Nezval: Básník a jeho syn
Krystyna Wanatowiczová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547902/bmid_nezval-basnik-a-jeho-syn.jpg
5
12
12
Kniha Nezval. Básník a jeho syn přináší politický a společenský portrét Vítězslava Nezvala (1900-1958), jednoho z největších českých básníků 20. století. Představuje hloubkovou sondu, přibližující přerod uznávaného umělce v exponenta stalinistické propagandy, a líčí dramata, kauzy a souvislosti s tím spojené. V neposlední řadě též mapuje širší veřejnosti zcela neznámý život Nezvalova syna Roberta, který by letos oslavil 70. narozeniny. Ústřední téma Nezvalova životního příběhu je ryze faustovské - znovu a znovu se v něm vrací touha po epochálním společenském úspěchu a ceny, kterou je nutné za něj zaplatit. A to jak v časech první republiky, tak především po roce 1945, respektive 1948, kdy si svou životní úroveň rozhodl vykupovat umělecky velmi spornými počiny a bezmeznou loajalitou vůči komunistickému režimu. Že šlo o cenu příliš vysokou, pocítil jak Nezval sám, tak jeho syn. Text, vycházející z mnoha osobních svědectví, vzpomínek a bezpočtu archivních dokumentů, ilustruje více než sto dvacet málo známých nebo dosud nepublikovaných fotografií a faksimilií. Básníkův přítel Jan Werich kdysi řekl, že kdyby Nezval žil v jiné zemi, byly by o tomto výjimečném muži napsány dvě tlusté knihy. Jedna pro a jedna proti. Přestože žijeme již ve 21. století, žádné takové dosud nevyšly. Tato je první a spojuje v sobě oba pohledy.... celý text
Přidat komentář
Objemná kniha Nezval. Básník a jeho syn novinářky a publicistky a Krystyny Wanatowiczové (*1979) je dobře napsaná biografie přesně podle mého gusta: v jejím středu stojí rozporuplná osobnost a její život je zasazen do širokého rámce turbulentní doby; navíc je tu ještě tragický příběh syna. Básník a spisovatel Vítězslav Nezval (1900–1958) se ve 20. a 30. letech proslavil jako spoluzakladatel poetismu a vůdčí osobnost českého surrealismu. Díla jako Pantomima, Podivuhodný kouzelník, Akrobat, Edison, Básně noci, Sbohem a šáteček, Žena v množném čísle, Absolutní hrobař, Praha s prsty deště nebo Pražský chodec, antologie Moderní básnické směry a volná veršovaná dramatizace Prévostovy Manon Lescaut patří k tomu nejlepšímu, co v české poezii a literatuře vzniklo. Jenže Nezval byl taky komunista, který se pro slávu a peníze dal do služeb propagandy a ve stylu socialistického realismu oslavoval Lenina, Stalina, Gottwalda, Sovětský svaz, komunisty a hřímal proti buržoazii a kapitalistické společnosti (Veliký orloj, Stalin, Zpěv míru, Z domoviny, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou aj.). Zveršovat dokázal vše, a tak je jeho rozsáhlé dílo plné na jedné straně geniálních veršů a na druhé straně děl pochybné, nízké úrovně.
Poživačný a bezohledný básník, přesvědčený o vlastní genialitě, kašlal na morálku i v osobním životě a vedl paralelní vztahy s milenkami, z nichž z jednoho se narodil syn Robert (s tanečnicí Olgou Jungovou) a z dalšího ještě pravděpodobně dcera (s ruskou překladatelkou). Nezval si plnými doušky užíval postavení národního básníka, byl nedotknutelný a těžil z přátelství zejména s komunistickým politikem Václavem Kopeckým. Je sice pravda, že občas dokázal svůj vliv použít ve prospěch pronásledovaných osob, ale vždy jen tak, aby to jemu neublížilo.
Výstižně Nezvala popsal Jan Werich: "koule geniality, hoven a perel". Také podotkl, že kdyby Nezval patřil k jinému národu, byly by "dvě tlusté knihy napsány o tomto tlustém muži; jedna pro a jedna proti". Autorka biografie se úspěšně pokusila o první tlustou knihu, která má v sobě pro i proti, přičemž se zaměřila zejména na období, kdy Nezval věrně sloužil komunistické propagandě. Podrobně líčí nejen jeho život a dílo, ale i praktiky komunistů a dění v Československu. Jan Zábrana si o Nezvalovi do deníku napsal: "Nezval byl bezcharakterní svině. Ano, správně. Nezval byl geniální básník. Ano, správně."
V poslední části líčí autorka i krátký život básníkova syna Roberta Nezvala (1954–1971), kluka nešťastného osudu, který byl od narození stylizován do podoby pokračovatele geniálního otce, což nikdy nemohl naplnit. Zahrál si malou roli v Jirešově filmové adaptaci Nezvalova románu Valerie a týden divů (1970) a v roce 1971 spáchal v 16 letech sebevraždu. V poslední části knihy bych asi dost krátil, ale jinak jsem nadmíru spokojen. Součástí jsou i bohaté obrazové materiály.
Suverénně napsaná kronika doby i biografie Mistra. Spíše než literární rozbor historická analýza, v níž se je Nezval vykreslen jako pragmatik a egoista, který "jde s dobou". Chválím i část věnovanou jeho nemanželskému synovi, která zase zachycuje deziluzi po pražském jaru a nastupující normalizaci i to, jak dokáže slavné jméno zničit lidský život. Řadím vedle Čornejova Žižky do top 4.
Může být člověk zároveň jedním z nejvýznamnějších básníků dvacátého století a současně bezpáteřním hovadem, které je ochotné se pro své vlastní pohodlí, peníze a slávu zaprodat prakticky čemukoliv? No jasně!
Co vám brání být v mládí anarchistou, později vůdčí osobností surrealistického hnutí a nakonec se stát komunistickým papalášem reprezentujícím bolševický režim padesátých let?
Že dokážete vyplodit něco tak úchvatného jako básnickou skladbu Edison a třeba libreto k úžasné Manon Lescaut a se stejnou lehkostí chrlíte oslavné básně na Stalina a zločinecký režim, který měl na svědomí zinscenované politické procesy? Žádný problém... když jste Nezval.
Knihu bych doporučil i lidem, kteří se vlastně o básničky vůbec nezajímají. Tento životopis perfektně popisuje nejen básnickou tvorbu Vítězslava Nezvala, ale i dobu, ve které žil, s velice detailním zaměřením na politickou situaci (oddělit Nezvala od politiky prostě nejde).
Kniha se podrobně věnuje i neveselému životu Nezvalova nemanželského syna Roberta, který to všechno kolem tatínka prostě neunesl...
Kniha Krystyny Wanatowiczové je vynikající biografií jednoho z našich nejvýznamnějších básníků. Kdo poezii moc neholduje, též nebude zklamán - osud Nezvala překlenuje dobu první republiky, protektorátu, komunistického puče, příšerných padesátých let. Kdo má poezii rád, bude potěšen přídělem veršů tohoto nepopiratelného génia českého jazyka - ať už surrealistických či truchlivých, které Nezval složil ke smrti obou komunistických katanů, Stalina i Gottwalda. Kniha je událostí letošního roku!
A kdože to byl Nezval? Slovy Jana Zábrany: Nezval byl bezcharakterní svině. Ano, správně. Nezval byl geniální básník. Ano, správně.´
Trochu jsem na rozpacích nad záměrem autorky doplnit knihu i o osudy Nezvalova syna. Určitě to knihu nijak nediskvalifikuje, koho by příběh nezajímal, může ke konci přestat číst, protože ne každého asi zajímá, jaké dědické podíly se řešily kvůli jakési Nezvalově chalupě. Ovšem jako ilustrace nelehkého dětství dětí slavných osobností to může být pro někoho zajímavé.
K provedení knihy - málokdy dnes vidíme takhle krásně udělanou knížku - skvělý papír, solidní vazba, dvě záložky, pěkný font a velká písmena :-) Možná by fotografie nemusely být vždy na konci jednotlivých částí, ale přímo v textu, to je asi jediná výtka k úpravě knihy. Fotografie samotné jsou kvalitní a knihu doplňují výborně. Kniha je krásná.
Nezval: Básník a jeho syn
Koncem loňského, vlastně už předloňského roku, jsem při čtení Toyen A. Sedláčkové a Prahy avantgardní K. Pioreckého hledal současnou knihu, která by objektivně hodnotila dílo a osobu V. Nezvala, a žádnou jsem nenašel. Proto mi tato udělala radost, hledal jsem přesně takovou.
Nápad propojit osud básníka Nezvala s osudem jeho syna mi přijde výborný, přesněji a celistvěji z něj vyplývá, jak bezohledný a sobecký V.N. byl a jaké měli jeho jednání a životní styl důsledky ještě dlouho po jeho smrti.
Je to zároveň i kniha, mimo jiné, o době nejtužšího komunismu, jejíž obludnost lze na osudech obou Nezvalů, ale i jejich blízkých a spoustě dalších - literátů, umělců, společensky aktivních lidí - velmi dobře vidět a doložit.
V.N. měl nepochybně talent psát dokonalé verše, navzdory osobním zkušenostem to potvrzuje i řada jeho odpůrců nebo lidí, které poškodil (M. C. Putna, nepletu-li se, kdesi označil Nezvalova Edisona za jediné české literární dílo, které mělo šanci ve své době dosáhnout světového významu), byl inteligentní a spoustě věcí, které se kolem něj děly, velmi dobře rozuměl a věděl o nich.
O to lidsky zvrácenější je, jakého jednání byl schopen, ke své manželce, "ženám svých dětí", letitým přátelům a dalším blízkým - zástup těch, kteří ho zavrhli nebo s ním přerušili kontakty, a naopak bídný kredit jeho podporovatelů, posluhovačů a sympatizantů, je vypovídající.
Za všechny snad Alfréd Radok (s.357): "Moje poznání Nezvala jako člověka, ..., je to nejobludnější, co jsem kdy prožil a pochopil. Bezcharakterní egoista, jenž má jedinou lásku - peníze."