O andělovi
Pavel Čech
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534474/bmid_o-andelovi-65f7165e2a04b.jpg
5
58
58
V další knize Pavla Čecha najdeme leccos z předchozích knížek - tak třeba opuštěnou zahradu, čerta i titulního anděla - ale přesto je tahle knížka něčím jiná. Pochopitelně je o andělovi, ale taky je o tom, jak jsme na tom s anděly my sami. A že andělů je na světě potřeba, i když třeba oni samotní o tom někdy pochybují. Asi jsme od Pavla Čecha zvyklí na knížky veselejší, i když v každé z nich se nějaká ta temná nota rozezní. Jenže ony i ty temné noty, i ten anděl letící - kam? - vždycky v sobě nesou naději, která má křídla, a klidně - jak to pan Skácel kdysi překrásně napsal - třeba křídla dosti nečekaná: někdy se anděl na nás hněvá anděla máme každý svého a naděje má z buku křídla a srdce z dřeva lipového... celý text
Přidat komentář
Andělé jsou nám nablízku a chtějí, aby jsme se radovali že života, tak jak Bůh.
Jenže tento anděl je smutný. Jakoby se díval na lidi lidskýma očima. Očima člověka, který je zklamaný, jak se lidé chovají.
Knihy Pavla Čecha mám moc ráda, protože se velmi nad nima zamýšlím a vedou člověka k přehodnocení hodnot života.
Laskavý, něžný, dojemný, ale i mrazivý příběh. Jen Pavel Čech umí svými kresbami a zdánlivě jednoduchým příběhem v člověku roztančit takovou širokou škálu emocí. Jeho knihy jsou krásné a nezapomenutelné.
Krásná kniha s hlubokými myšlenkami. Nádherné obrazy dokreslují a oživují příběh anděla.
"Stromy nepřemýšlí jako lidé, proč jsou tady, ony to vědí."
Nádhera. Další mistrovské dílo Pavla Čecha, které mi vehnalo slzy do očí. Smutné a překrásné zároveň. Dokonalé.
Jak už tu někdo napsal, je to takové melancholické krasosmutneni. Jako vždy úžasné propojení textu a vizuálu. Jen trocha toho "úsměvu" mi chyběla.
Tady došlo k propojení - ještě než jsem knihu otevřela, vybavily se mi verše oblíbeného Jana Skácela .... a ony zde zaznívají .....
Stromy nepřemýšlí jako lidé
proč tady jsou ony to vědí ....
.... a řezbář objevil ve kmeni ukrytého anděla ....
Ale Andělovo dřevěné srdce bylo sevřené hrůzou z viděného ....
Tolik proseb vyřčených do nicoty....
Tolik volání o pomoc bez odezvy ....
Znovu se setkávám se smutným pohledem Anděla, který ztrácí víru ve své poslání ....
Ale .... určitě ji neztratí .... od toho tu andělé přece jsou ....
.... novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře ..... /Jan Skácel /
To je čistá krása a zamyšlení .... doporučím.
Poetické čtení s opět úžasnými obrázky, tentokrat s hlubším a vážnějším zamyšlením. Opět Čechovská nádhera.
Takové typicky Čechovsky krasosmutné.
Nejvíce mne asi zamrazilo u setkání anděla s čertem v zahradě. Bohužel taková smutná pravda a přitom tak poeticky podaná.
Přečtěte, zasněte se a hlavně zamyslete!
Nádherné, poetické a dojemné, k zamyšlení :) Zajímavý námět a opět na pár stránkách návrat k Zahradě - to mne velmi baví :)
Tohle je tak pěkné:)
Anděl spící v lípě. Pavla Čecha inspirovaly k napsání knihy nádherné Skácelovy verše:
novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře
Jako obvykle, je tady všechno podmanivé, snové a vzbuzující tajemně (ne)známé pocity, co se prosakují hluboko do duše.
Přátelství lípy a dubu, ochraňují se a jsou si blízcí. Vzpomněla jsem si na knihu Tajný život stromů od lesníka P. Wohllebena. Jak spolu tito nehybní tvorové komunikují, sdílí informace, pomáhají si, pamatují.
A bůhví, kdo v nich všechno dřímá:)
„Dívali se na sebe.
Pak anděl vstoupil do duše temné bytosti.
Propadl se do místa plného bolesti a trýzně. Černý kout, plný strachu a nepředstavitelných hrůz.
Anděl cítil, jak se do jeho nitra ponořil i onen tvor.
Do nitra plného modliteb a proseb lidí,
ale i jeho pochyb a nejistot nikdy nevyřčených,
ukrytých tak hluboko v jeho dřevěném srdci,
že o nich nevěděl možná ani on sám.
Anděl cítil, že je něco spojuje.
Místo ztělesněného zla tu spíše bylo
zraněné stvoření na útěku před posláním,
v nějž ztratilo víru.“
Zprostředkovat dojem z této knížky pomocí textového komentáře je možné jen ve velmi omezené míře. Knížka má totiž krásné ilustrace, pečlivě vyrobenou vazbu, byla milá na pohled i na dotyk. A dokonce se mi zdálo, že má i svojí vůni, ale to bylo možná tím, že jsem si ji prohlížel v pokojné atmosféře jarní zahrady. :-)
Samotný příběh je něžná a křehká poezie v nerýmovaných verších. Jednoduché, ale ne banální poselství zdaleka nejen o andělech a jejich tvůrcích, Spíš nějak obecně o nás a naši schopnosti se přetvářet a měnit, tvarovat se a nechat se tvarovat.
Vyloženě si to říká o pomalé čtení, o vnímavé pronikání čtenáře do textu a textu do čtenáře.
„Několik luceren ozařovalo ulici.
Anděl ležel na zádech a zíral do černého nebe.
Drobně pršelo. Na několika místech
se mu odloupla barva a na tváři se táhla prasklina.
Svatozář se ulomila. Musím se vrátit do kostela,
byla první myšlenka, která ho napadla.
Zatoužil vstát, ale věděl, že je ze dřeva.
Přesto se o to pokusil.“
Štítky knihy
stromy víra kostely a katedrály andělé zahrady, zahrádky modlitby hříchy pokora odpuštění, odpouštění čertiAutorovy další knížky
| 2014 |  Dobrodružství pavouka Čendy |
| 2011 | Dědečkové |
| 2012 | O zahradě |
| 2012 | Velké dobrodružství Pepíka Střechy |
| 2014 | O čertovi |
Další krásná kniha od Pavla Čecha, která chytí za srdce a donutí k zamyšlení. Posmutnělého anděla mi bylo moc líto, přála bych mu (a nám všem), aby dobra bylo na světě víc.