Nora
Henrik Ibsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5520/nora-5520.jpg
4
434
434
I. Seznamujeme se se spořádanou manželkou Torvalda Helmera, Norou. Je šťastná, zrovna se vrací z nákupu dárků pro děti. Její dobrou náladu nenaruší ani setkání s přítelkyní ze školy Kristinou Lindenovou, která neměla tak snadný život. Musela se starat o nemocnou matku a dva mladší bratry, takže se bez lásky vdala za boháče. Po jeho smrti je bez dětí a zahořklá. Nora, aby jí dosvědčila, že ví také něco o životě, jí vypráví o tom, jak zachránila svému muži život. Před lety jí lékaři doporučili, aby jej vzala na jih. Proto si musela půjčit peníze a pak se uskromňovat, kde se dalo. Po Kristině k ní ještě přijde podvodník Krogstag a začne ji vydírat za podvržený podpis otce na smlouvě, protože nutně potřebuje buď peníze nebo příslib, že nebude vyhozen z práce. Od něj si totiž půjčila ty peníze, ale musela list podepsat sama, protože otec by to nedovolil. Jediná smůla byla, že tam vložila špatné datum. Otec byl totiž již po smrti. Nora to nemůže vysvětlit ani svému manželovi, protože ten nepovažuje loupež za tak špatnou, jako když někdo klame svou rodinu. II. Nora prožívá vnitřní přeměnu. Šíleně se bojí o svůj dosavadní život, neustále hlídá poštovní schránku. Na manželovi se ještě jednou snaží vyprosit, aby změnil svůj názor na vyhození Krogstada, ale marně. Naštvaný Torvald hned vhodí jeho výpověď pošťákovi. Proto ji vyděrač znovu navštíví. Nora se ještě snaží situaci zachránit, ale on se nechce nechat přemluvit. Navíc se od rodinného přítele Ranka dozvěděla, že ji již léta miluje. Prozradil ji to však jen proto, že umírá. Nora jako poslední možnost vysvětlí vše své přítelkyni Kristině, která jí slíbí pomoc...... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1976 , DiliaOriginální název:
Et dukkehjem, 1879
více info...
Přidat komentář
Poslouchal jsem jako rozhlasovou hru. Je to opravdu nadčasové dílo, které však po všech těch interpretačních nánosech trochu trpí zaškatulkováním. Pro mě čisté komorní drama o iluzi a hledání, o falešné morálce a pokrytectví, ale především o ztrátě, která bolí, ale zároveň dává naději.
Divadlo a divadelné hry sú mojou vášňou, kde obzvlášť preferujem staršie klasické divadelné hry, medzi ktoré patrí aj táto realistická dráma.
Musím konštatovať, že vzhľadom na dobu, kedy bola táto divadelná hra napísaná, jej posolstvo bolo nadčasové a úderné, pričom je sympatický aj fakt, že túto mierne feministickú drámu písal muž.
Autor poukazuje na určitý vtedajší "chorý" model manželského života, ktorý sa prispôsoboval hlavne verejnej mienke, pričom táto pochovávala ten najkrajší cit - lásku.
Na mě udělala kniha velký dojem, musíme vycházet z historické doby, kdy autor žil a tvořil a těmato očima knihu posuzovat. Sám si užil nouze, v knize realisticky vykreslil jak peníze a jejich nedostatek či dostatek křiví charakter člověka, jak chce-nechce vidět svoji situaci, blízké kolem sebe, pouto člověka k životu - ten,kdo ho má, se ho chce vzdát, bojuje za něj ten, který o něj opravdu přichází. A mnoho dalších myšlenek na tak útlou knihu. Právem patří do čítanek.
Obsah je skoro celý zde, u knihy nastíněn, jen konec ne.
A o ten jde.
Jak člověk kiksne, i když možná po promyšleném tahu a po zhodnocení situace a budoucnosti by mohl jednat jinak, zde selhal coby ochránce krbu, a taková zrada se neodpouští. Nora se přes křivý charakter svého, do té doby milovaného muže nemůže přenést. Zahnaná do úzkých a posléze odproštěná od důkazu jisté, na cti pokaňkané vině, má před volbou v důvěru svého muže, teď už nezkalený obraz jeho charakteru.
( Chybu uděláš jen jednou, podruhé jsi za hlupáka.)
Na postu je prestiž zaslepující city zradou.
Světoznámé dílo v audionahrávce, patří do klasiky divadelních her.
Těšila jsem se, až si Noru přečtu k maturitě, a téměř jsem ji zdolala za jediné podzimní odpoledne na Vyšehradě. Je to asi nejrealističtější a nejmodernější drama, které jsem v životě četla, velice živé.
Možná za to může moje averze k feminismu čtvrté vlny, možná charaktery hlavních postav, ale dílo by ve mně nejspíš nezanechalo výraznější dojem, kdyby nebylo postavy doktora Ranka. Bez něj bych je vnímala jako stylisticky výborně zvládnutou hru, která mě však nedokázala citově oslovit. Ale doktor Rank mi utkvěl hluboce. Přijde mi, že Ibsen v něm musel zachytit někoho, kdo skutečně žil..., protože jeho osud by byl neúnosně krutý, kdyby byl vymyšlen jen z důvodů literárních.
Jo,jo, v době vánočních svátků se toho dá stihnout opravdu mnoho. Třeba se úplně vnitřně proměnit, samozřejmě pod tíhou okolností. Jak jinak. Ty posloužily jako katalyzátor nebo roznětka. Nora je moc zajímavý studijní materiál, co se týká psychiky. Divadelní hra uváděná v Divadle Pod Palmovkou je taky moc hezky výživná. Rozhodně doporučuju. Tereza Dočkalová je jako Nora skvělá. Za její osobitý panenkovský taneček by se nemusela stydět ani moje milovaná Kate Bush a ta dokonale ovládá karatebalet.
"NORA: Nikdy jste mě nemilovali. Jen vám připadalo, že je docela příjemné být do mě zamilovaní."
Přes 100 let staré drama o vztazích, ale jak to vypadá některé myšlenky nezestárly do dneška. Mám pocit, že majetnický přístup ke vztahu, kdy partnera vnímáte jako váš majetek, je stále častější. Jenže mnoho mladých dívek ani nedojde k prozření jako Nora, aby se ze vztahu snažily vymanit.
Ano, dnes už knihu nemůžete vnímat jako něco objevného, protože na toto téma máme možná lepší knihy, propracovanější psychologické romány. Ale když si uvědomíte kdy kniha vznikla, musíte před autorem smeknout klobouk.
Spoustu věcí vám zde bude připadat poněkud zastaralých, ale některé jsou sakra aktuální a přitažlivé v dnešní době. Nedodržovat společenskou morálku a žít podle sebe je skoro krédem dneška.
Těžko hodnotit, jestli se vám kniha bude líbit. Můžete ji vnímat jako zastaralou, neobjevnou, nebo jako ostrou kritiku (i dnešních) společenských poměrů. Číst se vám ale bude dobře. Vyprávění má spád a bez zbytečných odboček směřuje k vyústění.
Feministický manifest v podobě divadelní hry severského autora . Ta se nenásilně a ladně propracovala do mnoha povinných knížek k maturitním zkouškám. Asi si dokážu představit proč, ale nejde o něco, co by konkrétně se mnou nějak zamávalo. Skoro bych až řekl, že číst toto jako benevolentní a názorově vyrovnaný muž, je jako kdyby robot četl Bibli. Nejde o nic převratného a příběhově ani zajímavého. To se nedá nic dělat.
Čekala jsem trochu větší dráma a ono nic. Jinak krásná kniha, je tenká, takže nezabere moc hodin čtení.
Je málo divadelních her, které dokáží člověka vtáhnout tak, že u nich skoro ani nedýchá, když jsou před ním na stránkách knihy, a ne v pěkně zpracovaném divadelním představení. Ale Noře se to u mě povedlo. Četla jsem ji s velkým zaujetím a napětím a dočítala s opravdovým pohnutím. Teď jen doufám, že se mi ji někdy poštěstí stejně tak hezky prožít i na půdě nějakého divadla...
Jelikož jsem na této hře byla v divadle, kniha působila spíš jako utrpení. Láska, přetvářka, uvědomění. Nemohu říct, že je to bůh ví jak hrozné, nicméně mě to moc neoslovilo a kdyby nebylo povinné četby, raději se dílu vyhnu.
Drama jako blázen. Láska, nepochopení, sobectví a uvědomění si vlastního já. Funguje to pořád stejně.
Prekvapivy dej. Urcite doporucuji. Kniha je to kratka, vtipna a ma zajimavy vyvoj.
První dvě dějství jsem byla napnutá, kde a kdy vybuchne ten konflikt, to pravé drama a ono pořád nic. Čekala jsem víc a hlavně jsem myslela, že to bude trochu o něčem jiném; ta „kritika společenského postavení žen“ mi nepřišla „dost kritická“ a já osobně jsem se s Norou nebyla schopná ztotožnit, protože je mentálně vyspělá asi jako typická hrdinka červené knihovny po lobotomii (a není to jen tím, že je pouhá „loutka“ v rukou autorit) .
Až na posledních cca 10 stranách se z ní stává opravdová osobnost ochotná si (ne)zdravým sobectvím vybojovat právo na nezávislost a sebeurčení, ale na tolik opěvovanou hru mi to přišlo málo, navíc její finální vzpoura proti konvencím mi přišla dost účelová – toho, že má za manžela kreténa, který rozhodně není hrdinný pohádkový princ, co se za ni bude být s celým světem, si za těch 8 let mohla všimnout mnohem dřív. Úplně mi nesedl ani ten nejnovější překlad s prvky obecné češtiny – u díla, které se odehrává někdy na konci 19. století bych čekala trochu jiný styl mluvy.
Děkuji za toto dílo. Manželství neboli partnerství není vztah silnějšího (ochránce) a slabšího (zranitelné ptáče). Nemilujeme, když nerespektujeme.
Helmer: Ty jsi především a na prvním místě manželka a matka.
Nora: Tak na to už nevěřím. Podle mě jsem především a na prvním místě člověk, já zrovna tak jako ty - nebo se aspoň musím pokusit, abych se jím stala. Dobře vím, že většina lidí dá za pravdu tobě a že v knihách to takhle nějak napsané asi je. Ale já už se nemůžu spokojit s tím, co říká většina lidí a co je napsané v knihách. Musím si tyhle věci rozmyslet a snažit se v tom vyznat sama.
Velice doporučuji!Z knihy jsem nadšená a velice se těším, že si od autora přečtu další. Nora je postava, která mne moc zaujala - nutila mě k přemýšlení, úvahám. Jednu výtku ale mám. Kniha je tak realistická a opravdová, avšak, ačkoliv nejsem matka, určitě si nemyslím, že by žena opustila své děti. To pouto je prostě příliš silné.
Kniha rozhodně k zapřemýšlení, ale svým způsobem jsem se k četbě musela nutit a díky tomu u mě kniha hodně klesla... Ale rozhodně stojí za přečtení
Štítky knihy
divadelní hry norská literatura severská literatura
Autorovy další knížky
| 2013 |  Domeček pro panenky (Nora) |
| 1949 |  Peer Gynt |
| 2009 | Nepřítel lidu |
| 2011 | Divoká kachna |
| 2006 | Hry I |
Za mě naprosto skvělé.