Než zemřel Brežněv
Iulian Ciocan
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166341/bmid_nez-zemrel-breznev-166341.jpg
4
13
13
Než zemřel Brežněv, beletristický debut Iuliana Ciocana, spisovatele patřícího k moldavské prozaické „nové vlně“, je hořkým vyprávěním o jeho rodné zemi za sovětské éry počátku osmdesátých let. Za komunistické propagandy a cenzury je lidský život jedním dlouhým zápasem o přežití, většina obyvatel čeká na zázrak. Na pozadí blížících se dějinných změn autor citlivě vnímá větší i menší tragédie druhých, smysl pro absurditu a groteskno, prozrazující poučenost Bulgakovem a Charmsem, se u něho snoubí se soucitem k uraženým a poníženým. V krátkém, ale hutném textu se jako nitě prolínají příběhy několika postav, většinou těch neprivilegovaných, žijících v příliš těsných bytech, přičemž každá povídka tvoří překrývající se kus skládačky. I sám sebe autor zvěčnil coby křehkého, naivního pionýra Iuliana, který je podobně jako Voltairův Candide upřímně přesvědčen o tom, že žije v nejlepším z možných světů, a nikdy nezapochybuje o vykupitelné úloze Sovětského svazu v dějinách, dokud do jeho života nevstoupí nový rozhlasový přijímač... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2009 , DybbukOriginální název:
Înainte să moară Brejnev, 2007
více info...
Přidat komentář
Krásny pohľad na život v Moldavskej socialistickej republike cez život ľudí v jednom paneláku. Hlavne (no nielen) očami malého Iuliana. Prečítajte si, pobavíte sa a ľutovať nebudete. Pamätníkov možno zaujme obrovský rozdiel medzi reáliami v Moldavskej socialistickej republike a ČSSR. Nemyslel som, že to niekedy napíšem, ale predsa len ten náš klobáskovo cibuľový socializmus bol o niečo znesiteľnejší.
"...sovietska realita zostáva ´pole neorané´, svet takmer neznámy. Solženicyn a ďalší mnoho napísali o hroznej, orwellovskej sovietskej skutočnosti, o realite deportácií a gulagu. Menej sa toho vie o všednodennosti zdanlivej prosperity a kľudu, o absurdnej, grotesknej a občas aj zábavnej fasáde tragična..."
Príbehy z Kišineva zo začiatku 80.tych rokov, z obdobia "rozvinutého socializmu" nespája kontinuálny dej, autor ich poprepájal postavami. Zčasti autobiografické dielo rozpráva o špecifikách života v Moldavskej SSR, niekedy vtipne, niekedy vážne, fundovane, s potrebným odstupom a štylisticky príťažlivo. Najsilnejšie na mňa pôsobili pasáže, kde autor ukazuje na kontrast medzi oficiálnou propagandou (citáty slávnych, úrivky z tlače) s trpkou každodennou skúsenosťou života v reálnom socializme, ktorá bola častokrát práve opačná.
Štítky knihy
Moldavsko, Moldávie okupace komunismus Sovětský svaz moldavská literatura
Autorovy další knížky
| 2021 |  A ráno přijdou Rusové |
| 2020 | Srdcová dáma |
| 2009 |  Než zemřel Brežněv |
| 2015 | Svet podľa Sašu Kozaka |
| 2023 | Klaun |
""Jaké máš v tomhle čtvrtletí známky?"
"Samé jedničky a dvojky..."
"Dej si majzla... Když se nebudeš učit, umřeš hlady!"
Soustružník Vladimir Vladimirovič sice neměl nejmenší ponětí o tom, jak si jeho syn ve škole vede, ale ustavičně mu vykresloval temnou budoucnost ulejváků a repetentů."
Už ve svém debutu Iulian Ciocan ukazuje svůj typický "kapitolový styl", kdy se vždycky cyklicky vrací k hrstce postav (a někdy taky ne), jejichž osudy rozehrává, což mi velmi připomíná především Tarantinův nechronologický styl vyprávění jeho, především raných, filmů. Kniha 'Než zemřel Brežněv' působí přeci jen více autobiograficky, vytržená z osobní zkušenosti, než autorovy pozdější romány, ačkoliv přesně to říct může jen on sám, nicméně v tomhle textu člověk především odhaluje život v satelitu počátkem osmdesátých let a vše, co k tomu patří, nutné politikaření a životy obyčejných lidí na pozadí věcí, co se smí a nesmí, "ten má víc", závist... de facto asi dost podobně, jako to bylo v ČSSR, v něčem možná i horší, ale je pro mě obtížné to srovnat, protože tohle je éra, ke které mohou něco říct spíše mí rodiče. Nicméně začínám sledovat Ciocanův tématický okruh, ale z jeho knih mě tahle zaujala asi nejméně, i když si nese typický autorský styl, který cením a opět musím říct, autor psát umí a svoje momenty má i zde. Líbí se mi konec - to, jak chlapec vnímá, když končí něco, co se mu tvrdí, že je daným faktem a on najednou musí prozřít, pochopit, že "realita je jinde."