O Dešťovém kameni
Jiří Stránský
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291793/bmid_o-destovem-kameni-Mp7-291793.jpg
4
14
14
Stará pověst praví, že na okraji velikánské skály, na níž stojí slavný hrad Buchlov, trčí ze země velikánský kámen, který je kouzelný. Ale jen za jistých podmínek: kdokoliv si na něj v dešti sedne a chce, aby mu kámen předal své kouzlo, nesmí ani v tom největším lijáku otevřít deštník. Neboť na ten kámen se z nebe snášejí v malých i velkých kapkách skřítkové, kteří hlavě, na níž přistávají, přinášejí všelijakou moudrost, co se potom v životě moc hodí. Jenže copak někdo vydrží sedět na kameni, když prší, natož lije? Tu do příběhu vstupuje všemi opovrhovaný sirotek Vojtyn, jehož se ujala kořenářka Horynová. Díky kořenářce se Vojtyn naučil milovat přírodu se vším, co ostatním často nemusí být příjemné. Jako třeba déšť, v němž obzvlášť v létě rád běhá a nechává se jím máčet. A jednoho dne začalo pršet, zrovna když pásl ovce poblíž dešťového kamene... Co bylo dál? To se dozvíte ve vyprávění Jiřího Stránského, spisovatele, který si svou moudrost musel tvrdě vybojovat i bez kouzel.... celý text
Přidat komentář
Těšila jsem se na Formanovy ilustrace a příběh, který provázejí, a zůstala jsem zklamána. Příběh mi přišel banální, jazyk mě nezaujal a celá zápletka se skřítky mi přišla trochu násilná. Asi jsem na podobné příběhy už příliš odrostlý a náročný čtenář.
V dešti už jedině bez deštníku a s odkrytou hlavou. Potřebuji skřítky jako sůl. :-)
Nicméně příběh mi připadal trochu chudý, takové příjemné povídání (jenom).
Autorovy další knížky
| 2006 |  Zdivočelá země / Aukce |
| 1991 | Zdivočelá země |
| 1998 | Štěstí (10 povídek) |
| 2013 |  Balada o pilotovi |
| 2004 | Tichá pošta |
Zajímavý alegorický příběh s nápaditými ilustracemi Matěje Formana.
Pro pana Stránského by mohla být výzva vydat sérii o jednotlivých Dešťácích, Dešťálkách, Pršílcích a Pršílkách.
"Když se někdo nechová slušně, okřiknu ho. Snažím se být ostatním nějak platný. Už jsem o tom vyprávěl i svým vnoučatům a společně jsme v naší rodině vyhlásili zákon radosti: každý den ji někomu udělat. Stačí i pidiradost.
A možná už příští léto se vypravíme k Dešťovému kameni. Doufám, že ho najdeme.
A že bude pršet." (s. 28/29)