Noc s Věstonickou Venuší
Jan Skácel
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489027/bmid_noc-s-vestonickou-venusi-3Js-489027.jpg
5
40
40
Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem, např. jeho přebásnění Sofoklova Oidipa bylo uvedeno ve Státním divadle v Brně a v pražském Divadle na Vinohradech. Tvorba Jana Skácela se vyznačovala hlubokým mravním postojem, v době tzv. normalizace se v ní projevila až existenciální úzkost. Pro Skácelovu poezii je charakteristické zachycení nálady okamžiku, inspirace moravským folklórem, láska k lidové tradici a snaha vymanit se z chaosu současného světa. Zatímco doma Skácel v podstatě publikovat nemohl, obdržel v roce 1989 dvě významná evropská literární ocenění: Svaz slovinských spisovatelů mu udělil cenu Vilenica 89 a v Itálii získal Petrarkovu cenu. U nás byl doceněn až po smrti.... celý text
Přidat komentář
PÍSEŇ O SRDCI by se měla stát emblémem pana Skácela pro jeho dokonalost ve verši, pro romantiku slov a námětů, které dokázal vtěsnat do svých krátkých básní.
Ale není jen tato báseň, je jich zde spousta, rozmanité jako život sám.
V podání pana Skácela je poezie snadná, ale jakmile si vezmeme bílý papír a do ruky pero, zjistíme, o jak velký kus byl před námi a jak nás mrzí, že tu s námi nebyl déle...
Jeho poetika se slovy nedá popsat. Uhrančivě a bez otálení vkládal na papír svoje dojmy.
A velký dík mu patří za báseň POCTA ERBENOVI a neskonale mě dojímá ROZESTÝLÁNÍ.
Básním se klaním, ale umělci, který nadčasově obohatil a obohatí ještě spoustu romantických duší, jemu bych chtěl říci do očí:" Jste člověkem, který zahřeje, pohladí a zasmuší lidské srdce v jedné jediné básni. A za to vás mám rád..."
Můj oblíbený básník - a jeho vztah k Moravě a Pálavě ....
Dědina spí.
Spí bílá závěj prachu při silnici
usnula studna s mechem v podpaždí
a v rybníce se utopila hvězda.
Venuše vyšla z hlíny po špičkách ....
Ty staré mám rád,
ty nejstarší,
kterými tekla řeka vína,
a hudbou podsklepené ....
/Domy v Pavlově/
Krásné i když někdy složitější na pochopení ale celkově je kniha takovým pohlazením po duši, plus hezké ilustrace.
Váhy
Ticho na přesných vahách váží
co lásce bylo a co jest
na jedné misce lidská touha
ta druhá zbývá pro bolest
Skácelovy verše se vyznačují mnoha aspekty; o některé se zajímají literární vědci a ty další mají směřovat k nám čtenářům. S touto sbírkou se Skácel zařadil mezi mé nejoblíbenější české básníky, a to nejen díky jeho stylu, ale také díky obsahu jeho básní. Autor dokáže ve své tvorbě postihnout elementární hodnoty lidského bytí a štěstí s takovou noblesou, že se od sbírky nemůže odtrhnout a doslova "lhtáte" každý další verš. Básně slouží jako něžné pohlazení po duši, které je v této adventní době více než nezbytné.
K bodu 17 letošní Výzvy jsem se rozhodla, že se pokusím po velmi dlouhých létech vrátit k poezii. Občas jsem tu nahlížela pod květy skořicovníku a nějak mě lákaly Skácelovy verše. Zvolila jsem tento výběr a našla jsem krásu. Netvrdím, že jsem rozuměla všem básním, některé šly úplně mimo mě, ale myslím, že svoji cestu jsem našla.
Nádherné básně zejména o lásce, ale nejen o ní. Je úžasné, jak Skácel dovede relativně běžné životní okamžiky, které zažívá téměř každý, popsat tak poeticky a s fantazií. Najednou má člověk pocit, že to vlastně vůbec běžný okamžik není.
ROZESTÝLÁNÍ
Vždycky když večer rozestýláš
zamlklý stojím v nohách postele
a ptám se v duchu kdo jednou nám dvěma
poslední postel ustele
tu celou z hlíny máme na ní právo
získané životem a žádná lidská lest
nás o ní nepřipraví říkám si to tiše
a opírám se loktem o pelest
Z Písně o srdci :
Na tomto světě na prodej je všechno
i čest a sláva všichni o tom ví
jen čisté srdce krásné čisté srdce
na žádném rynku není ke koupi
Lyrický génius lásky. Pasáž poskládaná ze sonetů dokázala rozněžnit. Sonet jako talisman použila Denemarková v Koboldovi. Neupadá do klišé a symbol růže je se Skácelem spleten nejen trny. Růže je klíč, který se otáčí v zámku citů, touhy, ale i strachu... Velice hezky se četla i Žena ve zvěrokruhu.... Básně jsou dobrý tréning schopnosti imaginace a mnohé Skácelovy verše jsou jak učebnice obrazotvornosti.....
Autorovy další knížky
| 1965 |  Smuténka |
| 2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
| 1983 | Uspávanky |
| 2008 | Básně I |
| 2008 | Básně pro děti |
Je fajn v době zkracujících se dní zabrousit do lyrického zpodobnění světa kolem. A pan Skácel se uměl dívat a měl dar předat své pozorování čtenáři krásnými lyrickými obrazy.