Cesta stínů přehled

13.10.2024

Něco tak zbytečného a nudného už jsem dlouho nečetl. Knihu mi doporučila mamka a mám pocit, že jsem jí získal kdysi společně s časopisem Pevnost. Tohle ale není dark fantasy! Tohle je prostě spotřební klasické fantasy plné klišé a nesmyslů. Zde nejsou asasíni, ale wetboyové. Proč sakra? Aby to bylo zajímavé? Prokousal jsem se na 250. stranu a nemohu říct, že by se toho stalo málo, ale autor sype z rukávu další a další postavy, tváří se že buduje velký svět, ale v podstatě vše jen nakousne a zbytek si musíte asi domyslet nebo přečíst v dalším díle. Není zde ani jedna postava, co by byla výrazná, chybí jim jedinečné vlastnosti či vzhled, vše mi prostě splývalo, dokážu od sebe v podstatě oddělit jen 4 lidi + krále. Navíc ty pohnutky Azothova mistra a vlastně o co tam celé jde, se sice tváří drsně a zajímavě, ale je to prostě vycucaný z prstu. Přijde mi, že Weeks to psal při jízdách vlakem a nacpal do románu vše, co ho jen napadlo, ale už to neseškrtal.

Mamka mi říkala, že ve druhém díle se to už pořádně rozjede, ale já se sakra chci bavit už u prvního dílu! Proč prostě všichni cpete čtenářům trilogie a pentalogie, když neumíte napsat ani dobrý první díl? Nemuselo by se toho dít tolik, stačilo by naznačit o co jde, více se soustředit na Azothův výcvik a necpat do toho politiku světa, o kterém stejně i po více jak 200 stranách víme velký kulový.

Brent Weeks se v závěru chlubí, že chtěl být spisovatel už od základní školy a že si narozdíl od kolegů neprošel hromadou zvláštních zaměstnání. Ale patrně měl, protože jako spisovatel nestojí za nic. Kdyby radši nejdřív pracoval v krematoriu nebo na poště, možná by Cesta stínů nebyla tak nudná.

14.08.2024

Anotace mě nalákala na naprosto jinou knihu. Rozhodně na mě nepůsobila jako temná fantasy plná akce. Nebezpečné město plné chudiny a slumů tu sice bylo hezky vykresleno, ale necítila jsem tu správnou atmosféru zbytku knihy. A to nemluvím o tématu nájemných vrahů.

Kniha působila dost neúplně, děj plynul příliš rychle. Během první třetiny hlavní postava skákala ve vývoji o roky, což se asi dalo čekat. Jako čtenáři se s ním seznámíme v jedenácti letech a jelikož cvičí na nájemného vraha, musíme se pohnout z místa rychleji. Nicméně vývoj charakteru ani samotný výcvik mi nedal pocit, že se opravdu učí řemeslu. Moc detailů k tomu nebylo.

V knize je zmíněno hodně jmen a míst a většinu jsem si nebyla schopná ani zařadit. Cizí země pro mě byly jedna velká neznámá, jen název na papíře. Jména postav už na tom byla o něco lépe, ale i tak mi přišlo, že to bylo mnohdy zmatečné. Nepochopila jsem jednání některých z nich, ani nepřítele, když už to musím zmínit. Proč se vlastně některé věci vůbec staly. Jediné osvětlení částečného chování Durzy bylo objasněno na konci, ale jinak jsem nechápala Rotha, ani jeho otce, občas ani Kylara a spoustu dalších.

Závěrečná třetina už byla akčnější. Nicméně mě hodně zklamala a s každou přibývající stránkou můj názor na knihu upadal a upadal. Autor rozjel zbytečně velkou hru, kterou nezvládl. V závěru se toho dělo příliš mnoho, působilo to až přehnaně a překombinovaně, chaoticky, neskutečně, moc komplikovaně. A to nemluvě o tom, že se rozhodl zmasakrovat snad devadesát procent postav.

Ne, takhle se epický příběh nepíše. Od počátku, kdy šlo o výcvik malého kluka na nájemného vraha, přes jeho dospívání až po obrovský puč. Nedávalo to moc smysl. Skákalo se v příběhu sem a tam. Spousta věcí mi přišla nelogická, nedořešená, nesmyslná. Vznikaly příliš velké mezery. Přesto to bylo vcelku čtivé, některé postavy zajímavé. Vůbec nelituji, že druhý díl doma nemám. Zatím jsem se nerozhodla, zda a jestli budu pokračovat.