Čo bolo potom
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280003/bmid_co-bolo-potom-kQc-280003.jpg
4
2901
2901
Než jsem tě poznala / Predtým ako som ťa poznala série
< 2. díl >
Ako by ste sa vyrovnali so skutočnosťou, keby ste stratili niekoho, koho veľmi milujete? Zmenil by sa váš pohľad na svet a prehodnotili by ste rebríček svojich životných hodnôt? V románe Jojo Moyesovej sa hlavná hrdinka Louise Clarková vydáva na podobnú cestu a hľadá odpovede na svoje otázky. Po intenzívnom šesťmesačnom vzťahu s paralyzovaným Willom Traynorom, ktorý sa rozhodol ukončiť svoju pozemskú púť asistovanou samovraždou, sa prebíja životom bez neho. Sama má nepríjemnú nehodu, čo ju prinúti vrátiť sa domov k rodine. Akosi cíti, že sa opäť ocitla tam, kde sa všetko začalo. Telo sa jej pomaly uzdravuje, ale duša nie. Život po Willovej smrti znamená pre Lou učiť sa všeličo odznova, budovať na nových základoch. Ošetrovateľ Sam Fielding, pre ktorého sa kontakt so životom a smrťou stal povolaním, je azda jediný, kto ju môže pochopiť. A vtom sa z Willovej minulosti nečakane vynorí jeho 16-ročná nezvládnuteľná dcéra, o ktorej nikto nič nevedel. Lily prevráti Lou všetky plány, vnáša do jej života iba stres a ženie ju do úplne inej budúcnosti, ako si naplánovala... život je plný zvratov a prekvapení...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
After you , 2015
více info...
Přidat komentář
Kniha mě oprosti prvnímu dílu "Než jsem Tě poznala" nezaujala. Dokonce by se dalo říct, že mě nudila a proto jsem ji po cca 150 přečtených stránkách odložila.
Jako všichni, kteří četli knihu "Než jsem tě poznala", jsem byla zvědavá, jak to s Lou bude dál, a tak jsem si koupila "Život po tobě". Na knihu jsem se těšila, ale bohužel mě nezaujala, tak jako zmíněný předchozí díl, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Kniha je čtivá, ale jak se říká... děj Vás neurazí, ale ani nenadchne.
Tento druhý díl mi přišel moc vynucený, umělý, nedá se srovnat s prvním dílem. Dočetla jsem do konce, ale vracet a vzpomínat určitě nebudu.
Ze začátku mě kniha trochu nudila, ale zhruba uprostřed mě kniha chytla a konec byl opravdu dobrý. Kniha stojí za to, ikdyž se zpočátku možná budete nudit stejně jako já. Knihu doporučuji J. M. opět nezklamala. :)
Bylo to vážně utrpení to dočíst a neodložit to, ale kdybych to udělala nic by se nestalo - celou knihu jsem čekala, kdy se začne utvářet aspoň nějaký děj.
Stejně jako se mi líbil první díl, líbil se mi i ten druhý. Každá zkušenost člověka poznamená a posune ho dál, a myslím, že tomu tak bylo i tady u Louisy. Příjemné čtení.
Knížka se mi moc líbila, sice ne tolik jako první díl ale u některých scén jsem se opravdu nahlas smála, třeba jak si táta oholil nohy. Byla tam dobrá zápletka a nakonec jako správná slaďárna to mělo i šťastný konec.
„No a jak jsem měla vědět, že se brambory do bramborovýho salátu musejí uvařit? Vždyť je to jen salát, proboha!“ (str. 153)
Čekala jsem knihu, jež mě ohromí a nepustí do poslední strany. V krátkém časovém horizontu před obdržením emailu s informací, že na mě čeká rezervace v knihovně, mi zesnul příbuzný a předpokládala jsem, že přečtením "Život po tobě" se s tím snáz vyrovnám a třeba si osvojím vzorec, jak se s něčím takovým jako je smrt blízké osoby vyrovnat komplexně, a ne po dílčích částech, jež mohou být bolestivé (vzpomínky na společně příjemně strávené chvíle).
Místo toho jsem se párkrát lehce zasmála a po většinu času byla zklamaná z hlavní protagonistky této knihy. Asi za tímto ovšem vidím záměr autora této knihy. Ani smrt blízkého Vás nemusí nakopnout změnit si život k lepšímu. Je to něco jako když osoba s nadváhou hubne a celou dobu procesu diety si představuje, jak bude šťastná, až dosáhne vysněné váhy. Jenže jednoho dne zjistí, že ručička na váze ji pocit štěstí sama o sobě nepřivodí.
Text mi připadal místy hodně zmatený jako by dočasně autorka ztratila schopnost psát tak úžasně čtivě o každodennosti. Abych paní Moyes ospravedlnila, při druhém, pečlivějším čtení na sebe věty opravdu navazují, jen některé věci nejsou výslovně zmíněny asi kvůli nezajímavosti (především nesoulad stran 337 a 338- kdy si Lou smyla z vlasů onen šampon?). Dvě odchylky jsem našla: Proč se na konci první knihy zmiňuje, že Trina si našla přítele, když v druhé knize o něm není ani zmínka? A proč se navzájem popírají věty na straně 128: napřed „Neopírej se o mě.“ A na konci „Nezbylo mi než zavřít oči, přitisknout se k jeho zádům a …“.
Na stránkách ohledně ceny „Romantic novel of the year award“ vévodí tato spisovatelka pouze jednou a sice s knihou „Poslední dopis od tvé lásky“. Proto se mi nějak těžko věří, že každá kniha, která projde pod jejím pérem je ihned bestseller. Ani věhlasným spisovatelům nepovedlo/nedaří, aby každou jimi napsanou knihu každý oceňoval tak kladně v krátkém horizontu po vydání (nebo je v tom předvídavost nakladatelství?).
Omlouvám se za zdlouhavou recenzi, ale chtěla jsem shrnout ty nejpodstatnější aspekty pro budoucí čtenáře se záměrem usnadnit jim rozhodnutí, zda tuto knihu koupit/darovat/půjčit a přečíst či nikoli. Konečné rozhodnutí je ale stejně na Vás.
Nejvyšší čas na trailer úspěšnější "prvotiny"..moc mě zajímá, jak Louisa vypadá ve filmovém zpracování. Dokonce i autorka ve svém poděkování (na straně 393-394) k filmové podobě odkazuje jeden ze svých díků. Poděkování napsala fakt pěkně a osobně, ale zároveň i tak, aby čtenář pochopil, v čem se konkrétní lidé na knížce podíleli.
P.S.-Od autorky už se nic číst nechystám kvůli žánru. Jsem ráda, že jsem "Než jsem Tě poznala" přečetla, ačkoliv "romantiku" nemusím.
Přečetla jsem jedničku, tak jsem si řekla, že přečtu i dvojku. Měla jsem zůstat u jedničky, která mi přišla jako pohádka s nešťastným koncem. Autorka si zřejmě řekla, že všechny pohádky musejí mít šťastný konec, a když to není šťastné tak ještě není konec.
No... nebylo to špatné, ale dost mi to připomínalo harlekýnku. Jako relaxační počtení ovšem velmi příjemné. V knize mně asi nejvíce pobavila revolta Louisiny matky Joyce.
Na knihu som sa veľmi tešila, ale spočiatku som sa vôbec nemohla začítať. Prišlo mi, že spisovateľka zbytočne umelo predĺžila príbeh Lousie Clarkovej. Keď som sa však hlbšie začítala do deja knihy vykľul sa z toho veľmi pekný a pútavý príbeh. Odporúčam.
Měla jsem pocit, jakože to je úplně jiný příběh než příběh Luisy. Hezky se čte, ale zklamalo mě, jak je Luisa úplně jiná :-(
Lou v životě ztratila někoho,kdo ji byl velmi cenný a koho nakonec začala i milovat.Jeho ztrátu nesla velmi těžce,jako každý z nás,kdo ztratí někoho,koho miloval.Ale nakonec se se svou ztrátou dokázala vyrovnat,i když ji to tedy trvalo a prožila u toho pár šílených,smutných i šťastných chvil.Kniha Než jsem tě poznala mě doslova omráčila,brečela jsem u ní,že jsem přes slzy ani neviděla na písmenka.Bála jsem se,že mě tohle zklame,ale nebylo tomu tak,bylo to milé, upřímné a asi ani na jeden díl nikdy nezapomenu..
Předchozí díl Než jsem tě potkala mě dostal, přečetla jsem ho jedním dechem. Logicky jsem se těšila na pokračování, zajímal mě osud Louisy. Ale kniha ve mně zanechala rozpoluplné pocity. Některé části jsem opět hltala, jiné mi přišly zdlouhavé. Ale jako oddechovku mohu doporučit.
Štítky knihy
Londýn láska deprese milostné romány anglická literatura hledání smyslu života puberťáci
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Hned na úvod chci říct, ze nemám ráda pokračování úspěšných filmů a už vůbec ne knih, protože si myslím, že první díl je tak jedinečný, že není možné, aby byl druhý díl stejně tak dechberoucí. I proto tu teď velmi ráda přiznám, jak jsem se tentokrát šeredně spletla a jak se mnou "Život po tobě" opět tak moc zamával, že už třetí den po dočtení nejsem schopná otevřít jinou knihu, protože mám stále v hlavě Lou a Sama :))