Neviditelné království
G. Willow Wilson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494747/bmid_neviditelne-kralovstvi-63806e38301c5.jpg
4
18
18
V jedné předaleké galaxii žije dívka Ves, nově vysvěcená „řeholnicka“ církve Svatého odříkání, fanatické náboženské organizace, jež zavrhuje materiální požitky a hledá Pravou cestu za osvícením. Ves chce zasvětit život právě této filozofii, a tak se vzepře přání rodiny a sama vstupuje do kláštera. A zatímco odříkači opovrhují konzumem, megakorporace Lux jej zdárně prosazuje a ochotně dodává do všech koutů soustavy cokoliv, po čem zákazníci zatouží. Grix je kapitánkou zásilkové lodi, plně oddanou své práci a posádce. Vše se ovšem změní ve chvíli, kdy Ves a Grix nezávisle na sobě narazí na důkaz o tom, že korporace Lux a církev Svatého odříkání tajně spolupracují a nic ve skutečnosti není tak, jak se zdá být. V důsledku nečekaného zjištění se obě ženy ocitají v bezprostředním ohrožení... Odhalení tohoto tajemství by totiž mohlo otřást celou galaxií. V důsledku náhody se jejich osudy spojí a vydávají se společně na cestu, během níž budou čelit většímu nebezpečí, než jaké si vůbec kdy dokázaly představit. Společně s posádkou Grixiny lodi se ocitnou až na samém okraji známého kosmu a budou čelit těm nejhrozivějším protivníkům. A přímo uprostřed onoho neskutečného dobrodružství se jim podaří najít cosi velmi nečekaného: lásku.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Komiksy
Vydáno: 2022 , Comics CentrumOriginální název:
Invisible Kingdom Library Edition, 2019
více info...
Přidat komentář
Veľmi kvalitne napísaný príbeh s hoci mimozemskými, ale o to ľudskejšími postavami. Fakt je to hlboký príbeh o tom aký je špinavý a hnusný svet, či už sa to týka falošného náboženstva alebo prehnitého finančného a obchodného systému. Fakt skvelá alegória na dnešnú dobu. Takzvané kresťanstvo je podporované politikou a obchodom a to nie je dobré. Ale však dlho to nepotrvá. Práve preto by som dal 5 hviezdičiek, ale vzhľadom na lesbický príbeh lásky tu jednu hviezdičku uberám. V tomto sa môj názor nezmení. Hovorte si čo chcete, že som homofób, alebo čo ale ja som bol a vždy budem proti zobrazovaniu homosexuality v umení aj všeobecne.
„Cesta k neviditelnému království
je předlouhá a ti,
kdož ho chtějí nalézt,
musejí po ní kráčet
nezatíženi předchozím životem.“
„Svět se tě nebude chtít vzdát.“
Musím přiznat, že několik kapitol jsem jen tápal. Nemohl jsem se do příběhu vžít a nějak mi unikala podstata. Například na Rúlu jim nechtějí dát palivo do kosmické lodě, ale najednou už odlétají a maj dokonce i jídlo – o jídle tam nebyla ani řeč a byli rádi alespoň za to palivo – ale pak jsou spokojený, že neumřou hlady. Jako spousty dalších věcí. Je to psané rychle a spousta detailů si čtenář prostě musí domyslet nebo je vzít jako fakt a nepátrat po nich. Což bylo pro mne utrpením.
NÁSLEDUJE DIALOG:
ZETER - Kéž bychom žili ve světě, kde by se rozdělovaly věci . . . podle potřeby, místo jejich hromadění a smlouvání o cenách.
GRIX - Nezdá se ti, že zníš podezřele jako revolucionář?
ZETER - Víš, když odvysíláš informaci o spiknutí mezi Luxem a Odříkávači, lidé od tebe čekají . . . že povedeš revoluci.
GRIX - Já to s lidmi neumím.
Pokud mám problémy se scénářem G. Willow Wilsonové, tak musím vyzvednout kresbu. Ta je dechberoucí, úžasná a hýří všemi barvami. Christiana Warda je pro tento „očouzený“ scénář totální škoda. Každou stránku jsem si doslova užíval. To široké spektrum, pojetí vesmíru a použití snad všech barev – musím zatleskat. Tak že až někdy později dám tenhle příběh znovu, už ani nebudu muset číst. Budu se jen kochat. A snad cestou najdu neviditelné království a uslyším ten křičící šepot. Za kresbu a Galerii obálek: 70%
Citát: Lidé o pravdu nestojí. Chtějí jen takové informace, které je utvrdí v tom, co si myslí.
„Lidé o pravdu nestojí. Chtějí jen takové informace, které je utvrdí v tom, co si myslí.“
Výtvarné provedení otřesné. Já prostě na digitální avantgardu moc stavěný nejsem. Nechci Christianu Wardovi upírat umělecký talent, ovšem i kresba na počítači může vypadat stylově a nemusí se spoléhat pouze na pár zvládnutých detailů a pak počítat s tím, že zbylé čmáranice nějak sjednotí a vytvaruje koloring.
U téhle space opery je toho dvojnásob škoda, protože pracovat s G. Willow Wilsonovou komornější kreslíř, mohlo by Neviditelné království dopadnout naprosto jinak. Obsahově totiž vyprávění nemá daleko k vizím Alejandra Jodorowského, snad jen bez potřeby do každé druhé bubliny cpát nějaké meta-filozofické pojednání. Tohle je poměrně sympatická a přímočará dobrodružka o posádce kosmické přepravní lodi, jež se ocitne uprostřed soukolí politického skandálu a najednou zjistí, že z něj nemá kam uniknout. Ačkoli zápletka nepřekvapí vývojem, nemůžu říct, že by postrádala napětí, či klopýtala v tempu.
Otevřel se mi nádherný fantaskní svět.
Příběh Neviditelného království zcela zjevně čerpá inspiraci z klasiky žánru jakou je Duna Franka Herberta. Tématem i stylem právě Dunu připomíná, a podotýkám že pouze připomíná, nejvíce. Nečekejte však rozmáchlé, epické a monstrózní dílo á-la Jodorowského Incal/Metabaroni. Naopak, příběh je sevřený, odehrává se, na vesmírné poměry, ve velmi omezené lokalitě jednoho solárního systému, byť velmi pestrého, a vyznívá spíše komorně, než výpravně. Na první pohled jde o klasické sci-fi klišé o boji zlé, tfuj-tfuj megakorporace, proti které stojí hlavní hrdina v boji za osvobození a spravedlnost všech. Ovšem po začtení zjišťujeme, že na této triviální slupce neustrne, především díky linii hlavní hrdinky. Moc zajímavá postava z extrémně zvláštního světa svázaného tradicí a povinnostmi uniká před svým osudem a vrhá se do náruče víry, aby byla konfrontována s mnoha podobami pravdy i fanatismu, především náboženského.
Příběh je tedy na jednu stranu šikovně ztvárněnou cestou za oddaností, věrností a přátelstvím. Na stranu druhou jde také o hledání pravdy, lásky a zejména cesty k sobě samým. To samozřejmě není nic vyloženě převratného, neobvyklého, nebo překvapivého, že? Přesto je tento komiks výjimečný! To nejúchvatnější na něm je totiž výtvarné zpracování. Surreálné scenérie několika odlišných světů, hra s rozvržením panelů, barvy a famózní celostránkové nezřízené vizuální orgie vás pohltí a přenesou do psychedelického světa. Myslím si, že jsou jen dvě možnosti, jak vznik něčeho takového vysvětlit. Buď má Christian Ward úžasnou a neobvyklou fantazii za kterou zaslouží bezbřehé uznání, nebo našel nějaký materiál, který by měl být neprodleně dekriminalizován! Po přečtení jsem si musel knihu ještě několikrát celou prolistovat, občas se zastavit a nechat na sebe působit pocity, vystupující z vizuálu.
K českému vydání musím zmínit ještě své nadšení z jeho dvou aspektů. Vzhledem k výše napsanému je logické, že tomu ohromně sluší kolosální formát. Nedokážu si představit, a ani nechci, kolik by to ztratilo v malém formátu, právě po grafické stránce. A, ač opakovaně, opět potřebuji zmínit úžasnou překladatelskou práci týmu CC. Nevím kdo z vás má na svědomí třeba "Cirkulbazmekátor", takže děkuji všem, kdo na překladu pracovali!
Autorovy další knížky
| 2018 |  (Ne)normální |
| 2014 | Alif, neviditelný |
| 2019 | Generace proč |
| 2022 | Neviditelné království |
| 2019 | Ms. Marvel (Kamala Khanová) |
Kým som sa po niekoľkých dňoch prelúskal týmto (fakt gigantickým) omnibusom, zostal som zarazený. Nechápal som. Čoho som sa to vlastne práve stal svedkom? O čo šlo? Čo presne som to čítal? Čo konkrétne mi uniká? Prečo som sa do toho dostával ťažko do takej miery, že som sa do toho v podstate až do samého konca de facto nedostal? Odpovede na tieto otázky, ani na mnohé ďalšie, som nenašiel. Cítil som sa ako keby som čítal komiksovú adaptáciu špecifického japonsko-laponského kresleného sci-fi seriálu z 80. rokov, konkrétne siedmu sériu, pričom ale prvých šesť sa ku mne nedostalo. Ak by som to mal k dačomu prirovnať, tak k situácii z r. 2006, keď som si pozrel Whedonov celovečerák Serenity bez toho, aby som vzhliadol seriál Firefly. S tým rozdielom, že Serenity sa mi paradoxne mimoriadne páčilo i bez znalosti seriálovej predlohy, čo o Neviditelnom království povedať nemôžem. Zmiešané pocity som mal nielen z divno-nudného scenára, ale tiež z kresby. Tá mi nesadla, pár obrazcov bolo úchvatných a nádherných (najmä vesmírne scenérie), ale vo všeobecnosti pre mňa vizuálna strana veci predstavovala nemalý problém. Mal som pocit, že to kreslilo viacero výtvarníkov, keďže niektoré postavy v každej kapitole vyzerali inak (viac, ako samotná kresba, sa mi páčili farby, tie boli krásne). Situáciu komplikovali neprehľadné vzťahy medzi nimi.