Čo bolo potom
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280003/bmid_co-bolo-potom-kQc-280003.jpg
4
2978
2978
Než jsem tě poznala / Predtým ako som ťa poznala série
< 2. díl >
Ako by ste sa vyrovnali so skutočnosťou, keby ste stratili niekoho, koho veľmi milujete? Zmenil by sa váš pohľad na svet a prehodnotili by ste rebríček svojich životných hodnôt? V románe Jojo Moyesovej sa hlavná hrdinka Louise Clarková vydáva na podobnú cestu a hľadá odpovede na svoje otázky. Po intenzívnom šesťmesačnom vzťahu s paralyzovaným Willom Traynorom, ktorý sa rozhodol ukončiť svoju pozemskú púť asistovanou samovraždou, sa prebíja životom bez neho. Sama má nepríjemnú nehodu, čo ju prinúti vrátiť sa domov k rodine. Akosi cíti, že sa opäť ocitla tam, kde sa všetko začalo. Telo sa jej pomaly uzdravuje, ale duša nie. Život po Willovej smrti znamená pre Lou učiť sa všeličo odznova, budovať na nových základoch. Ošetrovateľ Sam Fielding, pre ktorého sa kontakt so životom a smrťou stal povolaním, je azda jediný, kto ju môže pochopiť. A vtom sa z Willovej minulosti nečakane vynorí jeho 16-ročná nezvládnuteľná dcéra, o ktorej nikto nič nevedel. Lily prevráti Lou všetky plány, vnáša do jej života iba stres a ženie ju do úplne inej budúcnosti, ako si naplánovala... život je plný zvratov a prekvapení...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
After you, 2015
více info...
Přidat komentář
Milé pokračování Než jsem tě poznala, bohužel velmi slabý syžet, zbytečné natahování děje, moc jsem příběhu nevěřila... Každopádně jsem knihu četla ráda, jelikož Moyesová psát umí a je to dobré odreagování.
Louisa a její tragický život končící happyendem. Vždycky se všem obětuje, o sebe se nezajímá a proto na ni čeká princ z pohádky - dobrá pohádka pro ženu tragédku.
Druhý díl mi přijde jako zbytečné pokračování, plné zbytečných "neuvěřitelných" náhod, zbytečně velká love story o úplně jiné Louise, které si vynutili čtenáři. Tvářím se, že to není pokračování svého prvního dílu, abych si nepokazila dojem z něj.
Wow! Pro mě tedy mnohem zajímavější než předchozí díl! Přečetla jsem jedním dechem!
Asi nejslabší kniha od Moyesové. První díl byl naopak nejlepší. Kniha se rozjela až ke konci.
Rozhodně to bylo slabší než Než jsem tě poznala. Ale každopádně to mělo do sebe. Všechny ty myšlenky Lou. Přišlo mi chvílemi, že se motá v sobě samotný a potřebovala Záchranu s velkým Z! Trochu jsem jí i záviděla, i když z velké části nebylo co.
Ale i tak jsem dospěla k názoru, že to zase takový brak nebyl.
Vlastně to bylo milé rozloučení se s Willem a Lou.
Příjemné čtivo, pokud chcete nechat myšlenky plynout a jen tak se proplétat dějem, který se moc nevleče, ale ani nikam nespěchá. Někdy mi přišlo, že autorce ujela ruka s cukrem v určitých scénách, jindy zase se solí.
Jinak se ale kniha vyhoupla z nálepky "nepotřebné pokračování" do "příjemné rozloučení se s postavou/postavami" - A to je posun. :)
Komentář obsahuje spoilery.
Musím říct, že to pro mě bylo nakonec celkem příjemné překvapení (rozhodně příjemnější, než jsem čekala). Nedokázala jsem si totiž představit, jak bude příběh pokračovat a upřímně jsem měla ze zprávy o pokračování Než jsem tě poznala smíšené pocity (nejdřív to bylo nadšení, ale pak jsem se nad tím zamyslela a řekla jsem si, že je to blbost a skončit se má zkrátka v tom nejlepším...).
Když jsem se do knihy pak pustila, po pár stránkách jsem toho začala hořce litovat a řekla si, že tohle bude pro mě těžké čtení. Myslela jsem, že se do děje nedostanu a že si mě nezíská, tak jak bych to od knihy chtěla. Ale nevzdala jsem to. Začátek byl pro mě velmi táhlý, nudný, zmatený. Těsně před tím, než jsem knihu začala číst, jsem zjistila, že se objeví Willova dcera. Tohle mi připadalo jako hřebík do rakve a zbytečné poškození první knihy. Každopádně, pak jsem to nějak přešla….začátek knihy, pád a rekonvalescence Lou, odhalení Lily. Příběh se začal rozvíjet, Lou vzpamatovávat, objevil se Sam, a tak nějak mi připadalo, že se plní pomyslný cíl spisovatelky: pomoct Lou najít novou cestu životem a oprostit se od ztráty Willa. A ono se jí to docela hezky dařilo. Dokonce jsem přišla na to, proč jsem se prokousávala začátkem knihy tak ztěžka. Došla jsem k závěru, že Lou byla v bublině zármutku a Jojo se nám to snažila přiblížit právě na začátku knihy (snad to byl ten důvod).
Takže jsem byla před koncem knihy nakonec celkem spokojená. Že se to povedlo. Že se můžu spolehnout na styl psaní Jojo Moyesové a můžu se občas zasmát, můžu nad dějem se zájmem přemýšlet a taky být v napětí (zvlášť u střelného incidentu). A hlavně, že to vůbec není hrůza. Ale pak přišel úplný konec a já jsem nemohla uvěřit vlastním očím.
Musím říct, že tohle ukončení je tak okaté natahování děje, až je mi z toho stydno za Jojo Moyesovou. Netušila jsem, že mě konec tak naštve, protože příběh měl našlápnuto opravdu povedeně. Nenaštval mě proto, že Lou odjela. Naštval mě proto, že odjela sama a že si Jojo nechala otevřená zadní vrátka. Pro co? Pro vydání další knihy, ze které bude moct těžit. Neřekla bych půl slova proti dalšímu dílu, kdyby to bylo opodstatněné. Ale takhle to jen vypadá, že Jojo potřebovala uzavřít PROZATÍM něco jen tak napůl a pokračovat v další knize…Celou druhou knihu jsme to Lou přáli. Aby se přenesla, aby to dokázala a aby si dovolila milovat po Willovi někoho jiného. A ona to dokázala. Tak sakra PROČ? když těsně před koncem jí to všechno dojde, cíl je naplněn, je vyrovnaná a smířená… ví, že miluje Sama a stejně odjede bez něj – jen krátce po tom, co opět málem ztratila další lásku – naprosto nelogické zakončení. Kdyby odjeli spolu… nepřipadalo by mi to natahování děje aspoň tak okaté.
Mimochodem…trochu jsem nechápala podivné řešení vztahu rodičů Lou. Nerozuměla jsem tomu, jaký to má smysl a tahleta "zápletka" na pozadí mi připadala naprosto zbytečná. Zbytečná slova a brždění děje. Opravdu.
Takže podtrženo a sečteno. Před čtením – smíšené pocity. Krátce po začátku – na první pohled se zdá, že Jojo Moyesová volá o pomoc a pořádně ani neví, čím čtenáře zaujmout. Stále se plácá v bublině zármutku Louisy, což ale vlastně dává smysl. Jen to působí pro čtenáře neatraktivně. Střed knihy – rozjezd, napětí, pořád se něco děje, čtenář nad dějem přemýšlí a těší se na každé další čtení a je to vlastně fajn. Typická Jojo. Závěr – otevřená vrátka pro spisovatelku a tudíž možnost, jak v ději pokračovat i když to VŮBEC není nutné.
Tentokrát jen tři hvězdy *** a hrůza v očích z toho, že třetí kniha už je na světě (u nás prozatím ještě ne). Bojím se myslet na to, jak zběsile šílenou zápletku nám přinese Still me (třetí kniha) a vážně uvažuju, že tohle bude jediná kniha od Jojo, kterou ani nechci mít v knihotéce. Některé příběhy je dobré ukončit dříve než později.
Za mě velmi čtivá kniha, zvládla jsem jí přečíst jedním dechem. Lou a její příhody mám moc ráda. Jojo umí prostě skvěle psát, zabrečela jsem si i se zasmála.. takže kniha pro mě zklamáním určitě nebyla! :)
Já věděla, že to nemám číst! Zkusím zapomenout, že nějaké pokračování existuje a budu s láskou vzpomínat jen na první díl :-)
První díl byl prostě TOP a trochu jsem se bála, že pokračování bude kravina, ale mile mě to překvapilo a kniha mě vtáhla do děje :)
Takže tu máme 2. díl s Louisou Clarkovou, protože jí prostě přejeme nějaký ten lepší závěr. Líbila se mi původní myšlenka - neužívám života tak, jak jsem (v jedničce) slíbila, že budu; ale pak to bohužel sklouzlo do původních kolejí. Vlastně se až tak moc nezměnilo, místo Willa tu máme jeho dceru (všechny vás nesnášim, ale proč mě nikdo nemá rád?!), kterou jsem nemohla vystát a kolikrát se Lou a jejím záchranným akcím až divila.
Přiznám se, že jsem v mnohém souhlasila s Louisinou sestrou Trinou - jen samé výmluvy na to, že nemám čas žít svůj život, protože přeci pomáhám druhým... Psáno sice opět poutavě, ale víceméně se opakují tatáž témata (pomoc v nouzi, city, překonat sám sebe, umění žít), která však v prvním díle fungovala daleko lépe. Kvalit jedničky to prostě nedosahuje, takže...
Určitě nebyla kniha lepší než první díl. V této něco chybělo, možná Willovi sarkastické poznámky, možná celkově zajímavější děj a námět. Každopádně knížky určitě nelituji, byla jsem zvědavá jak to s Lou dopadne a jsem spokojená.
Místy mě i ona štvala, hlavně ta její nerozhodnost co se týče práce a Sama. Ale taky mě štvala Lily, protože co ta předváděla to byl děs :)
Ale určitě se kniha nedá zařadit mezi tuctové romanťárny, takže 4 * :)
Páni! Od této knihy jsem moc neočekávala. Ale teď můžu říct že kniha je skvělá! Četla jsem že v kniha je nudná, nic se v příběhu neděje atd. To není ale pravda. Tohle jsem vůbec nečekala. Kniha mě velmi bavila. Zbožňuju Lou a líbil se mi její vztah se Samem, a to jak se vyrovnávala s Willovou smrtí. Hezká, zajímavá, procítěná. Za mě super kniha a doporučuji.
A doufám, že brzy bych se mohla dočkat i filmu.♥
Okouzlující usměvavý příběh z kterého dýchá touha žít , patřit někomu , dýchat , pracovat , dělat cokoliv jen ne utápět se ve smutku a alkoholu.
Louiso, ty ses mi nějak zaryla do paměti-.
Nedočteno. Po veleúspěšném prvním díle nabízí autorka průměrný příběh, patřící dle mého názoru do knihovny pro náctileté. Děj se velmi pomalu vyvíjí, z pohledu starší ženy mne nezaujal, a když se do 300 stran neodehrálo nic zvlastniho,
kniha me začala nudit a odložila jsem ji. Škoda.
Myslela jsem, že u tohoto dílu nebudu brečet, ale to byl omyl. Moc hezky napsané, opět to chytlo za srdce a člověk si po přečtení uvědomil, jak málo stačí a vše je v životě jinak.
Štítky knihy
Londýn láska deprese milostné romány anglická literatura hledání smyslu života psychické problémy mezilidské vztahy puberťáci světová literaturaAutorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Tak s odstupem napíšu komentář. Bezprostředně po dočtení jsem si totiž říkala "Proč??" Myslela jsem, že se to uleží, ale ne. Pro mě je to kniha nadbytečná, asi aby se Luisa dočkala svého happy endu, který si nakonec sama pokazí, trochu mě to zarazilo, jen do chvíle než jsem zjistila, že jsou to zadní vrátka pro chystaný třetí dil. A já se na sebe maličko zlobím, že jsem knihu četla, protože mi tak trochu zkazila dojem z Než jsem tě poznala.