Neviditelný
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/260757/bmid_neviditelny-Ntk-260757.png
5
792
792
Z díla prozaika Jaroslava Havlíčka se dodnes těší mimořádné čtenářské pozornosti zejména jeho pronikavé psychologické romány, v nichž se projevuje jeho umění nelítostné analytické psychologičnosti a groteskní tragičnosti. Ve svém románě Neviditelný z roku 1937 zachycuje postavu mladého, sobeckého a vypočítavého muže, který s chladnou sebeironií líčí svůj životní příběh, jímž se dovršuje zhouba jeho rodiny stižené rodovou kletbou - dědičným šílenstvím.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle bylo pro mě těžké. Byla jsem povahou hlavního hrdiny a jeho pokřiveným vnímáním světa strašlivě znechucená... ale strašlivě. Nepamatuji si, že by mě jiná kniha kdy tak vykolejila. Je to samozřejmě mistrovsky napsané, psychologický román v té nejhutnější podobě, prostě brrr :o.
P. S. Překvapilo mě, jak rozdílné názory mají lidi na vypravěče. Už je to nějakou dobu, co jsem knihu četla, a do teď si pamatuju, jak mi byl odporný, ale když tady lidi vypisují, jak je jim ho líto, skoro mě to cuká, abych Neviditelného znovu otevřela a pokusila si znova udělat názor. Škoda, že se už nemůžeme zeptat autora, co si o tom myslí on.
Kultovní psychologický román vyšel nově v nakladatelství Take Take Take s ilustracemi od Marii Makeevy a s novým doslovem od Marie Mravcové – doporučuji.
http://taketaketake.cz/obchod/Neviditelny
Výjimečný český psychologický román, dle mého názoru nejucelenější Havlíčkovo dílo. Nádherná čeština a nezvyklá souvětí, radost číst!
Román, o střetu Petra Švajcara s prokletím rodu Hajnů, je i přes svou rozsáhlost doslova strhující. Nejsou zde žádná nudná místa a děj má neustále spád. Atmosféra románu je velmi tíživá a dusivá, přesto se nelze od knihy odpoutat. Čtenář je hnán touhou zvědět, co vše je Petr Švajcar ochoten položit na oltář své touze po „dokonalém“ životě. Disfunkční rodinné vztahy tak typické pro Havlíčkovu tvorbu, v Neviditelném dostávají zase trochu jinou podobu.
Jen upozorňuji další čtenáře, aby si dali pozor na některá vydání této knihy od nakladatelství XYZ, ve kterém chybí text - kniha obsahuje nepotištěné strany.
Skvělá knížka. Těšila jsem se na ni už od doby, co jsem přečetla Petrolejové lampy. Havlíček opět nezklamal. Ve chvílích, kdy šílená lezla po zdi s novorozencem v náručí, jsem vyloženě trnula hrůzou.
Výborně napsaná kniha se zajímavým příběhem! Ihned dávám do doporučených. Jen opatrně na první kapitolu - skoro mě odradila - doporučuji se k ní vrátit po přečtení celé knihy!
"Co vzniká pomalu, vzniká nezřetelně. Porucha, která by byla viditelná na první pohled náhodnému návštěvníku, uniká dennímu pozorovateli."
Mimořádně silný příběh (nejenom) jednoho utrápeného života. Rozhodně ho musím ještě vydýchat, vzal mě dost u srdce.
EPIC!!!!! Jaroslav Havlíček je nejlepší autor psychologických děl české literatury. Neviditelný je mistrovské dílo, srovnatelné s dílem Karla Čapka. Mimochodem Neviditelný se dočkal i velmi kvalitního filmového zpracování a to hned dvakrát. Poprvé v roce 1965 režisérem Jiřím Bělkou, v roli strýčka Cyrila exceluje Rudolf Hrušínský a podruhé v roce 1988 natočený Jiřím Svobodou pod názvem Prokletí domu Hajnů s Petrem Čepkem v roli Cyrila. Tohle zpracování je vyloženě psychologický horor s geniální kamerou Vladimíra Smutného a pekelnou hudbou Jozefa Revalla. Takže jak kniha i film fungují na sto procent!!
Vynikající psychlogoický román. Když se prokoušete začátkem, který alespoň pro mě byl problematický, nezáživný, budete uchváceni! Dlouho se nezbavím pocitů z této knihy.
Skvost české literatury! O knize jsem měla mlhavé ponětí už od střední školy, ale nečekala jsem, že půjde o tak skvělé dílo. Hlavně mě překvapilo, že postava samotného Neviditelného není to nejhorší, co se v domě Hajnů děje, hrůzy se stupňují a konec je naprosto šílený. Hlavní postava Petra Švajcara se hodně povedla, pěkně zapadá do chorobného panoptika. Škoda jen, že jsem na knihu neměla moc času, kdybych ji přečetla rychleji, zážitek by byl určitě intenzivnější.
Pro mne to bylo čtení skoro úmorné, nikoli však pro Havlíčkův styl - právě kvůli němu jsem u knihy setrvávala. Úmorné bylo pro mne to důkladné líčení hloubkových sond do podivného nitra hlavní postavy, která sama sebe tak bezostyšně vykreslila tou krásnou postarší češtinou. Četla jsem vydání z roku 1979, kde se vydavatel rozhodl zachovat infinitivy zakončené -ti, které ještě umocnily důkladnost vystavěných vět, v nichž jsem s potěšením sledovala správně užité přechodníky.
Vystavěná konstrukce celého příběhu je pro Havlíčka podle mne typická stejně jako celkové pochmurno. Jistě by bylo zajímavé přečíst si něco o samotném Havlíčkovi.
Neviditelného jsem si přečetla jako studentka střední školy na doporučení učitelky literatury. Tento psychologický román zaujal první místo mých oblíbených knih na dlouhá léta. Místy až vtipný text jsem četla několikrát. Mohu jen doporučit.
Literární seminář na vysoké. Přednášející nám zadává, každému zvlášť, dílo ke zpracování na zápočet. Prstem ukáže na mě: ,,Vy třeba Neviditelného od Havlíčka." No potěš, v životě jsem o něm neslyšela. Potěšena? Nadšena! Je to naprosto výborná záležitost. Mrazí mě z ní ještě dnes. Od Jaroslava Havlíčka jsem si pak přečetla asi vše, co jsem našla, a získala tak téma na diplomku. KAŽDÝ SVÉHO ŠTĚSTÍ STRŮJCE!
Zvláštní kniha. Nenašla jsem postavu, která by mi byla sympatická... Přesto mě nutila číst dál.
Hlavní hrdina jako egocentrický sociopat, jenž se ožení z prospěchářství aniž by tušil, jaká plavba oceánem šílenství ho čeká. A autor knihy J. Havlíček? Bez nadsázky český Dostojevskij! Díky za tento mistrovský kousek ke kterému se ještě určitě vrátím..
Opava je plná bláznů. Nevím jestli je to tak i v jiných městech, nebo je vyšší koncentrace pošahanců dána samotnou přítomností psychiatrické léčebny, jež bude to první co spatříte, když k nám přijedete směrem od Olomouce. Zvláštní je, že ty největší hejna havranů je nejčastěji možné pozorovat právě nad psychinou. Mám pocit, že je tam vidím pokaždé, když jedu kolem. Pod jejich temnými křídly již tak pochmurné místo působí ještě pochmurněji. Jsou jako temná myšlenka, od které je záhodno držet se dále a nedovolit jí, aby vám v nestřeženou chvíli vlítla uchem do hlavy a tisíci jejími křídly zatemnila její svit.
Ale Havlíček nebyl impresionista a tak nad domem Hajnových žádní havrani nekroužili. Pro hutnost samotného příběhu mu bohatě vystačil slušný psychologický profil a vývoj několika málo postav, které pokud už tedy nejsou v danou chvíli šáhlé, mají poměrně slušnou šanci se na několika málo následujících stránkách šáhlými stát. Velmi dobrý námět i zpracovaní bylo Havlíčkem, oproti předcházející a obsahově stručnější novele nesoucí stejný název, doplněno něčím pro definitivní vyznění románu zásadním. Proč neučinit vypravěčem emočního kleštěnce a chladného manipulátora bez svědomí? Proč ještě syžet nezčechrat tím, že příběh subjektivně odvypráví sociopat? Skvělý tah pane Havlíček. Klobouček.
(a viděli jste film Take shelter? Divoké černé hejna jako předzvěst psychotických stavů....a přijeďte se mrknout na opavský zimohrádek, na jeho skutečné vládce a načerpejte u nás trochu pro život zdravého splínu ;)
Když jsem přemýšlela nad knihou ke zpracování ročníkové práce, netušila jsem ještě, jak šťastnou ruku jsem při výběru měla. Dostalo se mi něčeho, co bych kvalitativně zařadila mezi nejlepší díla české literatury. Od začátku mi připadala knížka velice čtivá, hlavní postava vás v prvních kapitolách seznamuje se svou minulostí a také naznačuje, jakým směrem se bude děj dále ubírat. Když už se příběh naplno rozjel, pociťovala jsem radost i smutek spolu s Petrem a i přes jeho mnohdy pokryteckou povahu, jsem si ho hodně oblíbila, soucítila s ním ve chvílích zoufalství a v mnoha případech jsem se s ním i ztotožnila. Neviditelný je pro mě velmi příjemným překvapením, který posunul pomyslnou laťku mé budoucí povinné četbě a proto nemůžu jinak a dávám plný počet.
Už samotné Petrolejové lampy se mi líbily, tak sem se hned dala do čtení Neviditelného. Přišlo mi to ještě o chlup lepší.
Knížka to opravdu není zas až tak špatná, ale je neuvěřitelně, ale opravdu příšerně zdlouhavá. Jednu myšlenku autor přepisuje na deseti stránkách a než se dostane k něčemu zajímavému, čtenář musí přelouskat padesát stránek. Ke konci začala mít kniha konečně spád, ale nakonec poslední kapitola zase spadla do nudné snůšky pořád se opakujících myšlenek. Mít o sto nebo dvě stě stránek míň, věřím, že bych byla z Neviditelného nadšená.
Štítky knihy
zfilmováno napětí psychologické romány šílenství 20. léta 20. století rozhlasové zpracování rodinná tajemství sňatky z rozumu české romány
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Neviditelný. Vzpomínám si, když jsem o něm prvně slyšela na střední škole v hodinách literatury. Podruhé jsem se s ním setkala formou filmu v jedné suplované hodině. Viděla jsem asi 40 minut. Ani jednou jsem nedošla k tomu, o čem příběh skutečně je, až do doby, než se Neviditelný objevil na mém seznamu povinné četby při studiu na vysoké. Tři setkání – nepřipadá nikomu z vás trojka jako číhající, zlé zvíře? Skvělý román. Zvláštní je, že ačkoli jsem k žádné z hlavních postav nechovala sympatie, nemohla jsem se odtrhnout.