Nora
Henrik Ibsen
I. Seznamujeme se se spořádanou manželkou Torvalda Helmera, Norou. Je šťastná, zrovna se vrací z nákupu dárků pro děti. Její dobrou náladu nenaruší ani setkání s přítelkyní ze školy Kristinou Lindenovou, která neměla tak snadný život. Musela se starat o nemocnou matku a dva mladší bratry, takže se bez lásky vdala za boháče. Po jeho smrti je bez dětí a zahořklá. Nora, aby jí dosvědčila, že ví také něco o životě, jí vypráví o tom, jak zachránila svému muži život. Před lety jí lékaři doporučili, aby jej vzala na jih. Proto si musela půjčit peníze a pak se uskromňovat, kde se dalo. Po Kristině k ní ještě přijde podvodník Krogstag a začne ji vydírat za podvržený podpis otce na smlouvě, protože nutně potřebuje buď peníze nebo příslib, že nebude vyhozen z práce. Od něj si totiž půjčila ty peníze, ale musela list podepsat sama, protože otec by to nedovolil. Jediná smůla byla, že tam vložila špatné datum. Otec byl totiž již po smrti. Nora to nemůže vysvětlit ani svému manželovi, protože ten nepovažuje loupež za tak špatnou, jako když někdo klame svou rodinu. II. Nora prožívá vnitřní přeměnu. Šíleně se bojí o svůj dosavadní život, neustále hlídá poštovní schránku. Na manželovi se ještě jednou snaží vyprosit, aby změnil svůj názor na vyhození Krogstada, ale marně. Naštvaný Torvald hned vhodí jeho výpověď pošťákovi. Proto ji vyděrač znovu navštíví. Nora se ještě snaží situaci zachránit, ale on se nechce nechat přemluvit. Navíc se od rodinného přítele Ranka dozvěděla, že ji již léta miluje. Prozradil ji to však jen proto, že umírá. Nora jako poslední možnost vysvětlí vše své přítelkyni Kristině, která jí slíbí pomoc...... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1976 , DiliaOriginální název:
Et dukkehjem, 1879
více info...
Přidat komentář
Pro mě skutečně těžká kniha k hodnocení, příběh je relativně jednoduchý, přesto svým poselstvím poměrně těžký. Rozumím, že Nora potřebovala odejít, že nemohla žít svým dosavadním životem, pro mě je ale prostě představa opuštění dětí nepředstavitelná.
A co když je každý z nás takovou loutkou? Přemýšlíme nad tím, co kdy a jak říct, abychom se neztrapnili, neurazili někoho, abychom byli zdvořilí a milí... V každé situaci volíme dle uvážení to "já", které se v danou chvíli hodí. Před kamarády, před cizími lidmi, v práci, ve škole, s rodinou... Vlastně se skládáme ze spousty "já"... Ale které "já" jsem JÁ?
Velmi čtivá hra, bohužel děj mi připadá taková až přespříliš jednoduchý, Nora za začatku naivní loutka na konci úplná přeměna na ženu, jenž se chce odprostit od svého naivního života. Atmosféra hry je naplněná sobectvím, pokrytectvím a dle mně velmi silně naivitou. Ale i přes to se mi toto dílo velmi líbí. ;)
Nádherná dráma, ktorá ma hneď pohltila a neviem sa zbaviť myšlienok na ňu a porovnávaniu s dnešným postavením žien.
Řada lidí by v tom mohla spatřovat ženskou emancipaci, přitom záměr byl přesně opačný. Nora je složitá postava, ale určitě ne kladná.
Četla jsem ji dvakrát, jednou jsem ji viděla v divadle a stále se ji nemohu nabažit jak je úžásná.
Je fakt, že drama raději vidím, než čtu, ale protože jsem viděla moc pěkný film s Jane Fond, přečetla jsem si i předlohu a líbilo se mi to.
Velmi povedené čtení. Můžeme na něj nahlížet jako pouze na kritiku tehdejší doby, ovšem mnohem lépe chutná jako nadčasové zamyšlení o hledání vlastního já.
Jedna z lepších Ibsenových her. Upozorňuje na nesmyslné zákony a společenské zásady tehdejší doby.
Štítky knihy
divadelní hry norská literatura severská literatura
Autorovy další knížky
2013 | Domeček pro panenky (Nora) |
1949 | Peer Gynt |
2009 | Nepřítel lidu |
2011 | Divoká kachna |
2006 | Hry I |
Krásná knížka se spoustou podnětů k zamyšlení. Do jaké míry jsme i my loutkami, panenkami? Chováme se určitým způsobem proto, že to od nás čeká okolí nebo protože to chceme sami?