Nezdařená terapie

07.06.2024

S terapiou už mám nejakú skromnú skúsenosť. Ľutujem ale, že sa mi kniha nedostala do rúk na úplnom začiatku praxe. Veľmi cenný študijný materiál.

Kniha je kruto úprimná, demytologizujúca a ukazujúca, že aj tí najlepší terapeuti sú iba ľudia, ktorí môžu urobiť chybu a ešte nájsť odvahu túto chybu prezentovať a poučiť sa z nej (hoci pri pár prípadoch som vnímal, že pre nich bolo sakra ťažké si nejakú chybu vôbec priznať).

Nevýhoda je prehnaná "americkosť" knihy - snáď všetci terapeuti boli z USA. Taktiež som z celkového množstva poznal tak troch - štyroch; zvyšok mi absolútne nič nehovoril a o ich "prelomových" knihách, ktoré autori vynášali do nebies, som nikdy nepočul. Holt iný kraj...

22.08.2021

Jedná se o souhrn kapitol (každá pro jednoho terapeuta, včetně jeho reflexí, ale hlavně - ne příliš úspěšných terapií), ve kterých je znát značná dávka sebekritiky a náhledu na sebe sama. Na našem trhu je to ojedinělá publikace. Chyb se spoustu lidí a samozřejmě také terapeutu bojí jako čert kříže, přitom to může být velmi cenný zdroj informací. Dočtete se o případech, které skončily velmi špatně, ale také o případech, kterým se teď terapeut už jen zasměje. Tak jako tak, jak je v knize zmiňováno - je důležité uvědomit si, že i terapeut je jen člověk a že dělat chyby je tak nějak přirozené. Je však důležité využít tyto chyby k vlastnímu seberozvoji a k ponaučení, čeho se příště vyvarovat.

07.05.2021

Knihu jsem četla asi před 15 lety a byla pro mě zjevením. Tato literatura faktu jako jediná s podobnou problematikou, která u nás vyšla, nebo o které alespoň vím, otevřeně přiznává, že si s některými pacienty lékaři (natož psychologové a terapeuti) neví rady, že něco pokazili nebo některé diagnózy a případy buď přímo odmítají nebo to s nimi časem vzdávají.
Autoři Kottler a Carlson oslovili dvacet významných psychoterapeutů a vyzvali je, aby vyprávěli o svých největších chybách, kterých se dopustili během své terapeutické praxe. Dokonce jsem se zde, tuším, dočetla, že pacient lékaři tak lezl na nervy, že nebylo možné s ním z důvodu osobní zaujatosti pracovat, nebyla to chyba nemocného, že má neatraktivní diagnózu ani chyba terapeuta, že obtížnou práci nezvládal. Myslím si, že pokud něco podobného nastane, je osobní statečností a odvahou lékaře přiznat, ať si pacient hledá jiného psychiatra a že musí spolupráci ukončit. To, že nějakého jiného, lepšího doktora nemocný těžko sežene, už je věc jiná. Málo se zde věnují také nevhodné kombinaci léků nebo farmakorezistentním pacientům, kterým léky nezabírají a jiné druhy terapií jsou též bez účinku.
Jsou tu i případy šťastné, kdy se pacienta ujal někdo jiný a pohli se kupředu. Trochu pohádkově zněl psychiatr, jehož jméno už si nepamatuju, který s nadšením přijímá ty, s nimiž si nikdo neví rady nebo se s nimi obtížně spolupracuje, protože tento lékař má rád velké výzvy. To mi přišlo trochu úsměvné, ruku na srdce, kolik takových doktorů je a jaká je jejich kapacita?
Někteří psychiatři tak upřímní nebyli a za zpackanou terapii uvádí nějakou drobnou maličkost, nikoli průser, kdy pacienta hrubě poškodili.
Zajímavé čtení, více méně upřímné a pochopitelně zredukované a korigované tak, jak jen lze veřejně přiznat a připustit.
Důležité je vůbec sebekriticky uznat, že se nezdařená terapie občas přihodí a že si toho jsou pomáhací profese alespoň vědomi. V tom vidím největší přínos, včetně předávání zkušeností jiným kolegům.

08.09.2017

Z řady popularizačních knih o psychologii a psychoterapii tato kniha vybočuje především tím, že mezi řádky jasně vyplyne, že i terapeut je jen člověk a že psychoterapeutická práce je hledání cesty pomoci pro každý konkrétní lidský příběh a ne kopírování postupů, otázek a návodů jak se chovat a co říkat. Terapeutický proces jako setkání dvou lidských bytostí, které buď k sobě padnou jako zámek a klíč nebo se setkají na jiné rovině nebo se nesetkají vůbec nebo dokonce do sebe s třeskotem narazí, a přesto si něco odnesou.