Neviditelní
Vlastimil Vondruška
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476285/bmid_neviditelni-wjg-476285.jpg
4
211
70
Před čtyřiceti lety prosadila skupinka mocných Velký reset. Zdůvodnila ho tím, že je třeba zabránit chaosu, ničení planety, dát všem stejná práva a odstranit chudobu, neboť spravedlivé je, aby nikdo nevlastnil nic. Jediným majetkem lidí se stal biočip, který kontroluje, zda dělají to, co mají. Sledovací systém rozhoduje, kde má jeho nositel pracovat a bydlet, kde dostane najíst a kam se může jít bavit. Záleží na tom, jak vysoký má status konformity. Klaud život před Velkým resetem nepoznala. Končí studia a je šťastná, že žije v krásné nové době. Jenže pak potká mladíka, který čip nemá a je pro sofistikované systémy neviditelný... celý text
Přidat komentář
No toto téma jsem se velmi těšil, s autorem se setkávám poprvé a určitě i naposledy.
Jednu hvězdu dám za to, co autorovi podle mě jde velmi dobře, vystavět lidský příběh. I když souhlasím s Madelyn, že vznik vztahu hlavních hrdinů je přinejmenším poněkud zarážející.
Ovšem konstrukce dystopie kterou nám autor pokouší předkládat, je dosti děravá a ani sám se v ní občas nedokáže udržet.
Určitě nejsem příznivcem Grety nebo 36 pohlaví, ale tady si občas připadáte jako při čtení diskuze na Novinkách nebo Idnes, ovšem ještě vyhnané do absurdit.
Pokud se mělo jednat o pokus dosáhnout na Orwellovo 1984, na které se i sama kniha odkazuje, tak se to opravdu velmi nepovedlo. Vše takové prvoplánové bez hloubky. Žádné emoce ve mně nezůstaly.
Samozřejmě jsou nastíněné myšlenky velmi znepokojivé a stojí za uvážení, ale tato forma podání je pro mě nevěrohodná a nestravitelná.
Protože mi Kronika zániku Evropy do jisté míry nastavila názor na jednu z variant naší budoucnosti (přiznávám, ne zrovna tu příjemnou), těšil jsem se i na tuto knihu. Pana Vondrušku vnímám jako velkého odborníka na historii, avšak v jeho knihách mimo tento "šuplík" cítím pachuť rozmrzelosti až pocitu křivdy z aktuálního vývoje. A ta pachuť nemizí. I tato kniha nenechá čtenáře na pochybách, jak je to vlastně s politickým názorem autora. Jsem rád, že jsem si ji mohl přečíst, ale vracet se k ní už nebudu. Co ale musím přiznat, popis toho, co se z lidí ve vypjatých situacích stane, budí zamyšlení.
Není to žádná velká literatura a pan Vondruška určitě napsal lepší věci, nicméně bych knihu doporučila jako povinnou četbu všem těm "greténistům", "gryndýlistům" a všem, co nám to dobro chtějí přinést, i kdybychom se na hlavu stavěli. Je poznat, že pan Vondruška je historik a je z historie poučen, jak to při takových revolucích, kdy se mezi sebou lidé mydlí, chodí. Je sice pravda, že kdo uteče, vyhraje, ale máme my kam utéci?
Kniha se mi líbila. Je tam spousty autorových politických názorů jak už tu někdo píše, ale o tom to je, si myslím. Jeho kniha jeho názor. Máme přeci svobodu slova.
Příběh se mi moc líbil. Opravdu sem si čtení užila a byla jsem vtažena do děje. Je zajímavé číst o bytostech, kteří ani netuší co je to láska. A možná proto jsou postavy tak bezprostřední. Protože nevědí, že se některé věci vymyšlené společností nemají dít tak rychle. Za mě zajímavé čtení a doporučuji si knihu přečíst.
(SPOILER)
Knihu jsem nedočetla, takže hvězdičkovat nebudu, nicméně mi nedá se nevyjádřit.
Podle mě pan Vondruška měl spíše sepsat svoje myšlenky a náhled na společnost jako takovou rovnou, a ne to "nenápadně" vplétat do dystopického příběhu. Ono jde o to, že on jako člověk klidně může nenávidět přehnanou ekologii nebo lidi, které smýšlí jinak než ostatní, ale chtělo by to maličko respektu. Prosím, vyjadřujte svoje názory a postoje, ale buďme k sobě trochu ohleduplní nehledě na to, jakým pohlavím se cítíme nebo zda jsme nebo nejsme očkování (nenarážím na nic, co by autor v knize nezmínil)
Mám dojem, že místo příběhu Klaud jsem časem jenom četla o tom, co se autorovi na dnešním světě nelíbí. Memoár či tak by tomu asi slušel víc.
Když odhlédnu od tohoto problému, musím uznat, že svět, který vymyslel, je promakaný a často mě mrazilo z toho, že bychom ta jednou mohli "dopadnout". Užívala jsem si to, dokud jsem příběh vnímala víc jako příběh a ne vyjádření názorů.
S čím jsem ale měla problém byla láska Klaud a Roberta. Ti dva se spolu občas potkali ve výtahu, sem tam spolu ani nepromluvili. Vlastně se spolu vůbec neznají, ale i tak se spolu dvakrát vyspí, jednou na břehu řeky, jednou v řece, kde se kolem nachází mraky lidí. A ani mi tak nejde o to, že na to ti dva mladí lidé (z čehož jedna vůbec nevěděla, co dělá) skočili, ale "miluju tě" jsem jim ani za boha nevěřila, veškerý ten vztah vznikl, protože to autor potřeboval pro příběh, a mě to nebavilo.
Ať už je kniha myšlená jak chce, určitě si najde svoje čtenáře a já jsem i vcelku ráda. Já to ale prozatím nebudu, tak přeju autorovi a příběhu hodně štěstí a co nejméně zklamaných lidí.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie české sci-fi kritika společnosti
Autorovy další knížky
| 2014 |  Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
| 2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
| 2019 |  Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
| 2002 | Dýka s hadem |
| 2019 | Falknovská huť |
Pan Vondruška píše velmi dobře, ale lépe mu jdou historické romány a detektivky. U této knihy jsem měla trochu problém s tím, abych se pořádně za četla. Některé situace mě donutily říct si "a proč tam jako jsou?" Nicméně knihu jsem dočetla do konce a trochu mě zklamal ten otevřený konec, že autor nenechal hlavní hrdiny dojít do cíle a popsat, jak to vlastně mimo město vypadalo a zda se tam lidé chovali normálně.