Nevolnost
Jean-Paul Sartre
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25462/bmid_nevolnost-nci-25462.jpg
4
291
291
První román jednoho z nejvýznamnějších francouzských spisovatelů, představující první literární aplikaci existencionalistické filosofie. Hrdinou románu je mladý intelektuál, který se pokusí z duševní krize, způsobené konvenčním životem na malém městě, osvobodit činem – literární prací. Je rozhodnut psát a psát cokoli, aby překonal chaos existence a dal smysl vlastnímu životu. Autor zde hodnotí lidský život jako náhodu a dochází k závěru, že smysl dodává lidskému životu pouze čin.... celý text
Přidat komentář
Hned na začátku přiznám, že k téhle tenké knížce mě jednoduše přitáhl název. Přemýšlela jsem, co se skrývá na stránkách, o jakou nevolnost a hnus tu běží.
Nejsem existencionalista, přesto jsem byla mnohdy udivena, jak mi Sartre mluví z duše. Jeho hlavní hrdina prožívá neurčité pocity, jež si sám pro sebe zve nevolností, pocity marnosti lidského života a ztráty smyslu bytí. Nechci paušalizovat, ale mám dojem, že podobnými stavy (v menší či větší míře) si projde nejspíše většina z nás.
Možná to bude vypadat, že se ráda plácám v depresích, mám morbidní nálady a oblékám se jedině do černé barvy, avšak poslední kniha, která mi takhle hezky zabrnkala na mou vnitřní podivnou strunu, byly Květy zla od Baudelaira.
Nevolnost není pro každého, nicméně pokud nějaká vaše část občas pochybuje o tom, jaký má život smysl, proč tu vlastně jsme a proč máme, sakra, dělat to, co se snažíme dělat, bude pro vás ztotožnění s Antoinem otázkou několika prvních stran. A pak si možná řeknete: „Jo, ten Sartre ví, o čem píše…“
La Nausée je čirý existencialismus, kdo si neprožil Nevolnost, těžko může pochopit tento směr. Depresivní a zničující, avšak pravdivé a obohacující ve spojení lidí.
Ponuré čtení, hlavní hrdina na rozdíl od jiného existencialisty - Camuse a jeho "Cizince", tak postrádá lidštějšího charakteru, je studený jako psí čumák.
Autorovy další knížky
| 1992 |  Zeď |
| 1993 | Nevolnost |
| 2006 | Bytí a nicota |
| 2004 | Existencialismus je humanismus |
| 1965 |  Slova |
Nádherně napsaná věc o člověku, který tak dlouho a hluboce přemýšlel o existenci, až mu z toho tak trochu hráblo... Nemohla jsem se s ním ztotožnit, ale chápala jsem ho, právě proto, že je to tak skvěle napsané.