Neviditelný

včera

Příběh je zajímavý a čte se dobře.

18.10.2024

Brouzdal jsem si po antikvariátu a narazil na knížku údolí pavouků. To by mohlo bejt zajímavý, když z těch zvířátek můžu zaznamenat úniky provozních kapalin a směsí do látkových krytin, mého jinak nevzhledného těla. A tady je jich celý údolí? Žjóva, to by bylo něco. Radši jsem si zjistil, jestli tenhle pán nenapsal ještě něco jinýho a napsal. Napsal třeba tady Neviditelnýho. Jednoho jsem zkusil od Havlíčka, a to byl teda hukot Vážení, jako když Tomáš Babula exuje Chmelomok.

Jenže ouha, tady to žádnej hukot teda nebyl. Spíš takový šumění lesa v letním bezvětří. Tenhle neviditelnej pán je koumák přes předměty, který mi ve škole řekly kámo, tak ty nás nikdy nepochopíš. Maximálně že voda se vaří a když vlezeš do vany, tak voda kvůli tvý vaně přeteče přes okraj takovou silou, jako na přehradě Vajont. Udělá nějakej elixír a je to. Když si rozepne kabát, nemá pod ním nic. Odjede někam na zapadákov, kde když se venku oteplí, tak se začnou dít věci. On jak není vidět a k tomu je to nemakačenko, tak se mu těžko platí za jídlo a cimru. Začnou se všem ztrácet věci, jídlo a nemysli si, že to těm balíkům vesnickejm nezačne vrtat v hlavě.

Tomu koumákovi začne parádně šplouchat na maják. Navíc si myslí, že je typ zloducha, jako z Jamese Bonda a že ovládne celej svět. Nepřepočítal se náhodou ten pitomec? Chytnou ho, když není vidět? Je to magor? Jak to vypadá, když se cpe jídlem? Studěj ho nohy? Všechno se tam dá zjistit. Může dělat spoustu věcí a vlastně i nemůže.

Bylo to krátký, a to byla docela klika. Nápad zajímavej, jenom by se z toho dalo vytřískat mnohem víc. Nejvíc mě bavila poslední čtvrtka, což není mnoho. Tam to odsejpalo a já byl napjatej. Jinak to bylo takový né ubíjející, ani nudný. Jenom to nemělo takovou šťávu. Čekal jsem trošku silnější příběh.

12.06.2024

Poslechnuto jako audiokniha, což knížce přidalo na dramticnosti, občas jsem se musela i zastavit, jak jsem se zaposlouchala, skvělý příběh.

07.02.2024

The Invisible Man je výborná kniha, především pokud vezmeme v potaz její stáří. H. G. Wells vykreslil hlavní postavu potrhlého vědce Griffina velmi věrohodně a pevně věřím, že každému z nás připadaly jeho zakomplexovanost s narcismem povědomé. Sám znám spousty lidí, kteří si sebou celý život nesou pocit ukřivdění a nesmyslnou touhu se svému okolí "pomstít". Griffin mi pak přišel jako jejich úžasná karikatura. Navíc se mi líbilo jeho počáteční bizarní, až hororové vzezření. Jednu hvězdičku ale přece jen ubírám, protože chvílemi se děj táhne a některé pasáže jsou, podle mého názoru, navíc. Ve výsledku však mohu všem doporučit.

27.10.2023

Starší docela zajímavá a jednoduchá sci-fi klasika H.G.Wellse o mladém vědci Griffinovi, který objeví tajemství neviditelností a zároveň je i vyzkouší přímo na své osobě. Možná to není úplně nejlepší autorovo dílo, ale vzhledem k tomu kdy bylo napsané, určitě není špatné.

14.10.2023

Skvělá starší scifi,která rozhodně stojí za přečtení i dnes.

10.10.2023

Velmi zajímavý příběh o bláznivém vědci, který jde za hranici svého výzkumu.
A neví jak zpět. Povídku jsem vyslechla jako rozhlasovou hru.

25.08.2023

Neviditelný je opravdu zvláštní kniha. Čtenář si uvědomí jak bláhové je stát se neviditelný, zároveň zjistí jak negativně dokáže tato dovednost člověka změnit. Každopádně poselství které kniha přináší nám může napovědět kde jsou hranice za které člověk nemá chodit.

21.08.2023

Čekala jsem něco trochu jiného, ale rozhodně mi to nevadí. Zaujalo mě toho tolik. Jaké praktické problémy neviditelnost přináší. Jak lidé reagují na něco neznámého - nepřekvapivé, ale zajímavé. A hlavně jak se měnila osobnost samotného hlavního hrdiny a s tím také můj názor na něj a atmosféra knihy. Od lítosti k téměř odporu. Tak razantní změna se mi u knih nestává často. Ač je to stará kniha, stojí i dnes za přečtení.

13.08.2023

Velmi zajímavá kniha. Děj mi nepřišel zase tak zajímavý, ale plně to nahradila hlavní myšlenka knihy a charakter hlavních postav, přičemž jsem opravdu fascinován tím, jak brzy to vlastně vzniklo a že to není jen módní výstřelek posledních pár let. Rozhodně si nemyslím, že je to poslední kniha, ktetou si od Wellse přečtu.

11.08.2023

Z příběhu mam trošku rozporuplné pocity. Začátek super, ale postupem stránek mi uz to tak skvělý nepřišlo. Možná je to ale dobou kd kniha vznikla, v dnešní době mi přijde, že příběh by šel rozhodně rozvést o dost vic do jiných směrů

05.05.2023

Příběh je, jaký je - vlastně nic moc. Nápad a na něj navěšené peripetie, vlastně ani ne příliš zajímavé, kterých navíc moc není, protože není co vymýšlet. A přesto ta kniha stojí za pozornost. Wells měl nejspíš opravdu dobře vyvinutý smysl pro to, co ohrožuje civilizaci. A to, že z Neviditelného udělal monstrum, které se rozhodne šířit hrůzovládu a teror jen proto, že prostě může, je tváří v tvář všem diktaturám a genocidám 20. století vlastně jasnozřivé (román vyšel 1897). Diktátoři a tyrani nikdy nejsou vedeni jen nějakou osobní úchylkou, nebývají to sadisté, ale prostě podlehnou moci, podlehnou svůdnému pocitu, že mohou ovládat lidi a uplatňovat nad nimi svou moc - jako Griffin. Ačkoli je tedy dílo literárně nedokonalé, tohle vyústění mu dává právo na to, aby bylo vydáváno a čteno.

09.04.2023

Tři hvězdy spíš z nostalgie.
Začátek je parádní. Veškerý ten děs a osahávání. Krádeže, šmírování, hlasy a exhibicionismus :). Takový neviditelný striptér by se mohl chovat jak urvanej ze řetězu. Ne, autor z hrdiny striptéra neudělal. Ne v tom smyslu, i když hanbatý pobíhal po městě jako by se nechumelilo :).
Lidské reakce pochopitelné. Následná záplatka, vlastně konfrontace skupiny lidí s hlavním hrdinou je znepokojivá.
Ale nebyla to taková literární mňamka jako jiná autorova kniha.

07.04.2023

Příběh Neviditelného je vlastně docela fajn. Ale jak jsem četla dál, začínala jsem mít docela problém s vyprávěním. Pokusím se tedy vysvětlit, proč jsem dala jenom tři hvězdy.

Ze začátku je všechno skvělé. Dobře budované. Atmosféra strachu z neznámého je dobře napsaná. Jenže strašně dlouho to je příběh vyprávěný z pohledu lidí, kdy se o Neviditelném nic neví. A potom až někde za polovinou se dostaví informace nahustěné ve sledu za sebou. Bohužel to už je v té části příběhu, kdy mi ho už nebylo líto jako na začátku, vlastně mě docela štval. A teď do toho vyprávění jeho příběhu. To nebylo nudné, právě naopak. Jenom mě postava Neviditelného o to víc štvala. Nehodnotím knihu na základě toho, jak jsem si oblíbila postavy, to prr. Jenom je problém v tom, jak je příběh poskládaný a já si nemohla Neviditelného oblíbit či pochopit. Nebyla k tomu příležitost. Kdyby byl příběh celý vyprávěný celý svědky událostí, kterým to bylo vyprávěno nebo pomocí deníku Neviditelného, šlo by to lépe poskládat. Možná bych byla spokojená mnohem víc. Jo, jo, škoda. A konec to bohužel nespravil. Byť se mi líbil.

20.11.2022

Oprávněná klasika od autora, který byl mistrem nejen svého žánru. Dnes je to samozřejmě překonané, ale pokud musíte stavět základy, nezbývá vám na finesy čas. Navíc pokud máte problémy s Neviditelným mužem, radši nečtěte Čapka, Shelleyovou ani Stevensona. Ti jsou sice všichni lepší, ale styl psaní mají podobný.

Přečteno vydání z r. 57 se skvělým překladem sourozenců Tilschových.

28.06.2022

Jejda to bylo kraťoučké, tak to mě dost zklamalo. Téma fajn , ale zpracování a rozvedení děje veškeré žádné, no škoda. Při tom se tu toho tolik nabízelo. Ale zase na obhajobu na rok kdy to bylo napsáo , to nebylo zase tak špatné, i když autor umí psát i líp.

07.02.2022

Krátký román o tom, co následuje, když tajemství neviditelnosti objeví amorální gauner. Celkem to ušlo, záměrně archaický překlad je fajn, ale to obrovské množství překlepů je otřesné (vyd. Melantrich 1990).

20.12.2021

Wellsův Neviditelný je bezpochyby jedna z klasik vědeckofantastického žánru, dnes už tak trochu prvobytně pospolná. Příběh je velice jednoduchý, až prostý, žádné složité finesy do něj Wells nevložil. Na začátku se seznámíme s mužem, který experimentoval sám na sobě a učinil se pro své okolí neviditelným. Byť se zpočátku možnosti takové transformace zdály nanejvýš úžasné, ukazuje se, že být neviditelným opravdu není žádné terno. Wells se s dějovou linkou ani s charaktery postav nijak nemazlí. Griffin je sobecký, sebestředný a neustále vzteklý ničema, pro kterého těžko budete hledat slzu lítosti. Jeho protihráči za ním ostatně nezůstávají daleko pozadu, takže příběh, ať už se nám to líbí nebo ne, míří k brutální a nelítostné konfrontaci. Vyprávění je svým způsobem hodně hrubé a neotesané, žádné velké parádičky, s cizelováním výrazových prostředků si Wells rozhodně hlavu nelámal. A možná právě v tom spočívá síla tohoto románu, který se dočkal a ještě i v budoucnu nejspíš dočká několika transkripcí, ať už herních, filmových či literárních.

Dávno přečtená knížka (zřejmě její první české vydání) mě tehdy v dětství hodně učarovala. Hlubších úvah jsem se tehdy nedopouštěla, prostě mě jen zaujala tato možnost vědy, která v důsledku přináší pouze životní nepříjemnosti. Ve vyšším věku bych asi dohlédla souvislosti s dalšími vědeckými výdobytky, které nám přinášejí pouze neblahé důsledky, ale tehdy jsem takto nepřemýšlela.