Neviditelný
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260757/bmid_neviditelny-Ntk-260757.png
5
792
792
Z díla prozaika Jaroslava Havlíčka se dodnes těší mimořádné čtenářské pozornosti zejména jeho pronikavé psychologické romány, v nichž se projevuje jeho umění nelítostné analytické psychologičnosti a groteskní tragičnosti. Ve svém románě Neviditelný z roku 1937 zachycuje postavu mladého, sobeckého a vypočítavého muže, který s chladnou sebeironií líčí svůj životní příběh, jímž se dovršuje zhouba jeho rodiny stižené rodovou kletbou - dědičným šílenstvím.... celý text
Přidat komentář
Poměrně obsáhlejší dílo, ale čte se jedním dechem. Zvraty, zápletky.. Klasický Havlíček.
Spisovatel Jaroslav Havlíček byl skvělým vypravěčem, jeden z našich nejhlavnějších představitelů psychologické literatury. Román Neviditelný se mi velice líbil.Byl jsem doslova vtažen do děje.V temné atmosféře líčí tragické lidské osudy, extrémní situace.... Doporučuji.
Velmi rozvláčně napsaný příběh mladého kariéristy, který na sebe, bezohlednou cestou za vlastním štěstím, přivedl zkázu. Už dlouho mi nebylo z nějaké postavy tak špatně, jako z hlavního hrdiny románu. Život mu do cesty postavil mnoho nástrah, přesto se nedá říct, že by si to nezasloužil.
Psychicky dost náročné sousto. Napsáno tak dobře, až mi to málem spustilo proces deprese. Od knihy se nedá odtrhnout (v mém případě od poslechu v podání výborného Jiřího Schwarze) - ale ty citové a myšlenkové pochody, ta tíseň, ta příchuť hluboké temnoty, která z knihy sálá...
Dá se osud obelstít?
Kdo nese vinu za události, které se staly?
Kam až nechat působit lidskost, lásku, vstřícnost a ohleduplnost a kam už je nutno nasadit chladný rozum?
To rozklíčování skrytých vnitřních pohnutek, manipulace, citového vydírání muselo být nejen ve své době pro mnoho manipulantů a intrikánů velmi obnažující.
Úžasná kniha. Byl jsem k ní absolutně připoután prožíval jsem její děj. S napětím očekával co bude dál. Tuhle knihu velice doporučuji.
Nemohu napsat (...za mě), že kniha byla čtivá, naopak. Četla se mi velmi těžce, je psána češtinou 30. let, zbytečně rozvláčně. Samotný příběh, kdyby byl napsán čtivou formou a jen na polovinu stran, byl by z něj ohromný až skoro "hororový" bestseller. Na mě spousta šílenců ........a vzdělaný člověk, který se mezi ně osudově dostal, je sám v osudové pasti.
Tím nechci říci, že bych příběh knihy zatracovala. Každý, ať si udělá svůj názor sám.
Na Neviditelného musíte mít čas a žaludek. Jedna z nejotřesnějších českých psychologických próz mi dala zabrat.
Tak toto byl vskutku silný zážitek !!! Poslouchala jsem jako dramatizaci na Rozhlasu Dvojce v hlavní roli z Petrem Lněničkou, který za tento výkon dostal ocenění. Téma mezilidských vztahů v prostředí maloměsta je pro Havlíčkovu tvorbu typické. Tentokrát se vydáme nepříliš čestnou cestou velmi ctižádostivého muže, kterému osud připraví nejedno překvapení a nečekaně zamíchá jeho kartami.
Román má i slabší pasáže, není úplně dokonale vyvážený a nemohu ho označit za mistrovské dílo ve všech ohledech. Přesto dávám pět hvězd, zaprvé pro krásu a bohatost češtiny, zadruhé pro jemnost a hloubku psychologického vhledu (kterým oplývá též hlavní hrdina). Tak plastické, důvěryhodné popisy povahy postav a motivů jejich jednání jsem dlouho nečetl. Mnohé pasáže jsou přímo úchvatné. Pro ilustraci jazykového umu jen dvě věty: "Hajn měl ruce složeny na stole jako mrtvé dříví. Občas plácl dlaní naprázdno, jako když ocasem zabité ryby trhne konvulzívní křeč." Každý, kdo miluje češtinu, bude mít velké potěšení z četby.
Nechápu komentáře zdůrazňující odpudivost hlavního hrdiny – já v něm vidím mnoho krásného; rozhodně je to nejpozitivnější a nejcharakternější postava celého románu, snad leda s výjimkou Katy! Stejně tak nesouhlasím s doporučením nečíst román, pokud nejste v psychické pohodě. Naopak, nepřikrášlený realismus je nejlepší balzám na všudypřítomné pokrytectví, stejné dnes jako tehdy.
Temné, leč strhující vyprávění o tom, kam může zavést člověka ctižádost bez morálky. Výborná ukázka toho, že i když někdy odstraníme hrozbu fyzickou, nemáme vyhráno, pokud se nezbavíme přeludů v hlavě. Jestli nejste zrovna v psychické pohodě, nechte si to na jindy, jinak vzhůru do čtení.
Neviditelný je velice působivý a zároveň velice znepokojivý psychologický román, který byl vydán před více než 80 lety a stejně by strčil do kapsy kdejaký současný psychologický thriller.
Bravurně napsaný temný příběh, kde není pozitivního vůbec nic. Žádná světlá chvilka, žádná milá postava...
Musíte číst pořád dál, i když vás ten příběh odpuzuje. Nejde přestat. Pokud se tedy necítíte úplně nejlépe, možná ho odložte na světlejší momenty, mě to přiznám úplně nepřidalo, i když to bylo skvělé čtení.
Zpočátku se zdálo, že vypravěč a hlavní hrdina je větší psychopat, než jak se později ukázalo. Ani nevím, o čem napsat, že to vlastně bylo. O rozumném člověku v bláznivé rodině? Nebo o tom, že svůj život rozumem a vůlí člověk neuřídí? Nebo měl spisovatel potřebu ve velkém vylíčit stavy pomatenců? Těch tam bylo na můj vkus už příliš. Celkově by se děj vešel na polovinu stran.
Petr Švajcar patří do klubu nejodpudivějších literárních antihrdinů. A přesto rodina, která se v jeho přítomnosti a za jeho nezaujatého přihlížení rozpadla, by asi nedopadla o moc lépe ani bez něj, jakkoliv to byl on, kdo jí rozbil křehkou vnitřní harmonii. Střet přecitlivělých, láskyplných, ale příliš pasivních Hajnů a chladného Švajcara (který byl sociopat, ne-li psychopat, už v době, kdy to ještě nebylo v literatuře v módě) není tak černobílý, jak by mohl být. Počáteční odporně vypočítavý a skoro krutý ženich se stane milujícím otcem, kterému těžko upřít právo bojovat za své dítě, a Hajnové si přeci jen nechali životy otrávit už dřív. Nikoliv moralistická tragédie, ale neustálé napětí, kdo za co vlastně může, čemu se dalo zabránit, jestli se dá ještě někdo zachránit. K tomu přízračná společnost tety, lékaře a pár hostů, kteří možná správně odhadli viníka, jenže ho viní z cizích zločinů.
Těžko říct, že je radost to číst, ale tak dobře je to napsané, že i velice nepříjemná kniha může jedině potěšit.
Touhle knížkou jsem Havlíčka objevil. Do té doby jsem ho znal jen jako učebnicového autora. Je to brilantní vypravěč. V tomto případě je to psáno v ich formě, kterou nelze převést do žádného filmového vyprávění - ten určitý sarkasmus, ironie, nadhled a přitom postupné zaplétání do psychologie postav, až to musí dojít do naprostého extrému - prostě vynikající. Je v tom maloměsto, vášně, kariérismus, starý odeznívající svět v souboji s novým, nepochopení, láska, smrt a částečné nadpřirozeno - které je ale originální tím, že si ho lidi dělají sami. Havlíček - výborný psycholog a vypravěč, který umí strhnout a nelze knihu odložit. Kolik takových v literatuře máme?
"Tady začíná hrůza!"
Vřele doporučuji, ještě teď mám pocit,že na mě strýček Cyril v noci civí!
Definitivní Havlíček.
Románová dvojka Havlíčka Jaroslava.Nekompromisní pesimistická bouře.
Romantizování a přílišná poetika předešlých Lamp zde již paběrkuje na menší ploše.
Vyzrálejší celistvější kombinování slovních obratů vtahující do závrati.
Ono závratné umírání kterak západní civilizace upazaduje na takřka tabuizované téma se zde rozpadá a zaniká.Jakoby se to nás snad ani netýkalo.Je to nespravedlivé a špinavé.Takže čau v ráji.
Tady se umírá a umírat bude.Je to součást života.Jistě neoblíbené téma.I když v podstatě vskutku velmi typicky Havlíčkovské.
Všichni neurozy světa spojte se.
Autor vypravěč zkoumá hranici kde začíná a zároven končí šílenství.
Ty vnitřní hlasy podvědomí jsou i na České poměry zdárně povedené.Nahlížet do hlav přítomných a zároven předpovídat jejich chování.Kout pikle.Vždy a všude s každým.Rozkočhlava.
Není běžná normálnost k ušílení.Psychopatičnost manipulativnost všedního dne.Vštěpování od kolébky tzv. někam to dotáhnout je v neviditelném příkladně ohlodaná na kost.Doslova až na dřen.
Jak hrůzostrašně jsou životy ovlivněny.Kdo je vlastně více šílený.Jsou schopni si to ještě postavy uvědomit a nebo opravdu již propadli čiré zoufalosti a beznaděje.
Havlíčkova mistrně dokonalá černota.Obnažené šuplíky falešné morálky.Červíčci hlodající v hlavičce.
Existenční propadliště.Nahá skutečnost.
Epilog..................................................................................................................
Mohlo by to na nás hodit nějaké chmury.Leckdy je trudno.A právě proto-žít se musí.Čekají nás prchavé okamžiky z budoucnosti.
Zahrajem si na indiány.Budeme skákat po stromech.Budeme spontání a zdravě šílení.No není to krása.
Proč ? Protože to za to stojí.
Váš Havlíček Jaroslav
V této knize se ocitáme kolem roku 1920 na Jilemnicku, v rodině továrníka Hajna. Odhalujeme zde život jedné buržoazní rodiny v tajemném domě a postupně nám autor servíruje a rozplétá tajemství, které se v něm ukrývá.
Úžasná kniha, která Vás rozhodně minimálně zaujme. Propracované postavy, které ač Vám budou nesympatické, budou Vás zajímat. Budete chtít vědět, jak to s nimi bude dál, jaký osud je čeká. Autor postupně poodkrývá, co se vlastně stane. Vše je zde však bravurně dávkováno, že budete napnutí a budete potřebovat číst dál, abyste zjistili, co se vlastně všechno stalo.
V knize je použit opravdu nádherný jazyk, krásná přirovnání a slovní obraty. Ač je děj spíše drsný, tak věřím, že styl psaní Vás pohladí po duši a moc si jej užijete.
Tento román byl napsaný v roce 1937, ale je neskutečně nadčasový. Směle se vyrovná současným psychothrillerům a psychologickým románům. Pokud se bojíte klasiky, že je nudná a nezáživná, zkuste právě Neviditelného, věřím, že Vás přesvědčí o opaku.
Knihu jsem si moc užívala, jen některé pasáže byly na mě trošku rozvleklé, proto jedna hvězdička dolů, ale jinak úžasná knížka, kterou rozhodně doporučuji k přečtení.
Na tuto knihu mne nalákal Oldřich (zanicenyknihkupec). Pravdou je, že o této knize jsem už uvažoval nějakou dobu, ale pořád jsem knihu odkládal a říkal si, že si knihu jednoho dne přečtu. A konečně jsem se odhodlal. Knihu hodnotím na 100 %.
Jedná se o psychologický román, který je vyprávěn retrospektivně v ich-formě. Hlavní postavou je PETR ŠVAJCAR, který se přižení do rodiny Hajnů. Postupně zjišťuje tajemství, které Hajnova rodina před ním odhaluje. I když je Petr sobecký a chladnokrevně vypočítavý, tak jsem ho svým způsobem litoval a soucítil s ním. Román působil na mě depresivně, při některých scénách mi bylo úzko, zmocňovaly se mne tíživé pocity a svíral se mi žaludek. Některé momenty působily až hororově.
Ačkoliv román Neviditelný vyšel v roce 1937, stále má co říci i dnešním čtenářům a obstojí v konkurenci psychologických románů současnosti. Pokud někdo hledá kvalitní psychologický román, který je sice psán jazykem dřívější doby a je rozvláčnější, tak může vyzkoušet tuto knihu. Od Jaroslava Havlíčka jsem v minulosti četl knihu PETROLEJOVÉ LAMPY, která se mi také líbila.
Kniha obsahuje Doslov o životě a díle Jaroslava Havlíčka.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Být opravdu smuten znamená nevnímat nic než hrůzu svého případu, být naplněn jen touto jedinou bolestí.
Člověk je veselejší, když něco dělá. Lenošení je dobré jen k tomu, aby v něm bujela nebezpečná fantazie.
Porucha, který by byla viditelná na první pohled náhodnému návštěvníku, uniká dennímu pozorovateli. Je potřeba mnoho drobných změn, mnoha pomalé, podryvné práce, času, aby si člověk sáhl na čelo, zrosené studeným potem, a řekl si: „Tady začíná hrůza!“
Raději sám být nespravedlivý, než úpět pod nespravedlností jiných.
Věřit v hřích a toužit po hříchu je totéž jako hřešit.
Když člověk prohraje svou při, má k sobě ještě jednu vážnou povinnost: zachovat důstojnost.
Každý je svého štěstí strůjcem!
Štítky knihy
zfilmováno napětí psychologické romány šílenství 20. léta 20. století rozhlasové zpracování rodinná tajemství sňatky z rozumu české romány
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Kniha, která má sice pomalejší rozjezd, ale potom o to rychlejší spád. Navíc má v sobě něco strašně reálnýho, co člověka neustále nutí uvažovat nad tím, co by bylo kdyby - kdyby Švajcar udělal tohle, kdyby se zachoval jinak, kdyby řekl Soně to či ono. Jako kdyby se jednalo o opravdový životní příběh Petra Švajcara a ne o fikci. A to je na tomhle románu vlastně to nejlepší - krom toho, že je příběh románu skvěle vystavěný, neuvěřitelně zajímavý a silný, má taky svou hloubku, která oslovuje člověka nejen při jeho četbě, ale ještě dlouho potom, co knihu odloží. A nedělá to okatě, ale tak nenuceně, jak to jenom jde. Slyšela jsem i povedenou audioverzi. Ta ale – na rozdíl od Havlíčkovy předlohy - postrádá suchý humor, který v určitých fázích udržuje příběh příjemně nad depresí. Jediná nevýhoda této knihy je, že je pak fakt dost těžký číst jinou.