Nikdynoc
Jay Kristoff
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454143/bmid_nikdynoc-1em-454143.jpg
4
1054
1054
Dcera popraveného zrádce Mia Corverová se ukrývá ve městě postaveném z kostí mrtvého titána. Vydává se na cestu, aby se stala učednicí nejobávanějšího a nejtajemnějšího sdružení vrahů v celé zemi – Rudé církvi. I když vyniká v použití jedů a zbraní, nemůže ji to zachránit před spiknutím, které se na ni v temnotě chystá. Dokáže ho odhalit včas, než ji dostihne, a pomstít se těm, kteří můžou za smrt jejího otce?... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2019
,
CooBoo
Originální název:
Nevernight, 2016
více info...
Přidat komentář
Konečně mám knihu dočtenou a teď vůbec nevím, proč jsem ji již 2x odložila. Svět je originální, děj hezky utíká a postavy jsou chytré, vtipné a celkově sympatické. Mia je tvrdá, sarkastická a nemusíme každou stránku,, poslouchat" její kňourání, jak je to u většiny YA hlavních postav. . Na druhou stranu dokáže přemýšlet o morálních otázkách a ukázat někdy i lidskou stránku. Řekla bych, že na YA jsou charaktery postav hezky vystavěné a uvěřitelné.
Můj druhý vstup do knižního světa Jaye Kristoffa a opět to nebyl krok vedle. Říše upíra byla pro mě top kniha roku 2022, takže jsem se chtěla přesvědčit, jestli to nebyla jen náhoda. První díl série Nikdynoc opět představuje nový originální svět. Hlavní postavou je mladá dívka Mia, která toho má za sebou už hodně. Přišla o rodinu a chce se za to pomstít. Proto se vydá do školy pro ty nejlepší vrahy v říši a začne se cvičit v tomto řemeslu. Postupně poznáváme další a další postavy. Některé si rovnou oblíbíte, jiným byste rovnou usekli hlavu. Tohle právě Kristoff umí. Umí napsat postavy tak, že k nim něco cítíte, nejsou vám jedno. Mia je sympaťačka už od začátku, protože není úplně černo-bílá. Má svá morální dilemata, není naprosto nelítostným vrahem. Nebo alespoň zatím, uvidím, co přinesou další díly. Nějak cítím, že tato kniha je takovým předkrmem k tomu, co se bude ještě dít. Proto si šetřím hvězdičku a hodnotím 4*.
Hl. hrdinka Mia jde do elitní školy, kde se trénuje na nájemného vraha, aby pomstila svou rodinu. Povede se jí to, se stát profesionálním vrahem? Pomstít rodinu a překonat všechny překážky, které na ni temnota uvalila?...
No to teda byla jízda od začátku až do konce !!! Musím se přiznat, že jsem měla chvíli problém si zapamatovat nějaký pojmy, ztrácela jsem se a začátek byl fakt hodně složitý. Pamatuji si, že i ke konci knihy jsem se v některých věcech moc nevyznavala a že se mi buď pletly nebo jsem je už zapomněla. Každopádně mi to asi ani nepřekáželo, jelikož buď to autor hned připomenul znovu, nebo to není důležité. No a to, kolik krve, mučení, soubojů a akce v tom příběhu bylo... wow !
Hodně lidí si stěžuje na poznámky "pod čarou," ale upřímně mě to absolutně nevadilo. Některé byly vtipné, některé poučné a některé (přiznám se) jsem přeskočila, jelikož mě buď nebavily číst nebo byly hrozně dlouhé.
Mia mi byla sympatická hned od začátku příběhu a opravdu jsem ji žrala celou knihu, jak byla chladná, drsná, drzá, vtipná... Ale musím se přiznat, že stejně jsem nejvíce měla ráda pana Laskavého a jeho sarkasmus.
Co se týkalo ostatních postav, tak některé byly příjemné, vtipné, inteligentní, některé neutrální, no a některým byste bodli dýku do oka, jakmile byste měli první možnost.
Co mi opravdu vadilo na příběhu, jelikož já prostě tento žánr nečtu nikde, byla erotika a můžu Vám s jistotou říct, že byla fakt podrobná, že i postavy účinkující v žánru RED by mohli tiše závidět. No opravdu jsem na to zírala, jak tele na nová vrata.
Jinak co se týče konce, tak byl opravdu úžasný a asi by to nemohlo dopadnout lépe. Jelikož je to dark fantasy, tak se tady autor s ničím a nikým nepáře. No, už se nemůžu dočkat na další díl! Opravdu doporučuji tuto knihu/sérii každému, kdo má rád nájemné vrahy, krev, brutalitu atd... Jelikož tady je v plných doušcích... A už teď vím, že tuto serii mi lu ju.
Když jsem po knížce sáhla, trošku jsem se bála, abych zase nenarazila, jako u první knihy o tohoto autora, Říše upírů. Ta mě totiž i přes vysoké hodnocení kdoví jak nechytla. A ze začátku jsem i tady měla trošku problém se začíst. Děj se na můj vkus z kraje táhl. Ale potom se to trošku rozjelo, když se Mia a Tric dostali k Rudé církvi a mě to začalo docela dost bavit. Ona sama mi byla docela sympatická, správně drzá a neohrožená. Ale pár výtek mám, kromě pomalého začátku. Víceméně tu už padly. Třeba vulgarit tam bylo místy zbytečně moc. Holka nemusí nadávat jak dlaždič, aby dokázala, že je ostrá. Další věcí byly poznámky pod čarou. Vždy jsem je vnímala jako prostor pro dodatkové, krátké informace nebo vysvětlivky.
Tady byly ale často pro děj nepotřebné a hlavně zbytečně dlouhé. Začala jsem je pak občas přeskakovat, protože mě zkrátka odtrhovaly od děje a nebavily mě dodatky někdy dlouhé i napůl stránky. Když ale pominu tohle, tak mě Nikdynoc bavila. Zvraty mě sice moc nepřekvapily a ke konci mi přišlo, že je z Mii až moc veliká super hrdinka, co zvládne vše a všechny, ale přečetla jsem ji rychle, nenudila mě a určitě si přečtu i pokračování.
V knize je skvěle popsán příběh o pomstě a Mia se začíná učit na vraha u Rudé církve. Kniha je dopře poskládaná a líbilo se mi i zasazení do Republiky (Jako starý Řím a Benátky). Líbila se mi také magie která vyžaduje oběti abyste jí mohli používat a tamní svět a koncept tří sluncí... Ani mi nevadily poznámky pod čarou, jen mohly být někdy trochu kratší.
Když lidi umírají, často se poserou... (a o tom to je :)
Vítejte v Nikdynoci... V příběhu, kde neplatí žádná pravidla...
...v tom nejhlubším a nejtemnějším místě, kde naděje dětí a zármutek dospělých chřadne a uvadá a odlétá jako popel ve větru...
...kde se s vámi autor nemazlí... kde nikdy nevíte, co přijde, čím vás zaskočí, znejistí, šokuje.
Pro každý druh moci se musí něco obětovat. Všichni platíme nějakou cenu.
Příběh plný napětí, neočekávaných zvratů, krve, násilí, krutosti a intrik. Plný touhy po pomstě, odplaty, bojů, ale i humoru a přátelství v místě, kde na city příliš času nezbývá.
...a tam, v moři prázdných usmívajících se tváří, začali tančit...
Svět, který autor stvořil, je originální, úžasný, skvělý. Je temný, je nečitelný. Je plný nástrah, zla, ale i čistoty.
...každá vteřina krvácela do nekonečna...
Je mistrně vystavěný a to mě na tom bavilo. Každá postava, každá situace je skvěle vymyšlená, vzájemně se doplňují a nenápadně vás postrkují - tam někam. Vždycky, když už si myslíte, že víte, tak zjistíte, že vlastně nevíte vůbec nic :)
Ne všechno, co je mrtvé, opravdu zemřelo...
Je to čtivé, drsné, nepředvídatelné. Je to šílené. A přitom krásné.
Je to velká věc, sledovat člověka, jak sklouzne z nekonečného množství možností, které nabízí život, do konečnosti smrti...
Pro mě úžasný objev. Většina postav je nečitelná a to mě na tom baví. A stínový kocourek? Skvělé!
Když máme rádi knihy, tak nás taky mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás...
Tak tohle byl obrovský boj. Knihu jsem neustále odkládala a prokládala jinými knihami. První dvě třetiny knihy jsou opravdu nudné a moc nechápu význam poznámek pod čarou, dle mého názoru 90% z nich je úplně zbytečných a akorát to vytrhává z děje. Byla jsem rozhodnutá dát jen 2*, nakonec dávám 3* za poslední třetinu, kdy se konečně něco pořádného dělo. Opravdu nevím jestli mám chuť se pouštět do dalšího dílu, každopádně to zkusím a pokud to bude na podobné bázi jako tento, bez pardonu odkládám.
Četlo se to dobře, celý svět je fakt zajímavý, nechyběla dobrá dávka napětí, místy to bylo i vtipné, ale ten wow efekt jako třeba u prvních knížek od S. J. Maas se nějak nedostavil, dokonce jsem knihu dočetla až na druhý pokus. Možná už jsem na tenhle žánr stará :) Do dalších dílů se ale určitě pustím.
Tak tohle mě fakt dostalo!
Nejprve mě rozčilovala šílená ukecanost vypravěče, ty nekonečné „poznámky pod čarou“. Teprve když se jejich četnost trochu snížila, byla jsem schopna si je užívat a občas se jimi i řádně pobavit. (Proběhlo již několik státem sponzorovaných pokusů o dalekosáhlé iniciativy v oblasti zdraví, ale protože je vůlí všemocného Aa, že jeho žena nesmí na dlouhé roky na oblohu, může být i konstatování existence nemocí spojených se světlem prohlášeno za kacířství. Snahy o řešení těchto problémů jsou v senátu neustále sabotovány osobami loajálními vůči církvi, nemluvě o lobbistech zaměstnávaných nesmírně mocným cechem itreyských výrobců záclon. Ach, ta demokracie!)
Ale vlastní příběh, to byla neuvěřitelná jízda a já smekám před jejím autorem. Jednotlivé postavy – ať už šlo o akolyty nebo jejich „učitele“ – byly výrazně odlišené, zahalené mnoha tajemstvími. Prostředí (Rudé církve, Božího hrobu) velmi originální, geniálně vymyšlené. Ne-kocour a jeho schopnosti, prostě skvělé!
„Poslouchej, děvče,“ protáhl nosem Aeliuus. „Když máme rádi knihy, tak nás taky mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás. Vidím to v tobě stejně dobře jako v sobě. Jsi dcerou slov. Dívka, která má příběh hodný vyprávění.“
P.S. Já četla e-knihu,a ta byla naopak téměř bez chybiček, takže se dost děsím papírové verze, kterou jsme zakoupili do knihovny . . .
Jay ví co dělá! Všechny knihy, které jsem doposud od něj přečetla, byly báječné.
Jeho příběhy jsou vždy promyšlené do posledního bodu.
Průběh Nikdynoci se může zdát táhlý, ale vězte, že vše co se v knize odehrává je důležité a má nějaký smysl!
Konec dostane snad všechny!
Nikdynoc je přesně tím typem knihy, po jejíž dočtení se zle hledají slova. Je úžasná a nabízí tolik důvodu k tomu, aby si ji člověk zamiloval. Především originální svět, při jehož poznávání musíte obdivovat bezbřehou fantazii Jaye Kristoffa - tohle je ten pravý důvod, proč číst fantasy! Přestože mám ráda styl psaní S.J.Maas nebo Richelle Mead, pořád jde o fantasy stavějící na pravidlech biologie, meteorologie či geologie našeho reálného světa. Nikdynoc je v tomto naprosto odlišná.
Spolu s hlavní hrdinkou poznáváme svět se třemi slunci (žlutým, červeným a modrým), díky nimž nastává tma jen jednou za několik let. Tato skutečnost je úzce propojena s vírou v trojokého slunečního boha Aa, který zapudil svou ženu - bohyni temné noci Niah. Hlavní hrdinka Mia po vyostřeném politickém převratu přijde o oba rodiče a brzy zjistí, že má moc manipulovat se stíny (což je ve světě extrémistických vyznavačů boha světla vnímáno jako kacířství). Jejím jediným opravdovým přítelem se stává stínový kocourek a spolu se vydávají na dlouhou cestu za pomstou...
Nikdynoc zahrnuje všechny aspekty dobrého příběhu - originální prostředí, plno akce, napínavé dějové zvraty, skvělou ústřední protagonistku a roztomilé démonické zvířátko po jejím boku. Miin charakter je výborně vystavený, prochází vývojem, přitom postrádá "ukňourané okamžiky nejistoty", jakými trpí většina YA hrdinek (a při jejichž čtení trpím já). Je tvrdá, ale ne zlá. Děj je plný krve, utrpení, useknutých končetin, smrti... autor rozhodně nikoho nijak nešetří a přesně ta chladnokrevnost příběhu nesmírně sluší. Spolu se všemi do dokonalosti vybroušenými detaily vytváří epické dílo, které si zaslouží pozornost. Přestože se nedá říct, že by stránky mizely pod rukami (díky drobnému písmu a množství poznámek pod čarou nad knihou nějakou chvilku strávíte), jde o dobře investovaný čas. Doufám, že další díly nezklamou, protože tahle trilogie má slušně našlápnuto na místo jednoho z mých top favoritů v knihovničce.
Pěkně nadupané dobrodružství, kdy akce střídá překvaperní. Krutý a vyšperkovaný svět. Hlavní hrdinky je vám líto, fandíte jí a někdy jí i dokážete nenávidět.
Po přečtení Říše upíra jsem si říkala, že už nic lepšího od autora číst nebudu. Inu, člověk je tvor omylný. Milujete Aryu Stark z GOT? Pak tuto knihu musíte mít! Nikdynoc má šmrnc, který jsem u fantasy už dlouho neviděla
Není to nic pro slabé povahy, krev teče proudem, střeva jsou vyvrhována, tváře hyzděny, fanatismus je všude okolo. A mezitím je malá Mia, která žije jen pro pomstu. Zapomeňte na nějaké morální zásady, ty tu dostávají solidně na prdel. Zapomeňte na spravedlnost nebo karmu!
Kniha je tvořena třemi liniemi - hlavní příběh, kdy se z holčičky stává nelítostná vražedkyně. V té druhé, psané kurzívou, jsou nám podávány střípky vzpomínek a to velmi pomalu. Třetí? Poznámky pod čarou. Od autora úžasný počin, jednak promlouvá osobně ke čtenáři, ale hlavně vysvětluje mnoho věcí.
Proč je kniha dokonalá?
- autor dokázal vymyslet kompletní a úžasný svět, na nic nezapomněl a vše dává smysl.
- hlavní hrdinka je postavena před situace, kdy se musí rozhodovat. A vy rázem zjistíte, že nic jako dobro a zlo neexistuje.
- kniha má tři díly a chválabohu jsou všechny vydané, takže příběh je kompletní.
Moc hezké a pohodové čtení, tedy až na ty pasáže psané kurzívou. To mi tak trochu kazilo dojem ze čtení, ale na druhou stranu musím uznat, že vzpomínky se jinak zaznamenat nedají.
Tohle bylo vážně dobré na to, že je to fantasy a youngadult k tomu (oboje není můj úplně vyhledávaný čtecí žánr). Ale co k tomu říct? Skvělé počtení, autor měl vše promyšlené a stvořil svět, který nezná slitování. Mia mi byla sympatická, stejně tak i další postavy, které autor vytvořil. Ráda bych si přečetla i další díly, ale vzhledem k tloušťce to nebude asi hned.
Úžasné počteníčko. Svět, který autor vymyslel je bozi. Do detailu vymyšlený. Mia mi byla sympatická uz od začátku. Její cesta byla dlouhá ale myslim, ze toho ma před sebou jeste hodně. Kniha byla ctiva, rychle ubehla. A ted jupi na další dil.
Nemůžu tvrdit, že je to nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla, ovšem i tak se mi líbila, přestože spadá do young adult kategorie.
Děj se sice lehce táhne, většina pozornosti je upřena na samotnou školu, mně samotné to však nevadilo - autor umí pracovat se slovy a nemohu říct, že by zápletku neměl hezky vymyšlenou.
Dojem trochu kazí přehnané používání sprostých slov, které ani nepůsobí tak, jak by zdánlivě měly, tudíž to autorovi trochu strhává kredit. Stejně tak některé vtipy a "škádlivé puberťácké rozhovory" mezi akolyty. Autor na jednu stranu z hlavní postavy dělá dívku požehnanou nocí, nelítostnou a vražednou, na druhou stranu se o pět stránek dál chová hlavní postava jako dítě. Jestli to byl účel - dobrá.
Stínový kocour se mi jako nápad líbil. Stejně tak tři Slunce a víra, která se k ním váže.
Uvidíme, co bude dál.
Jak vidím, všichni jste z toho unešení, já ne. Nudilo mě to, ať to byli poznámky pod čarou nebo nezáživné kapitoly. Možná to je tím, že to napsal muž? Pár stránek ubrat by nevadilo.
Ale ne-kocoura mám ráda.
Napínavé čtení které nepusí až do konce, těším se na další díl
Vážně mě kniha dostala koncem vůbec sem to nečekala.
Na zacatku pomalejsi rozjezd, kdy jsem tak akorat knizku neodlozila, ale ani se do ni moc nezacetla... no ale konec to napetim vynahradil =)