sebevědomí: Plav, jak dovedeš. Je to naprosto podmanivé a ztratí se v tom hodně nedokonalostí.
četl jsem na začátku 90tých, což je asi jiná věc, než číst dnes. Tehdy nebyl žádný Matrix ani Johny Mnemonic etc. Já jsem znal z kyberpunkerů spíše Norberta Wienera.
Nedočteno. Ani nevím o čem to bylo, dějová linka mi přišla přinejmenším chudá - jen akce a nic z toho. Zmatené, roztříštěné, prostě to nedávalo smysl.
Možná autorovi křivdím, ale mě se zdálo, že celým tím stylem vyprávění v mlze, skákáním, nelogickými replikami i obecně jednáním postav, zakrývá jednoduchou skutečnost, že má značně omezené jazykové prostředky. Jedním slovem prázdné.
Na druhé straně autor přišel s mnoha zajímavými nápady, čehož důkazem jsou různé filmy apod., kterým tento román posloužil jako inspirace.
Mám pocit, že jsem asi četl jinou knihu než většina místních. Neuromancer je ukrutná kniha psaná těžko stravitelným jazykem (a to nemluvím o diletantském překladu Josefa Rauvolfa, který se hemží kalky a stylistickými chybami, za které bych své žáky na základce vytahal za uši). Gibson byl ve své době revoluční, inovátorský a vizionářský, to by však nemělo zastínit skutečnost, že má kniha děj béčkového akčního filmu, na který narazíte poté, co se vrátíte pozdě v noci z hospody. Nesrozumitelnost replik postav a špatné dávkování děje (až do posledních stran jsem netušil, proč se v knize dělo to, co se tam vlastně dělo, a ani teď si vlastně nejsem tak docela jistý) tento dojem z nočního tahu, sedmi piv v systému a televize nova jen umocňuje. Jazyková stránka věci je pak kapitola sama o sobě. Gibson bývá často spojován s P. K. Dickem a jeho psychedelickými světy, ale takové srovnání neobstojí. Ani imaginace, ani jazyk P. K. Dicka totiž nedělají z jeho knih fašírku. To stejné nelze říci o Gibsonově stylu v Neuromancerovi.
Nápady z knihy později bez hany a studu vytěžili tvůrci Ghost in the Shell (toho původního), Matrixu a co já vím, kdo ještě. A člověk jim to nemá ani za zlé. Posbírali totiž diamanty, které Gibson jen tak pohodil, zatímco se snažil vyhloubit co největší díru do žánru sci-fi. A tak vznikl kyberpunk a jeho základní kámen - Neuromancer - který za moc nestojí, k němuž se však všichni navrací jako k Malevičovu Černému čtverci. No, ale... je to jen černý čtverec na bílém pozadí, že?
Poprvé jsem ani nedočetl, zčásti nejspíš i vlivem původního překladu starého vydání. Nemůžu říct, že po třetím pokusu (druhém úspěšném) jsem knihu plnohodnotně docenil, ale jsem schopen jí už plnohodnotně ocenit. Optikou dneška, a ve srovnání třeba s Nahým obědem, to není takové maso, ale v době vydání originálu to musel být pro čtenáře řádný mindfuck a dost nepochopitelná a neuchopitelná kniha. Gibsonovi se kromě kyberhrátek povedlo i skvěle vykreslit technokratický anarchismus budoucnosti a osadit ho archetypálními postavami, které sice ani na moment neuhnout z determinovaného osudu, ale ve výsledku to absolutně nevadí.
Bible kyberpunku se tomu neříká nadarmo!
Už dlouho jsem se tak neponořil do knihy jako u Neuromancera.
Příběh je nabitý od začátku až do konce, a to se jedná o knihu, která se považuje za zakládající knihu kyberpunku, přesto je plná akce technologií či nápadů, které mi připadají geniální, autor se rozhodně nestyděl. Například myšlení umělé inteligence.
Kromě toho má autor v knize další spoustu nápadů, které můžeme vidět již dnes, či jsme očividně blíže jejich realizaci.
Dále mě zaujala hloubka postav, jelikož mi přišlo, že každá postava má své důvody ke svým činům, má svou historii, kterou jsme se dozvídali až v průběhu,...
Ano, kniha se čte mírně složitěji, jak kvůli názvům, které jsou buď ze světa IT, nebo jde o autorova vymyšlená, tak kvůli přetlaku postav či situací. Myslím si, že minimálně pro mě to byla však vždy menší výzva a po chvíli čtení vždy vše zapadlo do sebe a ke konci díla do sebe zapadly všechny části skládačky a vytvořily tak celistvé dílo... Bibli kyberpunku.
Nádherná ukázka toho jak může vypadat sci-fi ve své syrové formě. Jedna ze základních knih žánru, který je znám pod názvem cyberpunk. Děsivá přesnost s kterou autor vytušil a odkazoval na budoucí vývoj technologie je až zarážející. Svět který pan Gibson vytvořil působí organicky, živě. Pokud bych ho měl přirovnat k něčemu, co je známé tak bych řekl kniha se nese v duchu filmu Bladerunner (vyšly ve stejné době).
Pro čtenáře hledající ne přímo optimistickou vizi budoucnosti bych doporučil 451 stupňů Fahrenheita - nejde sice o cyberpunk, ale rozhodně kritiku lidské konzumace technologie. Z české tvorby pak rozhodně Stroncium od Jiřího Kulhánka.
Rozhodně doporučuji anglickou verzi komukoliv, kdo je schopen.
Štítky knihy
kyberpunk prvotina hackeři umělá inteligence, AI Hugo (literární cena) Nebula (literární cena)Autorovy další knížky
| 2019 |  Neuromancer |
| 2015 |  Hrabě nula |
| 2008 | Jak vypálit Chrome |
| 1999 | Mašina zázraků |
| 2020 | Médium |
Pote co jsem 2x dohral Cyberpunk 2077 'pulzujici' mesto Night city, co nikdy nespi, tak toto dilo neni zadne oddechove cteni, strany plynou a dej stejne nechapu. Uvidi se, zda se pustim do dalsiho dilu.