Než se setmí
Reinaldo Arenas
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13427/bmid_nez-se-setmi-13427.jpg
5
43
43
Slavný kubánský spisovatel a disident, později emigrant, který ukončil svou životní i uměleckou dráhu roku 1990 sebevraždou, zakusil na rodném ostrově svobody hned dvojí persekuci: jako zastánce názorů nepoplatných Castrovu režimu i jako homosexuál nakažený zhoubným virem HIV. Pro první skupinu má Castro věznice, pro tu druhou pak pracovní tábory. Arenas se skrýval jako štvaná zvěř, svůj životní příběh psal jen za denního světla na cáry papíru. Pod vahou této knihy, jež vyniká strhujícím a otřesným dějem i ohromnou básnickou silou, se u nás konečně tříští fádní obraz oficiální kubánské literatury. „Kniha se přečte jedním dechem... Nenucenost a humor je v osvěžujícím kontrastu s hrozným utrpením, jež Arenasovi přivodilo jeho vrozené buřičství. Nesmazatelnou postavou této statečně upřímné autobiografie je sám Reinaldo Arenas, všemi mastmi mazaný dobrodruh, barokní vypravěč, zpustlý venkovský chlapec, jejž nemohlo zkrotit ani město, ani ideologické trýzně, ani tvrz kapitalismu.“ — Mario Vargas Llosa... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1994 , Český spisovatelOriginální název:
Antes que anochezca, 1992
více info...
Přidat komentář
Zdrcující příběh člověka, proti němuž se spiklo snad úplně všechno. Mladý idealista, spisovatel pronásledovaný za myšlenky i homosexualitu, nešťastný exulant strádající po zdravotní i citové stránce. Jak se to mohlo tak zvrtnout?
To "barokní" líčení autorova sexuálního života je opravdu pozoruhodné. Zvláště ty zástupy sexuchtivých mladíků toužících právě od něj ukojit. Mnohem pozoruhodnější je tedy druhá linie knihy - líčení života v komunistickém ráji. A nejde jen o reálie, ale o pocit bezčasí a šedi. Na ten si pamatuji i já. Cenné je pojednání o tom, co museli na Kubě umělci zaplatit za krásu.
Kniha vlastně stojí za přečtení, byť je jaksi nedovařená (autor nestihl udělat korektury). Emoce z ní doslova tryskají, a pokud se člověk nepohorší nad popisy explicitních sexuálních scén, může se nakonec i radovat z té bezprostřednosti a otevřenosti. Byť s příchutí smutku, protože všechny rozkoše nezprostředkovaly blízkost. Tu daroval až přítel Lázaro v exilu - bez jakéhokoli sexu.
Syrové, chvílemi brutální líčení života jednoho muže. Začátek knihy jsem musela hodně kousat, na chvíli knihu odložit a až po čase se vrátit. Musím nechat, že je autor obdařen vypravěčským umem. Některé pasáže bych raději nečetla (výlet se strýčkem na koni do města, školní třída a kůň před školou). Celkove se ale autorovi podařilo zanechat silně pocity ve čtenáři a jeho podání života nutí ještě dlouho poté přemýšlet.
Úplně jiná kniha, než běžně čtu. Občas jsem si říkala: "Bože, po čem jsem to šáhla?". Po přečtení mám pocit, že všichni muži na Kubě jsou homosexuálové a kdo tvrdí že ne, tak si stejně homosexuálně užívá. Je znát, že autor knihu psal podle sebe, podle svého vnímání a podle své aktuální nálady a rozpoložení. Objektivita šla trochu stranou, čímž nemyslím poznámky k režimu (ať už Castra nebo Batisty), ale spíše k jeho přátelům nebo nepřátelům. Vybrala jsem si knihu do výzvy - kniha odehrávající se ve vězení - o klasickém vězení je sice jen pár kapitol, ale pro Reinalda byl celý jeho život vězením, a to nejen na Kubě, ale i později v exilu.
Malá historie sexuální revoluce na Kubě. Příběh člověka, co zůstal sám sebou, ačkoli byl režim proti, člověka, který miloval svobodu. Četlo se jedním dechem, což se mi běžně nestává.
Očekávání je vtipná věc.
Knihu Než se setmí jsem sháněl cca půl roku. Za tu dobu se mi v hlavě vytvořilo ono očekávání. Počítal jsem s esenciální depresí, k níž téma a hlavně prostředí lomeno doba vybízí.
Diktatura, komunismus, zákazy kam se podíváš. Sám Arenas má od vlády zakázáno jakožto protirežimní autor publikovat, tak i pohlavně žít, to kvůli své velmi vášnivé homosexualitě.
Už za pasáž ze začátku knihy, kdy hovoří o životě v souladu s přírodou a jejím ohromném erotickém náboji bych mu dal z fleku deset z deseti a to se přitom ještě neudál v podstatě žádný příběh. Oni ale přijdou, ty x-stránkové kapitoly, které jsem četl tempem, při němž jsem občas na chvíli zapomněl dýchat (to není kýčovité připodobnění, ale čistý fakt).
Zpátky k očekávání. Obsah knihy vlastně esenciální deprese je, jenže Reinaldo je životní požitkář, nespoutaná hlava a tak je příběh o uvěznění ve své vlastní zemi plný humoru, absurdních situací a souložení. Třicetistránková kapitola s názvem Erotika, kde ze sebe Arenas sype jednu šukačku za druhou. Kdybych byl homosexuál, asi bych měl u dobré poloviny knihy erekci. Bohužel, tyhle rozkošné radovánky jsou doslova utlučeny zkurveným systémem a tak pláže plné nadržených hošanů vystřídá paranoia, útěky, násilí, smrt, šílené vězení a neustálý dohled.
Ač autor údajně své vyprávění v určitých pasážích nadsazoval, pořád si lze vytvořit obrázek, jaké peklo je to žít v zemi, kde si člověk nemůže dělat a říkat co chce, kde talent je utlučen tupostí kreténu, co jí vládnou a kde vás může kdokoli napráskat za cokoli.
Touha uniknout je obrovská, Arenas si jde za svým cílem stůj co stůj, bohužel konec se utápí v depresi a tak vlastně naplnil má očekávání.
Než se setmí je kniha dokazující talent od boha, a to v něm vlastně ani nevěřím.
Taktéž skvělé filmové zpracování (i když ne tak obsáhlé jako kniha) s neméně skvělým Javierem Bardemem v hlavní roli (jedna z prvních, kde ukázal svůj hereckým um a předvedl svou angličtinu) a Johny Deppem v několika vedlejších menších, ale výtečných partech (bachař, prostitutka, transvestita), a i Sean Penn se ve filmu objeví: https://www.csfd.cz/film/15337-nez-se
Cesty prozřetelnosti jsou všelijaké a já si moc dobře pamatuji jak jsem se k téhle Arenasově pecce dostal: kamarád nadšeně povídal o filmu podle knížky jakési kubánské buzny, kde prý Johnny Depp hraje transvestitu, který do vězení pašuje cigarety v řiti. No neberte to. Film stál za prd, ne tak kniha. Moc už si to nepamatuji, ale brilantních a těžko uvěřitelných scén podmíněných pro nás exotickou variantou kubánského bolševismu tam bylo požehnaně. Namátkou: rozebraný kostel, všechno z opravdu pekelného vězení, nocování po parcích, balení hošanů, zakázané pláže atd. atd. Takhle si ten Uragán nad cukrem Sartre asi nepředstavoval. Nu což, my ostatní máme alespoň další důkaz, že i vousatý Stalin je pořád Stalin.
Tuhle knihu jsem kdysi náhodou objevila v Levných knihách, bylo to dlouho před tím, než byl natočen film. Velmi mě nadchla a můj výtisk se stal posléze putovní knihou, kterou přečetlo x dalších lidí. Už je to tak dvanáct let, možná i víc, tak si to úplně napamatuji, nicméně velmi silný pohled na život homosexuála na Kubě, kterému odchod do USA nepřinesl příliš štěstí.
Od začátku přemýšlím, co mi tak hrozně vadilo? Jazyk? Překlad? Deníkový záznam? Nevím - každopádně věřím, že doba, režim a život na Kubě byl, je a ještě nějakou dobu pro lidi, kteří nesedí režimu, bude pěkně krutý. Tři hvězdičky za odvahu mluvit o sobě takhle otevřeně. A půl fiktivně za pravdu o G.G. Marquézovi
V tomhle případě bych doporučil filmovou verzi - Javier Bardem je výborný, režie skvělá, z nicmoc knížky je najednou příběh!
Autor si bohužel často hodně vymýšlí nebo v různých věcech přehání, takže si pak logicky mockrát odporuje... někdy na jedné stránce tvrdí něco a hned na další tvrdí úplný opak. Knize bezesporu chybí důkladnější práce nad textem i obsahem, ke které se nemocný autor před svou smrtí již nedostal. Je určitě užitečné přečíst si doslov, protože překladatelka v něm uvádí na pravou míru některá jeho až nenávistná obvinění vůči řadě kubánských autorů, včetně těch disidentských. Jinak kniha čtivá, zajímavá.
Otevřená zpověď autora, šokující skutečnosti prakticky od samého počátku (tolerovaná sodomie na venkově, homosexualita jako jistá revolta proti režimu, udavačství, život v kubánských věznicích) a smutný konec člověka, který hledal svobodu v exilu a přitom bylo jeho jediným přáním žít svobodně ve vlastní zemi. Některé pasáže jsou jen těžko uvěřitelné a dost možná nadsazené, kniha je přesto strhujícím příběhem, který stojí za přečtení.
Ačkoli to není kniha pro každého (nevhodné pro homofóbní komunisty), je napsána takovým strhujícím způsobem, že ji prostě musíte dočíst. Už samotný úvod autora vás uvede v údiv. Samotný děj je vážně šokující plejádou revolucionářských a sexuálních zážitků. Pan Arenas má můj hluboký obdiv a respekt. Nemůžu se dočkat, až si přečtu jeho další knihy.
Velmi otevřená a upřímná autobiografie, která se čte jedním dechem. Arenas si na Kubě vytrpěl hodně, jakožto spisovatel, disident a homosexuál. V knize popisuje s nebývalou otevřeností a až s jakýmsi exhibicionismem své sexuální eskapády, ale není to samoúčelnost, vždy to nějak zapadne do děje. Tak jako vše v jeho životě bylo provázané v jednom spletenci lásek, sexu, literatury, útisku, věznění, ponižování a utlačování, stejným způsobem "vystavěl" svou knihu. Místy je to Souostroví Gulag v malém, nebo spíš koncentrované do menšího prostoru. Arenas píše o udavačích, jichž kolem něj bylo plno, a ač mu mnohdy hodně ublížili, nezdá se, že by k nim cítil vyloženě nenávist. Mnozí byli pořádně zpracováni Státní bezpečností, než se k ní "dobrovolně" přidali. Ne že by je omlouval, ale je poznat, že s nimi měl jistým způsobem soucit. Mnohem větší pohrdání je cítit vůči Castrovi a jeho nejvěrnějším, ale také vůči salónním levičákům a komunistům. Otevřeně také kritizuje některé spisovatele jako např. Nicolase Gilléna, Aleja Carpentiera a Gabriela Garcíu Márqueze, kteří více méně souhlasili s Castrem a jeho revolucí. Kniha vzpomíná, žaluje, burcuje, vyzývá k boji za svobodu Kuby. 21 let po Arenasově smrti si ji stále nemohou na Kubě přečíst, stejně jako jeho ostatní knihy.
Štítky knihy
homosexualita sebevražda zfilmováno paměti, memoáry vězení, věznice komunismus disidenti AIDS kubánská literatura hispanoamerická literaturaAutorovy další knížky
| 1994 |  Než se setmí |
| 2006 |  Vrátný |
| 2024 | Barva léta aneb Nová Zahrada pozemských rozkoší |
Do velké míry bláznivě (barokně) napsaná autobiografie z totalitní Kuby. Když svobodná duše musí žít v okovech nedopadne to nikdy dobře, vždy zůstane nejméně šrám. Zajímavé, ne - děsivé je, kolika lidem na této planetě ještě dokáže totalita imponovat.