Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544491/bmid_nikdo-neni-sam.png
4
1349
1349
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém. Sice nemá příliš dobrý vztah s rodiči, ale udržuje si od nich bezpečný odstup. Jenže někdy tohle všechno nestačí. Křehkou rovnováhu náhle naruší smrt matky a Veroničina představa spokojeného života se začne rozpadat jako domeček z karet. Jestliže někdo dokáže popsat nedělní oběd, výlet na rozhlednu nebo babiččin pohřeb jako bezohlednou poziční válku, pak je to Petra Soukupová. Její nový román čtenáře okamžitě vtáhne do světa, ve kterém se spolehlivě poznává, aby vzápětí krok za krokem odhaloval absurditu a trapnost rodinných bitev, v nichž nemůže nikdo vyhrát.... celý text
Přidat komentář
Moje první zkušenost s Petrou Soukupovou. Po prvních pár stránkách mě její styl vyprávění dostal a kapitola společného oběda z pohledu dcery je pro mě zjevením, ještě teď, když se k ní vracím po zaklapnutí dočtené knížky. Postupem času jsem se začal trochu trápit s hlavní postavou, ale knížku jsem dočetl a nelituji toho. Popis prarodičů je úder na solar sendvičové generaci, ke které se už pomalu začínám počítat. Shrnu-li to, pak nejčtivější kousek posledního roku.
Soukupová psát umí. Nejvíc mě na ní baví, jak se jí podařilo čtenáře přesvědčit, že píše obyčejně. Přitom píše vlastně geniálně.
Deprese, reminiscence, smutek a úzkost....tohle všechno musí určitě většinu čtenářů provázet, protože někde v knize se nutně musí najít snad skoro každý. Je to až bolestivý vhled do běžného života průměrné rodiny s "obyčejnými" starostmi.
Rodinné vztahy, pořád se něco děje, nikdy není klid, kazdou chvíli je co řešit ...Pohled na události v rodině ze tří úhlů - matky, dcery a syna. Naprosto skvělé odlišení jednotlivych postav způsobem vyjadřování, v každé knize autorky obdivuju, jak umí použít mluvu typickou pro jednotlivé věkové kategorie. Jeji styl mě hodně baví, kniha ( stejně jako všechny předešlé) má spád, je plná zvratů, emocí, stejně jako život sám.
obyčejný lidský příběh, který ovlivňuje celou rodinu a okolí. Čte se rychle ale nic světobornýho, co by mě uchvátilo. Možná dám šanci i dalším autorčiným knihám jako oddechovkám.
Tak já nebudu cílová skupina autorky. Mě to prostě nebavilo. K žádné z postav jsem si nenašla vztah, jen jsem četla co se jim děje, co honí hlavou, co musejí, co nenávidí a co by dělali raději. Ano, přečte se to lehce, životní situace jsou opravdu reálné a uvěřitelné, ale tak nějak....nic víc.
Za mě zatím nejlepší kniha od P. Soukupové. Jestli bude takhle spisovatelsky zrát, tak se máme na co těšit :-)
Hodně mě baví číst tyhle obyčejné lidské příběhy, málokdo je umí popsat tak, aby zaujaly a nenudily, i přesto, že životy rodin v nich jen tak plynou.
Kniha je hodně podobná všem ostatním od Soukupové. To není výtka, jen konstatování. Mně se její styl moc líbí. Jen ten konec je takový neslaný nemastný a Michal je příliš dokonalý. Proto 1 hvězdička dolů. Jinak moc pěkná kniha. Přečetla jsem ji opravdu rychle.
Pro mě nejslabší kniha Petry Soukupové. I v dřívějších dílech se námět a způsob psaní opakovaly, ale v této jako by to klouzalo po povrchu, chyběla mi uvěřitelnost postav. Iritovala mě stále se opakující slova "řešit, vyřešit, probrat".
Konec stojí za to čtení. Jinak jako u posledních knížek, perfektní popis očima dětí, trochu nuda v životě dospělých.
Je to bohuzel uz standardni Petra Soukupová. Uz to neni sokujici a skvele, uz to neprinasi radost z toho, ze nejen moje rodina je "nenormalni". Uz je to jen porad stejne. Nevidim moc rozdil od predchozi knihy. A protoze jsem se na knihu tesila, nemam vazne radost, ze tohle pisu. Snad me autorka zase nekdy prekvapí
Od této spisovatelky jsem četla první dílo a ze začátku mi přišel styl psaní trochu "nepříjemný", ale brzo jsem si zvykla a nakonec mám z celé knihy příjemný pocit. I když jsem očekávala trochu větší vyústění celého děje. Ale to bylo vyvážené velmi čtivým příběhem.
Přečetla jsem během tří dnů. Mám styl paní spisovatelky ráda. Píše příběhy ze života a to mě baví. Člověk se tam vždycky najde. Přestože je knížka dost depresivní a všichni hlavní hrdinové mě svým způsobem štvou, opravdu jsem knížku zhltla jako malinu.
Petra Soukupová. Stejně civilní a chladně přesný popis jako vždy. Je to výborné? Je. Jen mi někdy chybí motivace číst její texty, protože příliš připomínají všední život, který žijeme.
Opět povedená kniha, opět ze života a opět dost depresivní. Děj posouvaný vnitřním monologem tří postav mě (opět) bavil, možná mi trochu chyběl pohled Michala, byl vykreslený jako hodný a rozumný manžel a otec, docela by mě jeho pohnutky zajímaly. A teď si budu muset přečíst něco veselejšího, třeba nějakou detektivku.
Vždycky, když mám pocit, že je život skvělý, že je všechno v pořádku, je na čase si přečíst Soukupovou. Jako učitel vidím spoustu Míšů a Máj, i když jejich podrobné osudy neznám. Dlouho jsem si říkal, jak to dokončí, ale konec mi přišel trochu useklý a trochu divný - terapie jako lék? Jsem skeptický.
Na knihu jsem se moc těšila. V podstatě naplnila moje očekávání, byla čtivá, nutila k zamyšlení. Jen vzhledem k tématu to bylo občas hodně náročné čtení. První část je věnována hlavně problémům se stárnoucími rodiči a občas jsem si říkala, že už dál číst nebudu. Pak jsem se začetla a příběh se mi moc líbil. Ale opravdu to není místy lehké čtení.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Knihy Petry Soukupové mě baví, jsou velice čtivé a ani tato není výjimkou. Zajímavý je pohled napříč třemi generacemi. Navíc jsem cílová skupina, řeším nebo jsem řešila podobné problémy, takže jsem se v knize našla a nemohla se od ní odpoutat. Těším se na další knihy oblíbené autorky.