Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal?
Tomáš Etzler
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471422/bmid_novinarem-v-cine-yQK-471422.jpg
5
731
731
Novinářem v Číně série
1. díl >
Tváří v tvář současné Číně. Vzpomínky, dojmy a osobní prožitky zkušeného novináře. Když Tomáš Etzler přistál v říjnu 2006 v Pekingu, Čínu téměř neznal. V následujících letech zde však připravil stovky reportáží a zažil řadu silných příběhů. Jak v nejlidnatější zemi světa žijí běžní lidé? Čemu v totalitní Číně čelí novináři, kteří zpracovávají události, jež se komunistická vláda snaží skrýt? Pronikavý vhled do čínské reality ji ukazuje v syrových barvách osobních zážitků jako ambiciózní mocnost, jež si nárokuje životy svých občanů.... celý text
Přidat komentář
Nechal som si mesiac na premyslenie, čo mi tam vlastne nesedelo.
Na to ako hrde sa autor hlásil k americkej škole, ktorá sa vraj zameriava na fakty, a nie na ich interpretovanie, bola kniha plná pachute z poníženia, ústrkov a americkej kinematografii tak vlastným patentom na pravdu (ala Star Trek). A tiež sa stotožním s názorom že k tomu aby si mohol pochopiť ducha národa sa musíš naučiť jeho jazyk, v tomto smere mi prišli reportáže Pavla Dvořáka, ďaleko viac autentické. Bohužiaľ každá väčšia expanzia v histórií ľudstva potrebovala lacnú pracovnú silu, nemusím súhlasiť čo sa v Číne deje, ale netrúfam si tak sebaisto tvrdiť že poznáme liek. Pri súčasnom stave ekonomiky a demografickej krivke by som bol opatrný, koho pravda bude mať navrch za 500 rokov. Za autentické príbehy by som dal štyri * a ale fakt ma štvalo, ako mi neustále autor podsúval to pohŕdanie.
Už samotné prvotní rozhodnutí jet do Číny kvůli Barbaře mi hned na začátku připadalo velmi velmi hloupé . A jak se říká - pokud na košili zapneš špatně první knoflík , ostatní je už také jen špatně .
Mám osobní odpor k zemím typu Čína,Rusko a nikdy bych tam nejel za prací , ani za poznáním . Už z principu .
Audiokniha, skvěle namluvená samotným autorem. Pan Etzler čte rychle, dynamicky, nenechá vašim myšlenkám bloudit jinde. Co se knihy týče, takto má vypadat literatura faktu. Strhující příběhy vás nutí nad nimi dlouho přemýšlet, hledat si podrobnosti na internetu. Smekám před prací zahraničních novinářů, pozadí té práce mi až doteď unikalo. Těším se na druhý díl.
Kniha se mi moc líbila. Většinu zmíněných reportáží si pamatuji. Nikdy by mě nenapadlo kolik adrenalinu a dřiny to stálo.
Krátce po čtyřicítce se přestěhoval do Číny, aby tam žil a pracoval. Přitom ze začátku vůbec netušil, do čeho jde. Poznal hromadu věcí, které jsou se zemí špatně a miliony lidí, kteří na ně doplácejí když ne životem, tak zdravím určitě.
Čína je země kontrastů. Zatímco pozlátka se ukazují západu a papalášům, ve sračkách, a to doslova, žije podstatná část obyvatel, jejichž práce v podstatě drží zemi v chodu.
Spousta věcí mě nepřekvapila, protože jsem je třeba už dávno věděla, ale takhle hutný, ucelený pohled (i na vztahy Číny a Tibetu), cesty po nepředstavitelné rozloze zemí, toky peněz a schopnost lidí porvat se s následky zemětřesení, zákulisí pořádání olympiády a alergie komoušů na práci novinářů, lidskou lhostejnost v kontrastu s pohostiností... ty kráso... to jsem neviděla ještě nikde. Dík.
Tohle by si měli přečíst všechny ty duté lebky, které ještě dnes hlásají, jak bylo za komoušů dobře a jak jsme se měli úžasně...
Klobouk dolů, vydržet v Číně 7 let, já to dala jen dva měsíce a to jsem po 3 týdnech stříhala metr. Být zahraničním reportérem je něco jako být sňatkovým podvodníkem :o) Musí být na to žaludek a nátura. Čína je stále zemí, kde komunismus je zarytý do morku kostí a je to tam znát na každém kroku. Jediné, co na nich obdivuji je to, jakou rychlostí jsou schopní vystavět či opravit cokoliv a výborné jídlo. Byla jsem svědkem, že během jedné noci byla opravena silnice včetně chodníků. Dál než v Pekingu a na VČZ jsem bohužel nebyla, takže to byl pro mne čtecí zážitek. Byla bych ráda, kdyby vydal i memoáry z blízkého východu. Těším se na druhý díl :o)
Jsem v obrovských rozpacích. Tomáše Etzlera si nesmírně vážím a fascinuje mě jeho nadlidská houževnatost, ambice podpořené čistočistou dřinou i těžko uvěřitelné situace, jimž se běžný smrtelník raději vyhýbá. Ráda si vyslechnu jakýkoliv rozhovor s tímto skvělým novinářem a nechám se strhnout smrští příběhů, názorů i samotnou kadencí už takřka nečesky znějící mluvy. Dokumentární film Nebe mě naprosto odzbrojil a nechal ve mně nejeden šrám... a proto mě až fyzicky bolelo čtení mnohých pasáží. Jsem vlastně nesmírně zklamaná, protože tato kniha neměla být jen jakože dobrá, měla být skvělá! Splňuje samozřejmě požadavky napětí, názorů, dechberoucích příběhů hrůz i lidské statečnosti... ale pak následují litanie o, promiňte, mrzeníčkách z opuštění CNN nebo kolik plechovek piv a kde si je koupil. A ne, v tomto rozsahu a měřítku to opravdu na autenticitě nepřidá; spíše bych ocenila hlubší editorskou práci a rozsáhlejší škrty původně snad deníkových záznamů. Převelice by bodla větší práce s jazykem, zvláště když je autor velmi ovlivněn germanismy (včetně skladby vět či nezvyklých slovních spojení překladů z angličtiny). Etzlerův profesní život má potenciál k vydání rozsáhlé knihy, které by slušel nemilosrdnější zásah zkušenějších autorů. Bohužel, je to tak...
Dal bych 5/5, kdyby druhá půlka knihy byla stejně obsahově zajímavá a strhující jako ta první. Etzler sice podal mimořádně hodnotnou zprávu o Číně - zemi, z níž musí být na blití každému člověku se smyslem pro spravedlnost a odporem k nesmyslné buz*raci - ale od půlky se mu to trochu rozředí, protože příliš popisuje věci, které čtenáře nemusí moc zajímat (třeba to, jak je nadšen z hor nebo jak bloudil z tibetské náhorní plošiny do Pekingu). Chápu sice, že se chtěl vypsat, ze svých prožitků, ale pokud moc nerozebíral vztah s Barbarou, která ho do Čína přitáhla (ač by mohl, protože na vztazích se ukazuje mnohé zajímavé a na začátku stejně propálí, že v posteli nebyla moc dobrá a v závěru zhodnotí, že ten vztah byl dysfunkční), ale jako čtenář prostě ocením to, co pro mě má nějakou informační hodnotu. Nemám rád, když autor maří mým časem, ale vzhledem k tomu, že valná část knihy mi dala hodně, tak mu horší druhou půlku promíjím a děkuji za velké obohacení o tamním útlaku jako i za vhled do tamnějších poměrů.
Často jsem během poslechu audioknihy uvažoval nad tím, jestli je horší Čína, Rusko nebo Severní Korea.
KLDR je nejuzavřenější zemí a v jistém slova smyslu nejnebezpečnější. Obyčejný člověk musí každý den řešit jenom základní přežití a nedostatek, nemůže nikomu věřit a když si postěžuje nebo se nějakou prkotinou znelíbí režimu, tak může zemřít.
Z Číny a Ruska lze aspoň svobodně odjet (pokud máte prostředky). Když však zůstanete v Číně, tak se dobře najíte asi si furt budete moci snadněji přijít k lepším penězům než v usku nebo KLDR. Ovšem platí, že opět nelze hanit režim a diktátora, ačkoliv všechny tyto zemi jsou naprosto zkorumpované a na státní správu se nelze vůbec spolehnout - respektive je lze spolehnout jen na to, že s vámi vyj*bou. Pokud budete muset pít nebo dýchat nějaké jedy nebo vám dítě umře pod zřícenou školou, protože provinční vláda zpronevěřila pěníze na výstavbu a postavila budovu levně, tak nečekejte, že vám někdo pomůže. V těchto zemích vládne jenom právo silnějšího. Čína vás má také asi víc pod palcem díky té technologické vyspělosti, ale v Rusku jste zase v zajetí bídy a té obrovské dálavy a nezkrocené přírody. Říkám si však, že kdybych toho měl už dost, mohl bych se naučit lovit, načetl si něco o houbách a bylinkách a odešel žít do lesa.
Dále jsem uvažoval, jak by ty Čínský komouše šlo sundat.
Řešením je odjet do zahraničí (pokud jsou na to prostředky a vůle) anebo se přestat nerozmnožovat a nedávat jim další lidi, na nichž se budou moci přiživovat. Když však lidé žijí v bídě a zmaru, tak dítě může být jistým prostředkem ke štěstí, ale přivést ho do takového světa je jistě sobecké. Jestliže by se však nízká a střední střída přestala rozmnožovat, tak by těm komárům neměl kdo stavět města a dotovat ten jejich marazmus a ještě na to doplácet. Pokud by ale vláda zaznamenala, že jí dochází "lidské zdroje", tak by její policie chytala vesničany, vymasturbovávala muže a inseminovala ženy. Vůbec by mě to nepřekvapilo.
Chvílema jsem byl každopádně frustrován tím, jak si obyčejní Číňané nechávají kálet na hlavy (Etzler píše, že umí trpět) a člověk si skoro až říká, že když umí trpět tak taky trpět budou. V takový zemi tolik ochota trpět je ochotou jít na ruku svým nepřátelům. To mě vede k poslední úvaze o fatalistické občanské neposlušnosti. Kdyby si normální lidé řekli: "Už dost! Už nebudu pít rakovinotvornou vodu a dýchat saze! Už nebudu držet hubu a krok!" a vzali do ukou nože a vidle (nebo aspoň zatnuly pěsti) vyrobily bomby, zápalné lahve a bezohledu na vlastní přežití a útočili na každého poldu a komoušského politika, tak by sice mnoho zemřelo v boji, ale z toho mordoru by se vykoupili. Lidi si ale zvyknou na leccos a pud sebezáchovy je velkým spoluhráčem totalit.
Kniha přečtena jedním dechem, skvěle napsaná, velmi se mi líbí styl psaní pana Etzlera a jsem nadšená jeho otevřeností. Čtení této knihy byl opravdový zážitek.
Výborná kniha, ve které pan Etzler přiblížil život v Číně. Dá se zde zažít spoustu věcí pro nás nepochopitelných.
Audiokniha
Načteno samotným autorem, což umocňuje prožitek a zároveň umožňuje skvěle podtrhnout jednotlivé myšlenky, názory a vzniklé situace. Díky letům novinářské práce, před i za kamerou, se tak pan Tomáš Etzler skvěle chopil i této role.
Ani nevím, kde se těch 17 hodin poslechu ztratilo. Nesmírně zajímavý, poutavý, drsný a surový příběh. S velkou chutí si poslechnu nebo přečtu pokračování. O Číně jsem i nikdy neděla žádné velké iluze a dodnes ji chápu jako zemi plnou protikladů.
Dovolím si citaci ze samotné anotace, neboť naprosto vystihuje mé pocity z této knihy.
"Pronikavý vhled do čínské reality ji ukazuje v syrových barvách osobních zážitků jako ambiciózní mocnost, jež si nárokuje životy svých občanů."
Doporučuji!
Novinář toho může za rok zažít víc, než člověk za celý život. Opravdu dobré, autentické. Děkuji.
Knihy tohoto typu mám ráda, autentické, syrové a bez příkras. Psané jazykem života. Jen jsem posledních 60 stránek neměla číst před spaním-ten sen byl opravdu děsivý.
Po rezervaci v Pražské knihovně jsem na tuto knihu čekal 10 měsíců. Ale stálo to za to. Ačkoli většina příběhů je spíše deprimujících. I když ne jen příběhů. Je mi blbě už jen z popisu často zmiňovaného smogu.
Neskutečné nasazení, hraničící se sebevraždou :-). Klobouk dolů, pane Etzlere, skvělá práce. Každý, kdo alespon trochu pochybuje co je Čína zač, tak by se měl začíst.
Ohromná práce! Klobouk dolů před člověkem s takovou houževnatostí, pracovitostí, nasazením a morální integritou. Nikdy jsem se o Čínu nezajímala, asi z pohodlnosti jsem nechtěla radši ani vědět, co vše se skrývá pod nedodržováním lidských práv. Je to šílený a slova o nevyzrálosti to asi vystihují přesně. Dobře se to čte, i když se mi dost často svíral žaludek, v jaké bezmoci a strachu tam žijí. V dnešním světě totálních desinformací jsou takové osobní výpovědi a svědectví zvlášť cenné.
Kdo četl Divoké labutě, KNIHA HO NEUDIVÍ ....napsaná dynamicky, nikterak pžehnané, skvělý novinář,,,,,
Dal jsem tomu asi 130 stran a dva pokusy, ale je to zkrátka opakování dokolečka toho samého, Čína je špatná, komunisti na každým rohu, jasně, to asi všichni tak nějak tušíme. Do toho autor popisuje svoji práci reportéra, která by se klidně vešla stručně na jednu stránku. Kniha by mohla mít rozsah delšího článku, je zbytečně roztahaná. Přeskočil jsem na konec knihy, abych se podíval, jestli se styl psaní změnil, ale nikoliv. Možná je tak nejzajímavější střed knihy, ale to už nezjistím.
Děkuji panu Etzlerovi za to, že mi přiblížil práci zahraničního novináře.
Kniha se těžko hodnotí. Je mi těch lidí (v Číně) neskutečně líto. Ať se jedná o holčičky v gymnastické škole, sezónní dělníky, kteří se domů dostanou jednou za rok, nebo unesené děti, které jsou nuceny k otrocké práci v továrnách, a další a další a další... Rozhodně si pořídím druhý díl.
Štítky knihy
eseje Čína paměti, memoáry novináři reportéři, reportérky, zpravodajové diktatura zážitky vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
| 2021 |  Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal? |
| 2019 | Kdo ví, kde budu zítra |
| 2023 | Novinářem v Číně 2: Nezešílet! |
Ke čtení jsem se chystala 2 roky. Měla jsem ji už loni v ČV. Nečetla se lehce, ale po Špitálníkové a jejích knihách o Severní Korei, mě už nic nepřekvapilo.
Autor píše poutavě, nemá problém být autentický, má zdravé sebevědomí. Určitě přečtu 2. díl.