Noc, kdy jsem měla zemřít
Veronika Černucká
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214599/bmid_noc-kdy-jsem-mela-zemrit-Vth-214599.jpg
3
42
42
V souboru devatenácti klasických detektivek řeší hlavní hrdina neobvyklé případy: Proč žena probuzená z kómatu vzpomíná na mrtvé? Kdo vraždil pro peníze, když všichni dědicové zemřeli? Co udělá žena neprávem odsouzená za vraždu manžela? Proč v trojúhelníku žena a dva muži umírá ona?
Přidat komentář
Obávám se, že jsem asi vůbec obsahu knihy neporozuměla. Bohužel jsem knihu odložila hned po přečení několika prvních stránek.
Kdo má v oblibě turecké telenovely, pravděpodobně bude z exotických rádobydetektivních příběhů nadšený.
Soubor působí, jako by autorka zadala studentům slohovou práci na téma "detektivní příběh" - uspěje ten, kdo poruší aspoň jedno z desatera pátera Knoxe, použije exotická jména a prostředí; časová rovina není podstatná, pro charakteristiku postav stačí "černovlasý muž s orlím nosem".
Brak.
Mě se tedy kniha velice líbila,nechápu proč tady někdo píše ,že nedoporučuje číst.Každému se líbí něco jiného.První povídka byla trošku moc zapletená,ale u všech dalších jsem žasla nad rozuzleními i nad těmi nápady ,protože každá povídka byla jiná.Líbí se mi právě i ten styl psaný jako kdyby ve starší době,vůbec jsem to nečekala a kniha pro mě byla příjemným překvapením,protože v dnešní době je spousta nových detektivek tak nudných,že ani nestojí za přečtení.
Sbírka povídek mne moc nezaujala - počáteční mi připadaly vyloženě zmatené a nelogické, závěrečné byly trochu lepší, nicméně Desatero pátera Knoxe povídky neporušily snad jen ohledně tajných chodeb a Číňana. :-) K detektivkám A. Christie, kam autorka zřejmě směřovala, mi chyběla jistá jazyková úroveň... No a "deux ex machina", zřejmě ona vtělená Spravedlnost, mi trochu lezla na nervy, jak upravuje, vysvětluje... Řekněme, že za nějakou dobu dám autorce ještě šanci, protože se mi zdá, že potenciál ke zlepšení tu je.
Knížka mě překvapila stylem psaní, nejsou to klasické detektivky, není tam klasická záhada a řešení.
Geniální! Obvykle zrovna na povídkové sbírky zrovna nejsem, ale po úspěchu Ještěrek jsem neodolala a dala se do další knížky od autorky. A nezbývalo mi nic jiného než žasnout a na konci většiny povídek říct "Cože?" a nezřídka se vrátit o pár odstavců zpátky. Někdy jsem se ani neodvažovala tipovat a matně jsem se trefila jen možná u tří, u čtyř. Každopádně jsem ale neustále trnula v napětí a ani chvilku se nenudila! Rozhodně mohu jen doporučit :)
Popravdě řečeno tohle není zrovna styl, který vyhledávám, ale moje zvědavost zvítězila. Chtěla jsem si udělat vlastní názor, protože jinde je to podle hodnocení pecka a tady na databázi vyvolala kniha žhavou diskuzi a nedopadla moc dobře. Každopádně, pro mě je to průměr. Detektivní povídky asi nebudou můj šálek čaje, stane se to hrozně moc v krátké době, mám raději delší knihy, kde jsem dlouho napnutá. Tady mi to bohužel přišlo jako kdybych četla anotaci k nějaké jiné knize. Spousta nápadů je výborných, zasloužily by si větší rozpracování, klidně by to dalo na nějakou větší detektivku. Takže já nevychvaluji do nebes, ale ani nezatracuji, bylo to zábavné čtení, na ukrácení dlouhé chvíle a odpočinku po zkouškách jako dělané :-)
Jedná se o slušně napsané detektivní povídky, které jsou autorčinou prvotinou, psány tak trochu ve stylu A. Christie. Některé se mi líbily více, jiné méně, ale celkový dojem z nich mám vcelku dobrý. Mnohé příběhy mají opravdu nečekaný konec a odhalení vraha vás jednoduše šokuje. Příjemné oddechové čtení a ideální na to, když si chcete přečíst pár stránek před spaním, popřípadě na cestách do práce. :)
Anotácia sľubuje neobvyklé prípady a šokujúce rozuzlenia. Poviedky sú však tuctové, dej chaotický a štylistika na úrovni víkendovej prílohy regionálnych novín. Zakomponovanie tajomného vysokého muža, ktorý sa objavuje na konci poviedok je lacné a jeho vševedúcnosť nevieryhodná.
Takzvanými šokujúcimi závermi autorka maskuje svoju bezradnosť /ako ukončiť rozohraný dej?/ a nedostatok schopnosti postupne logicky vypointovať poviedky.
Pokiaľ sa autor detektívky uchyľuje k nečakaným zvratom v poslednom či predposlednom odstavci textu, svedčí to o nedostatku dôvtipu a neschopnosti dohrať hru s kartami, ktoré sám rozdával.
Přes všechen ten shon kolem této knihy a jejímu dvojímu hodnocení jsem si řekla, že si na ní udělám také svůj názor.
Po úvodní větě o dobru a zlu, jsem si ani tak nepředstavila toho starce, ale spíš holčičí partu, které to jedna z nich vypráví s baterkou pod bradou, ano pro partu puberťaček to může působit, jako zajímavé příběh a na konci by měly vydechnout nadšením nad úžasným příběhem.
Já spíš zděšeně projížděla příběh za příběhem a nevěřícně nad tím vším kroutila hlavou, ano našla jsem pár příběhů, které by klidně obstály jako samostatné, nebo být klidně zpracované na více stránek.
Mezi ty lepší řadím:
Derwillský případ, Noc, kdy jsem měla zemřít, Příběh z mého života, Vražda krále hraček a Hodné holky umírají první.
Všechny jsou až v druhé polovině knihy, vypadá to, jako by se autorka pomalu zdokonalovala, ale nejdřív nás musela zahrnout tím co je v první polovině, neustále šokovat, zkoušet vyvádět z míry a ukázat, že není všechno takové, jak se na první pohled zdá, bohužel to používá tak často, že nad tím pak už člověk vrtí hlavou.
Myslím, že mě autorka dorazila tím, že povídka: A pomsta bude má,
je defakto inspirována jedním filmem, nemám nic proti inspiraci, ale vzít to na stejné bázi jako ten film, na to fakt nemám slov
Navíc postava muže s černými vlasy a orlím nosem, mi už začínala lézt na nervy, když už jsem konečně pochopila jak to s ním je, tzv. deus ex machina měl alespoň na konci odletět a vyřešit další případy někde jinde, nebo nejlépe už nic neřešit, autorka tam měla dost policistů, mohla udělat hrdiny z nich, poukázat na jejich chytrost a to, že umí logicky uvažovat, ne nechat na scénu vklouznout tuto postavu, která vše vysvětlí a odchází za oponu, aby se připravila na další příběh.
Jsem celkem zvyklá číst před spaním, ale místo tohohle jsem si vzala oblíbené fantasy, protože po přečtení jedné povídky jsem vždy dumala nad obsahem a stejně bych neusnula.
Upřímně jsem ráda, že jsem si knihu půjčila v knihovně a nevyhodila za ní peníze z okna.
Musím tedy říci, že paní Černucká si udělal pěknou reklamu, upřímně mě taky dostala na tom, že jsem chtěla vědět, co je na tom všem pravda, kdyby kolem toho nebyl takový humbuk ani bych po tohle nešáhla, zelená barva v kontrastu s tím obrázkem u mě nevyvolává pocit toho, že bych knihu chtěla blíže zkoumat.
No pokud autorka chystá pokračovat v dalších knihách, musím říci, že touhle reklamou si asi dost uškodila, já po jejích knihách rozhodně už nešáhnu.
Nazývat tento pokus literaturou by bylo příliš silné. Bohužel dnešní doba si žádá své a tak se s dobrou reklamou uchytí cokoliv, byť to postrádá jakoukoliv kvalitu. NEDOPORUČUJU ČÍST!
Nejak nam to hodnoceni klesa dolu... bohuzel aji ja musim pridat malo hvezdicek. Alespon jsem diky teto knizce zjistila, ze nemam rada povidky. Je to pro me moc rychle... ani se poradne nezactete a je konec. Opravdu je nejlepe cist jednu denne, jinak vam to prijde nudne a porad dokola to same. No nic... jdeme o knizku dale.. zatim prvni spatna knizna na vase doporuceni, snad uz se to opakovat nebude panstvo =]
Devatenáct detektivních povídek, které ve skutečnosti nejsou detektivní. Šokující zvraty, které nejsou šokující. Vybroušené pointy a zápletky, které působí nedomyšleně a kostrbatě. Zcela uvěřitelné postavy, se kterými se nesžijete, ani jim neuvěříte jediné slovo. Že to zní všechno rozporuplně? Ano, ale srovnával jsem „ohlasy a doporučení“ se skutečností.
Povídky trpí především problémem závěrečných point, kdy se autorka snaží čtenáře v posledních větách ohromit, šokovat a vyvrátit tak mylné předpoklady, který že zahradník je ve skutečnosti vrahem, ale bohužel tím vyvolává rozpačité dojmy kvůli nezvládnutému řemeslu. Je očividné, že se paní Černucká snaží srovnat krok s A. Christie, ale nejde jí to ani po stránce dialogů, které mě v řadě případů nutily vyvracet oči, nemluvě o nepřirozeném chování postav (policisté a detektivové obzvlášť dostávali na frak) a trhlinách v zápletkách. Na druhou stranu musím říct, že styl vyprávění natolik špatný není, ale směřoval bych jej spíše do Cosmopolitanu či časopisů pro mládež, kde by byl oceněn vyšší měrou.
Je doporučeno číst jednu povídku před spaním a já se nedivím – přečetl jsem jich za den přes deset a zhruba po páté jsem měl neblahý pocit, že všechny příběhy fungují na stejné bázi a řada motivů či charakteristik se opakují stále dokola (postavy z horních deseti tisíc, rodinné vraždy, nešťastná manželství, dědictví, …), což rozhodně nepřidá na čtenářském zážitku. Nejvíc ze všeho mě štval Deus ex machina-man, který se objevoval téměř v každé povídce a svým zázračným zjevením uváděl záležitosti na pravou míru a do správných kolejí, což mi přijde zrovna u detektivek jako dost odfláknuté řešení, díky čemuž jsem hodnotil tak nízko. Za dobré považuji čtyři povídky z celé sbírky, i když zrovna u nich si nejsem jist originalitou, ale to už je jiná pohádka…
Ve shrnutí: Hype-bublina, která zavčas praskla.
_________________________________________
Na závěr jsem si ještě připravil krátkou DETEKTIVNÍ POVÍDKU. (Podobnost s žijícími osobami je čistě náhodná.)
Žena dlaní přejížděla hřbety knih, když tu konečně narazila na tu pravou. I když to bylo zcela absurdní, kniha vyzařovala magickou auru. Nebyla totiž ledajaká, natož ucházející. Byla nadprůměrná. Kolikrát už rozuzlovala ty spletité nitky ve sbírce detektivních povídek? Kolikrát si už v obchodě říkala, že si ji konečně koupí? Nesčetněpočetkrát. Dnes se to změnilo.
Prodavačce s orlím nosem, která jen nevěřícně kroutila hlavou, zaplatila a s blaženým výrazem a nákupní taškou v ruce vyšla z obchodu směrem domů. Odemkla dveře, vešla do obývacího pokoje s knihovnou, do které zařadila svůj nový úlovek a usadila se ke svému stolnímu počítači. Měla chuť do celého okolí - ne, do celého světa - vykřičet, jak je kniha geniální. Na internetu si našla web, kde mohla sdílet a vyměňovat si názory s ostatními čtenáři. Pro založení účtu bylo třeba zadat nick neboli přezdívku. Zhruba po čtrnáctém nevydařeném pokusu ("Bože! Všichni mají stejné nápady jako já!") konečně přišla na ještě nezadaný nick a ihned se jala tvořiti svůj první příspěvek, ve kterém nešetřila chválou. Ještě jednou jej zkontrolovala, opravila chybky a stiskla tlačítko ENTER svým pěstěným ukazováčkem s francouzskou manikúrou. Všimla si, že několik stejně naladěných jedinců již detektivní sbírku komentovalo. "Ano! Přesně takhle bych to napsala i já! Spřízněné duše!" křičela nadšením. Radost ale kazila jedna věc: několik závistivých a nepřejícných uživatelů začalo házet na knihu lejna a všelijakou špínu. Žena se přesto nedala a odrážela jejich nevraživé útoky jako Hadriánův val kočovné nájezdníky ze severu, a to až do tří do rána, kdy se rozhodla jít spát.
Byla noc jako každá jiná a venku byla tma. Kýč? To nechám na vás. Nezávislý pozorovatel by si v ženině bytě možná povšiml haldy prášků na nočním stolku, na lednici připíchnuté poznámky "Koupit 2kg brambor :-)))", plné spíže brambor nebo dvou titulů před jménem na jmenovce zvonku. Co by jej ale rozhodně zaujalo, je řada čtrnácti vyrovnaných knih v knihovničce. Ve skutečnosti jediných knih v knihovničce, v zelené vazbě a s naprosto identickými názvy.
Nejspíš by ho to fakticky vylekalo.
Mnoho povyku pro nic. Přečetla jsem, ale jen proto, že jsem neměla nic jiného po ruce. Ztráta času.
Cituji: A rozuzlení jsou doslova šokující.......Šokující je celá knížka, nejen rozuzlení. Už nikdy více.
Už dlouho jsem se na nějakou knihu netěšil tolik jako na Noc, kdy jsem měla zemřít. "Česká Agatha Christie“ Veronika Černucká v devatenácti rozmanitých povídkách předvádí svůj um a není pochyb o tom, že se jedná o kvalitní dílo. Doporučovali ho i v Cosmopolitanu a Looku. Zdejší povyk mě jen utvrdil v tom, že si knížku vychutnám:-)))
Bohužel, celé to působí jako práce někoho, kdo se snaží psát jako Agatha Christie, ale není Agatha Christie. Narozdíl od povídek A. CH. chybí těm od Černucké větší plynulost děje, uvěřitelné dialogy i dobré pointy, které nepůsobí vynuceně a kostrbatě. Povídky pravidelně končí jakýmsi „vysvětlením“, čtenáři však není předloženo dostatek vodítek k tomu, aby na ně přišel sám. To považuji u detektivních povídek za velký problém.
Všude je na sto honů cítit inspirace velkou dámou světové detektivky. Samotná autorka je jistě její velkou obdivovatelkou, když se šesti uživatelskými účty hodnotila maximálním počtem Agathino mistrovské dílo – Deset malých černoušků. I přes tuto skutečnost si nemůžu odpustit drobnou polemiku: Proč autorka zasadila povídky do britského prostředí? Zatímco Christie v Anglii žila po celý život a byla brilantním znalcem lidské povahy, Černucká o anglickém způsobu života a Angličanech samotných mnoho neví. Všechno to působilo hrozně česky a každá zmínka o tom, že se příběh odehrává v zahraničí, mě ze čtení vyrušila („Mít se jako prase v žitě.“ – který Angličan by to proboha řekl?!). To je tak, když se někdo snaží působit světově…
Abych jen nekritizoval, v knížce je i několik relativně slušných povídek. Ty jsou především ve druhé části sbírky – Vražda krále hraček; Noc, kdy jsem měla zemřít; Příběh z mého života. Tyto tři zmíněné působí vyzráleji, promyšleněji a rukopis autorky se jeví jako více vypsaný.
Celkově mě mrzí, že knížku nemůžu zhodnotit v kontextu jiných českých detektivek. Nikdy jsem žádné nečetl a nemyslím si, že bych po dnešku začal. Přestože se neshodnu s "většinou uživatelů“, kterým se tento povídkový soubor líbil, všem přečtení doporučuji. Názor by si měl udělat každý sám. Nejedná se o žádný odpad nebo průser. Spíš je to jen šedivě průměrně podprůměrné, nic pořádně neutkví v paměti.
Na začátku knihy je pár slov o autorce samotné. V něm se píše, že chystá další povídkovou sbírku a sérii detektivních příběhů. Přeju spisovatelce mnoho úspěchů a nápadů a byl bych rád, kdyby si příště více promyslela, jak bude své knihy propagovat.
Štítky knihy
detektivní a krimi povídky české detektivky a krimi
Část díla
- A pomsta bude má 2011
- Derwillský případ 2011
- Dům u tří stařen 2011
- Hodné holky umírají první 2011
- Jdi za svou hvězdou 2011
Autorovy další knížky
| 2012 |  Tajemství sedmi ještěrek |
| 2016 |  Poslední modlitba |
| 2013 | Chuť na hřích |
| 2014 | Naše heslo Apokalypsa |
| 2017 | Půlnoční vrah |
Kniha povidek me tolik nezaujala....