Nulorožec
Petr Stančík
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392401/mid_nulorozec-5I9-392401.jpg
4
222
222
Inspektor Libor Lavabo řeší zdánlivě snadný případ dvanácti upálených nosorožic. Do pátrání se však postupně zaplétá tajný deník J. W. Goetha, boj spikleneckých společností Neptunia versus Plutonia o vládu nad světem i šílená nadpraporčice Marhanová. Poselství skryté v sérii obrazů černého jezera od Jana Preislera přivede Lavaba až do nitra vyhaslé sopky Komorní hůrka. A právě tam se skrývá nečekané rozluštění celé záhady. Název Nulorožec se vztahuje nejen na rohy uřezávané nosorožcům pytláky, ale i na „vynulovanou“ podstatu doby, v níž už není místo pro svobodnou imaginaci. Ovládat masy ohlupované konzumem a masovými médii je totiž mnohem snadnější, než opanovat společnost „jedinečných jednorožců“.... celý text
Přidat komentář
Opět pobaven… Mlýn na mumie nasadil vysokou laťku. Ta přeskočena sice nebyla, ale zábava alá Stančík pokračuje. Opět tu máme poťouchle bizarní příběh plný otázek, konspirací a záhad. Opět tu máme slovní ekvilibristiku. Opět tu máme plno nejednoznačných odpovědí. Opět se to sype rychlostí a kadencí AK-47. Opět tu máme plno reality v nereálném světě a naopak. Stančík vládne encyklopedickými znalostmi a rád si s nimi pohrává. Dáte-li si tu práci a vygůglujete si některé pojmy (pokud je tedy nemáte v iCloudu svého mozku standardně uložené), které tvarují příběh, můžete najít příběhy další. Je to zábava, je to lunapark. Je to horská dráha i dům hrůzy v jednom. Je to cirkus, ve kterém autor, coby krotitel lítých slovních šelem, práská bičem svého jistě inkoustového pera a tvoří tak živé obrazy uprostřed třpytivého šapitó. A ty slova bijí o mříže, jak lvové v kleci jatí. Chtěly by vzhůru k nebesům, leč jsou se Zemí spjaty… Tak neváhejte a zakupte lístky na tuto báječnou atrakci. Uvidíte nevídané a uslyšíte neslýchané…
Inteligentní zábavná oddechovka s hlubším podtextem. Připomíná starší Urbanovky s tím rozdílem, že Stančík má smysl pro humor. Krom toho se, jen tak mimoděk, člověk dozví plno zajímavých věcí o Praze, historii a umění. Mezi současnými mdlými českými spisovateli patří rozhodně k těm nejlepším.
Nejsem si jistá, jestli knihu hodnotím správně, ale takhle rozporuplné pocity jsem dlouho neměla.
Jazyk, jakým Stančík píše, je naprosto šílenej v tom nejlepším slova smyslu. Je teda fakt, že se kniha čte trochu krkolomně, ale ohromně mě to bavilo. Obzvlášť úseky, kterými vždy autor rozsekne až moc velkou normálnost nějakou kravinou, která v kontextu nakonec normální je taky.
Jenže pak je tady děj. Příběh by byl vymyšlený super, kdyby to nebylo tak moc překombinované a já se nezačala ke konci docela nudit...
Nevím, jestli dám šanci ještě nějaké jeho knize, protože tady ve mně zůstala jakási pachuť, i když úplně ne negativní, ba naopak. Něco jako strašně starý a výjimečný alkohol, který nedovedu při pití úplně ocenit, protože tomu nerozumím.
Opět předimenzované, ale už ne tolik jako Mlýn. Takový pro změnu koktejl. Ale stejně tomu něco chybělo...
Opět geniální kniha Petra Stančíka, vždy mě nesmírně baví jeho bystrost, vybroušený intelekt, rozhled a schopnost vše provázat v bizarní linii děje. Pro vzdělaného člověka balzám na mozkové buňky, oceňuji též groteskní smysl pro humor a lehké dada v kombinaci s realitou na hranici uvěřitelnosti. Atmosféra nezaplašitelná...
Toto je jedna z těch knih, kdy mě více než děj, bavil jazyk. Skoro básnické obraty, vtipná a přitom trefná přirovnání. Prostě oslava češtiny.
Výtečné počtení. Petr Stančík je mistrem pera, s češtinou si pohrává jako básník, kniha je prodchnuta poetikou a zvláštní atmosférou, která je pro jeho knihy zřejmě typická.
Samotný příběh je nalinkován velmi podobně jako Mlýn na mumie, který mě také nadchnul. Čili jakási detektivka, prodchnutá opojením vším příjemným, co život člověku nabízí - sexem, jídlem, alkoholem a kulturou. A také Čechami a jistým svérázem lidstva, okořeněnou trochou mystiky a spiklenectví.
Proč tedy jen 3 hvězdičky? Jen kvůli existenci lepších děl, kdy 5 si jich zaslouží Victor Hugo a jeho Bídníci, a Mlýn na mumie se mi také líbil více, byl to pro mě tehdy jakýsi blesk z čistého nebe, originální, jedinečný. Zde se autor svým způsobem opakuje (ovšem to děla u všech svých knih i David Gemmell, a jsem za to rád). Takže jsou to skoro 4 hvězdičky a velmi příjemně strávený čas.
Skvělý, úžasný, geniální, prostě Stančík v plné síle. Jasně, trochu šílený, ale já to miluju! Trochu mi to stylem připomnělo Mlýn na mumie a ten se mi líbil taky moc. Jasně, řada odboček a pro děj nedůležitě konkrétní popisy,ale to je na tom sakra to dobrý. Jediná chyba je,že jsem to zhltnul ve dvou dnech. Doporučuju!
Výborná napínavá detektivka, která má spád. Příběh vás pohltí a vyplivne až na poslední straně. Jazyk, kompozice, vyprávění... vše nahrává ke spokojenosti čtenáři. Až na podivuhodný konec velmi doporučuji.
Autor píše ve svém stylu, text je květnatý, bizarní a nápaditý. Jako celek na mě ale kniha dobře nepůsobila. Děj není dostatečně napínavý, v půli románu jsem si uvědomila, že se vlastně nudím.
Nadmíru oceňuju autorův (i tudíž i Lavabův) rozhled, vzdělanost, inteligenci, fantazii, nápaditost a humor. Konspirační teorie, historie, architektura, tajemné vraždy, střílečky i sex, to všechno tvoří super zajímavý koktejl. Sice mě bavilo ho pít, ale nějak mi tam chyběla ta kandovaná třešinka. Nevím, z tak parádního tématu šlo určitě vyšejkrovat daleko víc. Ještě si určitě další objednám, ale čekala jsem že mi chuťové buňky explodují, a přitom jenom zabublaly. Čtvrtou hvězdičku dávám za téma, ne za zpracování... Btw, gloglobus rules!
Kniha je patrně určená pro úzký okruh čtenářů, kteří si zvykli na autorův styl a neomezenou kreativitu. Já k nim, možná pouze zatím, nepatřím a tak knihu nemohu vyzvedávat k nebesům. Mám ji za průměr.
Skvělá kniha. Baví mne Stančíkův humor a fantazie. Zde je zajímavý příběh a stejně tak nezbytná kulinařina a další hry.
Wau! Slovo zcela vystihující mé pocity po přečtení. Několikrát mě smích trhal na kusy a udivený výraz se jen stěží vytrácel. I teď, po několika týdnech ve mně knížka zanechala hluboký dojem.
Prvně – český autor. To je záruka hravého jazyka a kulturní blízkosti, kterou žádné překládané knížky nikdy nedosáhnou. Až mě mrzí, že je tak málo tuzemských autorů, kteří mě baví. Ale zpátky k nulorožcovi. Alternativní realita, kterou se autor ohání jako zaručenou pravdou je tak bravurně napsaná, že v Rusku by byl minimálně carevičem. :) Málokterá knížka mě donutí dohledávat si zmíněné fakty – tady se to povedlo na výbornou. Příběh je prošpikován bizarnostmi a charizma hlavního hrdiny knížku zcela utáhne.
V čem tkví tedy problém? Ptá se kde kdo. V rychlém kvašení. Jednotlivé scény a nápady jsou skvělé, ale knížka jako celek, jako detektivní vyprávění, moc neobstojí. Všechny boční příběhové linky jsou příliš odbyté a jejich návaznost na tu hlavní působí až příliš prkenně. Kdyby mi někdo řekl, že autor „nestíhal“, tak by mě to ničím nepřekvapilo. A je to hrozná škoda. :(
Jinak se jedná o bizár středního kalibru. V seriálovém žargonu mě příběh připomínal Futuramu, nebo Doktora Kdo? Co? Jak? „No jako nulorožec je nosorožice s nastrouhanýma rohama. Prášek se sjíždí pro potenci. A ti h*jzl*v* poznaj když je to fake – lidské nehty. Ach jo!“
Ze začátku jsem si říkala, že řešit vraždu nosorožců, pardon nosorožic, nebude asi to, o čem chci číst. A pak se to tak strašně sympaticky rozjelo, že jsem knihu pustila (audio) a až do konce nevypnula :).
Hromada, mnohdy i docela morbidně podaných myšlenek, ovšem formou, která se mi příjemně čte.
Vtip je vtipný, černý i hutný. Hrdinové v mnohdy (ne)závidění hodných situacích, protože nadpraporčice je důkazem toho, že samice - obecně - jsou snad samostatným živočišným druhem, plus všechna ta omáčka -:))), pasti a černoušci.
Od autora zatím nic jiného neznám, ale to časem napravím.
Kdo si oblíbil Stančíkův styl v Pérákovi, Mlýnu na mumie či Andělím vejci, nebude zklamán. Prvočtenáře způsob vyprávění možná trochu zarazí, ale je třeba přistoupit na autorova pravidla hry a užít si tu jízdu imaginace, vycházející ze znalostí všech možných i nemožných věd i pavěd. Výjimečné na tomto románu v rámci Stančíkova díla je, že se odehrává v čiré současnosti, byť s odbočkami do časů Goetha, takže obsahuje pro mě cenné komentáře k hledání smyslu v této nepřehledné době. Ve zkratce: skvělé, nadsazené až absurdní nápady; občasná samoúčelná zabřednutí do přílišných podrobností; lidské závěrečné poselství, s nímž souzním a splývám jak Lavabo na hladině černého jezera, hledaje zlatou tečku :)
Mlýn na mumie byl impozantním objevem v české literatuře. Andělí vejce mě trochu minulo, ale Nulorožec je přesně to, co mám na Stančíkovi rád. Škoda jen ne tak propracovaného příběhu. Kostra knihy je poutavá nápaditá a krásně konspirační s odkazy na ikonografii, bádání a záhadologii což je atraktivní mix, navíc okořeněný absurdním humorem autora, který mi je blízký. Jenže k dokonalosti tomu chyběla ona propracovanost, kdy autor klouzal po náznacích a do hloubky se vydal jen výjimečně. Bavili mě odkazy na Preislerovi obrazy, zajímavý byla i spojka s Goethem. Na Mlýn ale Nulorožec nemá.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Mlýn na mumie |
| 2021 |  Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
| 2016 | Andělí vejce |
| 2017 | H₂O a tajná vodní mise |
| 2008 | Pérák |
Jazyková ekviliibristika. Ekokokot už z mého slovníku nezmizí...