Nezvěstný
Franz Kafka
Příběh mladíka cestujícího do Ameriky na lodi, postupně v Americ bydlící u svého přítele. Jako další Kafkova díla, i tady je epická část velmi nevýrazná, spíše slouží pro vykřičení pocitu nevinně odsouzeného, bezvýchodně bloudícího. V tomto stavu se ovšem Kafka nevyhýbá třeba i úsměvným momentům, které nás z patologického pocitu vytrhávaí a dávají nám se s ním vlastně smířit. Nedokončenost tohoto díla není na škodu, jelikož vedle myšlenky odsouzení je jakékoli přirozené vyústění zbytečné...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Nakladatelství Franze KafkyOriginální název:
Amerika, 1927
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Od Kafky jsem stále nečetla Proces ani Zámek, takže tak nějak jeho tvorbu beru za druhý konec. Kafka v tomto díle uměl vytvořit atmosféru tísně, bezmoci a bezpráví, přičemž zdánlivě se nic tak hrozného nedělo. Nějak z toho vždycky lezl mráz na zádech, hlavně tedy když se měl stát Karel Bruneldiným sluhou neboli otrokem. Na Karlovi mě rozčilovala často jeho neopatrnost s kufrem. Kapitola o divadle jakoby vůbec nenavazovala na předchozí děj a byla jsem z toho zmatená. Je to snad sen Karla nebo realita? Mělo by mě zajímat, co by se s Karlem stalo v divadle nebo raději ne? Protože z toho nemám dobrý pocit, a zase přitom se tam nic zlého nestalo. Tak jak to ten pocit? To je na knížce to zajímavé.
Moc se mi to líbilo. Mám rád tyhle absurdní příběhy, zasazené do reálně nereálných alternativních kulis... Pěkné. Doporučuji.
Max Brod měl Kafkovu závěť respektovat a nedokončené spisy zlikvidovat. Takto je Nezvěstný jen fragmentem a poslední kapitola knihy není otevřeným koncem, nýbrž spíš vybízí k zamyšlení, jakou zkázu pro otloukánka Karla autor zamýšlel...
Karel je ale hlavně mladý nezkušený jedinec, "čistá" povaha naplněná soucitem a laskavostí. Události, které ho potkají, mi připadají jako v těžkém snu, kdy se chcete vymanit všem hrůzám, ale jste doslova svázaní a nemáte šanci se jim ubránit ani jim čelit. Není to apatie, spíš mrazivý pocit zmaru nad nemožností se postavit bezpráví.
"Topič jako by už vskutku neexistoval. Karel se pozorněji zahleděl na strýce, jehož se skoro dotýkal koleny, a zmocnily se ho pochybnosti, jestli mu tento člověk bude kdy moci nahradit topiče."
Rozhodně chápu, že se tahle kniha dost lidem nelíbí. Pokud Kafku nemusíte nebo jste od něj zatím nic jiného nečetli, Nezvěstný pro vás nejspíš není nejlepší volba.
Kniha nemá vyloženě hlavní děj nebo cíl, je to spíše jen o šestnáctiletém Karlovi, který se snaží najít místo v životě po tom, co je rodiči poslán do Ameriky. Potkává nespočet lidí, z čehož většina ho nemusí a jsou proti němu zasedlí. Sám Karel je (podle mého na rozdíl od pana K. jak z Procesu, tak ze Zámku) vlastně docela hodný kluk, který nic nezamýšlí špatně, jen okolí mu z nějakého důvodu nevěří.
Samozřejmě mě mrzí, že román není dokončený. Zajímá mě, jestli by Karel přežil Kafkovu zálibu v zabíjení hlavních protagonistů na konci příběhů.
Začátek s kapitolou o topiči mi přišel silný, stejně jako scény v hotelu a pak už to byl sešup dolů a nedokázala jsem se naladit na vyprávění. Najednou jsem měla pocit mnohomluvnosti a neefektivnosti. Tím, že je kniha nedokončená, tak jsem ani nedošla k uzavření celého tvaru a prostě odcházím s pocitem nedotaženosti. Kafku jsem naposled četla v době dospívání (Proměnu) a tenkrát na mě zapůsobil mnohem lépe.
Kafku jsem četl z povinosti ale nějak jsem ho špatně chápal a nemohl chytit ten správný rytmus
Dovolím si tvrdiť, že "Amerika" je to najlepšie, čo Kafka zo svojho knižného repertoára ponúka. Kniha sa vlečie v skleslej a viac-menej deprimujúcej nálade - ako je u Kafky zvykom - , ale nie je to až také hrozné (aspoň ja som mal taký pocit), aby ste s knihou museli skončiť raz a navždy. Práve tento pocit by Vás mal držať pri tom, aby ste vydržali do konca a verili, že sa hlavnej postave nakoniec podarí uniknúť všetkým problémom, ktorým doteraz musel čeliť. Vrelo odporúčam.
Nemám rád překlad "Amerika", protože tento název nesděluje vůbec nic. Zato naopak "Nezvěstný" sděluje typický motiv veškerého Kafkova díla - člověk ztracený v nějakém obludném aparátu, ať už byrokratického či společenského rázu. Je to typický Kafka se vším všudy, s absurdností se setkáváme na každém kroku, ale zde celkové vyznění díla nebylo tak temné a depresivní jako například v Procesu nebo Zámku, které na mě obojí zapůsobily mnohem více, podobně jako mnoho krátkých Kafkových textů. Každopádně určitě stojí za přečtení a také mám v plánu se ke knize vrátit.
Nezvěstný neboli Ztracený v Americe je 16letý Karel, kterého rodiče vyhodili z domu, protože ho svedla 36letá služka a čeká s ním dítě ( tak já nevím, ale za normálních okolností by měla vyletět služka, ne?)
Karla mi bylo líto, takový naivní slušňák a do cesty mu vstupují až na pár výjimek samé mazané prohnané figurky.
Čte se to dobře, příběh není dokončený, ale mě osobně to vůbec nevadí, kdo vi co by Karla ještě dalšího hrozného potkalo.....
Ze všech Kafkových nedokončených děl mi tady asi ta nedokončenost vadí nejvíc. Škoda...
Nezvěstný aneb hledání ztraceného kufru. Snad jenom Karel dokáže ztratit a znovu objevit jeden kufr tolikrát. Anebo taky o tom jak podivný strýček vyhnal synovce, jako vážně? Je jeden prohřešek natolik vážný, že to stojí za to vyhnat člena rodiny z celého západního pobřeží? Ale vezměme to pěkně od začátku.
Šestnáctiletý Karel byl vyhoštěn z Evropy, protože byl sveden třiceti pěti letou služkou a jeho rodina to vyřešila tak že ho poslali do Ameriky- ani nevím jestli je dobře, nebo špatně že to dneska už tak nejde. No a jak vzpomíná na celou tu scénu svedení, která připomíná znásilnění, tak mi dochází Kafkův podivný postoj k ženám. Jediný typ ženy, který nějak psychicky zvládá jsou mateřské matróny - pěkně velké a starostlivé. Jenom ony se chovají tak nějak normálně, ostatní archetypy jsou spíše parodie, kdy ani hlavní hrdina (ani čtenář) nezná jejich motivaci a je neustále překvapen jejich chováním.
I když I mužské postavy jsou docela šílené taky a celá ta vize Ameriky docela mrazí. Prostě, musíš se probojovat a zviditelnit, nebo zemřít. O to víc mě trochu zaráží ta mouchy-sežerte-si-mě povaha Karla. No prostě, je to Kafka jako vyšitý; hlavní hrdina je podivně smýkán kýmkoliv koho potká a chová se jako malé dítě, které přejímá manýry a názory všech okolo. Taky většina lidí, které potká ho na první pohled nenávidí, snaží se ho zneužít nebo ho bezmezně zbožňuje.
No, ale i když mě ta bezcharakternost Karla pěkně sere, asi to dělá svoji práci a nastavuje to pěkné zrcadlo společnosti. Je trochu škoda, že je to další Kafkovo nedokončené dílo. Jak by to asi dopadlo s Bruneldou nebo Divadlem? Jak znám Kafku nebylo by to nic pěkného.
Kniha je velmi čtivá. Absurdní smůla hlavního hrdiny je až k nevíře. Po pár stránkách jsem Karlovi začal strašně fandit. Dopadlo to s ním dobře? Přečtěte si.
Amerika je trochu jinačí Kafka než Proces či Proměna, mnohem méně absurdní, bezvýchodnost je zde vykreslena neustálými špatnými rozhodnutími hlavního hrdiny, který je takto zahnán do zdánlivě neřešitelných situací. Jeho problémy jsou ovšem více než aktuální. Opět jako u Procesu platí, že kdyby byl román dokončen, šel bych s hodnocením výše. Dá se ovšem předpokládat, že by to určitě dobře nedopadlo.
Tuhle knihu jsem poprvé četl asi tak před 26-27 lety ještě na gymnáziu a nyní podruhé. Mezitím jsem viděl podle mě poměrně dobře natočený film Amerika od Vl. Michálka na motivy románu. Samozřejmě po tolika letech a ve zralém dospělém věku jsem si letos četbu vychutnal zcela jinak. U Kafky zde nejde ani tak o děj, ale o neustále se nečekaně proměňující situace mladého nezkušeného člověka vrženého do cizího prostředí, větší či menší konflikty s lidmi, na nichž je existenčně závislý a vnitřní (ne)schopnost se s tím vyrovnat. Kafka byl velmi dobrým pozorovatelem s velkým literárním talentem, takže jeho jazyk je vskutku tvůrčí a živý. Nezvěstný je vynikajícím nadčasovým románem, který léty jen zraje.
Jeden z těch horších Kafků, přesto jde o kvalitní počtení. Onen důraz na absurdno a groteskno zde není takové, jak u Zámku nebo Procesu. Zde jde spíše o popis bezmoci hlavního hrdiny, který stále znovu a znovu čelí bezpráví a dalším příkořím, které nemají žádný vyšší smysl nebo důvod, než-li jen obyčejnou lidskou hloupost, podlost či závist. Hrdina všechny rány osudu kafkovsky přijímá, bez snahy něco změnit či se snad obhájit. Vše je totiž, zdá se, marné.
Tohle dílo mě mile překvapilo tím, že bylo o mnoho čtivější než Zámek, s kterým jsem se dlouho prala, ač se mi líbil. Jak už tu bylo řečeno, pocity osamění, zoufalství a nepochopení se objevují i v tomto díle, které ale na rozdíl od zmiňovaného Zámku nebo Procesu je protkáno občasnou komikou, nebo spíš tragikomikou. Jsem zvědavá, jak si s tím poradili ve filmovém zpracování.
Obecně vzato byla Amerika asi nejméně podivnou knihou od Kafky, tedy alespoň z mého pohledu. Proces je oproti Americe příliš tajemný, moc depresivní, Zámek zase působí až moc kouzelně. Proměna… no Proměna je Proměna. Amerika je svým osobitým způsobem asi nejrealističtější z nich. Pro mne tím pádem také nejméně zajímavá.
Chápejte mne, když píši, že je nejrealističtější, rozhodně netvrdím, že odpovídá skutečnosti, pouze je její děj na rozdíl od ostatních nejméně ujetý. Mladý Rossmann se ovšem stejně jako všechny ostatní Kafkovy postavy chová příšerně. Pro mne osobně dosti bolestivě.
Mladý Karel Rossmann, šestnáctiletý chlapec. Šestnáct let to je takové to období, kdy u vás už pomalu klíčí vzdor, začínáte kritizovat všechno kolem sebe a tak vůbec. Mno, Karel to má maličko jinak. Jedná se o osobu bez vůle, bez charakteru, o slabocha a kvůli tomu také neschopného ubožáka.
Díky absenci vůle se nechává ponižovat a pomalu ničit svým okolím, stává se z něho zmetek. Zajímavý nápad stran pana Kafky, ze čtenářského hlediska to pro mne však znamenalo utrpení.
Prostředí, do kterého se Karel dostal je zajímavé, za což může i pro Kafku dosti netypické popisování. Jak se říká jiný kraj, jiný mrav, ale to zde platí pouze částečně. Ano, zvyky jsou v Americe jiné, Kafka na to zvláště upozorňuje, ale charaktery postav zůstávají zde stejné, jako kdekoliv jinde v Kafkově díle.
Tím myslím, že se jedná v zásadě o postavy bez logiky a schopnosti chovat se smysluplně. Je ovšem pravdou, že alespoň některé postavy zde mají relativně velkou hloubku, což pro Kafku taktéž není typické. Chování Robinsona, Delmarche, nebo například vrchní kuchařka, se chovají relativně konzistentně.
Kniha se četla o poznání lehčeji než ostatní Kafkovy knihy a to říkám i přes to, že jsem si v polovině dal dvouměsíční pauzu. Lehčeji ale v tomto případě znamená i tak nějak nudněji. Obávám se, že toto je jediné dílo z pera našeho drahého Kafky, ke kterému se nejspíše nevrátím.
No čekala jsem mnohem víc. Kniha se mi nelíbila, děj byl nezajímavý... pro mě zklamání. Proměna byla lepší.
To utrpení křehké hlavní postavy jsem prožívala v každém slově. Krásné.