Nikdynoc
Jay Kristoff
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454143/bmid_nikdynoc-1em-454143.jpg
4
1054
1054
Dcera popraveného zrádce Mia Corverová se ukrývá ve městě postaveném z kostí mrtvého titána. Vydává se na cestu, aby se stala učednicí nejobávanějšího a nejtajemnějšího sdružení vrahů v celé zemi – Rudé církvi. I když vyniká v použití jedů a zbraní, nemůže ji to zachránit před spiknutím, které se na ni v temnotě chystá. Dokáže ho odhalit včas, než ji dostihne, a pomstít se těm, kteří můžou za smrt jejího otce?... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2019
,
CooBoo
Originální název:
Nevernight, 2016
více info...
Přidat komentář
Přibližně do strany sto jsem nechápala, o jakém zázraku to všichni mluví. Od strany sto jsem se stala jednou z těch, co o něm mluví. Drsňácký, ale parádní. Veliké doporučení.
Musím říct, že parádní. Osobitý humor, skvěle vykreslený svět, zápletka i nečekaný zvrat. Palec nahoru za velmi, ale velmi genialní přirovnání, kterými autor nešetřil. Trošku mínus jen za to, že Miu představuje jako nelítostného zabijáka, když ta holka má přece jen srdce. Další plusový bod za poznámky pod čarou, které mi mile připomněly Pratchetta. Čtení trošku kazily hrubky v textu, jak kdyby to korektor ani nečetl. A taky úplně nechápu, proč je vedena jako literatura pro mládež, ono ne všechny knihy, ve kterých jsou hlavními postavami šestnáctileté děti, jsou pro ně taky určeny. Ano, určitě zaujmou více mladší čtenáře, ale stejně. Každopádně se těším na další díly, snad si zachovají stejnou úroveň a konečně uvidíme chladnokrevného zabijáka a ne šťastný konec, ve který autor podle svých slov nevěří.
Z počátku jsem byla mírně zklamaná, jelikož kolem Nikdynoci bylo velké boom, ale ten závěr? Málokdy se mi stane, že u knížky nevím, jak se bude děj vyvíjet a jaké zvraty nás čekají.
No nevím. Na knihu jsem se těšila. Bohužel jsem hrozně zklamaná. První dvě třetiny knihy se strašně táhly a byly vlastně o ničem. Poslední třetina pak byla konečně dobrá. Nepředvídatelná, napínavá. Ale ten začátek? Za mně 2,5/5. A budu se hodně rozmýšlet, jestli půjdu do druhého dílu.
Rozhodnout, jestli mám hodnotit 5 nebo 4* pro mě bylo velice obtížné. Pravda je, že jsem neměla ani zdaleka takový problém se začíst jako ostatní, brzo mi došlo, o co na začátku jde. Knihu bych ale doporučila spíš někomu, kdo už má něco načteno. Jazyk a styl se nemusí každému líbit.
Poznámky pod čarou mi tolik nevadili, oceňuji, že se autor snažil dát knize „originálnější“ podobu. Ale mohlo jich být méně, některé mi přišly až nemístné či nudné. Samotný svět mě až tak nenadchnul, možná proto, že jsem ho vlastně tak docela nepochopila. Stejně jako některá další slova, která v knize nikde nebyla vysvětlená. Příběh mi někdy přišel předvídatelný, jindy ne, některé nápady nebyly až tak originální, nicméně autor se nebál zabíjet, což mu dává body k dobru (nebo ne?). Zkrátka a dobře, jsem zvědavá, jaký bude další díl.
A nakonec… jistě by nebylo od věci, kdyby se provedla důkladnější korektura textu.
No tak tadyta krasavice byla vážně úžasná. Krom toho, že se ještě pořád nemůžu rozhodnout jestli se mi líbí více s obálkou nebo bez, jsem z ní naprosto unešená! Autorovi poznámky pod čarou mne osobně vadili méně než ostatním. Samotný humor Jaye mi pak hrozně sedl a často jsem se smála, až se za břicho popadala. Tím se dostáváme i k hlavní hrdince příběhu Mie, která právě měla velkou zásluhu na výbuších smíchu. Téměř okamžitě jsem si jí zamilovala a stejně tak úžasného stínového kocoura Pana Laskavého. Kniha celkově je plná skvělých myšlenek a nových nápadů, což rozhodně cením. Zároveň popis postav, míst, nebo i vývoj charakteru hrdinů byl opravdu dobře napsaný. Až pomalu vydíte dotyčné před sebou a cítíte ponurou atmosféru Hory a prostor uvnitř ní. Styl Jayova psaní je poměrně dost surový, často byste radši nevěděli detaily, ale i přesto jsou vám naservírovany na stříbrném podnose a vy, temnota vám pomáhej, se nemůžete od řádků odlepit!
V knize nejsou žádné vycpávkové stránky a neustále se něco děje. Zvrat knihy byl nečekaný a posledních sto stránek jsem zhltla jedním dechem a ještě pořád na ten jeden nádech, objednala na internetu druhý díl :D Za mne je prostě Jay Kristoff mistrem svého oboru a každou knihu, co napsal, byste si měli povinně přečíst.
Slovo na závěr...
Nikdy neustupuj.
Nikdy se neboj.
A nikdy, nikdy nezapomeň.
Upřímně jsem čekala totální pecku,ale bohužel jsem si z téhle knihy úplně na zadek nesedla. Líbila se mi,zajímavý námět,některé postavy jsem si oblíbila,ale bohužel mě kniha nevtáhla na 100%. Určitě ale doporučuji přečíst...
Na začátek varování: nekupujte tu knížku jako e-knihu. Vůbec to není technicky zvládnuté, hlavně "poznámky pod čarou". Uvozovky jsem dala, protože vůbec nejsou pod čarou, ale prskli je úplně náhodně do textu (nenásledují za značkou, kde by měly být, nejsou ani dole na stránce). Zároveň jsou v malinké velikosti písma, takže musíte zvětšit na obrovskou velikost normální text, aby se Vám to dostatečně zvětšilo a šlo to číst, nebo klikat, aby se to otevřelo zvlášť, ale tam to opět není technicky zvládnuté a po chvíli čtení zjišťujete, že se ve zvláštním okně prudíte s normálním textem - nedokázali to oddělit). Nejhůř provedená e-kniha po technické stránce, co jsem kdy četla.
Jinak je to něco trochu podobného Potterovi, ale o dost drsnější, až jsem přemýšlela, jestli je to opravdu vhodné pro mládež. Z tohoto pohledu jsem zvažovala i detailně popsané erotické scény, které působily skoro jako návod, a taky postoj k úpravě zevnějšku (vypadalo to jako analogie na plastickou chirurgii, o které byste si mohli z knížky vzít, že sice dost bolí, ale definitivně vyřeší Vaše problémy se vzhledem a je naprosto v pořádku).
Tím ale končím s kritikou. Děj je postupně stále poutavější, konec výborně graduje. Autorem vytvořený svět je zajímavý a celá kniha dobře drží pohromadě. Rozhodně si přečtu další díl, a to i přesto, že knížky pro mládež v podstatě nečtu.
Začátek byl pro mne neskutečně těžký, vůbec se mi nelíbil autorův styl, poznámky pod čarou, skákání v časech. Ale všude jsem četla, že čtenář musí prvních 100 stránek prostě vydržet (já přetrpět). Ale potom!! Bylo to skvělé! Nejraději bych hned začala číst Boží hrob. Za co strhávám hvězdičku je ten pro mě nepříjemný začátek a autorova netečnost nebo malá citlivost při popisu smrti. Většinou není těžké mě dojmout a rozplakat, když zemře moje oblíbená postava. Tady to bylo napsáno tak chladně, že se mě to nijak nedotklo. Což mě samotnou mrzí, protože prožitek z knížky by byl ještě silnější.
Ze začátku jsem se nemohla začíst, bylo to zhruba 100 stránek, než se začalo někdo opravdu dít. Ale pak tam byly náznaky děje, jimiž nás autor pomalu připravoval na akci, která následně přišla. Jay pak nedal hlavním hrdinům ani chvilku na odpočinek. No vážně, když spali, tak jim učitelé provedly jednu věc a to kvůli zkoušce. Tady vážně šlo o život. Při tom jsem skoro nedýchala, protože jsem to prožívala s nimi.
Pokud nemáte rádi poznámky pod čarou, tak byste tuhle knížku fakt číst neměli. Bylo jich opravdu požehnaně, pár jich bylo dokonce přes půlku stránky, takže jste nevěděli, co máte dřív číst. Samozřejmě se na to dá zvyknout. Hodně lidí kvůli tomuhle dalo nižší hodnocení, ale já ho nedala kvůli tomuhle. Nelíbil se mi opravdu hodně pomalý rozjezd.
Ale abych jen nehanila tohle dílo, tak sem napíšu i nějaká pozitiva, a že jich bylo požehnaně. Moc se mi líbila hlavní hrdinka Mia, protože se do všeho pouštěla po hlavě. Autor počítal s hodně věcmi půl knížky dopředu, ale nebudu vám říkat s čím, protože bych vám toho vyzradila až moc. Hodně krát jsem si říkala ,,Sakra, proč tohle autor udělal?" Taky se mi líbila zařazená milostná linka, která příběh krásně dokreslovala. Výběr jmen byl podle mě naprosto dokonalý, nejvíce se mi líbilo pojmenování kocoura - ne-kocour.
Nejdřív jsem měla problém se začíst, když jsem měla příležitost, tak jsem knížku zavřela, ale od strany 100 se děj rozjel tak, že jsem měla opačný problém a to knížku na chvíli odložit.
Když je krev všechno, je krev všechno.
Hrozně se mi líbilo, že Mia uměla ovládat stíny a taky že měla spojence v podobě stínu. Byl ve tvaru kocoura, ale vlastně neexistuje, takže to byl ne-kocour. No není to dokonalý? ♥ Uměl pít Miin strach, to proto se nebála. Mia ,,Nikdy neutíkej. Nikdy se neboj. A nikdy, nikdy neustupuj."
Musím ocenit hodně dobré citáty, kterých bylo v knize požehnaně. Nejzajímavější mi přišel tenhle:
Cítila přítomnost něčeho - nebo přesněji řečeno, nepřítomnost něčeho.
Musím říct, že se mi hrozně líbila škola vrahů svou atmosférou. Postavy mi přišly živé a taky jednoduše zapamatovatelné. Tric mi přišel prostě dokonalej, měl vtip a byl prostě boží. Už se těším, až se s ním setkám ve druhém díle, snad nebude mít stejně dlouhý rozjezd, protože to už podruhé nezvládnu.
Ještě vám musím říct, že v téhle té knize se opravdu hojně vyskytujou sprostá slova a taky opravdu divná přirovnání, které ne úplně všem sednou. Uvedu příklad za všechny - ,,Znal svou pravou ruku jako třináctiletý kluk." Pak tam hned ze začátku byla věta ,,Šuk*j mě,..." vydechla. Tohle slovo bylo na 19. straně. Řeknu vám upřímně - koukala jsem na tu knížku s otevřenou pusou :-D
Víte, co mi opravdu trhalo oči? V knížce bylo na str. 86 tenhle paskvil - Losti a nejlepšý starožitnosti. Bylo tam docela dost překlepů. Nejen, že tam byly tyhle překlepy, ale taky tam byly pavěty, které nedávaly absolutně žádný smysl. i když jste si je přečetli vícekrát.
V knihovně se vyskytujou knižní červy, kteří jsou opravdu velcí a nebezpeční. No nemají úžasný název? Mia měla opravdu ráda knížky, její rozhovory s knihovníkem jsem si oblíbila. Hrozně se mi líbil tenhle útržek - Když máme rádi knihy, tak nás taky mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás. Vidím v tobě stejně dobře jako v sobě. Jsi dcerou slov. Dívka, která má příběh hodný vyprávění.
Tohle byla moje první fantasy knížka, zvolila jsem si sice trochu náročnou četbu, ale nakonec se mi to opravdu líbilo. Hlavně konec byl fantastický.
Nevím, jestli je to dobře, nebo blbě, ale líbilo se mi, že se autor nebál používat sprostý slova, krev, zabíjení, i sexuální scény. Je to něco, co mě oslovilo asi jako první, hned potom místo, kde se to odehrávalo, popravdě, ze začátku jsem byla teda dost dobře zmatená, ale pak už to bylo v pohodě. Líbili se mi postavy, ale když On umřel, tak jem nebrečela, nevím, nebylo to napsané tak, abych u toho brečela. Možná bych to napsala trošku víc procítěně, nebo dramaticky, nevím, tohle se mi asi jako jediné nelíbilo. Přišla mi to škoda. Jako, je mi jasné, že tohle rozhodně nemá být román, nemá to mít nějakou propletenou milostnou linku, ale stejně bych to napsala trochu jinak.
Konec byl neočekávaný, nečekala jsem, že zradí ten, kdo zradil. Vlastně jsem celou dobu tipovala spíš Pšta, a proto mě dost překvapilo, kdo to byl. Do toho ještě to odhalení ohledně jejího bratra, a pak ještě t kniha...musím říct, že se těším na další díl, a už mám zapsané v diáři datum vydání :DD
Nechala jsem se zlákat kladnými recenzemi, ale kniha mě neoslovila a příběh nenadchl. Nejsem příznivcem fantasy žánru, ale Naslouchač a Faja mě natolik uchvátily, že jsem si říkala, proč nevstoupit i do této řeky. Ovšem nelze srovnávat nesrovnatelné.
S touhle knihou, mám tak trochu problém. Na jednu stranu se mi líbila, na druhou ne...
Začátek neskutečně zdlouhavý, zmatený až mě to čtení snad fyzicky bolelo. Právě díky tomu začátku mi trvalo spousty Nikdynocí tuhle všemi chválenou věc dočíst. Jakmile se však hrdinové přesunuli do Rudé církve, příběh nabral spád a autor konečně usměrnil svoje myšlenkové pochody... Nebo jak to nazvat. Škoda jen, že nemá větší smysl pro originalitu. Protože jsem se nemohla ubránit dojmu, že jsme opět navštívili Bradavice, jen v temných kulisách. Bylo tam i pár dobrých nápadů, jako třeba ty zbraně z hrobové kosti. Ostatní nápady mi ale nepřišly příliš originální.
Chyběla mi větší míra invence že strany autora - všechno, co se v Nikdynocí objevilo, už jsem někde četla, nebo to bylo jen odvozeno ze zkratky něčeho jiného. Výtky mám i k hrdinům. Přistupovala jsem ke knize s tím, že konečně budu číst příběh vyspělých postav, ale chyba lávky! To vám byly takové přisprostlé děcka! Tipovala jsem tam všem tak čtrnáct let. Autor se snažil vyjet že zajetých kolejí YA, ale bohužel ten dětinsky styl jakým píše tomu nikterak nepomohl.
Což mě přivádí k těm erotickým scénám! Já po vší té hysterii na sociálních sítích čekala, že si přečtu nejméně nějaké porno a ony tam byly všeho všudy dvě a půl peprné scény?! Ke všemu nijak extra detailně popsané. :D Takže těžko říct, z čeho jsou všichni tak paf. Jestli ze slova penis? Jinak ten vztah mezi hrdiny mě vůbec nebavil. Chemie mezi nimi totiž vůbec nefungovala, takže bych se bez něj klidně obešla. Abych to tak nějak shrnula. PRVNÍCH 150 stran katastrofa! Poznámky pod čarou naprostá zbytečnost. Pak příběh pěkně odsýpal a konečně mě to bavilo. Hrdinka Mia celkem sympatická (mimochodem, celou dobu jsem si jí představovala jako Hermionu), až na okamžik, kdy chce chlapa zabít a zároveň ošukat? Wtf!? :D
Takže moje hodnocení se zmítá mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Já po vší té chvále čekala VÍC. Víc originality a brutality, víc dospělosti.
PS: Young Adult to bezpochyby je!
Nikdynoc má pochopitelně pozitiva i negativa. Pozitivní je dle mého vykreslení prostředí, zjištění, že hlavní hrdinka je originální, dokáže spolupracovat s ostatními, a že žánr moc neodpovídá YA, tedy jde o propracovanější záležitost.
Nelíbilo se mi ovšem velké množství poznámek pod čarou (i přesto, že se e-kniha čte mnohem lépe v tomhle ohledu), dále mi přišel zbytečně natáhnutý konec, samozřejmě zemřely mé oblíbené postavy. Děj je celkově pomalejší, ale zničehonic je na konci jeden šok za druhým. Přišlo mi to nepravděpodobné vzhledem k vývoji knihy, příliš na sílu. Hodnotím tedy slabými 4*.
Nikdynoc je skvěle napsaná knížka. Miluju jí. Autor se nebojí zabíjet, což je někdy nevýhodou, pokud si některé postavy oblíbíte.
Koukám, že z knihy mám jiné pocity než většina ostatních čtenářů. Úvod mi rozhodně nepřišel rozvleklý, ale chytil v podstatě od první stránky. Originálně zpracovaná první kapitola, kdy autor střídavě popisuje podobným stylem a podobnými slovy dvě hrdinčina odlišná poprvé, je skvělým začátkem celé knihy. Při poznámkách pod čarou jsem si s nostalgií zavzpomínala na mé čtenářské začátky s panem Pratchettem a jeho Zeměplochou. Poznámky byly čtivé, zábavné a občas i potřebné pro děj knihy. Nechápu čtenáře, co se tu veřejně chlubí tím, že je prostě nečetli.
Učení v Rudé církvi mi opravdu evokovalo Bradavickou školu, ale v temnějším hávu. Kniha rozhodně není pro děti, ale pro dospívající mládež, čemuž odpovídá věk hrdinů. Dle mého vyžaduje i pár čtenářských zkušeností, pro začátečníky je forma komplikovanější a může odradit. Ale za mě je to rozhodně důstojné čtení i pro dospělé čtenáře se zájmem o žánr. Popsaný svět lehce založený na starověkém Římu a na egyptském náboženství je zajímavý se svým věčným světlem tří sluncí. Schopnosti hlavní hrdinky, o kterých můžeme zatím jen tušit, že mohou být velkolepé, jsou správným způsobem temné.
Knihovna v centru Rudé církve, ta je pro knihomoly třešničkou na dortu. A závěrem se musím zmínit o výborné obálce, která mě na první pohled zaujala. Po dočtení doporučuji podrobně prozkoumat, najdete detaily související s textem.
Těším se na pokračování.
Autor má velmi osobitý styl psaní a zvyknout si na něj chvíli trvá. V příběhu se prolíná přítomnost s minulostí a realita s nočními můrami. Děj je navíc doplněn o spoustu poznámek pod čarou, které mají třeba i půl stránky. Pro mě byly bohužel rušivým elementem, takže jsem je úplně vypustila. Po pravdě tato forma mi přišla dost nešťastná, jako kdyby autor neuměl dodatečné informace zapracovat do děje.
Příběh samotný je zasazen do nemilosrdného prostředí školy vrahů, kde si každý musí hlídat záda sám, protože jak několikrát hlavní hrdinka Mia podotkla: „nejsou to žádný jesle“. Autor se na postavách opravdu vyřádil a to doslova. Kromě už tak bídného osudu, který jim nadělil, jim opakovaně láme kosti, seká končetiny, mučí je a zase uzdravuje, „koupe“ je v krvavých lázních jak Čachtickou paní, a dokonce se nezdráhá postavy postupně likvidovat.
Na další díl jsem zvědavá, hlavně na to, jak se domluví pan Laskavý se Zatmění.
V rámci YA žánru se rozhodně jedná o knihu, která si zaslouží pozornost. Jako by se Joe Abercrombie rozhodl udělit lekci Sarah Maas a ukázat jí, jak má vypadat působivý příběh o náctileté vražedkyni, přičemž po kulisách zlehka sáhl do Miévillova Nového Krobuzonu. J. Kristoff úspěšně obrací na hlavu většinu oblíbených klišé - na rozdíl od fiflen typu Celaena je Mia houževnatá jako strupovitý pes a do nosu jí neprší, protože ho má zlomený (i když v tomto ohledu autor nakonec vyměkl). Pokud jste četli Jiskru v popelu, i tady najdete inspiraci starověkým Římem, ale v mnohem kvalitnějším provedení. Výtky mám především k dlouhým poznámkám pod čarou, mnohdy jen ukecaným a zbytečným až otravným, jako by je psal někdo jiný než hlavní text.
PS: Varování pro mainstreamové konzumenty - je to syrové, místy vulgární a sladkobolnou romantiku tu opravdu nenajdete.
Uff...popravdě i mě jako jiným chvíli trvalo zvyknout si na styl psaní i sprosté podání. Nemůžu říct, že by mě to doslova pohoršovalo, spíš to byl nezvyk. Zprvu jsem se trochu ztrácela v jednotlivých pojmech ale postupem příběhu zapadly všechny na své místo i za pomoci poznámek pod čarou. Příběh je to vážně zajímavý, propracovaný, stojí za přečtení a jsem zvědavá jak bude pokračovat. Rozhodně.
NIKDYNOC
Hodnocení Knihánkova: 2⭐
Moje mamka před několika měsíci vymyslela krásný pojem "rejding" (špatně vyslovila re-reading a označení rejding se u nás doma chytil:)) a já dneska ještě jeden pojem přihodím: "ufounek". Protože ano, s Nikdynocí jsem ufounek. Rozhodně. Mám pocit, že všichni jsou z této knížky nadšení - a nebo minimálně z posledních 150 stran :D. Tak já v tomto vybočuji, mně se knížka moc nelíbila... Hned vysvětlím důvody, ale napřed pojďme krátce k ději.
Mia je dcerou popraveného zrádce a v životě vše ztratila. Touží po jediném: pomstít se... Tudíž se chce stát čepelí - dokonalou vražedkyní a proto nastupuje jako učednice do Rudé církve (sdružení vrahů). Cestou potká chlapce Trica, který v příběhu hraje také velkou roli... Ano, zní to fajn! A hned tady musím zmínit jednu věc, která se mi na knížce opravdu líbila: pan autor se nebál vraždění (až přímo vyvražďování!) postav, ALE... Lidé mi často psali: "Vydrž, posledních 150 stojí za to!!" - ano, knížka je od jistého momentu lepší - i když jsem čekala větší wow (ale na konci se mi líbilo to vyvražďování, to zas ne, že ne :P). Ale jde o to, že i kdyby bylo posledních 150 stran úchvatných, tak i v tom případě bych z knížky nejspíš nebyla maximálně nadšená. Podle mě je špatně, když má knížka více než 500 stran a baví Vás posledních 150 stran... Můj hlavní problém: za mě málo děje. Málo děje a akce na ten objem knížky... Pro mě táhlé, často jsem se nudila.. navíc jsem se často ztrácela, měla jsem pocit, že mi unikají souvislosti a mnoho věcí jsem nepochopila - takže za mě i zbytečně komplikované. Což ještě zdůrazňovaly poznámky pod čarou, které se v souvislosti s Nikdynocí také hodně řeší:). Asi takhle: knížku čtu celou, kompletně, nepřeskakuju. Takže jsem přečetla i každou jednu poznámku pod čarou. Některé byly fajn, ale u většiny mi přišlo, že vše spíše ještě více zamotávaly... Takže zbytečně komplikované? Asi ano, za mě ano. Možná v tomto trošku zjednodušit a přidat více děje a napětí:). Řekla bych, že mně prostě nesedl styl psaní Jaye. Nedokázala jsem ani ocenit jeho sarkasmus, moc na to nejsem:P. Ani hlavní hrdinka mi k srdci úplně nepřirostla, protože mě zlobila její averze ke koním a tak nějak celkově - ale že to nebude úplně moje krevní skupina jsem poznala už v momentě, kdy si kvůli prvnímu sexu najala prostituta.:D :D A když jsme u té erotiky! Sexuální scény - také často v souvislosti s Nikdynocí zmiňované... Hmm, nevím, nesedělo mi to tam úplně, překvapily mě. Nejsem puritán, ale přišlo mi to zase takové zbytečné.. Knížka je zvláštní. A já asi taky, protože Nikdynoc se většinou všem fakt líbí.. Dívala jsem se na anotaci druhého dílu a ten bude šmrnclý gladiátorskými hry, hmmm, za mě možná škoda, že celá série není v jedné knize. Dost velká šance, že by se mi to líbilo a možná i celkem hodně líbilo - bylo by to více dynamické. Knížku bych doporučila lidem, kteří mají rádi pomalejší a táhlejší fantasy... Nikdynoc má něco do sebe, jen já nejsem pravý čtenář pro ni...
Zatím to vidím tak, že do druhého dílu nepůjdu, ale ráda po čase s někým, kdo ho číst bude, promluvím, abych věděla, jakým směrem to jde dál....
Více na mém YouTube :-).