Nie je
Mariusz Szczygieł
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447179/bmid_nie-je-8gM-447179.jpg
4
112
112
Ústrednou osou najnovšej knihy obľúbeného poľského reportéra Mariusza Szczygieła je neprítomnosť, absencia, teda to, čo nie je. Čechofil a citlivý pozorovateľ Mariusz Szczygieł má skvelý nos na výnimočné príbehy. Vo svojej najnovšej knižke sa opäť ukázal v tom najlepšom svetle – ako autor, ktorý nachádza v nepostrehnuteľných detailoch nielen univerzálne pravdy, ale aj obrovský vesmír ľudských životov v celej jeho komplikovanosti. Dojímavý príbeh pražskej Vily Müller od architekta Adolfa Loosa, či hrôzostrašné pátranie po osudoch utýraného šesťročného chlapca, ktoré zmenilo Poľsko. Aj to je Nie je. Výnimočnú knihu Mariusza Szcygieła ocenila porota najväčšej poľskej literárnej ceny Nike, kde zároveň získala aj cenu čitateľov.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2020 , AbsyntOriginální název:
Nie ma, 2018
více info...
Přidat komentář
Polských autorů moc neznám. Tento mě nadchl svou knihou Gottland a tak jsem po jeho novince sáhla bez zaváhání. Kniha Není je hodně zvláštní, reportérským stylem podává zajímavé příběhy, které spojuje absence něčeho. Nejvíce mne zaujal příběh Violy Fischerové.
Nejen osudy lidí, se kterými se Szczygiel setkal, ale i otázky: jak moc se můžeme spolehnout na svou paměť? jaká je zodpovědnost novináře? - Bez jednoznačných odpovědí, naštěstí.
Souhlasím s předchozím komentářem, knihy Mariusze Szczygiela jsou čím dál lepší, hlubší myšlenkově i stylem. Kniha Projekt: pravda se mi velmi líbila a Není mi přijde ještě kvalitnější počtení. Je radost vědět, že i novinářské/reportážní řemeslo může mít vysokou úroveň a že témata mohou být chytlavá a zároveň i hluboce lidská.
Hurá, vyšel nový Mariusz! Na Není jsem se těšila od okamžiku, kdy vyšlo polsky, jen mě mrzelo, že budu muset čekat až do dalšího podzimu. Po přečtení ovšem připouštím, že k žádnému jinému ročnímu období se kniha nehodí více.
Autor nám zestárl (do krásy, samozřejmě), zmoudřel, vyzrál, spadl si na dno, odrazil se od něj, ještě víc si vytříbil pero... Posun oproti Gottlandu je opravdu znát. Vážnější témata, hlubší myšlenky...a lhala bych, kdybych tvrdila, že se to vždy čte snadno a chápe snadno. Ale to na čtenářském zážitku vůbec neubírá. Nějakou dobu budu o knize přemýšlet a pak se k ní vrátím hledat další pointy, které mi napoprvé unikly.
Osobně beru Není jako pokračování autorovy terapie sebe sama, jako pokračování Projekt:Pravdy. Nicméně svou terapii si zde najde i čtenář a za to patří autorovi dík.
("....všechno potřebuje svou formu, zejména nepřítomnost...")
Štítky knihy
ženy polská literatura fejetony osudy lidí básníci reportáže malíři
Toto byla moje prvotina od polského autora. A musím říci, že těch myšlenek je tam opravdu mnoho.
Zejména se mě líbil ten pohled na nás čechy a někdy je to opravdu síla.
\"V tomhle paneláku bydlí navrátilci, kteří utekli z Československa v osmašedesátém a vrátili se počátkem devadesátých let. U nás si lidé navrátilců neváží, prý jsme zradili, nechali je v tom komunistickém hovnu. A navíc jim připomínáme, že oni emigrovat nedokázali. Co v Polsku, vážíte si navrátilců. \" co by jste asi tak čekali, aha ano jsou přece také slované, takže to musí být stejné, ale ono není....
Je zde na druhou stranu i takový lehký humor.
24.prosince mě volal nějaký muž, že má pro mě překvapení, z kterého budu mít radost. Nejspíš ježíšek...
Nebo popisuje jak se snažila do školy donést vypěstovanou fazoli : byla tam taková zima, že u nás nechtěla žít ani fazole...
Na druhou stranu těch povídek a životů je tam opravdu hodně, chvílemi mě to připadalo celé hodně roztříštěné.
Ale jak říká autor vždycky může být něco větší a lepší, i to malé může být pro Tebe obrovské...