No Future: Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality?
Bob Kartous (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423547/bmid_no-future-vezeme-deti-na-parnim-str-CkF-423547.jpg
3
48
48
Připravujeme děti na svět, který nenávratně zmizel. Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality a tvrdíme jim, že je to pro ně prospěšné. Tato kniha tvrdí opak a snaží se ukázat, jaké dopravní prostředky vedou společnost místo do minulosti do budoucnosti. Existuje jedna zábavná společenská hra. Do kruhu se rozestaví židle a okolo nich stojí lidé. Židlí je přesně o jednu méně než lidí. Na povel si mají lidé sednout – kdo to nestihne, ze hry vypadává. Nemá si kam sednout. Do značné míry jde o alegorii života. Lidská společnost hraje tuto hru i v reálném světě. Úspěšní v ní nacházejí svá místa, neúspěšní se pohybují ve stínu periferie. Snahou výchovy a vzdělávání by v tomto světě mělo být nacházet co nejvíce míst pro každého, protože příliš mnoho lidí na periferii mění hru ve svízelnou situaci nebo dokonce horor. Co když se ale lidstvo dostalo do situace, kdy původní pravidla hry přestala platit, protože židle nejsou po ruce, nýbrž se ukrývají někde v nepřehledném prostoru mimo okamžitý dosah, a dokonce se stále pohybují? K jejich hledání pak potřebujete dovednosti, které si musíte osvojit. Místo toho si ale osvojujete dovednosti, které vás vedou úplně jiným směrem. V takové situaci se nyní ocitáme a děláme jen málo, abychom to změnili.... celý text
Přidat komentář
Autor se zamyslel nad problémy českého školství, rozvedl problémy naší společnost a dobře vše zasazoval do kontextu. Kniha se nečetla příliš dobře, jelikož větná skladba byla (pro mě) složitá a dlouhá. Délka kapitol byla přehnaná a většina z nich se zajímala o historii a co bylo kdysi špatně.
Posledních - 20-30 stránek bylo zajímavě pojato - jeden problém na jednu micro-kapitolku.
Autor si šikovně hraje se slovy.
Prostě v českém školství je všechno špatně. To není nic, co bychom nevěděli. Reálné řešení kniha nenabízí, ale to ostatně zatím nenabídl nikdo.
Pobavila mě autorova fascinace akademickými výrazy, pro samou touhu znít sofistikovaně občas zapomíná správně skloňovat.
Číst se to nicméně dalo a snaha se cení.
Tohle je opravdu zajímavá práce, ze které občas mrazí. Doporučuji přečíst každému, ať ví, co nás čeká. :)
Zajímavý počin, který by si zasloužil korektora; v knize o vzdělávání, kde autor (někdy zbytečně) používá cizí termíny, které mají české ekvivalenty, působí překlepy a chyby vysloveně trapně.
Souhlasím, že vzdělávací plány obsahují snůšku hovadin, s vynášením virtuálního světa ne, ale tak už to bývá, každý máme na věci různé názory.
Kniha je inspirativní – lingvisticky, analýzou i vtipem. Jen se prosím připravte na vlnu sofistikovaných slov. Mě zas tak nová slova nevadí, tak bych spíše volil 5/5 nežli 4/5.
Hned na začátku mě uchvátil z hlediska jazyka styl psaní - respektive jeho odbornost, používání zajímavých slov a přesnost vyjádření ve složitých souvětích. Líbilo se mi jeho prozření v oboru vzdělávání, které vztahuje snad ke všem společenským a individuálním souvislostem. Vykresluje českou scénu s odkazy do minulosti a s voláním po budoucnosti, která nás slibně čeká jen za předpokladu změny v uvažování nad výchovou, vzděláním a společenskou odpovědností. Dle autora se děti, ztrácející se nevědomky v digitálním světě, musí učit virtuální gramotnosti nejen ve školách, ale hlavně po vzoru rodičů.
Knížka bude sedět lidem, kteří se zajímají nejen o vzdělání a výchovu dětí, ale také o českou budoucnost. Bob Kartous, nazýván profesionálním provokatérem společenské diskuse, rozpoutává otázky nad celou řadou dalších kontroverzních témat.
Jaká ironie, že knížka která řeší i přístupnost vzdělání, volí nepřístupný jazyk v podobě cizích slovíček, pro které mnohdy existují krásná, česká synonyma.
Tohle je jediná výtka, jinak mi takhle společensky, politicky, historicky pojatý téma sedí.
drobnosti, ktoré mi v knihe vadili:
velebenie Grety
premnoženie cudzích slov
spoliehanie sa na to, že ľudia sa chcú vzdelávať...
a v súvislosti so súčasnou situáciou zasa dávam autorovi za pravdu, že pod pojmom dištančné vzdelávanie sledujeme pokus dostať tabuľu a kriedu cez monitor / displej do každej detskej izby.
možno si to neuvedomujeme – alebo skôr nechceme uvedomovať – zamieňame pojmy znalostná a konzumná spoločnosť. za znalosť vydávame, že 60 % našich detí vie napísať status na FB a zavesiť fotku na instagram, pritom pri bližšom pohľade musíme vidieť, že ide o obyčajný konzum niekým vytvorených nástrojov, ktoré znižujú schopnosť rozmýšľať a rozlišovať. za znalosť vydávame, že niekto vystúpi v súťaži Superstar, hoci ide iba o výrazne poruchový reproduktor už stokrát predžutých a natrávených polotovarov bez dlhšej záručnej doby.
a fakt si neviem predstaviť, ako dokážeme – ak sa chceme ako civilizácia zachrániť – udržať pozornosť našich detí pri niečom, čo ich nezaujíma a z princípu zaujímať nebude, pretože sa nechú učiť, ale baviť, takže v momente, keď sa pozrú na displej, stávajú sa konzumentmi a keď ich jeden program/web/hra prestane baviť, prepnú na iný.
jednoducho sa obávam, že napriek dobrým úmyslom smerujeme k idiokracii, ktorú veľmi zábavne popísal vo svojom filme Mike Judge (https://www.csfd.cz/film/185578-absurdistan/prehled/)
ale strašne rád by som sa mýlil...
Velice zajímavý a inspirativní obsah, bohužel psáno poměrně náročně. Dlouhá, občas až nesrozumitelná souvětí, spousta cizích slov (ale aspoň jsem si obohatila slovník). Vzhledem k tématu jsem knihu i tak přečetla velmi rychle. A pokud Bob Kartous vydá nějakou další knihu, ráda si ji zase přečtu.
Autor v knize velmi zajímavě rozebírá koncept vzdělávání s návaznostmi na další obory, jako je psychologie, historie ale hlavně technologie. Ústředním tématem jsou moderní informační technologie s novými výzvami a požadavky na vzdělání budoucí generace vs. české školství, které je zkostnatělé a připravuje děti na život v minulém století.
Kniha neposkytuje mnoho odpovědí, ale naopak ve čtenáři vyvolává nespočet nových otázek. Jestli je to u populárně naučné literatury dobře nebo nikoli nechám na vás.
I když s mnoha názory autora nesouhlasím, tak je téma uchopeno v kontextu a přesahuje do dalších společenských problémů. Vadou na kráse je ale jazyk, který může být místy pro někoho až moc odborný, ale není to nic, co by sabotovalo celkovou message knihy.
Na více než tři hvězdy to není. Jakkoliv mám Boba Kartouse rád a s chutí pouštím každý nový rozhovor, do knihy jsem se musel po chvíli přemáhat. Když odhlédnu od toho, že téměř půlka knihy je spíš politická či společenská esej, tak nemohu prominout ten těžkopádný jazyk. Část argumentace je vystavena na osobní zkušenosti, která je následně zobecňována. Začátek a závěr mi přišly relevantní, značná část knihy je ale zbytečná vata.
Obsahově zpracováno velmi dobře, nutí člověka k zamyšlení se nad spoustou změn, které se udály v poslední době. Text byl v některých částech trochu složitě konstruovaný a tím pro méně zdatného čtenáře hůře pochopitelný. A co mě mrzí nejvíce, jsou četné pravopisné chyby v tištěném textu. U takto dobré knihy o vzdělávání nepochopitelné.
Alarmující myšlenky, vtipně obrazotvorný jazyk, i když někdy poněkud náročný na vstřebání. Naučila jsem se mnoho nových cizích slov ???? Ale i to dokresluje jedno z hlavních poselství textu - přemýšlet, pracovat na sobě, neustále se vzdělávat a jít tak příkladem svým dětem. Ať už nám to klasické školství dokázalo jakkoliv znechutit ????
Kniha pro uvědomělé rodiče. Pro rodiče, kteří přemýšlejí nejen nad vzděláním svých dětí. Rodiče, kteří netrvají za každou cenu na akademických úspěších, zároveň ale vědí, že vzdělání není jen o biflování a titulech. OK, to bychom měli - message accepted and understood.
Je fajn, že se takový počin na českém trhu objevil. Mně a mému muži kniha Boba Kartouse jen potvrdila, co si myslíme a jak chceme s našimi dětmi fungovat. Jen nám to pěkně shrnula a správně pojmenovala.
Každopádně nemůžu jen chválit. Pro některé to bude banalita a směšná výtka, ale mně jako čtenáři vadila ta sáhodlouhá souvětí. Fakt se mi občas stalo, že jsem se musela vrátit na začátek věty a číst znova. A to si troufám tvrdit, že dlouhé texty zvládám.
OK, někdo tady zmiňoval cizí slova - čistý akademický text to není (a myslím, že takovou ambici ani neměl). Nu, není to ovšem ani kniha pro širokou čtenářskou obec. Komu to vadí, nechť otevře Slovník cizích slov a něčemu se přiučí, že jo.
Je dost možné, že smůlu jsem měla jen já, ale můj výtisk měl cca 20 stran v příšerné kvalitě tisku s rozmazaným textem.
Sečteno-podtrženo: kdo má možnost a chuť, nechť si tuto knihu přečte. A nejen rodiče, třeba našim bych to naordinovala jako povinnou četbu. Knihu jsme koupili i kamarádům, tak doufám, že u nich též dojde k pochopení a prozření.
Obsahově super - nosné myšlenky s vykreslením dopadů na společnost. Forma spíše vědecká, než populárně naučná. Vzpomněli jsem si na doc. Jeníčka, který v každé větě použil vždy minimálně dvě cizí slova.
Bohužel zrovna rodiče, kteří by ten obsah potřebovali slyšet, si tuto formu rozhodně nepřečtou - což je škoda.
Boba příště radši zase v mluvené podobě...
Téma vzdělání a vzdělávání vnímám jako vysoce aktuální, s přicházející automatizací a robotizací lidské práce by mohlo právě vzdělání být tím, co oddělí úspěšnou část společnosti od té méně úspěšné.
Podobně bych na dvě části bohužel rozdělil i Kartousovu knihu. Zatímco část první - tedy celá kniha - na mě působí jako nespoutaný mejdan hrdého majitele posledního vydání slovníku cizích slov, který má navíc trochu problém udržet na uzdě počet slov v souvětích o délce odstavců, část druhá - tedy dovětek Tomáše Sedláčka - ve mně vyvolala úvahy o tom, jak dobrá kniha to mohla být, kdyby Kartousovy myšlenky psal Sedláček.
Navíc se domnívám, že jazyková úroveň je zvolena naprosto nevhodně, neb se podle všeho nejedná o vědeckou stať, ale spíše o dílo z oddělení populárně naučné literatury. K tomuto přesvědčení mě vede i autorův sklon vyvozovat závěry z osobní zkušenosti (mluvil jsem s jedním studentem, moje babička na československém pohraničí, otec na třídních schůzkách, ...).
Přesto mě několik myšlenek (ztracená role generace 50+, dozvuky přístupu ke vzdělání minulého režimu, budoucnost v podobě Vonnegutova Mechanického piana) zaujalo.
Celkově však odcházím po přečtení knihy vyčerpán a zklamán, a to i kvůli tomu, že Kartousův mluvený projev mě dost navnadil.
Autorovy další knížky
| 2019 |  No Future: Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality? |
| 2023 |  Future ON! |
Vzdělávání a školství obecně je jedno z nejdůležitějších a nejnevděčnějších témat každé vlády. Depresivní název knihy se poměrně odráží ve vyznění celé knihy - bez reformy vzdělávání, pochopení jeho důležitosti a esenciálnosti pro úspěšný a šťastný život a ochoty zkoušet nové cesty i za cenu omylů nás nečeká zářivá budoucnost. Čeká nás "no future". Velminse mi líbil autorův příměr, kdy říká, že jsme očividně uspěli v evoluční soutěži v podmínkách nedostatků a omezování se. Tím jsme ale současně vytvořili prostředí přebytků. Na tohle prostředí se nyní musíme adaptovat, naučit se v něm žít a správně rozhodovat. A co je ještě těžší, musíme se pokusit to učit už naše mladší generace.
Knihu jsem poslouchal jako audio, načtené přímo autorem a jsem naprosto spokojen. Tedy s poslechem, s nastíněnou budoucností už tak ne.