Cesta stínů
Brent Weeks
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37517/bmid_cesta-stinu-Mgh-37517.jpg
4
281
281
Noční anděl série
1. díl >
Temná, akcí nabitá fantasy, vás zavede do města jménem Cenária. Do města ponurého a nebezpečného, plného odporných slumů a obývaného těmi nejvýkonnějšími nájemnými vrahy, kteří se kdy procházeli na stránkách knih. Azoth je kluk bez rodiny, bez jakékoli budoucnosti. Má jedinou šanci změnit svůj osud – stát se nájemným vrahem. A nejlépe učedníkem skutečného mistra, Durzo Blinta, muže bez svědomí, který vraždu pokládá za umění. Z Azotha se tak stává Kylar Stern, který proniká do umění vraždy i do tajemství magie. Minulost se mu ale přesto připomene a postupem času se vrací jako bumerang…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2010 , Fantom PrintOriginální název:
The Way of Shadows, 2008
více info...
Přidat komentář
Něco tak zbytečného a nudného už jsem dlouho nečetl. Knihu mi doporučila mamka a mám pocit, že jsem jí získal kdysi společně s časopisem Pevnost. Tohle ale není dark fantasy! Tohle je prostě spotřební klasické fantasy plné klišé a nesmyslů. Zde nejsou asasíni, ale wetboyové. Proč sakra? Aby to bylo zajímavé? Prokousal jsem se na 250. stranu a nemohu říct, že by se toho stalo málo, ale autor sype z rukávu další a další postavy, tváří se že buduje velký svět, ale v podstatě vše jen nakousne a zbytek si musíte asi domyslet nebo přečíst v dalším díle. Není zde ani jedna postava, co by byla výrazná, chybí jim jedinečné vlastnosti či vzhled, vše mi prostě splývalo, dokážu od sebe v podstatě oddělit jen 4 lidi + krále. Navíc ty pohnutky Azothova mistra a vlastně o co tam celé jde, se sice tváří drsně a zajímavě, ale je to prostě vycucaný z prstu. Přijde mi, že Weeks to psal při jízdách vlakem a nacpal do románu vše, co ho jen napadlo, ale už to neseškrtal.
Mamka mi říkala, že ve druhém díle se to už pořádně rozjede, ale já se sakra chci bavit už u prvního dílu! Proč prostě všichni cpete čtenářům trilogie a pentalogie, když neumíte napsat ani dobrý první díl? Nemuselo by se toho dít tolik, stačilo by naznačit o co jde, více se soustředit na Azothův výcvik a necpat do toho politiku světa, o kterém stejně i po více jak 200 stranách víme velký kulový.
Brent Weeks se v závěru chlubí, že chtěl být spisovatel už od základní školy a že si narozdíl od kolegů neprošel hromadou zvláštních zaměstnání. Ale patrně měl, protože jako spisovatel nestojí za nic. Kdyby radši nejdřív pracoval v krematoriu nebo na poště, možná by Cesta stínů nebyla tak nudná.
Anotace mě nalákala na naprosto jinou knihu. Rozhodně na mě nepůsobila jako temná fantasy plná akce. Nebezpečné město plné chudiny a slumů tu sice bylo hezky vykresleno, ale necítila jsem tu správnou atmosféru zbytku knihy. A to nemluvím o tématu nájemných vrahů.
Kniha působila dost neúplně, děj plynul příliš rychle. Během první třetiny hlavní postava skákala ve vývoji o roky, což se asi dalo čekat. Jako čtenáři se s ním seznámíme v jedenácti letech a jelikož cvičí na nájemného vraha, musíme se pohnout z místa rychleji. Nicméně vývoj charakteru ani samotný výcvik mi nedal pocit, že se opravdu učí řemeslu. Moc detailů k tomu nebylo.
V knize je zmíněno hodně jmen a míst a většinu jsem si nebyla schopná ani zařadit. Cizí země pro mě byly jedna velká neznámá, jen název na papíře. Jména postav už na tom byla o něco lépe, ale i tak mi přišlo, že to bylo mnohdy zmatečné. Nepochopila jsem jednání některých z nich, ani nepřítele, když už to musím zmínit. Proč se vlastně některé věci vůbec staly. Jediné osvětlení částečného chování Durzy bylo objasněno na konci, ale jinak jsem nechápala Rotha, ani jeho otce, občas ani Kylara a spoustu dalších.
Závěrečná třetina už byla akčnější. Nicméně mě hodně zklamala a s každou přibývající stránkou můj názor na knihu upadal a upadal. Autor rozjel zbytečně velkou hru, kterou nezvládl. V závěru se toho dělo příliš mnoho, působilo to až přehnaně a překombinovaně, chaoticky, neskutečně, moc komplikovaně. A to nemluvě o tom, že se rozhodl zmasakrovat snad devadesát procent postav.
Ne, takhle se epický příběh nepíše. Od počátku, kdy šlo o výcvik malého kluka na nájemného vraha, přes jeho dospívání až po obrovský puč. Nedávalo to moc smysl. Skákalo se v příběhu sem a tam. Spousta věcí mi přišla nelogická, nedořešená, nesmyslná. Vznikaly příliš velké mezery. Přesto to bylo vcelku čtivé, některé postavy zajímavé. Vůbec nelituji, že druhý díl doma nemám. Zatím jsem se nerozhodla, zda a jestli budu pokračovat.
Já si teda temnou a akcí nabitou fantasy představuju jinak, možná jsem na tohle už stará a myslím, že cílovou skupinou jsou mladí lidé kolem 15 - 16 let.
Mnoho jmen, mnoho míst, rozličné balastní postavy, které nijak nezasáhly do děje, ale měly svá jména. Hojně jsem přeskakovala a další díl si odpustím.
Po slušném úvodu se to z vícero důvodů pokazilo. Nějak všeho bylo moc, jmen, dějových linek, zvratů... Prolistoval jsem to sice do konce, ale k druhém dílu přistoupím jen na základě lepších hodnocení a bedlivém zvážení.
Škoda mělo to potenciál
Tak to byl solidní guláš. ani nevím, kde začít- tak třeba pojmy a názvy-v knize jich je hromada, polovina z nich není popsaná ani vysvětlená, takže nevíte, o čem je řeč. Na můj vkus spousta zbytečných jmen, které se tam leda motaly (např. podkoní Evžen z ostrovů Tralala prošel kolem. Rána. Evžena někdo zřejmě omráčil-tím dějová linka Evžena skončila). Některé pasáže byly vyloženě zmateční, že vůbec nebylo jasné, co se tam děje. Občas jsem se musela vracet, abych si některé odstavce přečetla dvakrát, a stejně jsem z toho ve finále věděla hovno. Nevím, jestli je problém v překladu, těžko říct. Prostě 50%knihy smysl dávalo, a zbytek moc ne.
Na knížce se mi jednoznačně líbil námět - temnou fantasy o nájemném vrahovi jsem zrovna hledal, a Cesta Stínů mě v tomto ohledu zcela uspokojila. Nutno ale říct, že ta "temnota" mi mnohdy přišla až příliš nasílu... Neříkám to snad proto, že by se mi při čtení dělalo zle, byl jsem znechucen nebo tak. Ale spíše jsem místy obracel oči v sloup, protože daná pasáž neměla skoro žádný jiný účel, než se pokusit čtenáře šokovat. Když použiju internetový slang, prostě mi to přišlo tak trochu moc "edgy". Výsledné situace mi pak přišly spíše úsměvné, což určitě nebyl autorův záměr.
Když k tomu přičtu nepřehledné skákání z postavy na postavu a přehršel zvratů v překombinovaném zakončení, nemůžu dát více než tři hvězdičky. Druhému dílu ještě určitě šanci dám, ale o to bude mé očekávání větší.
Brent Weeks otevírá Cestou stínů temnou a drsnou fantasy trilogii Noční anděl, která se od svých žánrových kolegů liší především v základních morálních východiscích a také v absenci onoho oparu srdnatého a skrz naskrz čestného hrdinství, jež provází podobné epické ságy. Hlavní hrdina Weeksova eposu Kylar „Azoth“ Stern je totiž aspirant na nájemného zabijáka, a přes všechny jeho charakterové klady je přece jen nesmírně těžké oblíbit si člověka, který vraždí pro peníze. Weeks nás ostatně nešetří ani v jiných oblastech lidského soužití a do bahna těch nejodpornějších vášní nás potopí hned několikrát, přičemž nadějemi na lepší příští šetří. Výsledkem je poměrně ponurá, dospělá fantasy, která si rozhodně na nic nehraje, nic nezakrývá, a pokud snad očekáváte i nějakou tu romantickou linku, se zlou se potážete. To spíš dostanete pěstí do nosu či magickou ohnivou koulí do žaludku, než že se dočkáte úsměvu, nebo nedej bože milého pohlazení. I přes rozporuplnost vzbuzovaných (a většinou zavrženíhodných) emocí, je Cesta stínů napsána tak dobře, že nebudete chtít, aby skončila. Něco vás pudí číst dál, hledat tajemství ka’kari a doufat, že se odplata změní ve spravedlnost a slitování.
Tak teda nevím. Kniha by asi nebyla úplně špatná, ale připadala mi hrozně zmatená, přehuštěná nepotřebnými informacemi a naopak skoupá na některá podle mě základní vysvětlení (např. k čemu mám vědět, jaká budova odpovídá stylu kterého národa, když ony národy až na výjimky autor nijak necharakterizuje - s tím pak taky souvisí absence mapy, která zrovna do této knihy rozhodně patří). Kvůli nadbytku postav, které mají vlastní dějovou linku, jsem se místy ztrácela a netušila, o kom je zrovna řeč, Azothovo/Kylarovo dětství a výcvik mi připadaly zbytečně utahané (a samotná postava hlavního hrdiny mě nijak neoslovila), rozčilovala mě některá pojmenování (a skutečnost, že jsem nepřišla na to, proč je každé extrahované z jiného skutečného jazyka)... Navíc se tam toho dělo tolik, že mi nějak uniklo, o co vlastně Bohokráli opravdu jde a teda proč se to všechno děje (a určitě i další informace)... Nicméně musím uznat, že poslední třetina/čtvrtina knihy byla čtivá a napínavá. Jen těch "nečekaných" zvratů tam bylo trochu moc. Do druhého dílu nejdu - aspoň zatím určitě ne (snad kdyby mi byl autor z rozhovoru sympatický, možná bych o tom přemýšlela - ale nebyl...)
Zajímavá kniha. Nevím jestli mám napsat skvělá, protože jsem četla skvělé knihy a je těžké tuhle k nim přiřadit. Už se mi dlouho nestalo, že bych knihu radši viděla jako film, ale u téhle to tak bude. Pohledy postav často přeskakovali a pro někoho kdo čte s velkými rozestupy by mohlo být složité se orientovat v příběhu. Příběh se několikrát odehrával i z pohledu zdánlivě zbytečné postavy, ale musím říct že to rozhodně bylo zajímavé. Rozhodně to není kniha, kde byste mohli jen tak pár stran přeskočit, protože vám to přijde 'nezajímavé' nebo 'nudné'. Jakmile byste to udělali skoro určitě minete nějaký milník. Knihu s klidem můžu doporučit.
Chaos, přehršel jmen a pojmů a velmi zvláštní styl psaní, tak bych charakterizovala knihu. Prvotně jsem si knihu vybrala na základě pozitivních ohlasů zde a také z toho důvodu, že na knihu navazují i další díly a musím říct, že jsem velmi zklamaná. Nejsme žádný začátečník co se týká fantasy žánru, ale tohle byla hrůza. Prvních asi 50 stran naprostého chaosu a pojmů, které autor ani nevysvětlil co znamenají, prostě je tam sázel a do toho přidal ještě spoustu postav prazvláštních jmen. Myšlenka nebyla špatná, ale celkové uchopení příběhu a jeho zpracování pro čtenáře nezáživné. Další díly? Děkuji nechci.
Začátek hrozný, konec skvělý..naštěstí jsem těch prvních 150 stran přežila, pak následuje neskutečný obrat k lepšímu..hned se vrhám na další díl..
Knihu jsem měl v plánu si přečíst již delší dobu, a to hlavně na základě celkem kladných recenzi. Je sice pravda, že kniha je určená spíše pro mladší čtenáře, ale i tak se mi velice líbila. Hlavního hrdinu jsem si hned oblíbil a byl jsem zvědavý na jeho cestu nájemného vraha. Kniha se mi četla velice dobře a bral jsem jí spíše jako takovou odpočinkovou četbu. Těším se, až si přečtu další díl.
Začátek je bravurní. Čtenářsky velmi atraktivní prostředí ulice a podsvětí postupně nahradí taktéž velmi atraktivní prostředí nájemných vrahů a organizovaného zločinu. Kulisy světa jsou poměrně dobře zpracované a dávají tušit mnohem větší hru v dalších dílech.
Jenomže pak přijde druhá polovina knihy, která se oprostí od představování světa a budování atmosféry a vrhne se na akci. A nemůžu si pomoct než konstatovat, že s akčními scénami autor docela zápasil. Jakýkoliv boj je většinou nepřehledný, kostrbatý, netušíte, kdo je zrovna kde a odkud útočí. Tato nejistá část knihy mě po výborném začátku velmi zklamala. Nemluvě o tom, že jsem se ke konci knihy ztrácel už i v tom, kdo pracuje pro koho, kdo koho zradil a kdo je čí dcera.
Redakce by si rozhodně zasloužila více péče - můj oblíbený klenot je ze strany 270 a zní "Půvabná šlechtična mu o hlavu rozbila květináč. Všude kolem se rozletěly květiny a hlína, ale květináč neutrpěl ani prasklinku".
Po úvodu jsem měl jistotu, že přečtu i zbývající díly. Po závěru už o tom začínám pochybovat.
Skoro všechny recenze které jsou tady uvedené jsou velice pozitivní, takže jsem po kníže také sáhl. Abych řekl pravdu bylo to naprosté zklamání. Stěží jsem to dočetla na stranu 120 a znechuceně odložil. Pravděpodobně se jedná o román pro mladší čtenáře, určitě né pro dospělé.
Autorovo Vyprávění mi nesedlo, některé názvy které zůstaly v angličtině a popisy rovněž ne.
Snaha o popis jak se hlavní hrdina mění a vyvíjí mi přišla o ničem. Mladý jedenáctiletý kluk má sen být zabijákem, nájemným vrahem A když ho nejlepší zabiják na světě přijme jako svého učedníka tak s tím má v podstatě problém. Splní se mu sen ale ve finále jsou to samé výčitky a úvahy proč by měl zabíjet apod., prostě hloupost. V knize je spousta zbytečných úvah hlavního hrdiny a rádoby jeho boj se svědomím. Je to jako kdyby si zpočátku vůbec neuvědomil co to znamená být nájemny zabiják A pak byl překvapen že musíš zabíjet.
Zbytečné zdůrazňování že jeho učitel je nejlepší zabiják a přitom v podstatě nijak nic nedokázal. Divné jak si po městě chodí a všichni ho vidí a bojí se, přitom jako nájemný vrah by měl fungovat ve stínech a nikdo by o něm neměl vědět. Hloupost.
Stupidní hláška že on není nájemní zabiják a vrah ale Wetboy byla desna. Označení oběti jako mrtvoly o nicem.
Příběh o mladém dítěti které chce zabíjet ale má výčitky svědomí takže vlastně nechce a neví co chce byl prostě hrozný.
Pochybuju že zbytek knihy a další dva díly budou lepší. Možná se to může líbit dětem ale pochybuju.
Mierne predvídateľné, ale pútavé a čitateľné dielko. Občas drsné silné momenty, ktoré stoja za pochvalu. 80%...
Opět celá série u mě našla dobré bydlo. Je velice dobrě čtivá. Příběh má hlavu i patu. Obsahuje humor ale i násilí. Vzhledem k podmínkám ve kterých žili a že jde v podstatě o nájemné vrahy, je to celkem pochopitelné. Co mě nejvíc dostalo? Asi když krysa zbičoval a řezal tu holčičku.
Opět, nebudu hodnotit jednotlivě celou sérii. Děkuji spisovateli a jen tak dál.
Kniha mě zaujala, má spád, zajímavý i celkem originální děj, přesto knize chybí ono něco, co vás pohltí a vyplivne až na úplném konci a vy musíte co nejrychleji sáhnout po dalším dílu a nebo se vztekat, že pokračování (zatím) není.
Jinak jak už jsem zmínila kniha mě zaujala a rozhodně si pořídím další díly, už jenom proto, abych věděla, jak to celé dopadne.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Cesta stínů |
| 2013 | Černý arcimág |
| 2010 | Hranice stínů |
| 2011 | Za stíny |
| 2014 | Oslnivá čepel |
Jako celek se mi kniha docela líbila. Prostředí Doupat bylo dobře popsáno. Chyběl mi popis a více detailů, jak se hlavní postava stává samostatným wetboyem a plní své vlastní zakázky. Některé postavy ke konci přinesly důležité informace/poselství a pak se po nich slehla zem. Škoda.