O lásce a jiných běsech

26.01.2014

Plusy: autorov štýl, nebojácne opisy vecí.
Plusy/mínusy: rozsah.
Mínusy: všetko napreduje príliš rýchlo.

19.01.2014

Kdo by se hned po pár řádcích nezamiloval do Bernardy..... "její někdejší tělo mořské panny bylo teď odulé a měděně zbarvené jako tři dny starý nebožtík, a vydávala tak hromové a smrduté pšouky, až to děsilo i hlídací psy". Márquez mě opět nezklamal. Ve skutečnosti jsem se spolu s Delaurem tak nějak zvláštně zamiloval do Siervy. Těm, kteří od Márqueze zatím nic nečetli a chtějí si začít s tímto žánrem, bych doporučoval nejdříve právě tuto knihu. Ostatně, právě na ní si každý může vyzkoušet, jestli je "připraven" na náročnější kousky. V celé knize je hlavní linie velice zřejmá, uhýbá se jen málo a po hlavních větvích, takže navzdory všem prvkům magického realismu se lze snadno "udržet na cestě". Vynikající dílo! A po jeho dočtení lze rovnou přejít třeba na Sto roků samoty.

31.10.2013

Velice krásná kniha o velice smutné době.

09.06.2013

Dílko ne dlouhé rozsahem, zato se pocit z něho dlouho usadí ve čtenáři. Hrdinku Siervu Maríu v den 12-tých narozenin kousne vzteklý pes. Očekává se, že dívka na vzteklinu co nevidět zemře. Když se tak nestane, je to ještě podezřelejší, protože v době, kdy se příběh odehrává, to nebylo běžné. A tak se na už tak divnou dívku dívá okolí ještě víc skrz prsty. Její podivnost má kořeny v její výchově. Rodiče se nebrali z lásky, nikdy neměli žádný hlubší vztah, jen podivné prázdno a láska se z nich nepřenesla ani na dceru. Ta byla nakonec vychovávána otroky, s nimiž trávila většinu času a uznávala jejich víru v amulety a duchy. Navíc měla dívka ve zvyku se po domě pohybovat nezvykle tiše. Nakonec zvítězí pověrčivost a i rodiče uvěří, že je dívka díky kousnutí posedlá. Otec ji následně odveze do kláštera, kde se má podrobit exorcismu. Vymýtání má provést silně věřící kněz, který je 3x starší než Sierva María. Postupně ale jak tráví s dívkou stále víc času k ní začíná pociťovat stejnou lásku jako muž ženě. Nerovný vztah by neměl naději na existenci ani v současnosti natož v tehdejší době, avšak o to intenzivněji ho dvojice prožívá až do poslední chvilky...

Mé první setkání s Marquézem a magickým realismem a doufám, že ne poslední. Opravdu zvláštní atmosféra mezi jednotlivými osobami, samotného domu a vůbec i prostředí příběhu jako takového se drží čtenáře po celou dobu. Zvláštní víra v různé amulety, duchy a podivné bytosti ještě dodá. Navíc dění za zdmi kláštera opisuje i další osudy nejen ten dívčin. Autor dobře vystihuje i charaktery postav. Zvlášť změny u kněze jsou zřejmé dále povrchnost a požitkářství matky, slabost a osamělost otce, pověrčivost společnosti jako celku a mezitím vším dívka, která byla jiná než ostatní děti tehdejší doby. Příběh není dlouhý, je i celkem čtivý, jen některé pasáže vracející se do minulosti rodičů byly občas zdlouhavé a hůře stravitelné.

28.03.2013

Knihu som dočítala asi len preto, že je krátka a z nejakej nepochopiteľnej úcty k autorovi, tunajšiemu hodnoteniu a možno nádeje na aspoň pointu na konci? Celé mi to príde len ako nejaký náčrt, dejová kniha bez zaujímavého deja, jej myšlienky ku mne neprehovorili /alebo tam neboli? kto vie?/... Postavy som vôbec nespoznala, nepochopila a Delaura, akože sčítaný človek sa až šialene zamiluje do čudáckej dvanástky po jednom dotyku a pol prehodenom slove mi je záhadou... Nie som zvyknutá až toľko si v knihách domýšľať, netuším o čom to celé kurňa v konečnom dôsledku bolo, ale who cares? Viac času potratím horšími vecami, aspoň som si rozšírila slovnú zásobu :D

07.02.2012

Od tohoto autora jsem četla snad úplně všechny knihy a tahle je podle mě nejlepší. Příběh mě chytil od začátku do konce.

31.12.2011

Je to moje první Márquezova přečtená kniha. A jestli v ostatních dokáže ještě lépe popsat jednotlivé postavy a příběhy pak se na další jeho knížky těším. tahle kniha se mi líbila, i když si myslím že všechny postavy by si zasloužili lepší vykreslení a detailnější pohled. Pak by to bylo mistrovské dílo!

21.07.2011

[072/11] Pro mě ta kniha neměla sílu. Zamýšlený efekt sounáležitosti a vcítění se do postavy se nedostavil. Řekla bych, že to bylo tou strohostí textu a nedostatečným seznámením se s charaktery. Každému z nich byla věnována buďto zbytečná a nebo nedostatečná pasáž, přeskakovalo se z bezvýznamných příběhů naprosto nesouvisejících s hlavní linií na nedostatečné zmínky o tom podstatném.

(021) ,,Lidské tělo není uzpůsobeno na tolik let, kolik bychom mohli žít."

Psát na málo listů a vystihnout kompletní myšlenku je umění a tomu se tato kniha ani zdaleka nepřibližuje. Námět je zajímavý a souboj s církví mohl být pro čtenáře emočním zážitkem kdy by se proplétala nenávist s nadějí a povrchní láskou(?) k hrdince, ale text je natolik nedostačující, že to na mě působilo jen jako prvotní náčrt - skica, která pouze nalákala v úvodu, ale tím to tak asi skončilo.

(034) ,,Žádný blázen není pomatený, pokud člověk přistoupí na jeho názory."

Siervu jsem nepoznala, jejího otce jsem nepoznala a ani její matku. Nedokázala jsem se ani letmo přiblížit k pochopení jejich jednání a vztahů mezi sebou. Sdělení, že tam existuje nenávist prostě není dostačující a není to odůvodnění pro následující reakce. Není zde vedlejších postav v pravém slova smyslu, protože ty jsou předestírány jako důležité a stavěny na roveň těm hlavním a kdykoliv se stalo něco podstatného, a snad by se to dalo nazvat jako zvrat, splynulo to s okolní vatou a to bez větších následků na soudružnost textu, z čehož vyplývá ta celková nepodstatnost.

(053) Nevíra vydrží mnohem více než víra, poněvadž smysly jí dávají za pravdu.

Hodnotím tuto knihu podprůměrně hlavně za nedodělanost a neúplnost, která je nesmyslně nahrazována nepodstatným. Nedokázala ve mně vzbudit žádné emoce a když byl nad postavami vynesen definitivní ortel, bylo mi to jedno. Určitě si od autora míním přečíst něco více a rozhodně ho nezavrhuji, protože styl psaní mi nevadil a po logické stránce mi tam také nic nechybělo, ale na plnohodnotnou knihu to nemá úroveň.

(091) ,,Nepřipusť, abych na tebe zapomněl."

13.07.2011

Pro mě jedna z nejlepších knih od Márqueze. I když není tak rozsáhlá a propracovaná jako jeho nejvýznamnější dílo Sto roků samoty, přesto ji považuji za úžasnou knihu, která je prostoupená Márquezovou filozofií více než jeho jiné, rozsáhlejší, knihy. Na první pohled obyčejný romantický příběh o lásce mladého kněze k velmi mladičké zrzavé lolitce má neuvěřitelný náboj a hloubku. Jeho síla podle mě spočívá právě v té jednoduchosti. Za příběhem o nenaplněné lásce se skrývá opět dokonale znázorněný rozklad osobností, opět zde Márquez uzavírá čas do stále se opakujícího cyklu bez počátku a konce, opět je čtenář uvězněn do bizarně snového světa, který dokáže vytvořit jen Márquez.