Neviditelní

20.03.2024

Hlásím se ke skupině, která knížku hodnotí kladně.
Líbilo se mi téma i zpracování, ale vize takovéto budoucnosti se mi vůbec nelíbí, přestože mnoho aspektů ukazuje, že nemáme daleko od tohoto směru.
Oceňuji, že se pan Vondruška nebál v tomto díle užít svoje historické znalosti a dobře je sem zasadil. Myslím, že každý si tu najde to svoje.

20.03.2024

Asi bych svoje hodnocení rozdělil na dvě části. Jedna je ideologická a druhá literární. Vlastimil Vondruška představil fascinující dystopii, která ve vyhrocené podobě reflektuje dnešní trendy, stejně jako to udělali jeho slavnější předchůdci. Občas si vzal inspiraci z Orwella (proléti x lidé z předměstí), občas od Zajdela (kastovní systém x úroveň konformity), občas z Bradburyho (spolupráce ovládaných s utlačovateli). Potěšilo mě, že nesklouzl k černobílému vidění, takže na jedné straně nestojí ďábli a na druhé andělé. Bohužel to dále nerozvinul, takže příběh vypadá nedokončeně. Tím jsem se dostal k literární stránce. Styl psaní Vlastimila Vondrušky mi nesedí, a nevěřím, že je to jen můj problém. Text je neobratný, neplyne přirozeně a působí šroubovaně, skoro jako kdyby to byla prvotina začínajícího autora. Na něho by to byl slušný výkon, ale pro zkušeného spisovatele to není hezká vizitka. Celkové tříhvězdičkové hodnocení je trochu alibistické, a kvůli zabedněncům kteří knize dávají odpad nebo jednu hvězdičku z čiré neschopnosti tolerovat jiné vidění světa mám pokušení dát víc, jenže to by nebylo fér. Literární stránka je totiž opravdu slabina.

27.02.2024

Poměrně naivní pohled na jednu z možných budoucností lidstva. Nazvat knihu tohoto charakteru jako literaturu sci-fi se tak úplně neodvažuji. Autor ji napsal před třemi roky a použil v ní některé z prvků, kterými se náš život za poslední desetiletí "obohatil". Čas ukáže, co všechno popsané v knize se následně opravdu stane. V této fikci asi nikdo při Resetu nepoužil atomovky, a vše proběhlo docela mírovou cestou za účasti a plné podpory "uvědomělého" obyvatelstva. Postupně se z některých stali otroci, z jiných přisluhovači, donašeči, kývači a zbyla i skupina, která se do systému zařadit nechtěla. No a pak tady byla i nemalá část populace, která vládla s podporou síly a moci.
Z několika pohledů mi kniha připadá jako kniha pro mládež, jak se to už i dříve nazývalo.
V době, kdy jsem já patřil mezi mladé, tak jsme mezi top literaturu tohoto žánru řadili i knihu 1984, u nás v té době rozšiřovanou pouze jako xerox kopie od George Orwella. Autor se ve své knize o ní také krátce zmínil. Tato kniha je ale trochu jiná liga.
Neviditelní je kniha, která by neměla zapadnout a je dobré si ji přečíst už jenom kvůli těm varováním, která tam vnímám. O žádnou velkou literaturu se ale nejedná. Při počtu knih, které autor píše a vydává, je to ale pochopitelné. Pobavení a nějaké poučení, které v knihách většinou hledám, jsem tam ale našel.

13.02.2024

Kristepane, co toto je za slátaninu? Přečetl jsem to jen proto, že je to krátké a součást čtenářské výzvy. To není ani průměr. Jak někdo v předešlém komentáři napsal. Sedl a za tři dny napsal. Taky to tomu odpovídá. Četl jsem od něj kdysi Dýku s hadem. A zřejmě toto bude poslední.

29.10.2023

Dystopický román, který se dobře četl, ale zařadila bych do kategorie "deštivé odpoledne strávené s hrnkem teplého čaje a knížkou v oblíbeném křesle'". Vondruška použil běžná témata opakující se v tomto stylu literatury/filmu a seriálu a nedávné konspirační teorie o pandemii. K tomu přispěl svými postoji k současné LGBTQ komunitě. V některý částech příliš zkratkovitý děj ubral na uvěřitelnosti a domnívám se docházelo také k chybovosti v sousledu děje.
Hlavní hrdinka příběhu je mladá dívka. Je zajímavé sledovat, jak autor-muž vykresluje vnitřní pochody mladé ženy. Někdy až s úsměvnou naivitou. Zajímalo by mě s kým a zda tuto linku konzultoval.
Čtyři pohlaví - autor se s touto problematikou zajímavým způsobem popasoval, bohužel český jazyk příliš neumožňuje bezpohlavnost - neutrální jména s vyhraněnými slovesy - dobrá myšlenka, bohužel nedotažená do ideálního konce.
Snad nás čeká veselejší blízká budoucnost.

24.10.2023

Některé věci mi tam neseděly, např. lidé na periferii si mohli dělat více méně co chtěli. Přitom režimy postavené na fanatických ideologiích, jež mají napravit nebo spasit svět jako islám nebo klimatická změna/green deal, nepřipouštějí existenci nevěřících a aktivně je pronásledují a likvidují. Vakcinace bude časem povinná a "antivaxeři" k ní budou donuceni násilím.
Ovšem celkově jako varování před tím, kam západní civilizace směřuje a k čemu Velký reset slouží, velmi potřebná a čtivě napsaná kniha.
P.S. V neposlední řadě se jeden královsky pobaví i při čtení kejhání konformních hus.

06.10.2023

Měla jsem chuť změnit žánr, tak jsem si pro mě netradičně vybrala sci-fi. S velkou dávkou trpělivosti a sebezapření jsem doposlouchala audioknihu do poloviny a pak jsem to trápení ukončila. Toto se moc nepovedlo.

03.10.2023

Vlastimila Vondrušku mám delší dobu v merku. Jenže píše často obsáhlé historické série, takže jsem se mu prozatím vyhýbal. Když jsem narazil na kratičké Neviditelní, neváhal jsem a přečetl si ho. Předně musím pochválit velkou čtivost a velmi zdařile vytvořený svět. Tyto dvě věci mě neustále držely, abych v četbě pokračoval. Jenže tím pozitiva končí. Příběhově a zápletkou se jedná o prostičký příběh bez nějakých velkých složitostí. Romantická linka to samé. Víc než 60 procent tomu dát nemůžu.

12.09.2023

Kdo zná historii, může velmi uvěřitelně a poučeně odhadovat budoucnost. Takže nepřekvapí, že pokrok chodí ruku v ruce s úpadkem a lidské povahy se nejspíš nikdy nezmění - bohužel a bohudík.

06.09.2023

(SPOILER) Co ke knize napsat. Moc povedené, čtivé a plně zvratů. Jediné co mi vadilo byla naivita hl. postavy. Píše se rok 2068. Lidé se už nerodí jako lidé ale jako bytosti bez pohlaví. To si vybírají až po závěrečné zkoušce. A na výběr mají hnedka 4 možnosti. Svět je svázaný strachem z klimatických změn, globálního oteplování a uhlíkové stopy. To vede k tomu, že se lidstvo muselo omezit. Tedy ne všichni pouze nižší stupně konfirmity (něco jako kastovní systém). Všichni navíc mají v těle čipy, díky nim se všichni dozví z jaké konfirmity jsou a co mohou či nemohou. Kde můžou pracovat, kde bydlet, kde a co můžou nakopat, mohou do kina? Kavárny? Čipem se prokazuje že úplně všude. Klaud má výhodu je z 5 konformity a žije si docela dobře. I když i jim vody teče jen 2x denně, sporák jde na 2 hodiny a nemají ledničku. Kupuji se pouze polotovary. Maso jako takové se nekonzumuje. To mohou jen vládci ze 7 konformity. Jinak se musí spokojit s náhražky ze sóji, řas. Klaud je ale v systému spokojená. Nic jiného ani nepoznala. Ženy v něm ale nemaji takové slovo jako muži a další dvě pohlaví. Systém chce, aby se rodilo co nejméně deti. Kloud je tedy smířená s tím že ve velkém rozhodnutí se ženou nestane. Až jednou potká chlapce do kterého se zamiluje. Zjišťuje že on čip nemá. A co je horší zjistí, že je s ním těhotná. A tak začíná její válka se systémem. Chce ochránit své dítě a Roberta (tak se mladík jmenuje si chce vzít). Jako neviditelný bez čipu je ovšem hlavním nepřítelem řadu.
To je jen zlomek příběhu který se v knize děje.
Ještě před pár lety bych řekla utopie. Po covidu a očkování, kterými se Vondruška inspiroval, mi to jako utopie nepřijde. Očkovaný proti neočkovaným, čipovaný proti necipovanym? Stejná pohádka. Média, vláda která něco hlásá, i když to není pravda. Ať posoudí každý sám jak to tenkrát bylo. Jedno vím jistě než žít v tomhle chaosu zvolila bych stejnou cestu jako Klaud a Robert.

Z hlediska literárního, vypravěčského je tato kniha nezajímavý, šedivý průměr, a to spíš nižší než vyšší. Pokud jde o myšlenkový obsah, je to nanicovatý škvár, který svědčí o dokonaném intelektuálním úpadku Vlastimila Vondrušky. Sesbíral několik konspiračních teorií, jimž doopravdy věří (!) a předestřel nám temnou vizi hyperkorektní genderové a ekologistické totality, která má jen tu drobnou vadu, že ji nikdo nechystá.
"Na začátku jednadvacátho století se objevila skupina lidí, která chtěla drasticky omezit lidské svobody a jejich práva. Důvody nejsou podstatné, ale chtěli to. Protože se však nedařilo ten záměr prosadit, využili jedné z epidemií, které se pravidelně objevovaly. Oproti předchozím vlnám chřipek to nebyla nijak výjimečná nemoc, ale díky médiím zavládla hysterie. Rozšířila se fáma, že lidstvo se dá zachránit jen masivním očkováním. Nikoli ovšem tradičními a vyzkoušenými vakcínami, ale začaly se používat vakcíny zcela nové a naprosto nevyzkoušené. Kdy se změnily, to nevím, ale od určité doby vakcíny obsahovaly číselné kódy. Každá jiný, unikátní. Ty kódy se dostaly do většiny lidí a z nich jsou vaše biočipy. Jenže vakcíny nebyly vyzkoušené a do tří let spousta lidí těžce onemocněla a mnoho jich zemřelo. Aby se zabránilo povstání, začalo se tvrdit, že umírají jen ti, kteří se očkovat nedali. Politici a média neustále opakovali, že nové epidemii se dá zabránit jen dalším očkováním."
Je třeba citovat dál? A to si prosím Vondruška říká vědec! V knize popsaný systém individuální kontroly a trestání za společenské prohřešky se pomalu zažívá v Číně a systém kast je zase zřejmě opsaný ze severní Koreje. Tyto skutečně nesvobodné země však Vondruškovi nevadí (s jakým politikem že to Vondruška byl duševně spřízněn?), protože tam společnost je asi ještě konzervativně v pořádku, vadí mu svobodná názorová diskuse v Evropě, která se snad stále víc vzdaluje od svých zdravých středověkých základů nebo co.
Tato kniha není žádným náhlým obratem ve Vondruškově myšlení, už před mnoha lety jsem četl novinový rozhovor s ním, v němž bylo vidět, jak si nemístně idealizuje středověk. Vondruškovy historické romány (detektivky) jsou prý takové oddychové čtení. Nevím, nečetl jsem je. Nic proti nenáročnému oddychu, ať si ale hlavně nikdo nemyslí, že Vlastimil Vondruška je člověk, který má co říct. Nemá!
Ještě k této knize: Aspoň jednou mě opravdu pobavila, totiž tehdy, když bylo zmíněno, že hlavní hrdinka měla rozečtenou (ideologicky upravenou) knihu, v níž rodiče nutí Julii přijmout ženské pohlaví a provdat se za jistého Romea, z čehož byla Julie nešťastná, poněvadž toužila stát se nebinární.

16.07.2023

Ale jo...od pana Vondrušky to bylo celkem nečekané, že na chvíli opustil své "historické a tak trochu usedlé rybníčky" a udělal krok úplně jiným směrem. Kniha mě celkem bavila a některé části příběhu, myšlenkové pochody a zpracování určitých reálií dnešní doby (covid, očkování, čipování, gender korektnost a "volba" pohlaví, umělé rozdělování společnosti a vytváření názorových bariér a prikopů, monitorování a ovládání lidí, systém kreditů a společenských kast - odměňování poslušných a trestání tech kdo mají jjny názor, atd. ) se autorovi podařilo vykreslit velmi dobře a určitým způsobem zábavně (cítím z toho začnou dávku ironie az parodie). Co se mi nelíbilo byly ty pokusy o romantické linky, ale s tím mám osobně problém u všech Vondruškových knih a skoro pana autora podezřívám, že si tím nějak kompenzuje určité své sexuální frustrace. Celkově kniha nebyla špatná a predstavila nám autora v novém světle. Přečteno v ramci čtenářské výzvy - Kniha se žlutou obálkou

08.05.2023

V této knize nám autor představil 2 různé tváře. Ta první, vizionářská je fantastická. Pro nás, co jsme zažili stupidity socialismu a sledujeme současný vývoj je to klidně realita budoucího evropského vývoje. A vůbec to nemusí být sci-fi. Jak je autor dobrý vizionář, tak tentokrát zklamal jako spisovatel. Ten příběh je jednoduchý, prvoplánovitý. Nemluvě o příšerně uříznutém závěru. Snad jedinou omluvou by mohla být příprava na 2. díl.

23.04.2023

No teda. Od autora co píše převážně o historii je to moc pěkné čtivo. Určitě jsem nečetla naposledy.

10.03.2023

UCHOKNIHA. Originální a zajímavé, co se týče námětu. Konspirátor ve mně nadšeně řičel a říkal, vidíš, tak tam klidně za pár let můžeme dojít... Konec konců několik z představených věcí už tu máme - pohlaví si můžete svobodně zvolit už nyní, dokonce se nemusíte omezovat jen na čtyři základní... Svobodná vůle také už teď skonává na úbytě... Přesto nemůžu dát plné hodnocení a to hlavně z důvodu, který slyší na jméno Klaud. Tak nesympatickou hlavní hrdinku aby jeden pohledal - a to prosím zcela jistě nebyl autorův záměr. Asi měla být mladicky roztomilá, nebo něco na ten způsob, konečná podoba je ale docela jiná...

26.01.2023

Přečetla jsem polovinu a knihu na rok odložila. Dnes jsem vzala knihu do ruky, začala číst od půlky (tam někde jsem kdysi skončila) a během pár hodin přečetla jedním dechem.
Knížka je vlastně dost okatá, zoufalá, absurdní, extrémní a vyvolává vztek. Představuji si, jak pan Vondruška, rozhořčen nad všemi (vlastně) absurdnostmi světa a nerozumem lidí, sedne ke stolu a během tří dnů vychrlí svůj žal nad společností na papír.
Chce-li si někdo počíst, jak to vážně vypadat nemá, a trochu se zamyslet nad tím dobrým, co máme, doporučuji dát knížce trochu šance. Nakonec, má zajímavou linku, odsýpá (+-) a její černobílost čtenáře nutí představit si, jak to vidí sám. Třeba se pak lidi začnou více chápat.

16.01.2023

U pana Vondrušky jsem zvyklá na historické knihy (na epopeje nedám dopustit). Ale tahle kniha je jiná - týká se nepříliš vzdálené budoucnosti. Podle komentářů jsem měla strach, že to bude šílenost nad šílenost. A ona to šílenost fakt byla, ale skvělá a podle mě velmi originální. Neotřelý příběh, který mě bavil. Jen ta romantická linka trochu skřípala…

15.01.2023

Námět bezvadný, ale to zpracování. Čekala jsem od autora trochu jinou ligu. Postavy strašné, ploché, absolutně nereálné. Nelze to pojmout ani jako satiru, vlastně nechápu co tímto dílem chtěl autor říct. Že láska zvítězí??? Možná kdybych to četla když mi bylo osm až deset, byla bych nadšená.

30.11.2022

Rozhodně jsem se u toho bavila! On to asi autor myslel vážně i tam, kde bych si spíš řekla, že asi ne, ale to je fuk. My tady nemáme žádného Houellebecqa, takže si musíme vystačit s těmi, které máme. Text je namíchaný ze všech možných zvláštností 21.století, které (nejen) člověku narozenému ve století 20. přijdou minimálně poněkud výstřední. Školní život byl vykreslený vtipně a vlastně i představitelně. Revoluce a vyřvávání taky. Vším se jako červená nit vine autorův nikdy nezastíraný pohled na svět v duchu muž je moudrý, žena krásná, on to vede, ona vaří, on je chrání, ona rodí a společně se dobře mají. To je taková slabina, která celý text táhne dolů asi nejvíc. Nikoliv pro tu myšlenku, ale pro to podání. Když ještě východ z toho všeho marasmu, po vzoru Malevilu, najdeme v orbě a setbě, pušce a koni, tak se vtipný a vlastně dost zajímavý text změní ve 176.příběh Oldřicha z Chlumu a Ludmily na Bezdězu. To se dá vyřešit tím, že někde od půlky to lze přestat číst.